Paleta názorů a ptákovin

Studenti, přímou akcí snižte nebezpečí globální změny klimatu!

Vaše páteční demonstrace, kterou byste měli ještě nahonem svolat na 20.12., by měla alespoň pět minut po dvanácté vznést zásadní požadavek: Města, zhasněte veškerou vánoční výzdobu! Vypněte koledy! Občané, připojte se!

No vážně. LED jsou mnohokrát šetrnější než klasické žárovky i barevné žárovičky na stromek, a pokud je jedna žárovka nahrazena jednou LED, jedná se o výraznou úsporu energie. Ovšem s pocitem "je to výhodné" jsou místo jedné žárovičky rozsvěceny  desítky LED a úspora je tedy tak trochu iluzorní. Zlé uhelné a jaderné elektrárny jedou naplno, zatímco fotovoltaika nemá moc z čeho brát a ani prosincový vítr nemá tu razanci jako ten podzimní. Představte si, studenti, o kolik méně CO₂ by mohlo být vypnutím vánoční výzdoby vypuštěno!

Ba ne, já vás k téhle demonstraci ve skutečnosti nenabádám, milí studenti. Ti hlavní spotřebitelé, to jsme my, dospělejší. A my stejně nemáme moc času ani ochoty sledovat, za co vlastně momentálně demonstrujete. Nejsme non-stop on line, pracujeme. Takže bychom vánoční svíčičky stejně nezhasli. Sorryjako.

Ale co kdybychom se všichni místo národního sportu - demonstrování - nad sebou o svátcích jenom tak trochu zamysleli? Kdy jindy také, že? Hodí se k tomu takové starodávné slovo: usebrání. Chviličku, alespoň malou chviličku se zamyslet nad smyslem sebe, smyslem svátků a smyslem toho všeho kolem. Naplňuji nebo alespoň pomáhám naplňovat smysl něčeho? Smysl sám sebe?

To stačí, v tom už je zahrnutý i postoj ke konzumu, tedy i ke konzumu energie a přírodních zdrojů. Je v tom zahrnutý i postoj k ostatním lidem a to je víc, než politický postoj. Internetem létají slova jako havlista, babišovec, zemanovec, fašoun, eurohujer. V té chvilce svátečního přemýšlení by si člověk mohl představit někoho konkrétního, ke komu by přistoupil a řekl mu do očí: "Dobrý den, vy jste podle mě eurohujer. Mohl byste mi o sobě něco říct? Jaké máte vzdělání, rodinu, jaké jste měl dětství, proč děláte to, co já označuji za eurohujerství?" Co by bylo dál, jak by takový rozhovor pokračoval? A příště si zase představit hovor s někým jiným, také vámi onálepkovaným. Takhle chvilku po chvilce probírat svůj postoj ke konkrétním lidem a čistit si - no ne přímo karmu, ale svůj obraz sám před sebou i před jinými. Jsem ten, koho uspokojí primitivní řešení, nebo mám na víc? Ani by těch chvilek nemusel být zrovna milion a bylo by možná na světě trošičku lépe.

Další starobylé, pozapomenuté slovo by nám o Vánocích mohlo bliknout mozkem: střídmost. Obvykle je vysvětluji na kaviáru. Obžerství: Mám na kaviár, tak si ho dopřávám kolik chci, ať všichni vidí. Skromnost: Kaviár pro mě? Ale to ne, já se bez něj radši obejdu, na to je škoda peněz! Střídmost: Je to výjimka, ale když jsou ty svátky, můžu si je pro jednou zpestřit kaviárem, svátky si zaslouží být prožity svátečně.

Tak si říkám, že pokusy o dobrání se smyslu něčeho a pokusy o ztotožnění se se střídmostí by mohly pomoci nejen každému z nás, ale zprostředkovaně i tomu klimatu, se kterým údajně tak prachšpatně zacházíme, ba i klimatu společenskému, co je prý také v žalostném stavu. Středoškolští a vysokoškolští studenti, půjdete nám, mastodontům, příkladem? Změníte se k lepšímu jako první? My se pak možná přidáme, nebo taky ne. Nebo vás předběhneme a začneme na sobě pracovat i bez vašeho příkladu - nebo taky ne. Takový je skutečný, nečernobílý život. Bohužel, jenom demonstracemi nedocílíte ani toho zhasnutí přebujelé vánoční výzdoby. Ani když budete argumentovat tím, že se Ježíšek podle mnoha badatelů narodil až někdy na jaře.