Jdi na obsah Jdi na menu
 


Haworthia - zájem pěstitelů roste - 2.díl

29. 8. 2008
Haworthia – zájem pěstitelů roste

Obrazek


Fotografie 1:

1.+ 2. Stínomilnější druhy: H.cymbiformis, H.venosa

3.+ 4. Druhy pro plné slunce: H.emelyae, H.semiviva

...............................................................................

Substráty

Rostliny rodu Haworthia jsou velmi adaptabilní a na substrát nemají specifické nároky. Rostou v každé směsi běžně používané pro kaktusy či jiné sukulenty s neutrální reakcí pH. Autoři vyzkoušeli i čistě minerální substráty, v současnosti dávají přednost lehkým půdám složeným ze stejných dílů odleželé kompostové zeminy a štěrku, vše přesáté na granulaci do 4 mm. Místo štěrku je možné použít perlit nebo jinou inertní látku. Někteří pěstitelé do půdy přidávají trochu rašeliny. Kdo rád a hodně zalévá, zvolí substrát co nejpropustnější, kdo s vodou šetří, může použít zeminu s vyšším obsahem jílovitých částí, neboť ta pomaleji vysychá. Samozřejmostí je dobrá drenáž. Lze doporučit pokrytí povrchu substrátu vrstvou hrubšího křemičitého písku. Omezí se tím výskyt řas a sbírka vyhlíží estetičtěji. Neužívejte kamínky tmavé barvy. Za horkého slunečného počasí akumulují příliš tepla a mohou spodní listy doslova uvařit.

Rostliny dobře prospívají v nižších hliněných či plastových květináčích nebo miskách. Raději volte nádoby menší a zalévejte častěji. Prospívá to hygieně kořenů. Velké kontejnery /10x10 cm a větší/ vysychají za chladnějšího počasí až překvapivě dlouho a to může vést k hnilobě kořenů.

Přesazování je závislé na rychlosti růstu a velikosti rostlin. Zkušenosti řady pěstitelů ukazují na užitečnost přesazování dospělých rostlin v periodě 1x za 2 - 3 roky. Dlouhodobě nepřesazené rostliny ztrácí dynamiku růstu a klesá jejich květuschopnost.

Zálivka

Ačkoliv se květenství některých rostlin často vyvíjí v zimních měsících /komplex

H. emelyae/, v našich podmínkách probíhá hlavní růst od jara do podzimu. Již dvouleté zdravé rostliny bez úhony snesou období sucha od konce října do března. Některé druhy, např. H. cymbiformis, H. chlorantha, H. venosa apod. mohou být na světlém a teplém stanovišti mírně zalévány celý rok. Intenzita a frekvence zálivky pochopitelně záleží na mnoha okolnostech – propustnosti substrátu, osvětlení, teplotě, stavu rostlin, intuici pěstitele aj. Obecně lze doporučit, aby se zálivka v období plné vegetace blížila Bayerem navrhovanému schématu: 1 – 2 dny vysoká vlhkost substrátu, 3 – 4 dny mírná vlhkost a 2 dny sucho. Na jaře a na podzim by měl být rytmus pomalejší a s delším obdobím úplného sucha, nezbytného pro případnou regeneraci kořenů.

Přílišná zálivka může vést k popraskání horních částí listů, zvláště při nadužívání hnojiv. Zcela postačí přihnojení 1 – 2x ročně běžným přípravkem s nízkým obsahem dusíku, např. Kristalonem /Plod a květ/ nebo hnojivy vyvinutými přímo pro kaktusy aj. sukulenty.

Je-li to možné, zaléváme spodem měkkou nebo alespoň 24 hodin odstátou vodou o přibližně stejné teplotě jako okolní prostředí. Nejste-li si jisti, zda substrát již vyschl, raději nezalévejte.

Osvětlení

V přírodě rostou sukulenty často v zástinu jinou vegetací, nelze to však zcela převzít pro naše podmínky. Pěstujeme-li sbírku rostlin tohoto rodu v polostínu, rostou často bujně, ztrácí kompaktní vzhled, charakteristické vybarvení a rozdíly mezi jednotlivými druhy splývají, stejně jako např. u netřesků. Přistínění snáší jen některé druhy / H. cymbiformis, H. chlorantha, H. attenuata aj./. Je vhodné také když se pokoušíme znovu zakořenit rostliny, při aklimatizaci importů, pro rychlejší vývoj semenáčků nebo chceme-li v létě stagnující rostliny opět přimět k růstu. Druhy jako například H. pygmaea, H. emelyae, H. truncata s varietou maughanii, H. semiviva, H. bolusii, H. cooperii se všemi varietami a většina dalších snášejí celoroční umístění na exponovaných stanovištích. Vyzkoušeli jsme i jejich letnění. Má-li pěstitel možnost volby, měl by tyto rostliny pěstovat tam, kde svítí dopolední slunce.

Všeho moc škodí i v tomto případě a nadměrným osvitem můžeme způsobit rostlinám stresující podmínky. To se často projeví zvýšenou tvorbou nezelených barviv a chorobným zčervenáním listů nebo popálením, běžnější je však zasychání špiček listů /H. attenuata, H. glabrata, H. wittebergensis aj./. Vyčerpání zásob energie při dlouhodobém působení nepříznivých podmínek může znamenat konec rostliny. Obecně platí, že je dobré dát ve sbírce rostlinám tohoto rodu tolik světla, kolik ještě tolerují. Přistínění ve dnech vrcholného léta lze doporučit.

U druhů H. springbokvlakensis, H. mutica, H. arachnoidea, H. comptoniana a dalších jsme s úspěchem vyzkoušeli celoroční pěstování pod běžnými zářivkami první 2 roky od výsevu. Rostliny umístěné 8 – 10 cm od trubic prospívaly bez problémů, získaly náskok ve vegetaci a dříve kvetly. Pěstování dospělých rostlin pod umělým světlem má samozřejmě význam zejména z důvodu vegetativního rozmnožování vzácnějších druhů.

Teplota

Schopnost snášet vysoké teploty je základním předpokladem přežívání sukulentů v přírodě. Teplota kolem 50 stupňů C většinu cévnatých rostlin poškozuje, sukulenty včetně zástupců rodu Haworthia dokážou přežívat i za podmínek, kdy teplota okolního prostředí

stoupne krátkodobě až na 60 stupňů C. Jejich bílkoviny jsou totiž odolné vůči nevratné denaturaci zvýšenou teplotou a mají termostabilnější buněčné membrány. Při vysokých teplotách za nedostatku vody se také projevují výhody metabolismu typického pro sukulenty /tzv. CAM/.

Je-li substrát suchý, toleruje většina zástupců rodu Hawortia krátkodobý pokles teplot k nule. Mráz však způsobuje přesun vody do mezibuněčných prostor, kde narůstající krystaly poškozují buněčná pletiva.


Ačkoliv rostliny tolerují značné výkyvy teplot, pro zdárný vývoj jsou optimální teploty kolem 22 – 25 stupňů. Delší období teplot blížících se extrémním hodnotám vede k zastavení růstu. Poškození kořenů nastává, jsou-li v mokrém substrátu při nízkých teplotách. Naopak v sezóně 1999 se nám podařilo uvařit několik rostlin v plechové misce nezajištěním dostatečného proudění vzduchu v letních dnech. 

(pokračování příště) A.Tomandl

Summary:

All about plants from genus Haworthia (part two).

Fotografie 2:

Následky zhoršených podmínek (Results of wrong growing)

1. H.wittebergensis - zaschlé špičky listů (dry tops of leaves)

2.+ 3. H.reinwardtii v.chalumnensis a H.coarctata - zčervenání listů (red leaves)

Obrazek




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář