ZEL(e)NÉ LISTY

Stapelia flavopurpurea Marloth (1907)

Fotografie 1:

1. Stapelia flavopurpurea s poupětem

2. Rostlina dnes

...........................................................................................

Předsevzetí je jedna věc, skutečnost druhá. I když si v poslední době s Jirkou stokrát opakujeme, že nebudeme sbírku rozšiřovat, protože se nám to rozsahem už docela vymyká z rukou, stejně tu a tam podléháme pokušení a zařazujeme do sbírky nové přírůstky. Naštěstí většinou jen v jednotkových počtech. Vždy, když stojíte před nabídkou přebytků Jirky Hadamovského, onomu pokušení odoláváte jen velmi těžko. U řady druhů „asklépek“ najdete i květ (jak to ten Jirka dělá) a jste rázem ztraceni, v mém případě i zatraceni, protože víte, že pro novou rostlinu budete jen horko těžko hledat důstojné místo. Květy stapeliovitých rostlin v mých očích patří na roveň květům orchidejí, jsou krásné i šílené zároveň, tudíž vlastně jedinečné a neopakovatelné – barvami, vzory, stavbou, nakonec i odérem, zkrátka vším tím dohromady. Vyvažuje se tím jistá uniformita zelených těl stapeliovitých rostlin.

Vloni jsem takto podlehla pokušení v podobě řízku rostliny Stapelia flavopurpurea. Toto selhání jsem si omlouvala tím, že se nejedná o žádnou obludu, jak tělem, tak květem. Rostlina měla poupě, které mi doma záhy vykvetlo. Pro znalé rostlin rodu Stapelia se zeptám tak trochu lidově: na smrdutku dobrý, že? Květ měl asi 3 cm v průměru, barva zvrásněných laloků byla netradičně žlutá, tónovaná do růžovočervena. Pro stapelky tak typické brvité červené chlupy byly tentokrát přítomné na bílém prstenci kolem vnitřní korony (snad to říkám botanicky správně). Díky pokročilé roční době a nedostatku tepla se květ neotevřel úplně do krajních poloh, ale vydržel na rostlině docela dlouho. Letos rostlina nekvetla, ale k jednomu zelenému stonku přidala několik dalších, Květ proto očekávám až v následující sezóně.

Před více než sto lety tento druh Marloth našel v jihoafrické provincii Severní Kapsko, další nálezy pocházejí i z okolních zemí – z Namíbie a Botswany. Rostliny jsou to drobné, výškou do 10 cm, čtyřžeberné stonky mají v průměru kolem 1 cm. Starší části mají sklon ke kornatění.  Květy jsem již popsala, přičemž se připouští i formy s jinak tónovanými laloky, dokonce i čistě tmavočervenými.

Umím si snadno představit čistě asklepiovitou sbírku, jen by bylo potřeba mít mnohem více místa a pěstitel by se musel připravit na věčný boj s občasnou hnilobou a hladovou vlnatkou či kořenovkou. Neměl by zapomenout ani na silné a účinné odvětrání své sbírky... Ale o tom už jsme určitě psali v předchozích článcích o podobných rostlinách. R.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ S. flavopurpurea