ZEL(e)NÉ LISTY

Sukulentní orchideje – zbožné přání nebo realita

Fotografie R. Matulové ze sbírky J. Mauleho:

1. Eulophia gramminea

2. Eulophia petersii

3. Laelia fournieri

4. Laelia mixta

............................................................

Kdysi k nám zavítal do čerstvě postaveného skleníku jeden plzeňský pěstitel se zapnutou fotokamerou (místní jistě tuší, o koho jde) a všetečným požadavkem na rtech: Tak mi teď volnými slovy něco řekněte do kamery o těch svých kytkách. A hlavně přirozeně a dělejte jako bych tu nebyl….Docela bych se někdy na ty naše bláboly po letech podíval, téměř nic si z nich nepamatuji, jen jeden můj tehdejší nesmysl mi v těchto dnech tane na mysli. Plácal jsem tehdy něco ve smyslu, že jsem pěstitel ve vývoji, na cestě od někud někam a stále objevuji nové skupiny zajímavých kytek. A že možná jednou budu pěstovat i orchideje. Tenkrát to měl být příklad maximálního absurdna, ale jak tak koukám na touhy, které mě momentálně obestírají, jistá skupina orchidejí v nich hraje významnou roli.

Zatím se orchideje u sukulentářů valného zájmu netěší, pokud vezmu časopisy, tak jeden článek v ročence Adenium od Honzy Gratiase, letos krásný článek Evy Smržové tamtéž a něco bylo ve Světě exotických rostlin (určitě aspoň Ludisia discolor). V knížkách taky nic moc, i když v encyklopedii Sukulenty pánů Ježka a Kunteho je představeno 10 druhů z 10 různých rodů čeledi Orchideaceae, bohužel víceméně epifytických i když pohledných a sukulentních k tomu. A potom jsem ještě trochu nečekaně našel 3 stránky textu a 6 fotografií sukulentnějších orchidejí v Encyklopedii kaktusů od pánů Říhy a Šubíka. Ve sbírkách sukulentářů, případně v prodejních částech jejich výstav taky bída. Klasická Ludisia discolor (která tedy zrovna příliš suchu odolávající není), občas Eulophia petersii, Coelogyne cristata a v posledním čase vlaštovky Oeceoclades decaryana.

Hezké přísloví je- …hloupého trkni! Mě takhle letos v létě trknul přítel Milan, když mi vrazil do ruky napůl uschlý trsík mexické orchideje Laelia mixta, že jsem si mu o ni kdysi říkal. Vrazil jsem ji do pemzy, jak jsem zvyklý zakořeňovat a nechal květináč venku ve stínu. Nic, ani koříneček, až teprve koncem léta se objevily vedle starých seschlých a bezkořenových pahlíz nové malé pahlízky, které kořeny tvořil začaly. Ano uhádli jste, požil nápoj umixovaný z radosti i hrdosti, a omámený se pustil do studia. Co jsou to Laelie, kde rostou, jak se pěstují, a pak se to už začalo rozbíhat nějak samo. Pěkně jsem se přikrmil informacemi i rostlinami u p. Vondruše ve sbírce, pak jsem i pár dalších druhů Laelií objednal (hloupě před zimou – však jsem taky dostal vynadáno) a pídil se po dalších informacích. Například, že jedna skupina brazilských Laelií, kterým se říká rupikoly, je zatraceně sukulentní, že je pár odborníků u nás zdárně pěstuje a jeden z nich o nich dokonce vydal i knížku.

Samozřejmě, už jsem toho naprohlížel i nastudoval víc a začínám tušit, že v téhle čeledi na mě čeká spousta dobrodružství a zřejmě i pokusů s pěstováním. Prostě, kromě čistě epifytických druhů jsou i terestrické, od vyloženě stínomilných (pralesních i lesních) orchidejí jsou i sluncemilné a vedle druhů, které nesmí přeschnout, rosí se a stále vegetují ve vlhku, jsou skupiny vyloženě tvrdých rostlin, které nadbytečnou vlhkostí spolehlivě zabijete a které se třeba i překvapivě dlouhé zimní měsíce nezalévají vůbec!

Budu se dál pídit po informacích, zkušenostech i rostlinách a o úspěších i neúspěších budu psát. Kromě zmíněného velezajímavého rodu Laelia jsou potenciálně výrazně sukulentní další druhy z těchto rodů: Cattleya, Encyclia, Sophronitis, Brassavola, Masdevallia, Maxillaria, Bulbophyllum, Eulophia a jistě i další madagaskarské druhy Oeceoclades. Možná, že něco se ukáže jako špatný předpoklad a některé další sukulentnější rody v tomto výčtu budou chybět, ale možná, že čtenáři ZL konečně jednou překvapí a zahrnou mě komentáři plné svých zkušeností a oprav chyb v mém textu. Budu jen rád.

A možná, že i když jsou sukulentní orchideje v našich sbírkách zatím pořád zbožné přání, může to být brzo jinak a stanou se stejně běžnou realitou, jako například odolné druhy tillandsií. J.

Fotografie Petra Tureckého z vlastní sbírky:

1. + 3. Laelia fournieri na kameni

2. Laelia lucasiana na kameni