ZEL(e)NÉ LISTY

Do jaké nádoby sukulent zasadit

Viděl jsem už pěstovat , vystavovat i prodávat sukulenty v lecčems. Nemám teď na mysli substráty, ale obaly na substráty, čili to, v čem naši miláčkové bydlí. Sám jsem toho také trochu vyzkoušel a přesto, že se o tomto tématu píše v úplně každé knížce o sukulentech, kaktusech a případně o dalších xerofytech, myslím, že malá rekapitulace s mým skromným názorem na věc do nové rubriky „Jak na to?“ patří.

Jasné je, že základním obalem na kytku je květináč. Ale avšak – není květník jako květník. U sukulentů je opět jedno důležité pravidlo: stejně jako propustný substrát, měl by být i „rychloodtokový“ květináč. To dříve nebývalo tak běžné, dnes je to lepší, ale co já jsem se navrtal dodatečných otvorů do dna různých plastových květníků (mimochodem, pokud byste to někdy potřebovali, je na to ideální nízkootáčková akumulátorová vrtačka (šroubovák), opatřený slabším tříbodovým vrtákem na dřevo)(a já jako ženská jsem do plastových květináčů přidělávala otvory pletací jehlicí, nahřátou nad plamenem plynového sporáku – pozn.R.). Takže máte-li možnost si vybrat, vybírejte a používejte květináče či kontejnery s více otvory. Celkem libovolný je tvar těchto obalů (tady je na vás, co se vám líbí) – kulaté, čtvercové, čí jiné tvary, spíš je důležitá jejich výška (nebo hloubka) podle typu kytky pro kterou je obal určený. Ono totiž kromě estetična je (podle mne) důležitější aspekt spokojenosti rostliny a proto výběr květináče souvisí s pěstovanou kytkou. Menší rostlina se slabšími kořeny nepotřebuje „hrnec“ a naopak geofytní přeborník, který roste víc pod zemí, než nad ní, asi v ploché misce nebude jásat. Právě při přesazování svých rostlin snadno zjistíte, jak velké nebo malé kořenové systémy vaše kytka má a bude potřebovat i v budoucnu.

Další možnost volby máte – květináč plastový nebo keramický. Moje zkušenosti se sukulenty jsou jednoznačné – plastový. Pokud si přírodnější keramické květináče nemohou odněkud neustále nasávat vlhkost, kořeny rostlin v nich přesychají a trpí. Mohou se tedy použít třeba v pařeništi postavené do písku, nebo jiného vlhkého podkladu. Moje kytky v nich nevegetovaly dobře. Další variantou jsou nádoby ve tvaru glazovaných květináčů a misek – pokud jsou nenasákavé, chovají se jako plast.

A vlastně miska je další často používaný tvar pěstební nádoby. Opět pokud mohu poradit – je to věc ryze estetická, spousta keříčkových, kaudexních a pseudobonsajových rostlin v nich vypadá velice efektně – ale malý objem substrátu v nich extrémně rychle přesychá. To vede k potřebě častějšího zalévání, což zase vede rychle k vyčerpání či zasolení substrátu a potřebě častějšího přesazování atd. Čili pokud už miska, tak spíše hlubší, a zvolit do ní správný druh rostliny, která nebude trpět.

To je někdy problém, když výtvarný dojem misky vítězí nad rostlinou. Je to velmi křehká záležitost, která se často nepovede, citlivě spojit uměleckou misku s nějakou efektně tvarovanou sukulentní rostlinou. Můj názor k tomuto – někdy méně bývá více a pořád by mělo jít o spokojeně a přirozeně rostoucí rostlinu jen lehounce přizpůsobenou domácímu pěstování. Na každé kytce brzy poznáte, jestli trpí, či spokojeně vegetuje.

Další variantou pěstování sukulentů je sesazování několika rostlin do jedné kompozice, misky se skálou a podobně. Nevím, zdá se mi to riskantní v tom, že pak jsou ty rostliny propojené společným substrátem a všechno tedy dostávají společně, takže jejich nároky musí být co nejpodobnější. Nějak mi to víc sedí u venkovních kompozic, máme to úspěšně vyzkoušené u našich mobilních mrazuvzdorných skalek.

Ještě o jedné skupině květináčů bych chtěl napsat. Jsou to ty extrémně měkké obaly pro hrnované zahradnické produkty například balkónovky, bylinky a podobně. Léta jsme je dostávali od kamarádů a známých, kteří je nechtěli hned hodit do kontejneru na plasty, tak je nosili k nám. Nevěděli jsme co s nimi, pak jsme do nich v poslední době začali dávat mrazuvzdorné sukulenty. Letos v létě jsem přesazoval naše sansevierie. To, co jsme zjistili za neskutečné deformace květináčů silou podzemních stolonů a kořenů nás přivedlo k myšlence vyjít této strategii rostlin vstříc. Žádné pevné, utiskující svěrací kazajky tvrdých kontejnerů, ale měkké tvarovatelné obaly, ať si kytka dělá, co potřebuje. Jakmile nějaký podzemní výhonek „probourá“ na nějakém místě měkký plast, bude to signálem k dalšímu přesazení. A zřejmě to platí i u dalších, masivně odnožující kytek, které evidentně ve stávajících typech květináčů trpí.

Závěrem - nebojte se tedy přesazovat, volte nádoby plastové, většinou spíš hlubší a drenážované, velikost i tvar vybírejte s maximálním ohledem na vlastní přesazovanou rostlinu a užívejte si co nejvíc tohoto až intimního dotýkání s vašimi sukulentními krasavci (a klidně si to dělejte trošku po svém…). Příště bychom zabrousili do tématu zálivky a hnojení. J.

Summary:

Article about containers for succulant plants.