ZEL(e)NÉ LISTY

Rebutia heliosa Rausch

Fotografie 1:

1. Detail trnů (Detail of spines)

2. Rebutia heliosa

..............................................

Sluníčková, slunečná, tak nějak by asi zněl překlad latinského jména této rebucie. Netroufám si říct, zda je to podle jasně oranžové barvy otevřených květů, nebo podle ohnutých trníků, připomínajících miniaturní sluníčka. V každém případě se jedná o kytku nevelkého vzrůstu, jejíž květy jsou další ozdobou už tak dost vzhledné rostliny. Možná ji znáte z dřívějška stejně jako já pod starým jménem Aylostera. Zatímco v dobách Hrabalovských Postřižin nastala doba zkracování, dnešní doba je, co se systematiky týče, dobou slučování. Do rodu Rebutia proto „spadly“ i staré známé aylostery.

R.heliosa roste v mechu na skalnatých stráních v  hornatých bolivijských provinciích Tarija, O´Connor a Mendez, zde ji ve slušné nadmořské výšce okolo 2500 m.n.m. v roce 1968 objevil Walter Rausch a později i Karel Kníže. Během deseti let od nálezu první rostliny se R.heliosa dostala mezi pěstitele hlavně díky vegetativnímu množení. To lze provádět snadno odlámáním odnoží, jediná nevýhoda této metody je, že takto získané rostliny již nedělají tak výrazný řepovitý kořen, jak je tomu u rostlin vypěstovaných ze semen. Roubování je podle mého názoru naprosto zbytečné, rostlina ochotně kvete na svých kořenech a ani ji nemusíte pravidelně přesazovat. Pokud přesazujete, kvete bohatě a ještě ochotněji. Asi jedinou podmínkou pěstování je šetřit s vodou, hlavně v teplých letních měsících a samozřejmě ani kapku od podzimu do jara. Všechny kaktusy bez rozdílu mám přes zimu v chladnějším sklepu s menším oknem na západ, kde se teploty pohybují kolem 10°C, i když zrovna R.heliosa by snesla zimní teploty i o něco nižší.

Odborná literatura uvádí, že k dnešnímu dni jsou kromě základního druhu známy další 3 variety, rostoucí v obdobných oblastech, jako R.heliosa v.heliosa. Liší se od sebe tvarem a vzhledem těla i trnů a odstínem květu. Varieta cajanensis byla poprvé objevená v průsmyku Cajas, vlastně jen kousek (vzdušnou čarou asi 10km) od základní R.heliosa a liší se od ní tvarem těla a jeho barvou (je štíhlejší, žlutohnědé až hnědé). Květy jsou oranžověčervené až červené. Varieta condorensis (z Paso de Condor) má květy o něco tmavší – sytě tmavočervené. Zatím poslední varieta teresae má světlezelené tělo s oranžovohnědou vatou na areolách.

To se to píše o takhle krásném kaktusu. Protože mám jen základní R.heliosa (a další variety kompletovat nehodlám), nezbylo, než zalovit ve starších číslech časopisu Kaktusy (doporučuji si předplatit všem, kterým se kaktusy staly životním koníčkem). Nemusela jsem dlouho hledat a našla jsem článků hned několik (autoři Václav Šeda a Josef Odehnal). Oproti jiným, méně výrazným kaktusům se tak toho o této rostlině napsalo dost, takže budu doufat, že můj článek nebude pro vás příslovečným nošením dříví do lesa. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Rebutia heliosa from Bolivia.

Fotografie 2:

1. Rebutia heliosa

2. Květy (The flowers)