Triviální škola ve Lhotě
V roce 1774 vydala císařovna Marie Terezie Všeobecný školní řád, jímž vyzvala rodiče, aby své děti „ve věku 6 - 12 let do školy posílali“. Tento rok je běžně považován za počátek povinné školní docházky. Ve skutečnosti šlo spíše o otevření vzdělávání všem dětem, kterým císařovna ještě povinnost školní docházky striktně nenařídila. Uvědomovala si jak nedostatek škol, tak i učitelů. Protože ale v absolutistické monarchii bylo slovo císařovny v podstatě zákonem, pořizovaly úřady soupisy dětí školního věku a vytvářely podmínky pro to, aby počet do školy chodících dětí soustavně stoupal. Tento stav trval v podstatě do roku 1869.
V roce 1869 byl v rakousko-uherské monarchii přijatý zákon, který již povinnost školní docházky nejen jasně stanovil, ale pod hrozbou sankcí vůči rodičům i vyžadoval. Zákon, který neplatil v uherské části monarchie, pak stanovil délku povinné školní docházky pro všechny děti na 8 roků, což byla délka v tehdejší Evropě zcela ojedinělá.
Nejprve vznikaly školy triviální, vyučovalo se trivium – čtení, psaní a počítání. Do školy docházel farář učit náboženství.
Triviální škola ve Lhotě vznikla v domku č.30, datum založení se ale nedochovalo. Docházely do ní děti ze Lhoty, Křenku a Borku. V r.1824 byla budova poškozena bleskem, proto byla postavena nová. Všechny náklady zaplatilo brandýské panství. O stavbu se hlavně zasloužili Jan Basym, vrchní velkostatku v Brandýse n.L., a Antonín Zalabák, lhotecký rychtář. Škola měla 1 třídu a byt správce školy, který se skládal ze dvou pokojů a kuchyně. Ke škole ještě patřily 2 záchody a hospodářské stavení s komorou, chlévem a dřevníkem. V r. 1884 přibyla druhá třída. Byla zřízena nákladem přiškolených obcí Borku, Křenku a Lhoty. Ke škole patřila i ovocná zahrada. O topivo se zpočátku staraly děti samy, nosily do školy polínka. Od 60. let 19. stol. přispívala na topení obec.
Na škole působil jako správce a učitel Josef Kocourek v letech 1808 – 1863, František Kolanda 1863 – 1883, Václav Hyka 1883 – 1886, VáclavVendl 1885 – 1895, Václav Kraj, Jan Kučera a další. Ženské ruční práce (šití, pletení, háčkování, vyšívání) vyučovaly od r. 1881 industriální učitelky. Školní plat, tzv. sobotáles, si učitel vybíral od žáků sám. Rodiče byli povinni zaplatit za dítě měsíčně 10 krejcarů. Od r. 1870 dostával učitel plat od státu.
Počty žáků ve třídě jsou pro nás téměř nepředstavitelné. V jednotřídní lhotecké škole bylo zapsáno v jednom školním roce mezi léty 1838 – 1884 nejméně 87 žáků (šk. rok 1872 – 73 a 1876 - 77), nejvíce 124 žáků (šk. rok 1883 - 84). Ve dvoutřídní škole se učilo až 169 žáků (šk. rok 1893 – 94). V r. 1895 přestala do lhotecké školy chodit většina křeneckých dětí, protože ve Křenku byla založena samostatná obecná škola.
Co se známkovalo na vysvědčení?
Čtení s vynakládáním pravidel. Krásné psaní. Z hlavy počítání. Dobré vyslovování. Vynakládání schopnosti. Mravy. Počátkové náboženství. Slovoznání, slabikování a hláskování, s vynakládáním pravidel.
Sepsala Libuše Švecová, roz. Kettnerová z Borku
Zdroj: Učitelské noviny č.33/2010: Morkes, František - Proměny povinné školní docházky.
Kniha - Paměti škol. okresu Karlínského. Soudní okresy Karlín a Brandýs n.L. do r.1898. Redigováno Františkem Kneidlem, vydáno nákladem c.k. Okresní školní rady v Karlíně
