HARCÍŘ

Jistě se shodneme na tom,že nejdůležitější výstrojí poutníkovou,jsou boty.My se dopustili základního omylu. Zajímalo nás jen v čem se chodí,ne po jakém terénu se chodí. Shromáždili jsme tedy všechny dostupné "repliky" a "ušité podle vzoru"a šup na stezku.Nu byly jsme mladí a blbí. Samozřejmě se rychle ukázalo,že poutnické botky musí dodržet určité konstrukční prvky. A tak začalo velké vyřazování.První jsme se museli rozloučit s botami z textilních materiálů a měkké kůže. Tyhle botky se používali často jako přezůvky do domů i paláců. Někdy se na ně pro pohyb venku navlékaly jakési sandály s delší špicí a dřevěnou podrážkou. Chodec se pak mohl pohybovat po zasviněné a špinavé ulici a při vstupu do domu prostě sandály odložil a v "papučkách"pokračoval dovnitř. Jako další přišly na řadu sandály. Chodí se v nich sice dobře, ale ve třech případech se použít nedají. Blbě se v nich šplhá,je v nich zima a dostane se do nich spousta kamínků a špíny. Potom jsme po dlouhém a bolestném zvažování udělaly pá pá koženým holínkám. Holiny ze silné hověziny, ať už s přezkami nebo bez, jsou prostě krásné. Kvalitní kůže umožňuje dobrou impregnaci a co si budeme povídat holinky časem dokonale sednou přesně na nohu majitele a jsou jako druhá kůže. Je tu však pár drobností, které museli uznat i zarytí"holínkáři" mezi námi.Vzhledem tomu,že putujeme hlavně  za nepříznivého počasí a často i v mrazech,potřebujeme mít nohy v teple. Dostat do holin vlněné punčochy,onuce nebo aspoň dvoje ponožky je trochu problém. Můžete sice pořídit botky o pár čísel větší,ale už tak hezky nebudou držet a v létě vysloveně plandají a vytahují se. Druhá a důležitá věc je překonáváni brodů a mokřin. Inu hodně kůže dlouho schne a chodit v mokrých holinách je utrpení.Přišly tedy na řadu všechny škorně,střevíce a škrpály. Poměrně rychle se ukázalo,že to bude asi ono. Kotníkové boty, které na noze drží pomocí tkanic nebo řemínků stažených kolem kotníků jsou to pravé. Mají volnější nárt a prsty,takže jsou pohodlné a punčochy nejsou problém. Jsou velmi skladné,přibalit si ještě jeden pár není problém.Vejdou se do nich jakékoli vložky a když jsou sešity venkovním švem,dají se dobře opravit i v polních podmínkách. Při troše šikovnosti si je můžete i sami vyrobit. Ten kdo někdy zkusil ušít třeba indiánské mokasíny, je na půl cesty k úspěchu. A teď se musíme vrátit na začátek tohoto článečku a otázce, po čem chodíme?Každé botky musí mít samozřejmě podrážku, která by měla svoji kvalitou odpovídat terénu po kterém putujeme.Samozřejmě by byla ideální podrážka kožená doplněná kovovými floky.Bohužel beton,asfalt, hrubý makadam stejně jako nejrůznější dlažba,dávají kůži pěkně zabrat.Zbývá tedy použít na podlepení obuvnickou gumu,není to sice rok 1350,ale je to nejlepší možné řešení.  Toliko naše zkušenosti. tak vzhůru na stezku bratři Váš    HARCÍŘ