Průběh havárie
25.dubna.1986
Operátoři snížili výkon 4 reaktoru z 3100 mw na 800 mw a
vypnuli havarijní systém z důvodu bezpečnostního testu (při
nestabilnosti reaktoru by byl automaticky odstaven)
Na noční směnu přišli:
Anatolij Djatlov - zástupce provozního inženýra (55let)
Alexander Akimov - vedoucí směny 4 bloku (32let)
Leonid Toptunov - hlavní inženýr řídil chod a výkon reaktoru (26let)
Jurij Tregub - náčelník směny bloku
Boris Stolyarchuk - vrchní inženýr regulační jednotky
a další:
26.duben.1986
00:00 Přichází noční směna Alexandra Akimova a kontrolu
nad reaktorem přebírá Leonid Toptunov, čerpadlové
oddělení Boris Stolyarchuk. Čtvrtý reaktorový blok byl nedávno
uveden do provozu a v konstrukci reaktoru stále přetrvává
skrytá doposud nezjištěná výrobní vada.
00:32 Hádka z důvodu nastavení minimální hladiny výkonu
při níž může začít bezpečnostní zkouška reaktoru. Akimov:
"Anatolij Stepanoviči hladina výkonu nebezpečně rychle
klesá a je pod bezpečnostním limitem 700 mw" Djatlov:
"jediné co tady nefunguje je ten váš naprosto
neschopný personál" Djatlov záměrně ignoruje pokyny,
jakým způsobem bezpečnostní zkoušku provádět (v
bezpečnostních pokynech je uvedeno, že při zahájení
zkoušky by měl být výkon reaktoru 1000-700 mw) i přesto
se Djatlov
rozhodl zkoušku
provést
pouze při výkonu
reaktoru 200 mw z důvodu úspory chladící vody i když
si uvědomoval, že se jeho rozhodnutí neshoduje s předpisy v
jaderném průmyslu. Toptunovovi se konečně podařilo výkon
reaktoru snížit na nařízených 200 mw. Výkon reaktoru
neustále dramaticky klesá a Toptunov ho bohužel nedokáže
stabilizovat.
00:40 Nervozita přítomných operátorů stoupá, kdy v tomto
okamžiku se objeví další problém, hladina vody v bubnech
separátoru je nebezpečně nízká, což znamená že do aktivní
zóny reaktory se žene velké množství vody a nestačí se
změnit v páru to míá za nasledek nízký tlakje nízký tlak při
nízkém výkonu je hladinu vody udržovat v normálu velmi
obtížné. Operátoři nízkou hladinu předpokládali, proto tomuto
problému nekladli velký důraz. Výkon reaktoru stále klesá, až
se úplně zastaví. Djatlov "vytáhněte všechny řídící tyče "
což byla osudná chyba. Řídící tyče jsou jako plyn a brzda
jaderného reaktoru, když se povytáhnou výkon se zvýší,
když se zasouvají výkon klesá, ale když se vytáhnou úplně,
operátoři ztratí jakoukoliv možnost kontroly nad reaktorem,
ale toto přesně Djatlov operátorům nařídil. Toptunov:
"promiňte Anatolij Stepanoviči,
ale neměli bychom reaktor
odstavit, tak mně to učili ve
škole" Akimov souhlasí,
Toptunov přesto nic nepodnikne,
protože Djatlov nesnese o svých
nařízeních diskutovat, což pocítil
Toptunov výhružkou o okamžitém
vyhazovu.
00:50 Operátoři Tregub a Akimov znovu spouštějí reaktor
úplným vytáhnutím řídících tyčí. Boris Stolyarchuk hlásí opět
problém s nízkou hladinou chladící vody v bubnovém
separátoru. Nikdo mimo velín nevěděl o sporu, který tu
vzplánul. Pro operátory mimo velín, Valery Perevozchenko,
Valery Hodymchuk, Alexandera Yuvčenko společně
s ostatními to byla obyčejná noční směna. Všichni si mysleli,
že reaktor je už po testu odstaven. Výkon reaktoru se
konečně podařilo dostat a udržet na 200 mw. Kontrolu
přebírá Toptunov, jak požaduje hlavní inženýr Alnatolij
Djatlov.
01:00 Nedostatek chladící vody spouštěl opakovaně
poplach, nikdo ale nevěděl, že to spěje k havárii. Žádný z
operátorů si nechtěl připustit, že by hrozila havárie, Akimov
"šance na havárii je 1:10 000 000". V Černobylském
čtvrtém reaktoru vypukla smrtelně vážná reakce. Několik
borových regulačních tyčí bylo vysunuto jenom částečně a
kvůli tomu se tepelná energie shromažďovala v tzv. žhavých
místech, kde mohla být senzory jen velmi obtížně zjistitelná.
Z reaktoru se stala nevyspitatelná tikající bomba. Djatlov je
stále odhodlaný provést zkoušku na 200 mw i přes trvající
odpor velínu. Příčinou Djatlova sveřeposti byl zřejmě boj o
pozice v elektrárně. Djatlov měl problém s místní organizací
komunistické strany, protože byl hrubý ke svým zaměstnancům.
Jeho šéf Nikolaj Fomin měl být povýšen a úspěšný test by
Djatlovovi mohl pomoci získat Fominovo místo
01:15 Šest minut do zahájení zkoušky, Djatlov si velmi věří.
Djatlov: "při 200 MW moc vody nepoužijem v případě
nutnosti test zopakujem". Žhavé místo v reaktoru se stále
zvětšuje. Mimo velín se klebetilo
jako normálně, netušili však
co se ve skutečnosti děje.
01:21 Djatlov volá nic
netušícího Perevozchenkova z
oddělení turbín do velínu.
Test začal. Do velínu
pokračovala
Perevozchenkova cesta kolem
reaktoru.
01:22 Djatlov vydal příkaz k odpojení pohonu turbíny.
01:23 Během minuty se začal odvíjet sled souběžných a již
nekontrolovatelných událostí. Jakmile turbíny zpomalily,
čerpadla hnaly reaktorem nedostatečné množství chladící
vody a velké žhavé místo rostlo. V reaktoru se kumulovalo
stále víc a víc páry a tím větší a větší tlak. Při vstupu
Perevozchenka do obrovské reaktorové haly zahlédl nad
víkem reaktoru něco, co nikdo neviděl. Tlak páry v jádru
reaktoru nadzvedával 350 kilové
uzávěry palivových tyčí, jako kdyby
vážily pár kilo. Nikdo z velínu se
nepodíval na průmyslovou kameru
snímající tuto událost. Perevozchenko
proto okamžitě běží do velínu a ve strojovně čerpadel došlo
k ohromnému třesení celé místnosti. Toptunov: "musíme
spustit AZ5 máme prudký nárůst výkonu" Akimov proto spustil
toto tlačítko protože sám usoudil že je to ideální řešení problému.
Po stisknutí tlačítka AZ5 se automaticky spouštějí do jádra
reaktoru bórové regulační tyče, aby omezily štěpnou reakci
a snížil tím výkon, to však mělo katastrofální a nepředvídatelné
účinky. Bórové regulační tyče měly špičku z grafitu a když byly
znovu zasunuty do reaktoru, grafit způsobil nikoli snížení,
ale prudké zvýšení. Od stisknutí tlačítka AZ5 se výkon zvýšil
100násobně. Djatlov: "Akimove! Akimove! co se tam
děje" Akimov: "to není u nás Anatolji Stepanoviči,
možná je to Stolyarchuk" v tu chvíli se výkon začal
dvojnásobně zvyšovat každou sekundou Djatlov tomu stále
nehodlá uvěřit. Perevozchenko: " z víka reaktoru
odskakují uzávěry". V 01:23:45 hod první mohutná
exploze. V celé elektrárně
vypadl elektrický proud.
Nikdo nevěděl co se děje,
ve velínu nastala hádka.
Boris Stolyarchuk si po první
explozi myslel, že vybuch je v
hydraulickém systému a pokusil se ho ihned odpojit. Na to
ale přišla druhá mohutná exploze. V 01:24:01 hod. při
druhé explozi se odtrhlo 1000 kilové pancéřové bezpečnostní víko
reaktoru, kdy dovnitř reaktoru vniklo velké množství
vzduchu a z reaktoru se stal "obrovský plamenomet", který do
atmosféry během pár vteřin vychrlil 500 kilo jaderného
paliva, to je 10krát více než shozením atomové pumy v
Hirošimě. V tu chvíli začal řádit neviditelný zabiják,
"radioaktivní záření". Všichni co explozi přežili stále nevěřili,
že explodoval reaktor, ale mysleli si že je válka, nebo
zemětřesení, ale výbuch reaktoru byl až na posledním místě
co by přeživší napadlo. Hasiči, kteří k následnému
vypuklému požáru elektrárny dorazili, tak s radioaktivním
ohněm válčili několik hodin a tímto si skoro všichni
podepsali ortel smrti.