Jdi na obsah Jdi na menu
 


§ 1.3 Pozitivní micvot - příkazy a Negativní micvot - zákazy

Pozitivní מצוות jsou příkazy, které přikazují něco udělat, naopak negativní מצוות něco zakazují, tj. jsou to tedy zákazy.
Příkladem pozitivní
מצוה je pesachová oběť קרבן פסח.
Příkladem negativní
מצוה je zákaz konzumace חמץ chamecu, tj. potravin, které prošly procesem fermentace (alkoholové, citrónové, máselné, mléčné, octové a propionové kvašení) během Svátku nekvašených chlebů.

 

Některá negativní מצוות jsou vyjádřena jazykem pozitivních מצוות; například pozitivní formou vyjádřený verš Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, ve skutečnosti znamená zákaz práce.
A naopak některá pozitivní
מצוות připomínají zákazy; například formou zákazu psaný verš nenecháš naživu naprosto nikoho (5M 20:16) je ve skutečnosti příkazem zabít.

 

Negativní מצוות mají závaznější charakter než pozitivních מצוות.
Porušení negativní
מצוה je záměrnou a vědomou vzpourou proti Božímu zákonu.
Naopak porušení (a to i opakované) pozitivních
מצוות je možné i z některých méně závažných důvodů.
Někdy například není možné plnit přikázání díky vnějším okolnostem; může se ale i stát, že zapomeneme splnit přikázání ve stanovený čas.
To je důvodem, proč je
כָּרֵת (vyobcování, exkomunikace) téměř výhradně trestem za porušení negativních מצוות.
Jediná dvě pozitivní
מצוות, jejichž nedodržení je trestáno vyobcováním jsou obřízka - Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu. (1M 17:14) a pesachová oběť - Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl יהוה dar ve stanovený čas. (4M 9:13); jedná se totiž o dvě stěžejní přikázání judaizmu.*

 

Nicméně obecné odmítnutí všech pozitivních מצוות jako celku je také trestáno vyobcováním z lidu (zavržením, exkomunikací, vyvržením z lidu, odříznutím z řad lidu), neboť je psáno: Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto Zákona a dodržovat je. (5M 27:26)
Výraz proklet
אָרוּר se odkazuje na trest vyobcování z lidu כָּרֵת; z kontextu veršů 14 až 26 totiž vyplývá, že se jedná o závažná, trestem smrti trestaná ale neodhalená provinění.
Kontext je patrný zejména z verše 5M 27:24: Buď proklet, kdo tajně ubije svého bližního.
Trest vyobcování z lidu
כָּרֵת je trestem neodhalených zločinů, které, pokud by byly odhaleny **, by měly být trestány smrtí; proto se výraz proklet odkazuje k trestu vyobcování z lidu.

 

* Rav Elijahu Bašjači sice nevysvětluje, proč považuje tato dvě přikázání za stěžejní, je tomu tak ale s největší pravděpodobností z následujících důvodů.
Obřízka je znamením smlouvy s Bohem a nezbytnou podmínkou konverze k judaizmu - Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán. (1M 17:10)
Pesachová oběť 
קרבן פסח je podmíněna obřízkou: Kdyby chtěl יהוה Hod beránka slavit přistěhovalec žijící u tebe, ať je u něj obřezán každý mužského pohlaví. Potom může přistoupit, aby jej slavil, a bude brán jako domácí. Žádný neobřezanec ho však jíst nesmí. (2M 12:48)
Z verše vyplývá, že cizinec, který je obřezán a který obětoval pesachovou oběť získá stejný status jako Izraelita a také to, že ten, kdo je obřezán, má právo obětovat pesachovou oběť a získat stejný status jako rodilý Izraelita.
To znamená, že pesachová oběť je stejně jako obřízka zásadním předpokladem konverze k judaizmu.

Je ale potřeba zmínit, že Rav Elijahu Bašjači neuvádí pesachovou oběť jako jeden z požadavků konverze.
Důvodem může být skutečnost, že o konverzi pojednává pouze velmi stručně v části věnované manželství; nebo se o pesachové oběti jako podmínce konverze nezmiňuje jednoduše proto, že jí v současné době není možné praktikovat.

** Viz 3M 20:4-5: Zavře-li prostý lid oči nad člověkem, který daroval své dítě Molochovi, a neusmrtí ho, já sám se postavím proti takovému člověku i proti jeho rodině. Jeho i všechny, kdo jej v tom smilstvu následovali a smilnili s Molochem, vyvrhnu z jejich lidu. Z těchto veršů je patrné, že trestem vyobcování z lidu trestá Bůh člověka, který by měl být pozemským soudem odsouzen k trestu smrti, protože ale nebyl odhalen a usvědčen, k trestu smrti odsouzen nebyl.
Neboť ve verši 5M 29:28 je psáno, že neodhalené zločiny spadají do Boží jurisdikce, zatímco zločiny odhalené spadají do jurisdikce pozemských soudů: Skryté věci náležejí
יהוה, našemu Bohu. Zjevné věci však navěky náležejí nám a našim synům - totiž abychom plnili všechna slova tohoto Zákona.
Trest vyobcování z lidu
כרת je jediným a opakovaně zmiňovaným Božím trestem závažných zločinů, proto je více než jasné, že je ekvivalentem pozemského trestu smrti.