§ 3.15a Zdroje pro odvození zákazu

Naprostá většina učenců zakazuje v čase Šabatu nošení a přenášení předmětů, ať již lehkých či těžkých, ve veřejných prostorech a na veřejných prostranstvích.
Učenci svůj názor opírají o slova proroka Jeremiáše: Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. (Jeremiáš 17:22)

Učenci se ale neshodnou na tom, jaká část Tóry je zdrojem tohoto zákazu; považují za zdroj zákazu rozdílné části Zákona Mojžíšova.
Verš v knize proroka Jeremiáše není jako zdroj zákazu dostatečně autoritativní, neboť učenci zastávají názor, že každý zákaz zmíněný v knihách proroků vychází z Tóry a má v Tóře oporu.

Někteří učenci považují za zdroj zákazu verš: Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa. (2M 16:29); slova kde jste a ze svého místa vykládají jako odkaz na vlastní domácnost, a ze slov zůstaňte a ať nikdo nevychází odvozují i zákaz vynášení věcí z vlastní domácnosti.
Z verše 2M 16:29 odvozují, že je přípustné předměty nosit a přenášet pouze ve vlastní domácnosti.

Rav Josef ha-roe zastával názor že přenášení a nošení předmětů ve veřejných prostorech a na veřejných prostranstvích je činnost typu מְלָאכָה podobně jako obchod, neboť v obou případech dochází přenášení předmětů z jednoho vlastnictví do vlastnictví jiného, tj. k přenášení předmětů z jedné stavby do stavby jiné, z jedné stavby na jiný pozemek nebo z jednoho pozemku na pozemek jiný.

Rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání s názorem rav Josefa ha-roe nesouhlasí, podle něj není nošení a přenášení předmětů činnost typu מְלָאכָה.
Svůj názor opírá o verš: Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci מְלָאכָה, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. (Jeremiáš 17:22); z verše podle něj vyplývá, že vynášení břemen a konání práce מְלָאכָה jsou dva rozdílné typy činností.
Rav Jákova ben Jicchak al Kirkisání se domníval, že zákaz nošení a přenášení předmětů byl znám od časů proroka Mojžíše a byl předáván Lidem Izraele z generace na generaci skrze Sével ha-jeruššáh; podle rav Jákova ben Jicchak al Kirkisání prorok Jeremiáš tento zákaz výslovně zmiňuje pouze proto, že lid začal tento zákaz porušovat. *

* Argument rav Jákova ben Jicchak al Kirkisání je z karaimského pohledu velmi nezvyklý, protože v naprosté většině případů Sével ha-jeruššáh vychází z Písma svatého; rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání ale naznačuje, že se zákaz opírá pouze o v Písmu svatém nezmíněnou tradici, tedy minimálně do doby, než se stal zákaz díky proroku Jeremiášovi součástí Písma svatého.
Jedná se o velmi kontroverzní pohled, neboť by znamenal, že něco, co bylo přikázáno na Sinaji, bylo zapsáno až o mnoho staletí později.

Je velmi pravděpodobné, že rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání ve skutečnosti zastával názor, že do doby proroka Jeremiáše neexistoval žádný zákaz nošení a přenášení předmětů v čase Šabatu.
Tuto možnost by podporovala skutečnost, že někteří dávní učenci věřili, že náboženské právo je možné odvozovat nejenom z Tóry, ale i z Proroků a Spisů, tedy z pozdějších textů.
Naopak středobodem výkladového systému rav Árona ben Elijahu mladší Nikomédský a rav Elijahua Bašjači je víra v to, že všechna Boží přikázání byla předána na hoře Sinaj.
Proto rav Áron ben Elijahu mladší Nikomédský a rav Elijahu Bašjači špatně pochopili postoj rav Jákova ben Jicchak al Kirkisání, a vysvětlili si ho tak, že rav Jákov ben Jicchak al Kirkisání věřil, že zákaz nošení a přenášení předmětů existoval od předání Tóry na hoře Sinaj, ale že byl zapsán až prorokem Jeremiášem.
Takto předefinovaný názor rav Jákova ben Jicchak al Kirkisání by pak byl z pohledu rav Árona ben Elijahu mladší Nikomédský a rav Elijahua Bašjači méně kontroverzní, protože by se mohl stát součástí Sével ha-jeruššáh.
Toto vysvětlení podporuje i skutečnost, že podobným způsobem nepochopil rav Elijahu Bašjači i názor rav Leviho.

Rav Áron ben Elijahu mladší Nikomédský zastával názor, že zákaz nošení a přenášení předmětů je zahrnut do zákazu neznesvěcovat Šabat.

Rav Áron ben Elijahu mladší Nikomédský předpokládá, že když prorok Jeremiáš pronesl: Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku a nevykonávejte žádnou práci מְלָאכָה, ale ať je vám den odpočinku svatý, jak jsem přikázal vašim otcům. (Jeremiáš 17:22), parafrázoval následující verš Tóry: Budete dbát na den odpočinku; má být pro vás svatý. Kdo jej znesvětí, musí zemřít. Každý, kdo by v něm dělal nějakou práci מְלָאכָה, bude vyobcován ze společenství svého lidu. (2M 31:14)

Obě zvýrazněné části textů odkazují na činnosti typu מְלָאכָה; v tomto ohledu můžeme verše chápat jako paralelní.
Alespoň v případě, že jako paralelní chápeme i zbytky obou veršů, tedy že verš Každý, kdo by v něm dělal je parafrází verše Nevynášejte břemena ze svých domů v den odpočinku. **

** Předpoklad rav Árona ben Elijahu mladšího Nikomédského, že Jeremiáš parafrázuje verš Tóry podporuje i skutečnost, že verš končí slovy: jak jsem přikázal vašim otcům.

Rav Elijahu Bašjači je přesvědčen, že jak přenášení předmětů uvnitř domácnosti, tak i vynášení předmětů z domácnosti je (v čase Šabatu zakázaná) činnost typu מַעֲשֶׂה.
Nicméně přenášení uvnitř domácnosti je podle něj ze zákazu vyjmuto, neboť je téměř nemožné fungovat v rámci domácnosti bez alespoň omezené možnosti přenášet předměty (viz § 3.3).
Na zákazu vynášení předmětů z domácnosti v čase Šabatu ale trvá.

Ti, kdo zastávají názor, že je v čase Šabatu zakázáno vynášet předměty z domácnosti, považují za součást domácnosti i prostranství přiléhající k nemovitosti, ve které se domácnost nachází, pokud má toto prostranství stejného vlastníka.
Připouští také přenesení předmětu z prostranství (například ze dvora) přiléhajícího k budově, ve které se nachází domácnost, na prostranství sousední, pokud obě prostranství nejsou oddělena veřejným prostorem.
Zajímavé je, že rav Elijahu Bašjači zastává názor, že majetek jinověrců je potřeba vnímat jako veřejný prostor, tedy jako prostor, přes který je v čase Šabatu zakázáno přenášet předměty a na který je v čase Šabatu zakázáno z domácnosti předměty přinášet.

§ 3.15b Stanovisko rava Leviho ben Jefeta

Rav Levi ben Jefet zastával názor, že je v čase Šabatu přípustné přenést věc z vlastní domácnosti, v případě, že jí nezbytně nutně potřebujeme.
Nicméně poznamenává, že je obecně lepší danou věc přenést, pokud je to možné, ještě před začátkem Šabatu.

Pokud jde o výše uvedená slova proroka Jeremiáše, rav Levi ben Jefet tvrdí, že prorok Jeremiáš nespílá lidu kvůli nošení a přenášení předmětů jako takovému, ale spíše kvůli přenášení a nošení materiálu určeného k výrobě nebo přenášení zboží za účelem jeho prodeje nebo koupě.
Tento názor je v souladu s tím, co je psáno v knize proroka Nehemjáše.
Prorok Nehemjáš poznamenal, že viděl, jak lidé v den odpočinku přinášejí pytle obilí a nakládají na osly a také že přinášejí do Jeruzaléma víno, hrozny a fíky a všelijaká břemena. (Nehemjáš 13:15); proto se těchto lidí zeptal: Což právě tak nejednali vaši otcové? (Nehemjáš 13:15)
Rav Levi ben Jefet se domnívá, že prorok Nehemjáš slovem otcové označuje lid, kterému před lety spílal prorok Jeremiáš, a tedy, že hříchem nebylo nošení a přenášení jako takové, ale přenášení a nošení za účelem obchodu a výroby.
Rav Levi ben Jefet tedy tvrdí, že verš proroka Jeremiáše neodkazuje na obecný zákaz nošení a přenášení v čase Šabatu.

Komentář k § 3.15

Stanovisko rava Anana ben David ha-nasi 

Považuji za velmi důležité zmínit stanovisko rava Anana ben David ha-nasi, které není v אדרת אליהו zmíněno.
Rav Anan ben David ha-nasi zastával názor, že je v čase Šabatu zakázáno nosit a přenášet předměty, které jsou tak těžké, že je není možné přenášet na ramenou.