Jdi na obsah Jdi na menu
 


Urbi et Orbi

2. 4. 2018

Urbi et Orbi

Letošní Velikonoce se nesou v netradičním duchu. Jindy pro nás velikonoční svátky automaticky znamenaly dovolenou v Česku a pro mě vyšupání od kamaráda, který rok co rok splete třímetrovou mrskačku, též zvanou metla, žila, švihačka, kocar, šlerkust, čugár, tatar, šmigrus, korbáč či houdovačka. Každému, co libo jest, ale tento rituál pro mě rok co rok znamená krom prokrvené sedínky i nádherné naplnění tradice.

Letos je ale všechno jinak. Do půlky dubna mám ještě školu, navíc máme vyřizování ohledně prodeje domu a tak se velikonoční svátky naplánovaly doma v Tullnu.

V rodině Wituschků mají Velikonoce navíc jeden zvláštní význam. Velikonoční zajíček se tady ujal role čápa a mamča Witu tak pravidelně o Velikonocích rodila. Asi jí to bavilo, protože si to zopákla hned třikrát. Třetím velikonočním Beránkem byl můj manžel a jeho letošní narozeniny padnuly na Velikonoční pondělí.

A tak jsme se dnes sebrali a sebrali jsme i pár našich přátel a šli společně snídat do hotelu Diamond City. A zatímco jsme si pošušňávali a ládovali naše pupíky, menší skupinka trpícím akutním snobismem tristně lkala, že se slunce schovává za mraky, mon dieu! A oni si přece chtěli při odjezdu udělat fotku blyštící se fasády! To bude mít ještě fatální důsledky při hodnocení hotelu, že jo … Poté opustili lounge, hotel, Tulln … a sotva tak učinili, vyšlo slunce a miliony paprsků se opřelo do fasády. A celý zbytek dne už byl prozářen.



dscn7179.jpg