Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bom dia, Lisboa

24. 4. 2019

img_20190401_194033.jpg

Když přišel poprvé můj manžel s nápadem letět do Lisabonu, vybavila se mi nádherná knížka Noc v Lisabonu, jejímž autorem je Erich Maria Remarque. Nadšeně jsem vše odkývala, jako ostatně vždy a začala jsem si pozvolna dělat plány, co vše chci vidět a zvládnout a to za nasazením všech sil. Netušila jsem, kolik těch sil budu opravdu muset nasadit.

img_20190330_145437.jpg

Ubytování jsme zvolili na předměstí Lisabonu ve Vila Franca de Xira. To je takové poklidné městečko s tradicí býčích zápasů. Dvakrát do roka tam uspořádají i takovou lidovou taškařici, že vypustí do úzkých uliček starého města býky a muži si dokazují svou statečnost tím, že pokud jim síly dají, běží před býkem a uskakují … Loni jednomu osmdesátiletému mladíkovi síly nedaly a neuskočil včas. A tak měl na parte místo ponurého „skonal po těžké dlouhé nemoci“ ono rozverné „zahynul hrdinskou smrtí při souboji s býkem“. Efekt je sice stejný, ale zní to lépe.

img_20190329_153917.jpg

Tedy jsme přiletěli do Lisabonu, vystáli si u letiště frontu na taxík a cestu si užili s taxikářem, který s námi asi třikrát prokroužil stejný kulaťák, ale nakonec se trefil správně. Vysadil nás před pensionem kousek od místního tržiště. Měli jsme objednaný apartmán s balkónem, tudíž jsem se těšila, jak si po letu odpočineme ve vlastním království.

img_20190327_143305.jpg

Z posledních sil jsme se vyplazili do druhého patra a tam čekal pokojíček, nu jako z pohádky. Třeba z Alenky v říší divů … nebo ze Sněhurky a sedmi trpajzlíků. Začnu oním balkónem za příplatek, na kterém jsme se chystali po večerech sedět a popíjet vínko. Tak to tedy jsme hned zavrhnuli, protože náš balkón zvládnul pojmout jen jednu osobu a to ještě k tomu stojící … Skříň tedy též nebyla přímo určena na velkou garderóbu, ale na týden jsme sebou zase tolik věcí nebrali. Ovšem Créme de la Créme byla koupelna. Nikdy jsem netušila, že se na dva metry čtvereční prostě může vejít vše … vše, co si jen srdce náročné ženy žádá. Umyvadélko, toaleta i sprchový kout, no spíše koutek. Zde je nutno podotknout, že takový průměrný Portugalec moc vysoký není, je to spíše vyžilec s pozadím vyšeptaného česneku. Takový jedinec se tedy do zdejší sprchy s trochou dobré vůle dostane, ale já fakt nejsem průměrný Portugalec. Jedna věc ale překvapivě velká a pohodlná byla a to postel, což mi po tak dlouhé cestě přišlo tůze fajn.

img_20190403_195806.jpg

Ve Vila Franca de Xira jsou krom býčí arény a spousty jiných zajímavých pozoruhodností například Willy a jeho brazilská žena Reginalda. Willy pochází z Tullnu a právě on byl zodpovědný za myšlenku mého muže navštívit Lisabon. Jak Willy, tak jeho žena jsou báječní lidé a už během prvního večera jsme si padnuli do noty. Vytušila jsem, že nás rozhodně nečeká nudný týden a těšila se na společně strávené chvíle.

img_20190403_195726.jpg

img_20190403_195701.jpg

Hned druhý den po snídani jsem ovšem zapomněla, že hotel nemá jezdící schody a sjela je tedy na sucho. Ležíce potupně na krovkách jsem dumala, zda se ještě někdy postavím, ale hotelový pikolík pobíhající kolem mé mrtvoly mě natolik připomínal supa, že jsem přeci jen vstala a ladně se odpajdala pryč. Bolesti v noze sice příjemné nebyly, ale odmítla jsem kvůli výronu výrazně omezit své plány. Do Lisabonu nelítáte každý den a já měla jasně nalinkovanou historickou část Lisabonu, Baixu, Belém a autem to jeden den vzít i do Fátimy.

img_20190403_195604.jpg

Původně jsme měli v plánu pronajmout si auto, ovšem to nám nevyšlo. V Portugalsku si půjčit auto znamená:

  • Platit kartou, ovšem nikoliv každou kartu akceptují a tady je dobré si předem přesně zjistit, jaký druh karty vaše vybraná půjčovna přijímá. Většinou budou vyžadovat kreditní kartu, nikoliv debetní a i tak je dobré se předem ujistit, že váš typ karty bude přijat.
  • Váš stav karty musí pokrýt nejen půjčovné, ale i jistinu, která může jít i do tisíců Euro. Můžete logicky namítnout, že v půjčovném je zaplaceno i pojištění auta, ale přesto bude jistina vyžadována.
  • Pokud tak jako my nebudete mít vhodnou kartu a nabídnete hotovost, tj. částku, která pokrývá půjčovné i jistinu, budete odmítnuti. Platba pouze a bezpodmínečně kreditní kartou.

Pokud všechny tyto podmínky splníte, myslete i na včasné rezervování auta. Přijít na poslední chvíli a čekat, že si mírnyxdýrnix půjčíte auto, to by byla hodně naivní představa. My ji měli. Měli jsme ji s debetní kartou i s hotovostí v ruce… Stálo nás to výlet do Fátimy, ale ten jsme nakonec nahradili nádhernou starobylou Baixou a nelitovali jsme. Něco nám říká, že se do Lisabonu zase brzy vypravíme, protože to město za to skutečně stojí a Fátimu už si příště naplánujeme lépe.

img_20190402_204445.jpg

Předností Portugalska pro cestovatele je velmi nízká cena jízdenek, ale hlavně i taxíků. Většinu pobytu jsem šetřila svou pochroumanou nohu a v taxiku jsme denně najezdili dost kilometrů. Pojíždky ve Vila Franca de Xira se pohybovaly mezi 3 – 4 € a delší trasy po Lisabonu a okolí nás vyšly na nejvýše 7 €. Nejdražší byly jen cesty z a na letiště, ovšem vzhledem k počtu kilometrů to byla více než lidová cena.

img_20190330_224052.jpg

První den v Lisabonu jsem využila i oblíbený TukTuk. Ty jsou zde ve starém městě všudepřítomné, romantické, ale především praktické. Pronajali jsme si jedno vozítko a nechali si ukázat „to základní“ pro turisty, co by měli vidět. Projížděli jsme úzkými uličkami, které se vinuly do prudkého kopce a zase dolů, potkávali jsme malé žluté tramvaje tak typické pro Lisabon a naše průvodkyně nám ukazovala poutavá místa vždy s nabídkou, kde chceme zastavit … A tak jsem i přes oteklou nohu a za poctivé podpory manžela, který mi nahrazoval berli, viděla překrásnou vyhlídku z Miradouro de São Pedro de Alcântara, před očima se míhal parlament, trhy, basiliky, staré okachličkované domy, kostely a tisíce kaváren. Lisabon má jedinečnou atmosféru a netuším, zda je to jeho námořní historií, přístavem, ve kterém kotví gigantické lodě brzy vyplující na Atlantik, zda je to místní Fado hudbou či zda je to zdejší architekturou, na které se podepsalo několik kultur. V roce 1755 zničilo zemětřesení většinu Lisabonu. Snad zázrakem se zachovalo historické jádro a tak se zde lze shledat s pozůstatky římské i maurské architektury.

img_20190330_223352.jpg

img_20190330_224323.jpg

img_20190330_222902.jpg

Jeden den jsme věnovali čistě Belému. Je vždy dobré si předem zjistit, zda mají některé památky v určitém dni či období otevřeno, my jsme takto až na místě zjistili, že v pondělí je uzavřena brána od Torre de Belém jakož i klášter Mosteiro dos Jerónimos. A my tam byli v pondělí. Ovšem i přesto jsme mohli obdivovat architekturu, na břehu řeky Tejo popíjet skvělé víno a dívat se na Atlantik. Mohli jsme si dopřát krásnou procházku kolem památníku Jindřicha Mořeplavce, kde je vyobrazen i Vasco da Gama, projít přes park až ke klášteru a hlavně si na závěr dopřát výtečnou kávu a proslulé pudinkové koláčky z listového těsta v Pastéis de Belém. To prostě být muselo!

img_20190401_195240.jpg

img_20190401_194732.jpg

img_20190401_194624.jpg

img_20190401_194443.jpg

img_20190401_194135.jpg

img_20190401_193938.jpg

Další den přišla na řadu Baixa. Pokud jsem litovala, že nám nevyšla Fátima, vše se mi nahradilo vstupem do kostela São Domingos. Je to úžasné místo, kde se zastaví čas a vy si rádi najdete chvilku na rozjímání. Poté se před vámi otevře Rossio, náměstí, které zdobí typická vlnitá dlažba, mozaika tvořená z čedičového a vápencového kamene. Náměstí vévodí dvě překrasné kašny a v přilehlých kavárnách si lze vychutnat kromě skvělé kávy i výhled na divadlo.

img_20190402_200454.jpg

img_20190402_200917.jpg

Pokud už Baixu navštívíte, nenechte si ujít ani Elevador de Santa Justa. Tato filigránská věžička spojuje výtahem Baixu se čtvrtí Chiado. A pokud se vydáte dále směrem k řece Tejo, dojdete až na Praça do Comércio. Zde můžete obdivovat Arco da Rua Augusta, triumfální oblouk, z jehož vršku je nádherný výhled na město.

img_20190402_200519.jpg

Kdo z vás touží po moderním Lisabonu, může navštívit areál Expa, v jehož blízkosti se nachází i obchodní centrum Vasco de Gama. Samotný areál Expa nabízí kromě lanovky i mnoho jiných atrakcí pro celou rodinu, mimo jiné i vyhlášené Oceanário de Lisboa.

img_20190402_202844.jpg

img_20190402_200945.jpg

O Lisabonu bych tu mohla dlouze psát, ale v dnešní době si lze vše vygooglovat. Já osobně doporučuji Lisabon navštívit. Možná vám zdejší kavárny nenabídnou stejný „luxus“ jako Vídeň či třeba Praha, ale rádi odpustíte malé „nedostatky“, které jsou vyváženy kvalitním jídlem i pitím a hlavně vlídností zdejších obyvatel. Portugalsko rozhodně není ekonomicky silná země a tak vás někdy i překvapí skromné obchůdky v menších městech, ovšem do Portugalska neletíte proto, abyste měli vše stejné jako doma.

img_20190330_185549.jpg

img_20190330_185732.jpg

Na závěr pár tipů i poznatků pro zajímavost, které na internetu možná nenajdete:

  • V restauraci automaticky dostanete předkrm, většinou je to pečivo, sýry, olivy a občas i uzenina. Poté následují i nemalé porce a dezert už zvládnou jen ti nejlepší z nás. Pokud ovšem zbyde v pupíku trochu místa, nenechte si je ujít.
  • V Portugalsku nealko moc nefrčí. K jídlu se automaticky objednává víno a to dokonce i během oběda v pracovní době. Pokud si objednáte vodu, počítejte s malou skleničkou a to samé platí i o „Sumo“ – čerstvě vymačkané šťávě z ovoce. Objednat si v restauraci džus znamená čerstvý džus a výběr bývá širší. Často je v nabídce i míchané ovoce s čerstvou mátou. Ceny za jídlo i pití jsou ve většině podniků vlídné, kvalitní kávu často pořídíte i pod 1 €. A dobrou kavárnu tu najdete skutečně na každém rohu.
  • Pokud navštívíte zdejší restaurace či kavárny, není zde zvyk dávat spropitné. Pokud přesto budete chtít personálu něco nechat, ponechte při odchodu drobné na stole.
  • Jak už jsem zmiňovala výše, doprava je zde také levná. Vylatí se jezdit nejen vlakem, ale i taxíkem, kde se nemusíte obávat nekalých praktik. I v samotném Lisabnu jsem denně několikrát využívala jejich služeb, vždy byl taxikář slušný, ochotný, nikdy se nesnažil natáhnut trasu ani cenu. Mají můj respekt a vřelé doporučení.
  • Při prohlídce starého Lisabonu je příjemné využít i služeb TukTuků, které vás provezou po památkách a rádi vyhoví ohledně pauzy na prohlídku. Ceny se pohybují ca kolem 50,- – 80,- € za jízdu, podle délky trasy.
  • Jak už jsem říkala, Portugalsko není ekonomicky silná země. I proto zdejší bankomaty vydávají jen 10,- a 20,- € bankovky. S bankovkou vyšší hodnoty se vám může stát, že obchodník nebo taxikář bude mít problém s vrácením.
  • Pokud máte talent na úrazy jako já, pak vám budiž útěchou, že zdejší medikamenty jsou nejen velmi kvalitní – ozkoušeno na vlastní osobě, ale i levné.
  • Zdejší zdravotní systém také musí být na slušné úrovni, neb k lítosti zdejších občanů se do jejich země stěhuje stále více seniorů z Francie. S jejich důchodem si zde mohou dovolit vyskakovat více než v jejich domovině a navíc tu mají lékaře zdarma, aniž by museli platit poplatky za pojištění.
  • Jakýkoliv podnik v Portugalsku navštívíte, ať restauraci, obchod nebo kadeřníka, všude je povinnost mít Knihu reklamací. Nestalo se mi sice ani jednou, že bych byla někde nespokojená s jídlem či obsluhou, ale pro zdejší obchodníky je v případě problému žádost o Knihu reklamací magická říkanka. Jsou povinni vám ji vydat, kopii vaší stížnosti dostanete vy a originál jde na úřad, který to řeší kontrolou. A té se logicky každý obchodník chce vyhnout, takže se snaží případný problém vyřešit hned na místě k vaší spokojenosti.
  • Velmi často narazíte v Portugalsku na černochy. Nejsou to ovšem novodobí migranti, tito sem emigrovali už za doby války v Angole a hlavně se velmi dobře integrovali. Pracují, navštěvují školy a je vidět, že jejich soužití s „domorodci“ je bezproblémové. Inu, utekli skutečně z válečné zóny, muži i ženy a je vidět, že si váží klidu a nového domova.
  • Lisabon jsme navštívili koncem března a začátkem dubna. Přivítalo nás na tuto roční dobu nezvykle silné slunce a přívětivé počasí. I v lehkém tričku s krátkým rukávem nám bylo horko a po zimě jsme tak rádi vystavili kůži slunečním paprskům. Většina Portugalců, kteří jsou zvyklí na vyšší teploty, ovšem ani v pravé poledne neodložili svetry a někteří ani bundy. Zajímavé je, že i přes tuto zimomřivost vyhledávali v kavárnách spíše místo ve stínu a stolky vystavené slunci byly vždy volné pro nás.
  • Portugalsko je proslulé tradicí býčích zápasů. Ač nejsem příznivcem podobné lidové taškařice, zde to respektuji a vážím si faktu, že v Portugalsku se býk nesmí při zápase zabít. Býci se zde těší velké úctě, jejich chov je finančně náročný a tak se lehce cena býka vyšplhá do tisícové hodnoty. Za 8.000,- € můžete mít klidnějšího býka, kterého dvakrát do roka vypustíte do ulic a necháte ho krapet poškádlit lidi. Ovšem pokud chcete býka do arény, kterému z nozder šlehají plameny, tak tam už se cena lehce vyšplhá na 25.000,- € a výš.
  • Myslíte si, že se všude domluvíte anglicky? Nebo doufáte, že vás zachrání pár slovíček z němčiny? Ale kdež. Pokud neumíte portugalsky nebo nemáte takové štěstí, že nějaký domorodec omylem pár slůvek anglicky umí, zapomeňte na smalltalk. Já využívala toho, že náš doprovod portugalsky uměl, ovšem sama jsem nakonec v čirém zoufalství začala na číšníka mluvit česky. A ejhle, my našli společnou řeč! Já se ho česky ptala, on portugalsky odpovídal a světe div se, ono to fungovalo. Ovšem jedno, jedno se naučte. Jednoduché, prosté a slušné děkuji ještě nikoho neurazilo a zdejší to potěší. Ženy děkují slůvkem obrigada, muži obrigado. Portugalci stále věří staromódně jen na dvě pohlaví a dokonce i v řeči to rozlišují. A tímto vám všem přeji bom dia!

img_20190402_195839.jpg

*To, co jsem považovala za obyčejný výron, se nakonec po třech týdnech vyvrbilo ve zlomeninu. Mezitím jsem zvládnula jeden víkend u rodiny v Česku, návštěvu baletu i víkend v Krkonoších v překrásné Erlebachově boudě. A teď mi ještě říkejte něco o slabším pohlaví.

img_20190401_195409.jpg

img_20190401_195620.jpg

img_20190401_195138.jpg