Z historie ČZS
Z historie ČZS
ČOZS i ČZS navázaly na činnost prvorepublikových svazů a na zahradnickou a zahrádkářskou tradici sahající až téměř do středověku. Od konce 19. století byly zakládány různé místní a oblastní okrašlovací spolky a spolky přátel přírody, v jejichž rámci působili často i zahrádkáři. Za druhé světové války byla podobná lokální spolková činnost omezována a na pokyn (protektorátního) ministerstva zemědělství byly některé stávající spolky zrušeny či sloučeny do jednotného Svazu zahrádkářů. V padesátých letech nejprve vznikaly regionální organizace (například na Plzeňsku Jednota zahrádkářů).
V roce 1957 vznikl Československý zahrádkářský a ovocnářský svaz (ČOZS) jako typická monopolní zájmová socialistická organizace, do niž byly začleněny dosavadní místní, regionální i oborová sdružení. Byl do něj donucen vstoupit například i Svaz českých kaktusářů.
Roku 1979 (některé zdroje uvádějí 1989) se ČOSZ přejmenoval na Český zahrádkářský svaz a byl začleněn pod působnost ministerstva zemědělství.
Po roce 1989 bylo zahrádkáření ovlivněno restitucemi, politickými změnami i změnami životního stylu a společenské struktury, ale Český zahrádkářský svaz jako jednotná celostátní organizace přetrvává a působí i nadále.
Organizační struktura
Sdružuje téměř 156 000 členů ve 3000 základních a 16 specializovaných organizacích, což z něj vytváří největší nepolitické seskupení v České republice.
Český zahrádkářský svaz byl členem Evropské unie zahrádkářů (Evropské ligy zahrádkářů), kde je sdruženo 14 národních svazů se třemi a půl miliony členů.
V březnu 1974 byla ve Velkých Losinách zřízena Ústřední zahrádkářská akademie (ÚZA).
Za účelem uchování písemných dokumentů o činnosti ČZS bylo v roce 1999 v Hradci Králové založeno Zahrádkářské muzeum.
Hlavní cíle a problémy
Cílem existence tohoto sdružení je hájit zájmy jeho členů, vytvářet podmínky pro zahrádkaření a smysluplné využití volného času. Členům také zajišťuje poradenský servis, podílí se na vzdělávání, pořádá přednášky, výstavy a mnohé další.
Mezi problémy ČZS patří zejména stárnoucí členská základna a tlaky měst, obcí i soukromých vlastníků na přeměnu zahrádek na pozemky s jiným využitím.
Velkým problémem, se kterým se ČZS potýká je fakt, že organizace vznikla před více než padesáti lety a do tržní atmosféry došla bez větších změn v organizační struktuře. I proto v současnosti klesá počet členů a svaz nemá respekt orgánů státní správy, ani samotných zahrádkářů. Sama činnost, převládající na zahradách, se posunula od pěstování nedostatkového ovoce a zeleniny k rekreačnímu využití. Dříve se zahrady využívaly do posledního centimetru jako plantáže jahod, cibule, mrkve, apod. Dnes, kdy obchody nabízejí toto zboží celoročně, se více zahrádkářů věnuje trávníkům, ozdobným keřům a tropickým dřevinám, květinám. Ale po tomto úpadku pěstitelské činnosti musí zákonitě nastat obrat zpět, protože si každý uvědomuje chuťový a kvalitativní rozdíl mezi dováženým ovocem a vlastními výpěstky. A právě v tom spatřujeme význam ČZS do budoucnosti - poradit a naučit zahrádkáře pěstovat a pečovat o plodiny.
