Nephrurus milii
Australští gekoni vždy přitahovali zájem chovatelů, ať již z důvodů jisté originality až bizarnosti, což platí pro většinu zdejších živočišných druhů, v neposlední řadě pak kvůli nedostupnosti a vzácnosti v terarijních chovech. Jedním z takových gekonů je i u nás stále častěji chovaný atraktivní Nephrurus milii.
Systematické zařazení
V systematickém zařazení prodělal gekon Nephrurus milii (Bory De Saint-Vincent, 1823) od doby svého objevení do současnosti poměrně bouřlivý systematický vývoj, který není dodnes s konečnou platností dořešen.
Původní název byl Phyllurus milii (Bory De Saint-Vincent 1823), později pak např. Gymnodactylus Miliusii (Duméril & Bibron 1836), Phyllurus Millius (Schmeltz 1877), Gymnodactylus milii (Loveridge 1934), Underwoodisaurus milii (Bustard 1970), a tak se změnil celkem téměř 20krát. Bauer pak v roce 1990 umístil gekony rodu Underwoodisaurus i Nephrurus do stejného rodu Nephrurus.
Většina autorů však stále podporuje rozdíl mezi oběma rody. Jedna zastává poslední nejnovější název Nephrurus milii, druhá pak původní název Underwoodisaurus milii. Ten se od rodu Phyllurus odlišuje nižším počtem řad subdigitálních štítků (2 proti 3) a relativně užším ocasem. Od rodu Nephrurus se liší absencí kuličky (knoflíku - častý překlad je knoflíkoocasí gekoni) na konci ocasu a štíhlým vzezřením, což jsou, zdá se hlavní rozporná názorová dělítka.
Výskyt
Gekon je běžný ve velké části celé jižní třetiny Austrálie, díky čemuž je při jeho relativní hojnosti australskými herpetology často přehlížen. Vyskytuje se v jižní části Austrálie včetně přilehlých ostrůvků, a to od jihovýchodní části centrálního Queenslandu přes Nový Jižní Wales, Severní Victorii (s vyjímkou krajního jihovýchodu), Jižní Austrálii (od poloostrova Eyre vybíhá úzkým koridorem na sever do středu Austrálie - se vzorky zaznamenanými z Onslow) a velkou část polovyprahlé Západní Austrálie až k severu podél pobřeží Shark Bay. Záznamy ze Severního Queenslandu jsou pravděpodobně omylem.
Lze jej nalézt v rozličných biotopech, jako např. v lesích, vyprahlých podrostech a skalnatých kopcích. Ve dne se gekon úkrývá v norách pod skalními deskami a pod uvolněnou kůrou padlých stromů, v noci terestricky pátrá po potravě na písčitých a travnatých místech (Swan, 1990; Cogger, 2000; Johnstone & Werner, 2001).
V uvedených oblastech obývá různé aridní, semiaridní i humidní lesní biotopy s výjimkou deštného pralesa. (aridní oblast - odpar je několikanásobně větší než množství srážek; semiaridní oblast - odpar převažuje nad srážkami; humidní oblasti - srážky převažují nad odparem)
Velikost a zbarvení
Nephrurus milii je největší gekon ze svého rodu. Samci jsou zpravidla větší a robustnější než samičky. Moje chovná pára dosahuje velikosti:
samec - celková délka 175 mm (hlava - 32 mm, tělo - 63 mm, ocas - 80 mm)
samice – celková délka 162 mm (hlava - 30 mm, tělo - 62 mm, ocas - 70 mm)
Tato velikost však není standardní u celého druhu, neboť z internetových diskusí (Jan Grathwohl, Richard Wells) vyplývá, že gekoni ze západní části Austrálie dosahují velikosti maximálně 13 cm, zpravidla však kolem 10 cm (Cogger, 2000). Velikost také zřejmě závisí na biotopu a životních podmínkách. Tento typ je chován jen zřídka.
Celá svrchní strana je posázena bradavičnatými kuželovitými tuberkulami. Základní barevný odstín může přecházet od světle červenohnědé až po tmavohnědou s nástinem do fialova. Vrchní strana je hustě posázená tečkami, jejichž množství a výskyt může být velmi variabilní a barevně přechází od světle krémové barvy až po sytě okrovou. Nejvýraznější jsou v týlu, kde se často slévají ve žlutý pruh, z obou stran ohraničený tmavě hnědě až černě. Dále na hřbetě směrem k ocasu zpravidla tvoří další tři pruhy, avšak již jen s řídkou hustotou. Bílé tečky přechází i na svrchní stranu nohou. Na hlavě jsou nad nozdrami, pod výraznýma očima větší žlutobílé skvrny a vedou dále přes sluchové otvory až k týlu. Ocas je mrkvovitě rozšířený a zploštělý, tmavohnědý až černý, se čtyřmi až šesti různě intenzívně zbarvenými příčnými pruhy, nejčastěji bílími, z nichž první dva jsou nejširší. Břicho je bílé až průsvitné. Prsty jsou hnědo fialové, bez přísavných lamel a teček, zakončené jemnými drápky.
Zařízení terária
Gekony chovám v lepeném celoskleněném teráriu o rozměrech 50x30x50 cm (ŠxVxH).Na každé z bočních stěn jsou větrací otvory tvořící téměř 1/3 výšky terária. Jsou vyplněné plastovým muším pletivem, čímž je zajištěn nezbytný dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Terárium nemusí být vysoké, protože gekoni nelozí po skle a hladkých plochách. Velmi často se k chovu zemních gekonů bez přísavných lamel užívají i klasická akvária. Jako podklad používám říční štěrkový písek o zrnitosti do 5 mm, jehož výška je v jednotlivých částech terária různá a kolísá od 2 cm do asi 8 cm. I složení substrátu může být různorodé, např. pouze jemný říční (pouštní) písek nebo směs písku a zeminy. K úkrytu a dekoraci používám ploché pískovcové kameny naskládané do skalky, mezi kterými mohou gekoni prolézat a skrývat se. Pod velkým plochým kamenem na dně nádrže mají vyhrabaný prostor, v němž se zdržují prakticky celý den. Toto místo jim slouží nejen jako úkryt, ale umožňuje jim se zde i ochladit. Celá skalka je zajištěna tak, aby při hrabání nemohlo dojít k jejímu zhroucení a přimáčknutí zvířat. V odloučených částech terária jsou pak umístěny dva ploché květináče s vyštípnutým průlezem a obrácené dnem vzhůru, pod nimiž je vyšší vrstva stále vlhkého jemného písku. Zde se chodí gekoni svlékat nebo v době rozmnožování tady samice klade vajíčka. Více oddělených úkrytů poskytuje také gekonům adekvátní prostor vzájemně se sobě vyhnout a současně poskytnout nevyhnutelný teplotní spád. V rohu terária je také umístěna miska s vodou. Nikdy jsem však nepozoroval, že by z ní gekoni pili. Celé terárium je vyhříváno 40 W žárovkou umístěnou na kraji pískovcové skalky. Žárovka je spuštěna jen několik centimetrů nad kameny, aby přenos tepla byl co největší. Nikdy se mi nestalo, že by se o ni zvířata popálila. Nad teráriem je zářivka k běžnému osvětlení a simulaci denního světla.
Chov a životní projevy
Jelikož areál výskytu gekonů zasahuje téměř celou Jižní a Střední Austrálii a navíc rozmanité oblasti i biotopy, je na každém teraristovi, jaké podmínky k chovu jim připraví. Obecně však platí, že jsou tito gekoni suchomilná až pouštní zvířata.
Denní teploty v teráriu dosahují v letních měsících (duben až září) 24 - 30°C, přičemž v těsné blízkosti tepelného zdroje může teplota dosáhnout až 50°C. Zvířata si tak mohou sama určit, jaká teplota jim vyhovuje. Téměř ihned po zhasnutí gekoni vylézají a dodatečně se ohřívají na rozehřátých kamenech. Noční teploty pak klesají přibližně na 20°C. V horkých letních měsících, kdy teplota roste hodně vysoko, dávám místo 40 W žárovky jen 25 W. Doba osvitu a tepelného vyhřívání je 11 hodin. Terárium rosím obden, zpravidla těsně před zhasnutím. V místech s květináči je intenzita rosení mnohem vyšší, tak aby pod nimi byl písek neustále dostatečně vlhký. Gekoni při rosení ihned vylézají a olizují vodu z kamenů nebo skla. Rostliny v teráriu nepoužívám žádné. Krmím 2 - 3 krát týdně.
Pro zdárný odchov by měla zvířata projít zimní periodou (říjen až březen). Ta spočívá v postupném snižování tepelné a světelné periody. Koncem října začínám postupně snižovat teplotu a zkrátím světelnou periodu o 1 hodinu. V listopadu snížím světelnou periodu nadvakrát po jedné hodině. Po celou tuto dobu rosím 2 krát týdně a krmím 1 - 2 týdně. Začátkem prosince pak vypnu tepelný zdroj úplně a nechávám pouze osmihodinovou světelnou periodu. Rosím 1 –2 krát týdně podle potřeby a zcela přestanu krmit. V tuto dobu je denní teplota kolem 20 °C, v noci klesá na 16 - 18°C. Tento stav ponechávám do konce ledna. V přírodě byli tito gekoni pozorováni v aktivní činnosti při tělesné teplotě jen 8°C! Další zajímavou zprávou byly nálezy gekonů, kteří při velké zimě byli nalezeni pod skálami v centrální Viktorii v seskupeních více než 20 gekonů (Kearney a kolektiv, 2001; Shah, 2002). Toto chování není jen výsledkem omezeného místa úkrytu, protože gekoni pokračovali ve shromaždování dokonce i když byl dostupný nadbytek úkrytů (Shah, 2002). Toto seskupení bylo v „chladírně“ po celé měsíce. V severnějších (teplejších) částech areálu tohoto druhu, jako například Sydney, žádná taková nahromadění nebyla zaznamenaná, ačkoli občas byly nalezeny až tři ještěrky pod jedním balvanem. Toto chování si lze podle výše uvedených autorů vysvětlit třemi aspekty: vzájemným sociálním působením, ochranou před predátory a ochranou před teplotními vodními výkyvy v okolním prostředí.
Od února opět zvyšuji světelnou periodu a rosím 2 krát týdně. Od března pak začínám s normálním vyhříváním a svícením, plným krmením a rosením.
Krmení
Hlavní potravou gekonů jsou cvrčci přiměřené velikosti, které před každým krmením obaluji ve směsi vitamínů a minerálů (Roboran, Vatamix REP, Plastin, drcené vaječné skořápky a sépiové kosti). Nevýhodou je, že z nich vitamíny brzy opadají. Dostatek vitamínů v krmném hmyzu lze zajistit také obohaceným krmením hmyzího pokrmu o několik dnů dříve. Gekoni ochotně a bez problémů žerou i sarančata a luční kobylky, méně různé červy (moučné, Zophobas). V přírodě jím navíc slouží za potravu i pavouci a štíri, občas jedí ostatní menší druhy ještěrů (Cronin, 2001). Mláďata krmím každý druhý den stejnou potravou jako dospělce, samozřejmě o přiměřené velikosti a obalenou ve vitamínové směsi. Ideální je krmit těsně před zhasnutím a průběžně sledovat, zda potravu přijímají všechna zvířata, třebaže samci nežerou tolik jako samice. Dostatek potravy a vitamínů je pak nezbytný především pro samice v období kladení vajíček, kdy u nich může snadno dojít k odvápnění kostí. Jistým indikátorem zdravotního stavu a vhodného krmení gekonů je neustále dostatečně široký a zavalitý ocas.
Líhnutí a odchov mláďat
Zatímco gekoni v přírodě pravděpodobně rodí jen jednou za rok, u zvířat v zajetí je zcela normální mnohonásobná snůška. Krátce po zimní periodě dochází k páření. Samec pronásleduje samici, zakousne se jí do krku nebo do hlavy a vynutí si páření. Po nějaké době je na břichu samice patrná tvorba vajíček, která jsou s přibývající březostí stále výraznější. Těsně před snůškou samice vyhledává nejvhodnější místo. To je v mém teráriu pod obráceným květináčem, kde je vyšší a stabilnější vlhkost. Jakmile si samička vybere určité místo, klade všechny další snůšky na stejné místo. Samice nesignalizuje kladení předchozím hrabáním, jako u samic jiných gekonů (Eublepharis, Oedura, Goniurosau aj.). Vajíčka zde nakladená odolají vyschnutí i několik dní. Většinou na druhý den po objevení snůšky přenáším vajíčka do líhně.
Za líheň mi slouží plastová nádoba bez větracích otvorů o velikosti 25x15x10 cm, z poloviny zaplněná dostatečně vlhkou hydroponickou hmotou - „seramis“ vyznačující se výbornou savostí. Vajíčka zahrabu asi ze 2/3 a přibližně jednou týdně provětrám.
Samice klade vždy dvě vejce. Vajíčka jsou čistě bílá, oválná a „kožovitá“. Po nakladení se velikost vajíček pohybuje v rozmezí od 20-24 x 12-14 mm. Velmi často bývají obalená pískem, což částečně zpevňuje jejich povrch. Vajíčka se v průběhu prvního měsíce téměř vůbec nezvětšují, nejvíce přibývají na objemu poslední 3 týdny před líhnutím (hlavně do šířky). Inkubační teplota se pohybovala přes den mezi 27°C – 30°C (podle venkovní teploty), v noci mezi 21°C – 24°C. Průměrná doba líhnutí byla 74 dnů, přičemž nejdéle se líhnula vajíčka z první snůšky – až 90 dnů, u poslední snůšky byla inkubační doba pouhých 65 dnů (viz. tabulka). Doba mezi jednotlivými snůškami byla od 23 do 48 dnů. Mláďata se z vajíček klubala různě dlouho, od několika desítek minut po několik hodin.
Líhnutí mláďat je zpravidla bezproblémové. Vylíhnutá mláďata měří od 57 mm do 67 mm. Třetí až čtvrtý den po narození se svlékají, a teprve potom začínají přijímat potravu. Jsou to zpravidla malí cvrčci max. do velikosti hlavy mláďat. Při podráždění (např. dotyku) zaujímají výhružný postoj – nadzvednou se na nohou a vychýlí hřbet, přičemž vydávají syčivě štěkavý zvuk. Zbarvení mláďat je po narození stejně pestré a výrazné jako u dospělých gekonů.
Při vytvoření vhodných chovných podmínek a dostatečné stravě mláďata rychle rostou a asi v jednom roce dosahují pohlavní dospělosti.
Závěrem lze říci, že si tito krásní a elegantní gekoni brzy získají pro svou relativní nenáročnost značnou oblibu u mnoha chovatelů a brzy se zabydlí ve většině našich terárií.
Tabulka naměřených hodnot z chovné sezóny 2004
Termíny snůšek:
1. 26. 3. 2004 mláďata: 1. 22. 6. 2004 88 dnů inkubace
2. 24. 6. 2004 90 dnů inkubace 35 dnů mezi snůškami 1 - 2
2. 30. 4. 2002 mláďata: 3. 18. 7. 2004 79 dnů inkubace
4. 18. 7. 2004 79 dnů inkubace 48 dnů mezi snůškami 2 - 3
3. 17. 6. 2004 mláďata: 5. 23. 8. 2004 67 dnů inkubace
6. 25. 8. 2004 69 dnů inkubace 23 dnů mezi snůškami 3 - 4
4. 10. 7. 2004 mláďata: 7. 15. 9. 2004 67 dnů inkubace
8. 16. 9. 2004 68 dnů inkubace 29 dnů mezi snůškami 4 – 5
5. 8. 8. 2004 mláďata: 9. 12. 10. 2004 65 dnů inkubace
10. 13. 10. 2004 66 dnů inkubace
Velikosti vylíhnutých mláďat:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Tělo 25 26 24 24 neměřeno 26 27 23 25 mm
Ocas 24 26 25 24 neměřeno 25 25 21 18 mm
Hlava 14 15 14 14 neměřeno 15 15 13 14 mm
Celkem 63 67 63 62 neměřeno 66 67 57 57 mm
Růst vajíček: po nakladení 22 x 14 mm (dxš)
po 60 dnech inkubace 23 x 15 mm
po 73 dnech inkubace 24 x 16 mm
Použitá literatura:
Comber, Steve, 2000: The Thick-tailed Gecko (Underwoosisaurus milii) in captivity. Monitor. 11(1):9-12.
Cogger,H.G. 1994: Reptiles and Amphibians of Australia, Reed Books/Cornell University Press, 788 pp.
Helin, Tobbe: De Australische dikstaartgekko
Henkel / Schmidt, 1991: Geckos. Ulmer Verlag, Stuttgart
Hoser, Raymond T.: The Reptilian Magazine In Late 1996; Volume 4, number 7, pages 23-35 a front cover (Herping In The Australian State Of South Australia)
McMahon Jon: The Keeping and Breeding of Undewoodisaurus milii; The Rarest Gecko & Caudata Collection in Canada
Shah B., Shine R., Hudson S. and Kearney M.: Sociality In Lizards: Why Do Thick-Tailed Geckos (Nephrurus milii) Agregate? (School of Biological Sciences A08, University of Sydney, NSW 2006, Australia)
Vergner, Ivan, 2001: Ještěři. Biologie, chov. Gekoni 1; Madagaskar
Internetové diskuse: www.Herpbreeder.com/Forums
Text a foto Miloslav Poulíček