Miki Ryvola - 77 let
Ahoj kamarádi,
dnes 12. dubna slaví 77. narozeniny....tramp...muzikant...malíř....keramik.... výborný kamarád Miki Ryvola. Tady je ode mě a věřím, že i od vás všech gratulace.
Tak tedy ... ahoj Miki,
letí to letí a připadá mi, že je to včera, kdy jsem ti přál takovým ... jak si mi tehdy řekl ... trochu netradičním přáním .. a to sbírkou asi deseti různých verzí Bedny vod whisky. No vidíš a už je to dva roky. Nedávno jsem na svých stránkách zveřejnil vzpomínku na Wabiho .... a teď tedy přání k „ výročí tvého narození ". Přemýšlel jsem jak ti pořeju k 77. narozeninám. Úžasné číslo „ 77 " ... dvě magické sedmičky. Nakonec jsem použil tvoje povídání k desce Písně dlouhejch cest, kde vlastně popisuješ kus svého života s osadou Zlatý klíč ... s Hoboes ...a s Wabim.
Písně dlouhejch cest Textová příloha ke stejnojmennému LP 1975 Vybledlé fotky I. dílu "Kroniky trampské osady Zlatý klíč": dva čtrnáctiletí kluci předstírají virtuozní hru na překližkových kytarách, širáky stíní bezvousé tváře a vykulené oči - a vůbec je to zatraceně drsná scéna ... Píše se rok 1956, Jindra Pitra ještě nemá firmu "Pedrák - kytarovej démon" a já na téhle fotce z Tejřova usilovně třímám "géčko v barré" rukou očividně zkroucenou křečí. Je rok 1956, na Zlaté řece jsou poslední zbytky "kovbojské" trampské éry vytlačovány novou nastupující vlnou: místo obligátních půllitrů se nosí kanadky a staré dobré kotlíky po skautech se přes noc změní ve skládací pánve. Jen kytary zachovávají tvrdošíjně svůj španělsky ladný tvar a gibson nesmí do kempu. T.0. Zlatý klíč hude mutujícími hlásky Niagáru a dole pod Medníkem zbývají ještě tu a tam mezery mezi chatami, kde se nechá večer zapálit oheň. To už jsme kytarám propadli, vášnivě, fanaticky, nekriticky a natrvalo. Zhltali jsme neuvěřitelné množství Osadních notesů, sborníků Osada zpívá, umolousaných sešejtků písniček, sbíraných na potlaších, v nočních vlacích a nekonečných stopech, které jsme prokládali Ježkem a americkými lidovkami s Fišerovými texty .... To nádherné hledání akordů a objevy harmonických kouzel, která po létech s údivem nacházíme v učebnicích hudebních škol jako násobilku pro prvňáčky. O pár let později má pěvecký sbor Zlatého klíče deset členů. Pedro je "pan kytarista", já s údivem zjišťuju, že nebudu basista, ale tenor, Wabi přichází s gibsonem a tempem di beguine a naše provedení populárního chorálu "Seno a stáj" uvádí v úžas všechny "squaw" v povodí Zlaté řeky. Jednou Wabi vezme do ruky kytaru a zazpívá Hejno vran. "Co to je?"', ptáme se. "Taková písnička," povídá Wabi. To byla asi ta první. Zvláštní, podivný a pro mnohé nepochopitelný svět Zlatého klíče, plný zázračných a pololidských ptáků, ostrovů, zemí tří sluncí už měl v té době své vyjádření v povídkách, básních, grafice. Toho večera přišla muzika. Začali jsme zpívat svoje sny. V listopadu třiašedesátého roku osadní telegraf svolává kluky a holky do Lucerny na I. trampský soutěžní večer. Zpíváme naše písničky. Tak, jako venku - bez starostí, bez ohledu na akustiku a jeden zanedbatelný mikrofon, bez trémy. A v šatnách se pokračuje dlouho do noci, přidává se i Walda Matuška. Ještě se tomu neříká "jam-session", v zákulisí se neplíží manažeři a producenti, hraje se na kytary, rozpraskané deštěm a ohněm. Té noci ještě nikdo z těch rozchechtaných a rozeřvaných trampů v podzemí Lucerny neví nic o bluegrassu, folku, o Portě a festivalech, o mikrofonových vazbách, červeném světle ve studiu, o kva- a rekvalifikačních zkouškách, až za dva roky nám Jirka Tunkl vymyslí jméno Hoboes a ještě s námi zpívá Hanka "Bandita" Homolková, Míra Navara, "Pade" Havránek, "Golem" Sehan... Trampové si zkrátka přišli zazpívat. Až k ránu se dozvídáme, že jsme tu Lucernu vyhráli. A za pár dní o nás napsali, že jsme vyhráli s moderní trampskou písničkou. Byli jsme rádi. A zpívali jsme dál. |
Tak kamaráde Miki, užij si narozeninový den....přejeme ti hlavně zdravíčko, hodně dobrých kamarádů ... no prostě všechno nej nej .... všichni ti moc blahopřejeme.
Tady ještě Mikiho první písnička ... jmenuje se Poslední míle a Miki ji složil v roce 1961. Já vám ji zde představuji v moc pěkném klipu od Krbiho.
A to je vše.....loučím se svým tradičním pozdravem "SUCHOU STEZKU A SUPROVÉ VANDRY"
Tak ahoj