Bilancování
Tak tu máme poslední letošní středu a s ní i poslední letošní středeční příspěvek. Možná bych měla trochu bilancovat, jak se na toto období sluší a patří.
Takže do toho.
Leden - Můj táta vážně onemocněl. S nemocí se pere, jak jen to jde a myslím, že za celý můj život jsme si nebyli bližší. (více v příspěvku Tatínek)
Únor - Nic převratného se nestalo :)
Březen - Po báječném víkendu se Charlottou a jejími (dnes i mými) praštěnými kamarádkami jsem v práci dostala zčistajasna výpověď. Snižování stavů. Když jsem se dost nabrečela a vynadávala se, přepočítala jsem peníze ve strožoku a zjistila, že ze mne rentiér zatím být nemůže a musím se ještě po nějakém zaměstnání poohlédnout.
Duben - Začala jsem psát tento blog. Dala jsem na radu kamarádů, kteří tvrdili, že jim moje maily vždy zlepší náladu a kteří slibovali, že si mne pak najde pan Google a bude mi královsky platit za mé pindy na webu. Tak poslušně hlásím, že zatím prd.
Květen - Zasloužená dovolená v Andalusii. Samozřejmě se Charlottou. O tomto počinu se ještě zmíním v některém příštím příspěvku neb to nelze "ošidit" několika větami. Tak to bylo výživné :)
Červen - Téměř celý měsíc jsem se psychicky připravovala na cyklovíkend. A to hlavně proto, že jsem sedm let neseděla na kole a letos jsem pojala nápad vydat se svými strýčky a tetičkami (viz článek Příbuzenstvo) a jejich partnery na kola. Téměř celý měsíc jsem sjížděla internet a hledala nemoc, která by mne mohla v poslední chvíli skolit a já "nemohla" nikam jet. Že jsem se na procházce kolem Vltavy nakazila břišním tyfem, malárií nebo žlutou horečkou mi asi nikdo neuvěří. Tak jsem se na to vybodla a na kola jela. Jak to dopadlo už víte z příspěvku Cyklovíkend.
Červenec - Nastoupila jsem do nové práce. Mám úžasnou paní šéfovou a super kolegy. Práce je zajímavá a pracovní doba ještě zajímavější. Protože jsem ze všech nejlepší, chodím do práce pouze od pondělí do čtvrtka. To aby ti ostatní měli šanci mě alespoň trochu dohnat :)
Srpen - Ženil se syn. Když se vloni v červenci vdávala dcera a svatební kytici hodila přímo do náruče synovy přítelkyně, oba se vehementně bránili, že mají ještě čas. Takže se v srpnu vzali. Obě svatby byly krásné, táta nahoře v nebi jim oběma zařídil krásné počasí a já ke svým dvěma báječným dětem získala další dvě. (viz Rok ve znamení hesel - svatba)
Září - Proběhla oslava synových 30-tých narozenin. Nesla se v pracovním duchu, neboť jsem jeho dáreček zalila do betonu, syn dostal "na rozbalování" kladivo a majzlík a jak jsem správně předpokládala, bude na tyto narozeniny dlouho vzpomínat. (viz Narozeniny)
Říjen - S celou svou rodinou jsem navštívila fotoateliér Siedel v Českém Krumlově, kde nám pořídili tuto krásnou fotografii.
Takže si vám dovoluji představit rodinku ctěné madam velkouzenářové Špejlíkové. Zleva: Špejlík junior s chotí, madam Špejlíková osobně, zeť milostivé paní a jeho choť.
P.S. Chlapci trochu připomínají příslušníky Hitlerjugend, ale vážnost a solidnost rodinného fota zachránila kožešinová boa z Lišky Bystroušky, která šla naivně vrátit panu velkouzenáři Špejlíkovi nacpanou peněženku do vykotlaného dubu
Listopad - Paní šéfová se někde dočetla, že jeden z poměrně zaručených způsobů, jak si zachovat duševní zdraví, je uklidit si stůl. A pustila se do toho s vervu sobě vlastní. Řádila jak černá ruka, pytle na odpady se plnily vyhozenými papíry, skartovačka řvala jak v posledním tažení a my, zaměstnanci, jsme seděli ani nedutali, aby v rámci debordelizace nevymetla z kanceláří i nás. Když na jejím pracovním stole v redundantním prostoru D4 přistála láhev kyselých okurek, všichni jsme si odfrkli a šli si udělat kafe. Na oslavu. Neb jsme ještě netušili, co nás čeká v prosinci.
Prosinec - Stěhujeme firmu. Úklid stolu se pro duševní pohodu paní šéfové ukázal jako nedostačující, tak přitvrdila a rozhodla se přestěhovat celou firmu. Nejprve to vypadalo, že o tom jen přemýšlí, ale nikolivěk. Dvakrát vyrazila na prohlídku s realiťákem, na třetí schůzce rovnou podepsala smlouvu a fertig - stěhujem se. Od prvního ledna jsme v novém. Celý prosinec jsem balila a balila. Došlo to tak daleko, že i doma nejdřív zabalím hrneček do novin a pak ho teprve dám do skříňky :) Ale paní šéfová nás tak zblbla svým nadšením, že se do nových prostor těšíme taky.
Prostě pořád něco končí a pořád něco začíná. Tak klidný a pohodový nový rok.
Vaše Matylda
Bilancování
(Jaroslav, 27. 12. 2018 20:17)