Jak jsem jela vlakem
S partou přátel jsme se dohodli a vyrazili do Bzence do sklípku. Jsme rozházení po celé republice, takže do Brna každý sólo, z Brna dál společně vlakem.
V Brně jsem byla první, takže jsem dostala bojový úkol od zbytku výpravy, která se měla přířítit vlakem od Prahy. A to doslova. Na přestup totiž měli asi 5 minut, což při přesnosti našich drah nebylo možný stihnout.
Když už byl vlak z Brna připravený na perónu k odjezdu a pražská družina stále nikde, pípla mi smska: "Zadrž vlka, jsme na cestě!"
"Proboha jakého vlka? Vlka si teprve pořídíme, až budem sedět ve sklípku na studených lavicích, tak co ta Charlotta zase blbne?", běželo mi hlavou.
Vzápětí cinkla druhá sms, která vše vysvětlila. "Pepo, já se spletla!! Vlak, ne vlka!!" No to už smysl dávalo. Ale moc jsem netušila, jak mám zadržet vlak? Mám si lehnout na koleje? No nějak to udělám.
Když už jsme pak byli komplet, vlak se rozjel a přišel průvodčí. "Dobrý den, Vaši jízdenku prosím." S gracií Kleopatry jsem mu podala lístek, který jsem zakoupila na pokladně na hlavním nádraží v Brně.
"No Vy máte ale neplatnou jízdenku," pravil přísně průvodčí.
"Jááá??? Jak neplatnou jízdenku?? Jak můžu mít neplatnou jízdenku, když jsem si ji teď koupila?!, zděsila jsem se.
"No a kdo ji asi tak štípne?", optal se rozšafně průvodčí".
"No a kdo by ji asi tak štípnul?? Vy, ne??", stejně rozšafně jsem mu odpověděla. "Jááá???", otázal se průvodčí. "Sakriš, jsem blbá já nebo on?", pomyslela jsem si, zatímco jedna část výpravy divoce smrkala, druhá část se dávila do kapesníků a třetí část se nepokrytě smála, až slzela.
"Kdy jste jela naposledy vlakem ?", zeptal se mě ten hodný pan průvodčí.
"Já už asi ani nevzpomínám. Nějakej rok to už bude."
Z davu se ozývaly hlášky: "To tenkrát teprve stavěli koněspřežku", "Madam jezdí pouze autíčkem", "Naše Lolobrigida jezdí pouze s lokajem, kterej jí nosí kufry a štípe lístky" apod.
To už jsme se smáli všichni!
Výsledkem ale bylo, že jsem za mohutného povzbuzování mých smíchy uslzených kamarádů musela na první zastávce vyskočit z vlaku, samozřejmě z posledního vagónu, takže jsme v podstatě zastavili v polích před stanicí, pádit na perón, kde jsou teď (pro mě nově) nainstalované strojky, ve kterých se označí jízdenka jako v MHD, a mazat zpátky. Na podpatcích, přes koleje, rychle - to byl štres.
Hlavně, že jsem v Brně místo štípnutí jízdenky ležela půl hodiny na kolejích, abych zadržela vlak. :D