Je třeba dodržovat tradice
Leden - to je takové hluché období! Takže jsme si se Charlottou vytvořily tradici. V prosinci k ní na výstavu kreativních tvůrců, kde ulevíme peněženkám neb tam nabízejí samé veledůležité pičačinky pro naši kreativní tvorbu. A v lednu ke mě na nějaký kreativní kurz. Tentokrát jsme zvolily kurz výroby scrapbookových alb.
Pro velký zájem jsme byly na tomto kurzu jedinými účastnicemi, což ovšem neznamenalo, že se bude paní lektorka flákat a bude nevytížená. Po krátkém úvodu nechala lektorka planého plkání neb viděla naši nedočkavost a na závěr prohlásila, že většinou účastnice během toho dopoledne, které je kurzu vyhrazeno, vyrobí tak MAX dva listy.
Ohohóóó!! To ovšem neměla ještě tu čest se Charlottou a mou maličkostí v akci. Charlotta prohlásila, že bez hotového alba domů nejede a rozjela to ve velkém stylu.
Nebudu dlouho napínat. Charlotta strhla normu a domů si odnášela album o 5-ti stránkách.
Celá akce měla ovšem jednu zápornou stránku. CH. totiž někde ztratila jednu koženou rukavičku. Hledaly jsme ji všude možně, ale nenašly. V následujícím týdnu proběhla tato písemná konverzace:
Pondělí
CH: Jupíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí. Našla jsem rukavici. Představ si, celou dobu je v té šedé plstěné tašce.
Já: Paráda, tak hlavně že je rukavice na světě.
Úterý
Ch: Ahoj, tak je to senilita. :-)
Ta rukavice, co jsem objevila, je ta co mi zůstala, protože doma žádnou jinou nemám.