Slavoj Podolí - AC Sparta dívky  2:3 (1:0)

Sestava: Nováček (4 bodů) - Imramovský (5), Tomsa (4), Vorel (4), Ojrzyński (4), Toman (4), Heneberk (4), Gottwald (4) - Dvořák (4), Štros (5), Šrámek (4), Mohammed (4),  Keraghel (5), Liška (4), Šrámek (4)

Ač již máme začátek října, počasí na tento zápas bylo velmi příjemné a teplé - jakoby i sluníčko chtělo vidět tuto fotbalovou bitvu. Na Kavčí Hory přijel tým dívek ze Sparty, které také jsou na špici tabulky. Tým doplněný o dvě hráčky ročníku 05 (nutno připomenout, že v souladu s pravidly, s kluky mohou hrát dívky o rok starší), které byly asi tím rozhodujícím faktorem naší prohry. Především gólmanka Sparty, vyhlášená nejlepší brankářkou Prahy do 13 let, hrála výborně nohama a v bráně čarovala. Ale pěkně popořádku...

Holky se scházely teprve půl hodiny před zápasem a po jejich krátké rozcvičce se šlo hrát. Jejich nekoncentrovanost jsme využili hned v první minutě, klasická akce po levé straně. David H. se krásně protáhl podél bránící hráčky, našel před bránou Dina a ten z jedničky prostřelil gólmanku – 1:0. Holky se však rychle rozkoukaly a hra se vyrovnala. Do vyložených šancí se oba týmy dostávaly jen velmi zřídka, když už se někomu podařilo zakončit, na obou stranách byli skvělí brankáři. Posledních 10 minut prvního poločasu jsme se dostali přeci jen pod tlak sparťanských hráček, nedokázali jsme podržet míč a rychle o něj přicházeli. Naštěstí jsme vše dokázali v čele s Lukášem v bráně ubránit svou obětavostí.

Bohužel prvních osm minut druhého poločasu přišel náš totální herní kolaps. Hned v úvodu jsme dostali velmi laciný gól, nepříliš prudká střela skončila v naší síti, bohužel se Lukášovi ozvalo zranění kotníku a nestačil na míč reagovat – 1:1. Pro mě nepochopitelně na nás padla neuvěřitelná deka a během dalších pěti minut jsme totálně propadali ve všech činnostech. Nemohlo to vést k ničemu jinému než k dalším dvěma gólům v naší síti – 1:3. Do brány pak musel Filípek, Lukáš už nemohl vůbec chytat. Nutno říci, že ač ročník 2008, opět si počínal suverénně, kluky řídil a chytil i pár nebezpečných šancí sparťanek. Naštěstí jsme kluky dokázali znovu namotivovat a týmu se vracela víra a vůle k vítězství. Podolský prapor jsme zvedli v 46. minutě, po obléhání hostující branky nakonec Dino posunul na Luďka a ten nekompromisně zakončil k tyči – 2:3. Zbývalo dlouhých dvacet minut a nutno říci, že přišla naše nejlepší část zápasu. Častějším střídáním sedmiček jsme drželi vysoké tempo, sparťanky už se spoléhaly jen na neskutečný výkon gólmanky a její herní dovednosti, protože zbytek hry jsme ovládli my. Náš tlak se zvyšoval a s ním přicházely i šance. Několik slibných centrů ze strany bohužel buď skončilo v rukavicích gólmanky, nebo proběhly nikým netečované vápnem do zámezí. Nejdříve měl blízko k vyrovnání Omar, jeho pohotovou střelu zastavila až pravá tyč. Dál jsme většinu času trávili na polovině hostů, ale pozorná obrana sparťanek nám toho mnoho nedovolovala. Největší příležitost na vyrovnání měl Luděk, utekl všem hráčkám, ale pod tlakem nedokázal prostřelit dobře vyběhnutou gólmanku. Čas nám strašně rychle utíkal, i síly nám rychle ubývaly. Posledních osm minut jsme už začali hrát na riziko, stáhli jsme obranu na dva obránce a vše vrhli do útoku. Je potřeba pochválit oba beky, hrozící brejky likvidovali na hranici obětavosti a drželi tak naše naděje do posledních vteřin. Vyrovnání bylo na spadnutí po nádherné střele Omara. Z velké dálky napřáhl a míč mířící do šibenice vyškrábla brankářka konečky prstů na roh. Poslední vteřiny přinesly ještě dva naše rohy, ale k vyrovnání bohužel nevedly.

Myslím, že zápas se musel líbit. Měl vše, co k fotbalu patří. Góly, chyby, emoce, bojovnost, krásné fotbalové momenty i diváckou kulisu. Říkali jsme klukům před zápasem, že tento soupeř každou naši chybu potrestá. A měli jsme pravdu. Naopak, že my se k mnoha šancím nedostaneme a ty, které budeme mít, musíme proměnit, což se bohužel úplně nepovedlo. Remíza by asi byla spravedlivější, ale na to se historie neptá. Nezbývá než soupeři pogratulovat k vítězství a makat dál. Odnášíme si dva poznatky. Za prvé – žádný strom neroste do nebe a jestli jsme si mysleli, že každý zápas zvládneme na půl plynu, tak nás to vrátilo zpátky na zem. Za druhé – tento tým nikdy neprohraje bez boje. Cením si toho, že i když jsme dostali rychle tři góly, nikdo neklopil hlavu, naopak. Za to, co kluci předvedli druhý poločas, jsem na ně hrdý. Soudržnost, bojovnost, vůle a víra. A to je vzkaz pro další soupeře a do dalších našich bojů: Nebojíme se vás a nikdy se nevzdáme.

Díky všem kluci  , v pondělí opět na plac, máme stále na čem pracovat a pokud jim to chceme v odvetě vrátit, musíme se dál zlepšovat. Díky i všem rodičům a fanouškům za fandění a podporu i když se prohrávalo a zasloužený potlesk pro hráče i pro prohraném zápase.