Sportovní střelba je specifickým sportem vyžadujícím absolutní přesnost, koordinaci pohybů a umění sebeovládání, což zejména u různých typů tělesného postižení ovlivňuje konečný výsledek. Kromě určité fyzické kondice sportovní střelba vyžaduje také zvládnutí technických návyků, ale i určité znalosti zbraní a střeliva. Tělesně postižení soutěží většinou vsedě na vozíku nebo na židličce (vyjma střelců s amputací horní končetiny, kteří soutěží podobně jako jejich nepostižení kolegové stoje). Čeští TP střelci zatím soutěží pouze v pistolových disciplinách a kromě členství v ČATHS jsou také členy ČSS (Českého střeleckého svazu), se kterým mají navázánu dlouholetou spolupráci, která jim mj. umožňuje účast na většině soutěží vypisovaných sportovními kluby ČSS i plnění vypsaných limitů výkonnostních tříd pro tělesně postižené.
Sportovní zbraně používané TP jsou vzduchové pistole (jedno i víceranné) a pušky ráže 4,5 mm (na stlačený vzduch nebo starší na CO2) a malorážkové pistole (jedno i víceranné) a pušky ráže 5,6mm. Ve vzduchových zbraních jsou vypsány discipliny na 10 metrů, v malorážkových zbraních se střílí pouze sportovní pistole na 25 metrů, libovolná pistole a puškové discipliny pak na 50 metrů. Pravidla ISSF jsou stejná příp. pro vozíčkáře modifikovaná tak, aby vozíčkáři mohli např. střílet tzv. třípolohový standard z pušky, který nepostižení střílí leže, kleče, stoje, což je upraveno tak, že mají na invalidním vozíku pro modifikovanou polohu leže připevněn specielní stolek aby se mohli opírat oběma lokty a použít řemen, pro polohu kleče je povolena pouze opěrka lokte o průměru 100 mm a poloha „stoje“ se střílí bez jakékoliv opory ve skupině SH1. Pokud projeví zájem o sportovní střelbu i těžce tělesně postižený, který jen částečně ovládá horní končetiny, je mu po zdravotní klasifikaci a zařazení do skupiny SH2, povolen pomocník k nabíjení a unifikovaný stojan pro opěru pušky (podrobněji viz Pravidla střelby a zdrav. klasifikace postižených).