Porto
Přiletěli jsme do Porta v sobotu večer a byl to let smrti, a to jsme si mysleli, že let smrtící jsme si uz vybrali minule. Divočina celou cestu téměř řvala a chtela neustále na záchod, aniž by se jí opravdu chtelo. A to vedle nás seděl matka se dvěma dětmi, tak 4 roky a rok a bez jediného problému. Byli jsme slyšet jen my. Ubytovali jsme se na trase metra v miniatminim apartmá.
Rano jsme si udělali pár vajíček a vyraziki na most Ponte de Luis, dále do malých uliček, katwrdalu Se a na Ribeiru. Pak jsme pokracovali do Vila de Gaia na víno. První byl sklep Burmester, kde se člověk mohl zadarmo projít a pak jsme si dali ochutnávku, já portske z roku svého narození. Pro divocacka nám dali sušenky k tomu. Rozkousla tam nějakou skleničku a nevíme jestli nespolkla kus strepu.
Dalsi sklep Calem, tam jsme se nacekali aanikdo nás neobslouzil, tak jsme šli pryč. Druhý sklep Kopke byl hezký, pilo se v prvním patře a bylo k tomu tolik čokolády zdarma, že jsme ji museli odmítnout.
Dale jsme pokračovali do sklepa Grahams, kam jsme chtěli na prohlídku, ale měli vše na celý den plne. Tak jsme dali pár ochutnavek a docela to šlo. Na prohlídku jsme stavili ve sklepě Fereira, bylo to zsjjmalv, ale moc jsem nerozuměla, jelikož Divočina opět vyvadela, že ani ostatní z tohoto nic moc. neměli. K prohlidpr byly dva vzorky v ceně, takže už jsme byli pěkně zliti a šli si dát domu večeři. K obědu jsme se stavili v Mercadu, kde bylo spousta restauraci dokola a každý si vybral a sedělo se uprostřed.
Druhý den jsme vyrazili na trh Bolhao, kde měla být zelenina a ovoce. To tam sice bylo, ale moc zajímavého, čekali jsme to lepší. Lepší na tom bylo to, že jsme viděli cestou pravdivé Porto, a jak žije. Všude kavárny, kde prodávají různé druhy pečiva, především sladkého. Pak jsme pokračovali v pití portske ho, a to ve sklepech Sanderman a Cockburn. V Sandermanovi bylo narváno a v Cockburnu jsme byli sami. Nevím čím to bylo, ale kvalitou ne. Zbytek dne jsme strávili na dětském hřišti.