Zajímavosti
KULINÁŘSTVÍ ZÁŽITEK V BRETANI 17.6.2019t
Jedno z nejkrásnějších míst, je francounzská Bretan. Herečka Jitka Asterová se tam puvodně vydala, aby ochutnala místní speciality, nakonec si však odnesla i nezapomenutelbý zážitek z místního přílivu a odlivu.
Poloostrov Bretan leží na Armorickém masivu a je nejzápadnější francouzskou provincií. tento pusobiví krAJ, ohromuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, čistotou, malůebnými pobřežími a památkami, ale i také jídlem. je to jednbo z nejklrásnějších míst, kde jsem byl.a na dovolené. Mají tam vynikající kuchyn a vůbec všechno. Strávili jsme tady s dcerou asi jen čtyři dny a dodnes mně mrzí, že to nerbylo déle. Jitka se do Bretaně dostala vlastně náhodou. s dcerou měli namířenop do Paříže, přátelé jim však řekli, že Bretan rozhodně nemohou vynechat a musejí ochutnat místní speciality. puvodně jsme tam jeli kvůli kulinářským zážitkum, ale dostaly nás i jiné věci. Ten jejich příliv a odliv. Ráno máte písek večer boučřlivé vlny. Bylo to opravdu nádherné.
Sídlo pirátů- Moderátorka navštívila mimo jiné i oblíbené sídlo pirátu SAINT mALO, des už je ale poklidným rybářským přístavem a je známé z blízkosti architektonických skvóstu. Turisté si zde příjdou na své. Měst sde ih přes následky bombardovbání druhé světové války zachovalo svůj středověký ráj. Za návštěcvu určitě stojí pláž v okolí středověkých hradeb starýc hradeb a překrásná dlouhá pláž. Musíte si však dát pozor na příliv, neboť tady je rozdíl mezi přílivem a odlivem značný- i u púozvolné pláže i několik desítek metru.
STÁRNUTÍ NENÍ NEMOC 24.3.2019
Přeročení jisté věkové hranice sebou nese problémy. Stručně řečeno.- člověk dříve či později přestane ovládat to co zvládal dřív,. Otázkou je, jak nepropadnou pocitu bezmopci a branaděje.
Nebudeme si nic namlouvat, naše společnost staré lidi zrovna nectí., Důchody dostávají senioři nízké, mladáí lidi si jich nevážíé. V práci se často setkávají se shovívajícími pohledy vyjadřujícími jasně- no jo nech ho být vždyt je to dědula. a tak je velice snmadné podlehnout všeobecnému mínění- že ten kdo je starý je i pomalý, pořd jen zdržuje a celkově je k ničemu. Ae jinde ve světě to tak vůbec nefunguje, Tak proč se neinspirovcat a toto životní období se ještě neužít. Vždytby naopak mělo být bráno jako odměna za produktivní čas, který máte za sebou.
Je třeba změnit tento zažitý propblém na stáří tedy na sebe- a vnímat stárnutí poztivně,. Obvykle se setkáváme s pouze s výčten negativních změn- zhoršení paměti, zhoršení smyslového vnímání, zpomalení psychomotorického tempa apod. Ale púřesně to je špatné. Proč se naopak nezaměřit na ty dobré věci? Nevidíte je tak se snažte. Vždyt jako penzista máte třeba čas na koníčkym, odpočinek a vztahy. Člověk se sátá svobodnějším, Kladem v sniorském věku je vyrovnanost, duševní klid a netápaní v žebříčku životních hodnot, tyto věci už máme vyřešené. a i když nedostáváte peněž od českého státu zrovna moxc, pořád je to stabilní příjem.
inspiraci hledejte všude kolem sebe- nechte se inspirovat lidmi kolem sebe. Určitě najdete někoho, kdo je coby duchodce stále aktivní a veselý. Nemusítze se přece rovbout zmačkat a hodit do šrotu. Vzpomente si také na velké osobnosti a uvědomte si fakta, Vždyt teba Masarik se stal prezidentem v 68LETECH. Není nutné stát se na stará kolena zrovna génií jako zmínění pánové. Ale je zjevné, že i daleko po šedesíátce se dají dokázat velké věci. Po sedmdáseátce jsem se seznámila s kamarádkou, které jsem vyprávěla o své nynější snaze milovat. Přinurtila mně abych se do toho znovu pustila. A zrovna minulí týden jsem měla v našem klubu duchodcu svou první výstavu, což mně neskutečně potěšilo. Nevěděla jsem že ještě umín mít takovou radost,
samozřejmě je tu i zdánlivě neřešitelný problém zdraví. S tím to samozřejmě není a nemůže být lehké jako dřív. Ale není třeba se z toho hroutit. V pozdějčším věku je třeba se jen ke své tělesné schránce a kondičce přistupovat skromněji. Možná jste byli zvyklí že všechno zvládnete a dokážete, ujeli jste sto kilometru za den na kole neby vyšli bez zastavení a na samý vrchol Sněžy. No takhle snadno to už nejspíš nepujde. Ale neznamená to, že nemůžete na výlety na hory rozhodně ne. Váš ve stýří by nemělo být fyzické zdraví modlou. Ke stáří totiž většinou zhoršiování zdravotního stavu patří, kdo se klaní svému zdraví, bude stále žít ve stracuhu že o něj příjde,
Přitom to rozhodně neznamená, aby jste starosti o tom, co vás kde bolí hodili za hlavu. Dbejte o svou fyzickou kondici, hlídejte si stravování a pitní režim i krevní tlak, trénujte mozek. Jen to nehrotte,. Užívete si krásného protažení rukou za krásného dne. Nepropadejte depresi. Se stáří je ta jako s životem- bude pro vás přesně takové, jaké si ho ve vlastních myšlenkách uděláte.
Co nám nejvíc kazí náladu? Je spousta věcí, ktré nás na vysokém věku štvou. Jenže s těmi nic nenaděláme., Maximálně si je můžeme uvědomovat a brát s nadhledem. Které t jsou?
Odchod do duchodu-. ztráta prestižem, společenského postavení a sociální role.
Dti zmizíé z domu- pocit smutku a osamělosti.
Bízcí umírjí- lidově se říká- kácí se už i v našem lese, pád hodně stromu navozuje v člověku pocit vlastnmí smrtelnosti.
Nemoci jsou těžší- nejistota, zda se z nich dostaneme, je větší a vyvolává stres,.
Vlastní omezení- přestáváme zvládat všechno co dřív a to nás štve.
PRAPODIVNÉ ZÁKONY 4.3.2019
Litera někdy obsahuje veomi zvláštní zákony. Někdy jsou k pousmání a jindy zarazí. Víte třeba kde nesmíte umírat?
Možná se vám to zdá absurdní ale je to tak. Zákaz umírat platí třeba v Londýně. Konkrétně prý není povoleno naposledy vydechnout v sídle britského parlamentu. Pokud by totiž na tamnější pudě někdo skonal, museli by mu vystrojit státní pohřeb, na který ovšem mají nárok jen významné osobnosti. Aby nedošlo ke scénáři, který dle všeho Britové neumějí vyřešit, smyslplněji je vydáno toto nařízení. Proto hlídka pečlivě zkoumá, zda do budovy parlamentu nevchází někdo, kdo není ve své kůži.
To není vše, v městečku na Špicberkách, uzavřeli roku 1930%hřbitov, protože zjistili. že těla se kvůli mrazu špatně rozkládají, přežívají v nich pozůstatky chřipkové panedemie z přčedchozích let. Od té doby je místním zapovězeno tam umřit. Jak se dá takový příkaz splnit. následovně- když někomu nadejde poslední hodinka, zažřídí mu přdstaviotelé městečka přepravu na míata, kde skoná a následně je tam i pohřben.
Přborníky v zákonech, nad nimiž zustává rozum stát jsou Američané. Vybíráme jen namátkou- co říkáte třeba na to, že ve Wisconzuimu se můžete legálně oženit se svým domem? V Memsipu smí ženy řídit auto jen v případě, že přčed ní jede muž s červeným praporkem, který varuje ostatní motoristy a chodce,. Ve státě Missisipy zase pranýřují sprostáky, komu povolí nervy a zakleje na veřejnosti před více než dvěma lidmi, herozí mu vězení a pokuta,
Ovšem ani Asie není bez podivných zákonu. V Tajsku velmi dbají na to co si kdo obléká. K tomu se váže i povinnost neopuouštět dům či byt bez spodního prádla. Kdo si vyjde naostro riskuje nemalou pokutu. Stejně tak hrozí nemalá trest za výjezd v autě bez trička nebo košile.
Japonsko si zakládá na tom, že má nejméně obézních občanu na světě, Je to zřejmě i tím, že lidem nad 40nařizují maximální objem pasu. muži mohou mít maxikmálně 86cm, ženy 90cm. Kdo limitsy překročí, je označen rizikovým a je podroben různým přeměřováním. Je mu doporučena dieta a nevyhne se ani častým terapeutickým sezením, kde se rozebírá co k jeho tloušce vede.
PES- ZA JAKÝCH PODMÍNEK MOHU ŽÍT S ČLOVĚtKEM? 2.2.2019
My psi jsme zvířata která žijí ve skupině. Musíme mít vudce smečky, je nám jedno, zda je to nejsilnější a nejchytřejší z nás, nebo jestli nám vládne člověk.
lidská rodina je smečka, ve které se rychle zabydlíme. Většinou do této spolůečnosti přicházíme jako malá štěňata, a postavení ve smečce v rodině si postupně vytváříme. Sílíme, rosteme a začímáme sobě i lidem dokazovat, že už jsme velcí. Zkusíme i velet a je na pánovi, zda nám vedoucí místo přenechá nebo nás usměrní, a ukáže nám stupeň na řebříčku rodiny. Někteří majitelé nás psu si neuvědomují, že ono roztomilé vrení a kousání štěněte není jen hra, ale právě snaha o zaujetí co nejvyššího postavení. Abychopm pána respektovali a byli zvládnutelní a poslušní, musí být na nás přísný, dusledný A SPRAVEDLIVÝ. naše prpjeby a chování jsou vizitkou pána.
Člověk který se rozhodl že bude vlastnit jednoho z nás, si musí uvědomit, že naše společné soužití mu přinese lspoustu radostných chvil a zážitku, ale i mnoho starostí. vyžadujeme svůj pelíšek, plnohodnotné a kvalitní krmení, intenzivnmí péči., důslednou výchovu a v době kdy onemocněíme veterinární ošetření. My psi jsme plně odkázání na člověka,. Není proto možné aby nás pán odložil, zapoměl na nás. vyžadujeme každodení pozornost a lpůéči. pán nás musí venčit, nakrmit a věnovat se nám. Tím že si nás pořídí, stáváme se plnoprávnými členy rodin. musí s námi počítat při výběr dovolené, při trávení volmných chvil.
To že jsme nákladnou zábavou, pomineme-li počřizovací cenu každého z nás, platí zejména o příslušnících velkých plemen, chod rodiny se musí přizpůsobit našim nárokum a potřebám a my se za to odměnujeme chvílemi, na které se jen těžko zapomíná.
Našim budoucím majitelum zdůrazňujeme, že jsme živí tvorové že nejsme věc, která se po čase okouká a omrzí a po čase jí může odložit. Z roztomilého štěněte vyroste přítel, ale i povinnost na mnoho let. máme povyhy které je možno přirovnat k lidským, někteří z nás jsou rození bojovníci, hrdinové, jiní jsou bázlivější, opatrnější, někteří jsou pracovití a jiní líní, vždy přinášíme člověku své otevřené srdce, přátelství a oddanost.
CO JSEM ZD%ĚDIL PO PŘEDCÍCH?
V dbě, kdy jsme žili ve smečkách mimo lidskiu společnost, nebyli jsme vychováváni a ovlivnováni člověkem, neznali jsme žádnou lidskou formu výchovy,. Řídili jsme se vlastními potřebami a zákony. naději půřežít měli pouze silní, ostražití a bojovní jedinci. Museli jsme umět lovit, hájit svoje postavení ve smečce, ubránit teritorium mezi střetami s ostatními smečkami psu, či jinými druhxy zvířat, Přirozeným výběrem nekjlepších z nás, se geneticky upevnovaly vlastnosti, které člověk vypozoroval a začal jich využívat ve svůj prospěch.
po mnoha tisíciletí jsme žili ve smečce uznávali jednoho vudce, vymezovali si uzemí hlasem, pachovými značkami a přímou fyzickou obranou. Budovali jsme si lože, hloubili nory a pro případ nouze dělali zásioby ve formě zahrabanách zvytku potravy. Zvěř jsme lovioli štvaním nháněním, museli jsme proto být rychlými a vytrvalými běžci s vynikajícím čichem a orientačním smyslem. Člověk nás začal využívat perávě pro naší schopnost lovit a bránit svěřené uzemí. Několik tisíc let se formoval náš společný vztah. byli jsme vystaveni výchovnému pisobení člověka, ale zachovali jsme si některé hluboce zakořeněné návyky, které jsou pro soužití s člověkem zbytečné- tvorba zásob a uprava lože, označení teritoria.
Některé naše vlohy člověk cíleně rozvíkel, jiné potlačoval a dával tím podstatě základ dnešních plemen. lidé formovali naší velikost, tvar jednotlivých tělních partií, typ osrstění a povahové vlastnosti. Bez rozdílu plemené příslušnosti jsme si zachovali smečková způsob života, osterařitost a bránit sebe i pána.
JAK SE SÁM UČÍM
Narodíme se jako slepá berzbraná štěňata, která jsou plně odkázána na matku a případnou pomoc člověka. Neumíme téměř nic a svět vnímáme zcela omezeně. Po naropzení nevidíme, velmi málo slyšíme, vnímáme teplo a chlad, omezeně cítíme, ale vev většiíně případu nám znamenitě chutná. Čas trávíme že jíme a spíme, trénujeme slabé a nemotorné nohym, jeichž zvládnutí nás velnmi vysiluje.
omezené smyslové vybavením nám slepím štěňatům, bráni velkému poznání okolního světa, Krtce po otevření očí v době, kdy začímáme dělat první samostatné kručky, nastává čas objevných výprav, Matku a sourozence již poznáme posdle hlasu a vuně, a místo odkud sajeme mléko známe doslova od narození. Po vyčerpávajích cestách po okolí pelíšku, na stále vratkých nohách, vnímám,e perostor kolem nás. Jsme stále obratnější a svět se nám zvětšuje čím dál víc. vzhledem k tomu, že nemám,e žádné zkušenosti a dosud jsme se řídili pouze vrozenými instinkty, poznáváme okolní prostředí metodou pokusu a omylu. Pon několika pádech a nárazech rychle zjišťujeme, že esistují překážky kterýc je nutno se vyhnout., Jakmile nám začnou rust zuby ačkoli jsou mléčné, přijdeme na to, že si jimi dá kousat a hryzat téměř vše na co přijdeme, včetně matky, sourozencu a člověka. Mnohdy svémumajitelui způsobíme škodu na zařízení bytu nebo jej lehce poraníme. V této fázi našeho života musí zasáhnout člověk jako vychovatel, a učinit púřítrž našemu řádění. Hry se sourozenci a matkou, který se věnujeme s plným nasazením, mají pro nás velký význam. Při mnohdy krkolomných potyčkách zvyšjeme svou sílu a obratnost, budujeme sebvevědomí a hlavně poznáváme své možnosti.
základní psí projevy jsou nám vrozeny, umíme se najít, napít a vyprázdnit,. Hropu si vytvoříme situace, které nás mohou v životě potkat. učíme se bránit pomocí zubu a drápku ve chvíli, kdy se snažíme zadávit jiné štěně, štvát a záískávat kořist, kdy honíme sourozence či jiné zvíře žijící v našem okolí. Velké množství podnětu nacházíme u matky a jiných psích dospělcu. Pokud jsme plemenou příslušností výběrem člověka předurčeni prci, velice snadno se naučíme požadované cviky ve společnosti jiného vycvičřeného psa. Napodobujeme to co předvádí,m snažíme se mu vyrovanat a vštěpujeme si, tak vše co po nás člověk požaduje. Co se sami naučíme, získáme na základě vrozených instinktu, obohacených o vlastní zkušenosti.
PÍCHÁ MN2 NA HRUDI POKRAČOVÁNÍ 16.11.2018
základní myšlenka u lékaře cz, je v co nejkratším časč propojit dva nejzákladnějšíá hráče ve zdravotnickém systému lékaře a pacienta.- na konkrétním místěc tak, aby společně mohli co nejrychleji řešit pacientuv propblém. role praktického lékaře je zde nezastupitelná. ke specialistovi pak směřuje dvě třeiny dotazu, dále praktický lékař zajistuje, aby specialista řešil ty konzultace, které mu odpovídají. Celý systékm napomáhá tomu., abyx měl lékař k dispozici co nejvíc vstupu ještě před tím, naž pacienta vidí. v tim je celý ten fígl telemedicíny. to je něco co současný systém neumí, protože je postavený na standartních postupech, kdy se vše děje fyzixky a nedá se nějak řídit. Přitom vzniká ohromné množství dat, které se často duplikují a nikdo je nevyužívá.
Když to shrnu- pacient v našem přístupu nečweká na lékaře, přichází do ordinace připravený, bez klepání a na správné místo, ve správný čas ke správnému doktorovi. A velmi- si díky této technologii může odnášet správně stanovenou diagnozu hotový plán léčby a idelnální termín další intervence., Prop lékaře to znamená že z čekárny, která je pro někj dnes velkou neznámou, uděláme místo kde sedí pacienti jimiž- i když je dosud nevioděl- při větší pravděpodobnosti dokáže při první návěštěvě pomoct.
Věřím že kdyby to tak fungovalo plošně, budou všichni štastní. Jak pacienti, kteří ordinací projdou rychleji a efektivněji tak lékaři, kteří nebuidou padat unavou z přetížení právě tou masou neroztříděných pacientu.
Na uplném konci řetězu zatleská i samotný systém, který výrazně zlevní.
PLaí vám to pojištovny? Ačkoli se v prběu času ukazuje, že náš uživatelé lékaře a pavienty, vnímají jako svého druhu organizaci veřejmné služby, fungujeme jako klasická komerční služba. přitom se zatím nespoléháme na pojištovny, ani na další jiné formy státního financování.
Klíčovým se také ukazuje být, že kolem sebe koncentrukjeme statisícovou masu lidí, kteří službou prošli a byli spokojený. Polovina z nich dokonce opakovaně. Druhou část naší komunity tvoří odborníci nejruznějšího zaměření.
Dukazem toho je, že jsme první služba svého druhu, na jejímž financování se podílejí sami pacienti. Kdokoli požádá o poradentství u lékaře cz, vybere si jeden z tarifu a zaplatí za tu službu. To je nevídané v celém systému českého zdravotnictví, kdy jenom regulační poplatek byl velký problém- a to šlo o 30korun. lidé si víc a víc uvědomují, že nejen akutní péče je něco extra.
Inspirujete se nějak v zahraničí? Naše myslenbka není převratná v tom, že by něco podobného neexistovbalo.
Jak tedy vidíte uživatele zdravotnického systému v budoucnosti? Uživatel naší služby bude v podstatě každý. Měla by to být služba pro ty nejmenší- pro jejich rodiče- tedy pro lidi v produktivním věku a tedy pro rodiče těchto lidí, pro seniory.
PÍCHÁ MNĚ NA PRSOU U LÉKAŘE CZ MNĚ PORADÍ 15.11.2018
Co se na Hocathanu odehrávalo? Sešlo se tu 16soutěžních týmu ze střední a východní Evroppy složených ze studentu, a mediku. Ti si zde v rámci deseti výzev vybrali svá témata a dva dny na nich pracovali.
vše bylo zaměřeno na nové přístupy prostřednictvím internetu a aplikací. Myslíme si, že jako prukopníci digitálního zdraví, viuální nemocnice, telemedicínx a jiné, u takové akce nweměli chybět.
Co u lékaře Cz se vlastně poskytuje za služby a kolik lidí je na ně potřeba? Když to zjednoduším, zprostředkáváme on lin poradně konzultace s odborníky ze všech lékařských oboru. Tím ale služba nekončí. Kde je to potřeba, tam tým zdravotních sestřiček člověka objedná ke konkrétnímu lékaři specialistovi, do zdravotnického zařízení po celé republice. umožnujeme přitom pacientovi přijít ke správnému specialiszovi, ve soprávném čase a se správnou diagnozou.
Nabízíme tak řešení problému přetížených čekáren, kde na lékaře čeká anonymní masa lidí, z nichž třetina má sedětz uplně jinde, třetina není dostatečně vyšetřena a jen ývající třetina z ordibnace odejde s uspokujicím medicínským řešením.
konzultace zajistuje 250lékařu, .