VERŠE O LÁSCE - 2016
VÍTÁM VÁS
V ROCE 2016
_____________________
_____________________
PÍSEŇ LÁSKY
Srdce se lásce brání,
pokud není láska k mání,
stačí láskyplný pohled do očí,
srdce samým štěstím poskočí.
Když dotkl se mé paže,
v tu chvíli já myslela že,
srdce vyskočí mi s těla,
málem orosila jsem se celá.
Další šok přišel za chvíli,
když z ničeho nic mě políbil,
po těle cítím chvění,
je to sen nebo není.
Něžné doteky a rozzářené oči,
hlava se mi samým štěstím točí,
v náručí odnáší mě někam,
co teď přijde čekám.
Nedočkavě čekám na tu chvíli,
až svlékne mě můj milý,
kdy však přijde vzrušení,
zatím nemám tušení.
V žáru vášní a doteků,
odhazujeme zbytky obleků,
jako v ráji Adam s Evou,
miluji se já teď s tebou.
Prožíváme chvíle slasti,
uvízli jsme oba v pasti,
v pasti lásky hříšné,
píseň lásky ztišme.
NOC LÁSKY
Vysnil jsem si krásku,
se kterou bych prožil první lásku,
každou noc jsem o krok dále,
ve skutečnosti není žádná ale.
Snem unášet se nechám,
jestli otevřou se dveře čekám,
čekám každý večer na ní,
čekám na dotek jejich dlaní.
Čekám na tu chvíli,
až dojdeme spolu k cíli,
až dotkneme se ústy,
život můj už nebude pustý.
Při doteku dlaní,
mohu nechat oči na ní,
v nich plamínky svítí,
láska jako blesk se řítí.
Vzplál jsem jako svíčka,
láska zavřela mi víčka,
její hebká kůže,
probudila ve mě může.
Hořím vášní a chtíčem,
bránu ráje odemknu klíčem,
klíček v zámku chrastí,
tetelím se blahem a slastí.
S touhle vysněnou slečnou,
já prožil lásku neskutečnou,
zítra o jiné budu snít,
další noc lásky budu mít.
POUHÝ DOTEK LÁSKY
Srdce mi žalem puká,
jak já milovala toho kluka,
potom s láskou to šlo z kopce,
mé dítě nikdy nepozná otce.
Teď říkám všem ženám,
k mužům už důvěru nemám,
všechny hážu do jednoho pytle,
ženy rozmyslete si to rychle.
Všichni muži stejní jsou,
jejich láska je pouhou hrou,
v tu chvíli u nohou ti leží,
druhý den za jinou běží.
Slíbí ti modré z nebe,
přísahá že miluje jen tebe,
pak se po nich slehne zem,
ať je ten a nebo ten.
Pouhým dotekem lásky,
vzplane srdce každý krásky,
jak naivní jsem byla,
tu noc já jen pro něho žila.
Tehdy byl pro mě vším,
dnes už ale dobře vím,
pykám teď za své hříchy,
přesto říkám za lásku díky.
Díky za tu chvilku lásky,
jaký bude mít asi vlásky,
jaké barvy budou očička,
bude to kluk a nebo holčička?
Ptám se sama sebe,
jestli tohle je ten dar z nebe,
srdce mi přitom buší jako zvon,
tenhle dárek mi dal právě on.
Láska na jednu noc,
dokáže život změnit moc,
stalo se co stát se mělo,
v žáru lásky srdce oněmělo.
Když procitla jsem ze sna,
došlo mi že ho neznám,
dneska už dobře vím,
že musím se vyrovnat s tím.
LÁSKY PLAMEN
Jedna už mi košem dala,
poslední naději mi vzala,
hlas srdce ale říká,
před bojem se neutíká.
Využij ještě další šanci,
zkus vyzvat jinou k tanci,
srdce odvahu mi dává,
i tohle se mužům stává.
Přistoupil jsem k jiné dámě,
s láskou nabídl jí své rámě,
tahle nedala mi košem,
s úsměvem řekla ovšem.
Společně v rytmu tance,
krásy a elegance,
v záři světel z feflektorů,
tančíme jako o závod spolu.
Dnes máme velkou šanci,
věnovat se společnému tanci,
tou krásou dech se tají
připadáme si jako v ráji.
Ze srdce mi spadl kámen,
zažehl jsem lásky plamen,
hoří jako svíce,
dál neřekla mi nic už více.
Láska nám z očí čiší,
při tanci jsme si stále bližší,
i když němá ústa máme,
tanci se zcela oddáváme..
Při tanci jako lehký vánek,
dechem ovívám její spánek,
cítí jak mi srdce buší,
miluji jí celou duší.
Všem údivem dech se tají,
při tanci se objímají,
probudili ze sna city,
který v srdci byly skrytý.
Že jsem její poklad řekla,
dříve než se naše ústa střetla,
z očích plamen lásky šlehá,
tohle už se vydržet nedá.
Lehkým krokem tajně mizí,
oddat se lásce čistě ryzí,
jejich láska žnoucí,
ani s jedním nemá soucit.
POD BALDACHÝNEM
Vyhřáté už lůžko je,
vstup do mého pokoje,
připijeme si vínem,
na lásku pod baldachýnem.
Vůně lásky na tě dýchne,
vůně naší lásky hříšné,
pod baldachýnem ještě dnes,
spolu vzlétneme do nebes.
Do nebes a ještě výše,
my dva a plné lásky číše,
zažehneme lásku naší,
pod baldachýnem to bude snažší.
Láskou provoněný byt,
dnes poprvé mě můžeš mít,
pod křídly baldachýnu,
plápolajících svíček a stínů.
Vím, že mě máš rád,
lásku chci dát i brát,
v oblacích s tebou létat,
spolu touhy a sny splétat.
Už dlouho máme si co říct,
a je toho čím dál víc,
dnes to budé jíné,
srdce už mi láskou jihne.
Taje jako sněhová vločka,
nemohu se už dočkat,
čekám na tu chvíli,
až přijde můj milý.
Oblékám si košilku,
už je tady za chvilku,
hudba tiše hraje,
dnes odemkneme bránu ráje.
STUDÁNKA
Buď mým věčným stínem,
v slunečním žáru baldachýnem,
zrdcadlem mé tváře,
má sluneční záře.
Buď mou rosou v trávě,
sluncem které vyšlo právě,
mým věčným snem,
každou nocí, každým dnem.
Buď mou vyprahlou pouští,
sluncem které nebe neopouští,
má studánka lesní,
ze které se nikdo napít nesmí.
Buď otiskem mé dlaně,
studánkou s démantem na dně,
mou hvězdou jasnou,
které oči nikdy nevyhasnou.
Buď mou noční krajinou,
mou láskou jedinou,
žíznívou Saharou i žárem,
buď princeznou, já králem.
Buď letním vánkem co hladí,
vílou co uléhá do kapradí,
budu ti měkkým mechem,
lásku zvládnem jedním dechem.
MOŘSKÁ PANNA
Ráno ještě za šera,
moře otevřelo bránu,
vynořila se příšera,
v zubech měla mořskou pannu.
Vládce moří a oceánů,
vydal zákaz přísný,
tahle panna z porcelánu,
víc do moře nesmí.
Nesplnila jeho přání,
postihl jí trest,
odmítla s ním milování,
těžký kříž, teď musí nést.
Těžké je to rozhodnutí,
raději smrt zvolila panna,
k lásce jí nikdo nepřinutí,
ta musí přijít sama.
Jako ryba na suchu,
ví že tohle nedá,
pláče a lapá po vzduchu,
její tvář je bledá.
Napůl ryba, napůl žena,
mladá mořská panna,
mořem byla vyvržená,
nechtěla být vdaná.
Kdosi se k ní sklání,
hladí její bledou tvář,
jak postavit jí nemá zdání,
v očích leskne se jí zář.
Políbil její něžná ústa,
co se potom stalo,
údivem stát zůstal,
tohle mu dech vzalo.
Krásná žena vedle stojí,
zrušil kletbu dávnou,
ještě se ho trošku bojí,
už není mořskou pannou.
ČERVÁNKY
V záplavě červánků,
jako svíčka stojí,
chtěl si jít pro lásku,
teď se jí bojí.
Plamen svíčky hlavu sklání,
ztratil odvahu jít dál,
není vhodná chvíle k milování,
jako opařený stál.
Ztratil odvahu a sílu,
projít řekou snů,
má svou vlastní víru,
vzdát se těchto dnů.
Rozvodněná řeka,
vylila se z břehů,
na zázrak teď čeká,
plná zloby a hněvu.
Tou cestou projde sama,
ukonejší touhy žár,
neprožívá drama,
nebála se, vešla dál.
Řekou unášet se nechá,
po proudu i proti,
šťastná jako blecha,
sama lásku zkrotí.
NADĚJE
V očích náhlé jiskření,
tvému srdci dává znamení,
chtěla bych ti říct,
že miluji tě, čím dál víc.
My dva, jen já a ty,
naše láska a doteky,
chci žít jen s tebou,
líbat tě s citem a něhou.
Tvé polibky a objetí,
naši lásku zpečetí,
čekám jen, až se usměje,
a zažehne jiskřičku naděje.
Pak dám mu tělo i duši,
jen pro něho, mé srdce buší,
vidím úsměv v jeho tváři,
oči samým štěstím září.
Dal mi právě znamení,
že mu v žilách láska pramení,
slíbal ze rtů všechen růž,
dokázal mi, že je muž.