180924 Fierze
22/09/2018
Kosovo – hory nad Dečani směrem k Albánii – ani přesně nevíme, kde vlastně jsme.
Město Peč jsme prolezli, koupili v pekárně chleba a v řeznictví kus klobásy, u pumpy plnou nafty a od místního policajta si nechali poradit, kterým směrem z města vyjet na Dečani (opět jeden informační systém dle zásady „Místní vědí a ostatním je po tom houby“, neboli žádné cedule tady nejsou). Po cestě jsme narazili na ukazatel na nějakou hospodu, byly dvě odpoledne, byl hlad. Objednali jsme si nějaká jídla s tím, že nechceme žádné maso (jsme dost přemasováni), dostali jsme kupu různě upravených paprik a vynikající salát a pak jsme ještě okoukli místní vodou poháněný mlýn na kukuřičnou mouku, který stál hned vedle hospody. Jídlo bylo výborné, pohovořili jsme s klukem, který nás obsluhoval (opět uměl přijatelně anglicky), co nám doporučuje v Kosovu vidět a on nám vedle námi již naplánovaných věcí doporučil město Prizren a tak tam jistě zítra zajedeme. Dnes jsme ale pokračovali do Dečani a do kláštera. Je to jako vjezd do vojenského pásma, zátarasy, strážní věže, hromada vojáků KFOR – Rakušané (zdravíme chrisgot) a italové (vivaitália – všechny jsme potěšili). U strážní budky vyměníte pasy za visitor’s card a můžete do kláštera. Pokud jsem u předcházejících klášterů brblal, že tam není nic moc k vidění, pak Vysoki Dečani je něco úplně jiného. Kostel krásný, nezničený, mnoho krásných fresek (včetně vyobrazení Slunce a Měsíce v podobě kapek, které jistý švýcarský hoteliér Däniken interpretoval jako zobrazení vesmírných raket). Seděli jsme ve chrámu a fascinovaně zírali nad sebe asi hodinu, nežli jsme se odtrhli. Moc pěkné, působivé, krásné. Fotografovat se tam nesmí, což si pojistí tak, že návštěvníku fotoaparát odeberou, položí jej na parapet od strážní budky a tam pěkně čeká, až zase půjdete ven. Prý se ale může fotografovat mobilem. Po logice jsme nepátrali.
A pak už bylo po páté a to je čas se zajímat o nějaké nocování – v sedm je tma. Vyjeli jsme od Dečani směrem do hor k albánské hranici v naději, že tak během pár km najdeme nějaké pěkné místo na noc. Nenašli, jeli stále dál, nakonec jsme jeli skoro hodinu (což při kvalitě cesty může odpovídat tak 20 km) a utábořili se hluboko v údolí, myslím, že albánská hranice není daleko. Opekli jsme na instantním grilu (přidej oheň) kus krávy, co jsme sebou vezli ještě z Maďarska (autolednička je poklad), je tu úplné ticho, nad námi hvězdy, orion září, velký vůz a Severka, jenom jižní kříž tu chybí.
Zítra se asi zastavíme ještě jednou v klášteře Dečani a pak do Prizrenu – tady v Kosovu se nám líbí, lidé milí, dobře se tu žije (tedy, aspoň nám). Zajímavé je, že, jakmile je tu cokoliv oficiálně připomínající Kosovo a jeho nezávislost, tak u toho mají albánskou vlajku. Připadá nám, že se cítí být Albánci bez ohledu na to, ve kterém státě zrovna žijí.
=====
23/09/2018
Tak jsme v Albánii. Máme pocit, že jsme se vrátili do starých známých míst, vše je tak, jak má být.
Kosovo se nám celkově moc líbilo – nápomocný lid, všichni umí anglicky, dobře se tam jí. Jak jsme na dnešek spali v údolí, kam se jelo dlouho prašnou cestou, tak jsme to auto měli strašlivě špinavé a uprášené. Johanka usoudila, že nutně potřebujeme smetáček, abychom ten prach ometli. I vletěli jsme v jakémsi kosovském městě do obchodu, který se zdál, že by mohl mít smetáček v sortimentu. Chvíli nám trvalo, nežli jsme obsluze (byly to dvě dámy) vysvětlili, co chceme (chceme „schmetaaaczek“, rozumíte ?? „SCHMETAAAAACZEK“ !!! – snažit se jim to říci např. anglicky nemělo smysl – i kdybychom našli to správné anglické slovo, tak ony nám jistě rozumět nebudou). Koupili jsme nakonec koště na dlouhé násadě, chtěly (ty dámy) za to jedno euro … A pak jsme jeli okolo benzinové pumpy, tam byla autoumývárna. Zastavili jsme a předali totálně špinavé vozidlo obsluze k umytí a sedli si vedle na kafe. Umývač to nejprve dlouze myl wapkou a ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že to už myje zbytečně dlouho, protože je to přece již úplně čisté, tak teprve auto začal mydlinkovat a pak celé objel houbičkou a pak wapkou ještě jednou a pak usušit a pak vyleštit a okna a kola … Za to celé chtěl jedno euro. Musím uvést, že mi bylo trapně mu za to celé dát jedno euro, vnutil jsem mu eura dvě. Jo, a ta kafe (výborná) stála každé 0,50 EUR, tedy dvě kafe dohromady také jedno euro. Kosovo nás oslovilo, v porovnání se Srbskem podstatně milejší země, silnice lépe udržované, cellově se zdá, že se o tu zemi více starají.
V Kosovu jsme dle plánu jeli do města Prizren. Město krásné, ale asi zcela nevhodné (z našeho pohledu) k návštěvě v neděli odpoledne. Město bylo úplně plné lidí (vesměs mladých), seděli v kavárnách, bavili se, ale bylo jich na náš vkus trochu moc. Dali jsme po pivu a vypadli středem.
Nyní jsme již v Albánii, přeshraniční formality opět bez problémů za 5 minut hotovy. Sedíme u řeky (strašně studené) v údolí Valbona. Voda šumí, hvězdy svítí. Doufáme, že ještě nějakou dobu vydrží počasí, kdy předpověď už asi čtyři dny tvrdí, že zítra bude pršet (naštěstí udržuje relativitu pojmu „zítra“).
Zítra je plán na lodní výlet (i s autem) na trase Fierze – Komani – prý jedna z nejkrásnějších lodních cest na světě. No uvidíme, odjíždí to ve 13:00 z Fierze, to bychom měli stihnout.
24/09/2018
Sedíme ve Fierze v přístavišti trajektu, čekáme na loď. Hned na příjezdu nás odchytil prodejce lístků na loď a jeden nám prodal. Trochu jsme se divili, že je tak aktivní (ale lístek vypadal pravě), až jsme zjistili, že ty lodě tady jezdí dvě (protože po chvíli nás odchytil prodejce na tu druhou loď a vysvětlil, že s nimi bychom jeli levněji – za auto a 2 osoby chtěli celkem 50 euro, cenu auta počítají dle jeho plochy). Teď sedíme v přístavní kavárně, dali jsme kafe (výborné) a využíváme místní wifi. Albánie skvělá, cítíme se tu jako u známých lidí. Všichni umí anglicky, se staršími se dá rusky. Je tu překvapivý pořádek (zvláště v porovnání se Srbskem) – sice tu jsou divoké skládky, ale aby se bordel válel volně po lese, to tu není. Počasí stále krásné, pršet má prý zítra. Srdečně zdravíme Ondřej a Johanka
Náhledy fotografií ze složky 180924 Fierze