Co se Sacharin honí hlavou

Dnes to vezmeme trošku v jiném stylu. S novou rubrikou. Budeme si povídat. Já vám budu povídat. Už pár týdnů mi jde čtení hodně pomalu. Mívám takové pauzy. Ale čtení jako takového se úplně vzdát nechci. A tak jsem se zamyslela. Proč vlastně čtu? Co je dobré na tom být čtenář? Asi to nebude nějaké objevení Ameriky, ale na pár zásadních bodů jsem přišla. Tak si to pojďme shrnout.

1. Jazyková kultivace

Možná někomu poleze na nervy, že jsem tímto začala, ale čtenář má z mého pohledu opravdu lepší vztah k jazyku. Nejsem hnidopich. Čeština je složitá a gramaticky náročná. Proto chápu, že člověku občas ujede s/z, i/y, velké, či malé písmeno. Nebo třeba čárky v souvětí. Stává se. Já sama mám s určitými výrazy dodnes problém, nebo něco sem tam pozapomenu a popletu. Chybovat je ovšem lidské. A pár chybiček se v obsáhlém textu ztratí. Navíc existují korektury, když už to chcete mít perfektní. Smůla, že i v těch knížkách bývají překlepy. I korektura občas stává slepou. A právě proto nad nějakou chybičkou dokážu zavřít oko. Dle mého názoru člověk nemusí být neomylný v pravopise. Ale je fajn se o to snažit.

Nicméně kroutím hlavou a skřípu zuby nad písemným projevem, který český jazyk vůbec nepřipomíná.

"Gdiš ty řeknu, že tě myluju..." (Když ti řeknu, že tě miluju...) Jen pro ukázku. Já si ty hrůzy v rámci věty moc neumím poskládat v hlavě, ale snad rozumíte, kam tím mířím. Některé výplody spíš než češtinu připomínají maďarštinu zkříženou s kdoví čím. Bohužel zklamu idealisty, kteří doufají, že tak strašně budou psát jen cizinci. Kdepak. Znám dost Čechů jako poleno, co se vyjadřují takto. A nečtou. Logicky. Logické je to proto, že snad nikdo, kdo pravidelně čte a vidí v textu milionkrát slovo "když", ho snad následně nenapíše takto - gdiš.

První bod je tedy jasný - čtěte, nikoli proto, abyste byli bezchybní češtináři (ačkoliv by to bylo fajn), ale aby váš projev alespoň daný jazyk připomínal. Kdo čte, tohle si pojistí.

2. Rozvoj fantazie

Televize nám vše pasivně servíruje. Knihy nás nutí si daný příběh představovat v hlavě. Bylo napsáno mnohé o tom, jak je to prospěšné hlavně u dětí. Jak to podporuje nejen kreativitu. Ono se to ví, ale pro některé je tak snadnější posadit děti s pohádkou k televizi, nebo jim dát do ruky na hraní tablet. Jakmile to někde vidím, tiše pláču.

Alespoň ty večery, kdy maminka, nebo tatínek sedí u potomkovy postele, listují spolu v knížce, předčítají, hladí po vlasech a líbají na čelo, jsou pro mne jedny z nejkrásnějších momentů s dítětem. Já k tomu jako malá většinou dostala hrnek mléka a škemrala o další a další pohádku... Díky, rodiče.

Proč to nedopřát všem dětem?

3. Útěk od reality a relax

Kolik čtenářů už objevilo kouzlo knih? Když se doma rodiče hádají, nemusí mizet stopem do Pákinstánu. Prostě se zabarikádují v pokojíčku a zaboří nos do knihy. Je to skoro jako magie. Nezabírá vždycky, ale dost často to stačí. Jednoduše nevnímáte nic jiného kromě příběhu. Blbý den ve škole? Otrávený povzdech, taška letí do kouta a knížku bereme do ruky. Z hlavy nám pomalu mizí nic neříkající fyzikální vzorečky. To je úleva! A pomalu se noříme zpět za Aničkou, jak to s ní vlastně dopadlo. Jen pozor na dlouhé čtení. A za špatného světla. To pak bolí oči i hlava. Ačkoliv... víte, jak těžké se občas odtrhnout od dobré knihy?

4. Společenské uplatnění a rozhled

Přesně o tom to je. Jednak, kdo čte, umí dobře psát a jednak má rozhled. Nejen v tom, že se dokáže zapojit do litererární konverzace a neplete si díla B. Němcové s K. Čapkem, nýbrž také chápe narážky, co z knih prosáknou do reálného světa. Ví, co znamená, když před někým byla jeho osobní Sophiina volba. Můžete se učit. A to nejen naučnou literaturou. Dost poznatků a drobností k vám prosákne skrze literaturu krásnou. Třeba jako drobná zmínka, která vám zůstane v hlavě. A tohle všechno se počítá. Je to plus jak v mezilidských vztazích, v zaměstnání i v prostém životě. Člověk neví, kdy se mu to, co přečte, bude hodit.

5. Číst je IN

Pro nečtenáře divná představa, ale já si to myslím. Vzhledem k předcházejícím bodům na čtení nenacházím jediné mínus. Vzít knihu do ruky podporuje náš přirozený vztah k jazyku, zvyšuje naši kreativitu, poskytuje nám pramen kulturního a knižního rozhledu, vzdělává nás to, poskytuje relax a úlevu. Navíc to můžeme vždy nějak rozumně využít v našem životě. Takže kdo by vlastně nechtěl číst?

Nečtenáři oponují: "Já, mě to nebaví!" I na to mám pár rad.

A) Začněte tenčí knihou.

Bichle děsí a odrazují dopředu. "Tolik stránek, to nemůžu nikdy přečíst!" Dostaví se pocity frustrace, vzteku a zbytečnosti. Film zkouknu za hodinu...

B) Najděte si to své

Není kniha jako kniha. A do začátku je opravdu těžké vydržet a hledat. Nejdřív žánr, co by seděl, a pak knihu. I když půjdete do bestselleru, může se stát, že budete patřit k těm, kteří řeknou: "Tak tohle ne." Je to smůla, ale je to v pořádku. I mně se to stalo. Vštěpovali mi, že od rozečtené knihy se neodchází. Je to na vás. Čtěte, nečtěte, ale hledejte dál. Jednou tu pravou knihu najdete.

C) Čtěte často, ale krátce

Někdy čtu něco, co mě nebaví. Tak tohle pravidlo používám. Deset minut denně? Pět stránek denně? Nastavte si to podle sebe. Nebudete mít pocit, že čtením zabíjíte příliš mnoho času, přesto budete číst a jednou se nakonec dostanete na poslední stránku. Hurá! Z toho má člověk vždycky radost. Tedy pokud zrovna nelituje toho, že příběh už končí. Ale to už vzniká ta láska ke čtení...

D) Kombinujte

Dnešní doba je vstřícná v tom, že se ke čtení dostaneme v několika formách. Klasická knížka voní inkoustem, papírem - novým, či starým -, večerní čtení v posteli doplňuje cvakání vypínače lampičky, šustot stránek a nepostradatelná záložka. Pokud místo ní neohýbáte rohy stránky. Knihomol miluje klasickou knihu. Nic se nevyrovná mnoha vjemům a rituálům. I já to zbožňuji. Několikrát jsem se řízla o papír. A stejně jsem na knihu nezanevřela. A tahám ji na cestách, ačkoli bývá tak těžká... Jenže někdo na to není. Tak to zkuste s e-knihou. Nemusíte tahat bichle, řezat se o papír a celou knihovnu narvete do čtečky. Je to pohodlnější na cesty. Můžete číst kdekoli a kdykoli a nic složitě vytahovat a uklízet. V noci nemusíte svítit a podsvícení obrazovky protějšek nebudí. Jenže co když vás zrovna bolí oči, nebo hlava? Vezměme zavděk audioknihou. Oči zavřete, posloucháte a necháte se unášet příběhem. Navíc u toho můžete případně dělat i jiné věci. Máte pocit vyšší produktivity. Já v audio verzi čtu například také autory a knihy, co se mi hůře čtou. Místo toho, abych se tím pracně prokousávala, prostě napnu uši. Jediný nedostatek - nemáte na očích tu psanou češtinu.

Zkuste všechno. Kombinujte. Na něčem se ustálíte. Něco zavrhnete. Nevadí. Ale přijdete na to. Já mám povětšinou rozečtenou jednu e-knihu, jednu audioknihu a jednu papírovou. Dle potřeb mých, okolností a nálady se uchýlím k jedné z možností. Někdy čtu hodně, někdy méně. Ale svým způsobem pořád.

Čtení je IN - čti taky.