Co se Sacharin honí hlavou

Milý čtenáři,

přiznám se, že Pokáče jsem si jako svůj první cíl vybrala záměrně. Už roky jsem přemýšlela, že se k tvorbě rozhovorů vrátím, ale chyběl dostatečný impulz k tomu, abych se zvedla a oprášila diktafon. (Hodně blízko k tomu bylo v den, kdy jsem objevila Tomáše Kluse, nebo Pavla Calltu.) Tenhle fousatý písničkář měl ale něco navíc (kromě svého typického vzhledu.) Humor, nadsázka a schopnost psát zároveň tak, aby se člověk mohl zamyslet sám nad sebou, nebo nad životem, pokud tam bude ten význam chtít hledat. Zaujal mě jako osoba. A teď zklamu všechny ty, kteří se domnívají, že jsem jedna z jeho vřískajících fanynek. Nejsem a nebudu. Tohle není můj styl. Ale obdivuju talent a lidi, kteří mají něco do sebe. Také s těmi lidmi ráda mluvím, diskutuju, inspiruju se. A do každého začátku člověk potřebuje hlubší motivaci.

Šlo to překvapivě snadno. Klidně, kdy a kde? Zásadně chodím na koncerty zpovídaných. Takže kde jinde, než po tom brněnském na Špilberku. Domluva byla rychlá. Tak, že mě to samotnou překvapilo. Ale překvapení bylo při našem setkání víc. Třeba fakt, že jsme se sešli už před koncertem, místo po něm. Nebo to, že mě za ním dovedla přímo jeho přítelkyně, protože jsem absolutně nevěděla, kde místo konání najít. Jenže jak často se vám stane, že místo fanynky v tričku poprosíte o radu Pokáčovu přítelkyni? A tímto jí mimochodem ještě jednou děkuji. A také Kubovi Ondrovi, který vystupoval před Pokáčem, když už jsem v tom děkování, a nejen jemu - pánové, víte za co. Nesmím zapomenout ani to, že ke konci rozhovoru začalo pršet, takže jsme se společně museli schovat pod střechu.

Prostě zážitek. A pro mě příjemný start. A ačkoli jsem byla nervózní a připadalo mi, že myslím snad na tisíc věcí najednou, takže jsem si zpětně přišla hrozně roztěkaná, Pokáč mi nedal žádnou nelibost znát. Bylo fajn toho sympaťáka poznat osobně…

A to je ze zákulisí všechno, užijte si čtení.

1. Plánuješ někdy shodit vousy?

No, vzhledem k tomu, že bych pak musel přepsat tak zhruba půlku svých textů o vousech a pleši, tak zatím jako ne… Ale nikdy neříkej, nikdy. Takže možná někdy jo. V nejbližší době ale asi ne. Mám na tom postavený design alba a tak. A kdybych shodil vousy a nechal si narůst vlasy, bylo by to celý jinak…

2. Kdy bude společné CD s Voxelem?

No, já jsem zvažoval, jestli ty naše společné songy dát na to moje album, vzhledem k tomu, že jsem je psal já. Pak jsem si ale řekl, že album je spíš z novějších songů a tohle jsou starší věci. Takže potom jsme si řekli, že třeba až napíšu další tři, tak z toho uděláme menší ípíčko a malý turné k tomu, nebo tak. Ale zároveň to není úplně aktuální. Letos určitě ne. A myslím, že ani v nejbližších dvou letech.

3. Nevadí ti trochu, že vás lidi vnímají hodně jako dvojici?

Já z toho mám hroznou radost, protože si myslím, že se nám s Vaškem povedlo něco hezkýho. Dvě alba jsme spolu udělali, máme společný songy… a jsme výborní kamarádi. Navíc pořád spolupracujeme, i když už si Vašek (=Voxel) píše texty sám a já šlapu taky víc po vlastní ose. Takže mi to nevadí.

4. Tvůj nejvíc a nejmíň oblíbený vlastní song?

Takový ty míň oblíbený jsou ty starý a těch je hodně. A z těch co chtějí lidi, abych hrál, a já to nechci hrát, jsou písničky třeba jako Bisexuální diskofil. Melodicky i textově je to zoufalý, myšlenka nic moc. To pak člověk pozná, že když to hraje, tak se za to stydí. A to je špatně. A nejvíc oblíbený? Těch mám právě spousty. Jen jeden bych nevybral. Neříkám, že všechny z alba, ale tak půlka je moje TOP. Stereotypy, Pošta, Vlasy. Ty se povedly. Taky Entry, první singl. Nebo třeba Pohádka, ta se teď rozjela, na to jak je stará.

5. Vybíráš to podle sebe, nebo podle obliby fanoušků?

Určitě podle sebe, ale ono je to má právě tu spojitost, že je to pak populární u fanoušků. I když ne vždycky. Třeba písnička Blbej den, která má na youtube z těch mým pokojových videí asi nejvíc zhlédnutí, tak ta mně přijde rutinní. Neříkám, že je špatná, ale zas mě třeba nebaví jako Nikde žadnej sníh, nebo tak.

6. Když už jsi zmínil Blbej den… Proč si změnil melodii u některých písniček? Blbý den, Pohádka, Entry…

Vždycky to změním, když mi to tak přijde lepší. Ale sám to chápu, že když to někdo zná v původní verzi, tak pak se jim to nemusí líbit, ta změnu. Já když měl oblíbené songy a pak to muzikanti na koncertech hráli jinak, tak jsem to spíš neměl rád, než měl.

U Pohádky se to změnilo v době, kdy Pohádku vlastně nikdo moc neznal. U Blbýho dne je to právě tím, že když se mi něco nepřijde ještě top, top, tak se to snažím zlepšit. A Entry, tam to bylo jinak. Ještě před klipem byla asi tři roky na internetu verze skoro stejná jako ta akustická. Ale my jsme měli ambici, aby to bylo hratelný v rádiích, v televizi. Tak jsme to upravili, aby to nemělo moc dlouhou předehru, mezihru… Jenže nakonec to k ničemu nebylo, takže už to dělat nebudeme, že bychom to na něco pasovali.

7. A ještě k těm starším songům… co ty a starší songy?

Já je nehraju rád, protože je považuju za kvalitativně špatný. Ale je jich pár, který přetrvaly a hraju je furt a rád. Třeba Porno, nebo Pohádka. A zahraju i Novinky a Zimu. Ačkoliv na koncertech zas tolik ne. Pak jsou ale takové, co hraju vyloženě nerad.

8. Když už si zmínil tu Zimu… Nový song je Aromatické léto. Můžeme se těšit na písničku o jaru a podzimu? V komentářích pod videem vzniklo podezření, jestli máš vůbec rád nějaké roční období. Jak to je?

Vzniklo to tím, že jak se snažím hledat originální nepopsaná témata, tak jsem dost v úzkých. Tak je dost možný, že bude i podzim a jaro. Ono lidi můžou napsat celý alba o lásce a nikomu to nevadí. Ale napsat deset songů o tom, jak jsem linej, tak by mi lidi psali, že se opakuju, a měli by pravdu. Tak hledám originální téma. A ještě dvě roční období mi zbyly, díkybohu.

9. Podle čeho si vybíráš, s kým nazpíváš společný song?

Já mám duety obecně hodně rád. Proto je rád píšu, zpívám. A pak jde právě o to, s kým to zpívat. Na gymplu to bylo o tom, která holka ze třídy uměla zpívat. Teď už je to o tom, že se těma muzikantama znám a můžu si vybírat, s kým si myslím, že si budeme hlasově sedět. Třeba ta Káťa(=Kateřina Marie Tichá). Vím, že ona je super holka a že to prostě bude fungovat. Nebo i s Kubou Ondrou, náš českoanglický song. Já si řekl jo, protože jsem věděl, že to bude dobrý, že to Kuba zazpívá dobře. Nikdy to není náhodný. Protože ten song pak bude známý, takže to musí být někdo, za koho dám ruku do ohně, že to bude dobrý.

10. Jak je na tom tvůj kanál? Co tvoje další tvorba mimo songy, Pokáč-boyz a tak, budeš pokračovat?

Já jsem na tom kanálu zkoušel víc věcí, krátké sketche, dlouhé sketche, Lunetic sessions, dema, rozhovory… Ale vnímám, že nejvíc mají smysl songy. Ono to dává smysl, lidi jsou fanoušci mě jako písničkáře, spíš než jako youtubera, si myslím. Třeba ty Pokáč-boyz zaberou hodně času v poměru s tím, jak malý efekt to má. Třeba na tom a capella videu jsem dělal týden a má to jen nějakých 20 000 zhlédnutí. Což není málo, ale je to spíš pro radost mě, než že to osloví lidi. Na druhou stranu já to dělám rád, pro svoji zábavu. Takže určitě ještě něco bude.

11. Řekni o sobě prvních pět věcí, co tě napadnou.

Řekl bych, že humor, vousy a pleš, nadsázka, písničkaření a pohoda.

12. A něco, co nevyplývá z tvého vzhledu a tvorby?

(Dost se zamyslel.) Vždycky mi hodně šla matika, tak třeba matika. (Smích.) A obecně jídlo.

13. Kde se vidíš za 10 let?

Na vyprodaném stadionovém turné. (Smích.) No to asi ne, ale furt chci dělat muziku.

14. Co teď chystáš?

Bude animovaný klip ke Kočce. A bude song s Kubou Děkanem. Bude to Kuba Děkan feat. Pokáč. Je to první člověk, co si mě pozval na feat. Jinak koncerty. A dvě turné. Jedno moje, myslím v prosinci, jedno s O5 a Radeček na podzim. Křest alba v Lucerně v prosinci. A dlouhodobě bych měl radost, kdyby mě hráli v rádiích, bohužel se tak zatím nestalo. (Smích.)

15. Jak se vyrovnáváš s negativní kritikou?

Negativní kritiku vnímám. Pořád ji snáším poměrně těžce. Když mám někde deset komentářů, že dobrý, a jeden, že blbý, tak mě to mrzí. Ale mrzí mě to čím dál míň, zvykám si. Protože chápu, že každý, kdo má fanoušky musí mít i haters. Protože ten, kdo je nemá, tak ho vlastně poslouchají jen kamarádi. Musíte je mít. Musí se vaše tvorba někomu nelíbit.

16. Jak jde momentálně skloubit hudba s osobním životem? Přátele, rodina a tak?

Je to náročný. Ono livestreamy, odpovídat fanouškům, koncerty… To sežere strašnýho času. Hodiny denně. Moje přítelkyně byla rok v Austrálii, tak jsem chodil na tři dny do práce, s kamarády na pivo tak jednou za týden a jinak šlapal do muziky. Ale za ten rok se toho moc stalo. Měl jsem čtyři tisíce fanoušků na FB, teď šestnáct tisíc. I do práce chodím míň. Takže s full time prací by to určitě nešlo skloubit. Je to těžký.

17. Jsou nějaké další plány s písničkou Místa? Protože na albu je jen top 9 slok a tobě se jich přeci líbilo víc…

Až se na to jednou vrhneme, jestli to vyjde všechno, tak kdyby se ty sloky poskládaly všechny za sebe dohromady, mohl by z toho být zápis v Guinessově knize rekordů, jsme zjistili. Pokáč a fanoušci - nejdelší song. A to by bylo pěkný. Další projekty taky budou, ale dáme pauzu. Aby to nebylo každého půl roku. Ale interakci s fanoušky mám hodně rád.

18. Jaký si chceš splnit sen?

Vyprodat O2 arénu a dělat co mě baví.