Překvapení
Ahoj :) přiznám se, že jsem patřila k těm, kteří nechtějí děti. Švagrová měla dítě, měla jsem ji ráda, ale vlastní jsem nechtěla ani za nic na světě. Půjčilla jsem si ji jen pochovat ale jakmile začala brečet, hned jsem ji vracela. K vlastním mě to netáhlo. Přítel také nechtěl. Říkal, že je ještě čas. Byli jsme spolu 2 roky teprve, ale i tak jsme měli jasno. Opravdu? Ano, po 2 letech společného bydlení se něco zlomilo a i my jsme zatoužili po miminku. K naší smůle nebo štěstí (berte to jak chcete) se nám to moc nedařilo - celý 2 roky... Po 2 letech, kdy jsem šla na normální prohlídku jsem se svěřila svému doktorovi. Doktor věděl jakou má práci, tak říkal, ať zkoušíme jeden celý měsíc a když to nepřijde, tak mi nasadí vitamíny. A když ani to ne, tak budeme postupovat dál. Tak jsem šla domu...
Dál se nedělo vůbec nic, tak jsem to hodila za hlavu s tím, že nejspíš ještě nepříšel ten pravý čas. Chodila jsem dál do práce a možná to znáte - fabrika... Neskutečná zima, přesčasy, málo spánku. Dostala jsem menstruaci... Za tři týdny mi začalo být ouvej... Únava, stres... Jezdila jsem domu utahaná a v autobuse jsem usínala... Noční jsem jakž takž dala, s ranní to bylo horší... Dobře, jsem přepracovaná... Dělám 12 hodin, furt na nohách... Je zima, něco na mě leze... OK!!!! Jednou se ovšem něco stalo. Začalo mě píchat v podbřišku. Na místě, kde byl slepák (nemám ho vyoperovaný). Nevěnovala jsem tomu pozornost. Naštěstí jsem si o tom psala se sestřenicí... Ta ho měla a vyděsila mě. Říkala, že to není sranda, ať si nechám zavolat záchranku. Udělalo se mi lépe, tak jsem ty 3 hodiny ještě zůstala...
Přijela jsem domů. Chtělo se mi spát, tak jsem sebou praštila do postele. Ani jsem se nenamáhala se svléct z věcí... Ten den jsem měla volno a další taky. Vstala jsem odpoledne kolem 4. Furt ve mě hlodalo to, co mi napsala sestřenice. Bylo mi ale dobře... Až moc dobře. Nevěřila jsem, že mám zánět slepého střeva.
Věděla jsem moc dobře, že při zánětu močového měchýře se ptal doktor, zda nejsem těhotná. Počítala jsem s tím, že se mě na to zeptá i při tomhle... Inu, běžěla jsem do lékárny pro tu zázračnou věc zvanou těhotenský test :D Domů jsem bežela. Nevím proč. Test jsem si uložila a nařídila budík, že to udělám ráno než se vzbudí přítel.
Nevydržela jsem a udělala si ho ještě večer (ach ta zvědavost). Postup znáte... Objevilo se mi to tam hned... Během sekundy a nezmizelo to (kupodivu). Hned jsem běžela za přítelem do obýváku. Hned musel obvolat snad půlku města, jakou měl radost. Taky jsem byla šťastná, ale říkala jsem si jak to je možné... Žádné příznaky jsem neměla... Až na tu únavu... Musela jsem to mít potvrzené od doktora... Jinak jsem tomu nechtěla věřit. Volno skončilo a já jsem šla na denní... Musela jsem se pochlubit (mám smlouvu na dobu neurčitou, tak proč ne). Hned jsem dostala studenou sprchu. Prý, dokud to nebude mít potvrzené od doktora, tak žádná úleva nebude. Dobře. Byla středa, tak jsem tam volala. Chtěli mě objednat až za 14 dní. Řekla jsem, co mám za práci a byla jsem objednaná další týden. Ten den jsem měla volno.
Už jsem jenom odpočítávala dny, kdy jsem měla jít kontrolu. :)
