Jak to tak chodí, žili byli na jednom malém městečku dědeček s babičkou. Byli ale velice chudí a tak bydleli ve velice malém, městském bytě a to 1+skoro nic. To například, když chtěl děda zjistit, co ten den vaří babička k obědu (a nebývalo to nic moc) tak ji musel pod nějakou záminkou vylákat z kuchyně, jelikož byla tak úzká, že by se kolem babičky neprotáhl ke sporáku, podívat se pod pokličku. Předsíň byla taky malá a tak případné návštevy se museli vyzouvat na chodbě, ale to se stává i v jiných rodinách, že ano? No a obývák, tedy vlastně to skoro nic byl tak malý, že když se chtěli dívat večer na televizi-tu tedy měli, ale jen černobílou a také velmi malou, úhlopřička jen 8palců, to jsem tedy poněkud odbočil. Tak tedy pokud se chtěli večer dívat na televizní noviny, a to oni velmi rádi, tak si děda sednul na to jediné křesílko, které tam vlezlo a babičku si posadil na klín. Stejně babka již špatně viděla a slyšela a tak ji děda vysvětloval, jaké blbosti třeba zrovna povidá pan Paroubek. No a jednoho večera, když tak koukali na zprávy, mimochodem zrovna tam mluvil ministr financí, že bude nutné snížit důchodcům důchody o 10%, jelikož státni pokladna je prázdná a babička se rozčilovala, tak ji děda povídá-zachovej babi klid,vždytˇ 10% z ničeho je zase nic-poslouchej, dostal jsem takový nápad. Už mne ta chudoba nebaví a tak mne napadlo, co kdyby jsme si podali jeden sloupek ve sportce? Babka povídá-ty si se snad dědku zbláznil, řekni, kde na to vezmem. Děda povída-půjčíme si od Providentu no a splátky v pohode budem splácet z případné výhry. Babička se zamyslela a povídá-dobře dědku, souhlasím, jelikož uz mne to taky nebaví, viděla jsem nedávno u sousedů novou plazmovou barevnou televizi a ráda bych ji měla taky doma, to by bylo pokoukáníčko. A tak si tedy vzali hotovostní půjčku u Providentu a zamysleli se, jaká že to čísla vsadí no a nakonec se dohodli na čislech 7,9,17,18,19,a 28.Čisla to byla poněkud podivná, ale co, štěstí někdy sedne i na vola, povídá dědeček babičce. A tak tedy hned v pondělí zašel děda do trafiky, konec konců, nebylo to daleko, jen trochu napříč přes ulici a vsadil jeden sloupek s těmi podivnými čísly a to na neděli. Týden se dědovi a babičce vlekl, jak týden před důchodem, však to někteří taky znáte, že ano? Ale konečne přišla neděle a děda se pohodlně usadil do toho jediného křesílka před televizi a babka se ještě pohodlněji usadila na něm. Televizní noviny ani příliš nevnímali i když byly velmi zajímavé-škrty ve státním rozpočtu-ale čekali netrpělivě na tah Sportky. A opravdu v 19.55hod. na ČT1 tah začal a tak napjatě sledovali, co za čísla vytáhnou. První bylo číslo 28 a pak 19,17 ,7,9 a na konec cislo 18. No měli jste je vidět, byla totiž tažena jejich čísla a tak babku začal polévat pot a celá zrudla a v dědovi by se krve nedořezal a byl bledý,  jak stěna. Avšak nakonec bylo oznámeno, že první pořadí činí 28 milionů korun a to je úplně dorazilo, dobrou půl hodinu neřekli ani slovo, ale pak dědkovi začali dřevěnět nohy a tak povídá babce -slez. Ta si dala říct a navrhla, že si na oslavu uvaří meltu a tak taky udělala a při ní si povídali, co že všechno si za ty melouny koupí. Samozřejmě babka, jako první navrhovala tu již zmíněnou plazmovou televizi a děda přemíšlel nad nějakým autem, jelikož dříve, než je propustili z práce, tak měli skvělý vůz, tuším, že značky"TRABANT"a tak si řekl, že by ještě jako řidič, ledacos zvládl a nemuseli by do Hornídolní jezdit ke známým vlakem, jak to dělali doposud. A tak tedy hned ráno v pondělí se děda vydal na místní poštu, zjistit, jakým způsobem je možné vyzvednout výhru, jelikož nevlastnil žádný účet v bance a nevěděl, jak to udělat. Samozřejmě si na to oblékl svúj svatební oblek, který ještě nestihl dát do místní zastavárny. Na poštu to nebylo daleko, jen přes park a dvě ulice nikterak dlouhé. No a jak tak děda šel zrovna přes park ,a přemýšlel, co všechno si bude chtít koupit, tak se mu udělalo nějak nevolno a tak si sedl na blízkou lavičku. Jenže za chvilku zjistil, že se mu nějak špatně dýchá a najednou to s ním nějak divně cuklo a zůstal na té lavičce docela tvrdý (v pitevním protokolu bylo později napsáno-infarkt myokardu). No ale co se dělo dál -jak tak děda držel ten výherní tiket ve své pravé ruce, tak najednou sevření ruky povolilo a nešťastný tiket zvolna, velmi zvolna, plápolajíc se v mírném vánku , odplachtil do blízkého odpadkového koše. A jelikož bylo zrovna 10.30hod. dopoledne, tak místní technické služby, jako každý den,  vyprazdňovali odpadkové koše do kontejneru, umístěného na multikáře. Co se dělo dál? Rád bych vám dal možnost zvolit variantu A nebo B, ale v pohádce to prostě nejde. A tak tedy tiket,  ještě týž den skončil v místní spalovně komunálních odpadů -hořel skvěle. No a z babičky se stala čerstvá vdova a ze zbytku půjčky od Providentu uspořádala dědovi slavný, aspoň na její poměry, slavný pohřeb. Za jistý čas, v jednom poněkud větším městě probíhalo právě zasedaní správní rady akciové společnosti SAZKA a předsedající přednášel zprávu o meziročním hospodaření. Mimo jiné,též oznámil, že jackpot ze 64 tahu nebyl ve stanoveném termínu vyzvednut a tudíž celá částka propada v prospěch jejich společnosti a také oznámil, že již tedy konečně mohou být vyplaceny dividendy akcionářům. A jelikož  čirou náhodou akcionáři byli právě ti pánové, co zde zasedali, tak se jejich obličeje trochu rozjasnili. Ne moc, vždyť těch pár melounů je z bídy nevytrhne. Ale přece jenom zasedaní skončilo předčasně a pánové se odebrali oslavit tu příjemnou zprávu do blízkého baru.

Ano vážení, toto je konec pohádky a jak se říká -konec dobrý, všechno dobré, že ano? 

ps.a jen tak mimochodem, pohádka sice skončila, ale babička i nadále splácí půjčku od Providentu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato pohádka je věnována všem,ale obzvlášť jedné dívce jménem MELÁNIE,které,když byla docela maličká,žádnou pohádku jsem ji nevyprávěl a teď,když je o trochu větší a umí-pařit počál-tedy sedět na počítači,tak doufám,že si to snad jednoho dne přečte-byl bych tedy rád.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

poznámka:je to pohádka opravdu z mé hlavy,ale jestli se ptáte,kde na ty blbosti chodím,tak to tedy opravdu nevím-J.