1. kapitola-Zamilovala jsem se
Jela jsem konečně po roce, zase domů, studovala jsem žurnalistiku, na škole která od mého domova, byla tak daleko, že jsem jezdila domů, jenom na vánoční svátky. Seděla jsem v letadle, a konečně začaly hlásit, že přistáváme. Tohle jsem na tom letu domů, měla nejraději, hlášení, ať si zapnem pásy protože budeme přistávat. Když se letadlo dotklo země, začalo mi silně bušit srdce nedočkavostí, až konečně uvidím rodiče. Ven z letadla jsem šla mezi prvními, měla jsem sebou jenom příruční zavazadlo, takže bylo super, že jsem nemusela čekat na kufry, a rovnou jsem si to zamířila ven, kde už na mě čekala mamka s taťkou. Když jsem je zahlédla, zrychlila jsem krok, a usmívala jsem se od ucha k uchu, když jsem k nim došla, oba jsem hned objala. Otec mi dal můj kufr do kufru auta, a Já si sedla na zadní sedadla, a jeli jsme domů. Celou cestu jsme si povídali, a doháněly jsme ztracený čas. Vždycky si to tu užívám, opřela jsem se o sedačku a pozorovala okolní cestu, naše městečko bylo snad nejkrášnější co jsem kdy viděla. Všude bylo vše čisté, udržované, okolo silnice rostly růže, a nádherné břízy. Konečně jsme zahnuli k našemu domu, měli jsme nádherný starší dům, byl bílý a okolo celého domu byla veranda. Nejraději jsem měla si číst při západu slunce na verandě, přišlo mi to vždy jako takové kouzlo. Navečeřela jsem se s rodiči, a šla jsem si dát sprchu, pak jsem zalehla do postele, a okamžitě jsem usnula. Po té cestě jsem byla utahaná.
Druhý den ráno mě probudil hluk v domě, koukla jsem se na telefon, a zjistila jsem že už je skoro deset hodin dopoledne, vstala jsem z postele a vzala jsem si na sebe župan, a vydala jsem se po schodech dolů do kuchyně. Mamka něco vařila, udělala jsem si zelený čaj a sedla jsem si s tím ke stolu v kuchyni.
“Dobré ráno mami.”
“Dobré ráno Rosi, jak si se vyspala?”
“skvěle mami, děje se něco, že taťka dělá rámus?”
“Ano, večer pořádáme přeci tu vánoční párty.”
“to už je dneska?”
“Ano Rose.”
“chceš z něčím pomoct mami?”
“to budeš moc hodná Rose.”
Dopila jsem čaj, a šla jsem se nahoru do svého pokoje převléknout, do něčeho pohodlného na doma. Udělala jsem si ledabylí drdol nějak se mi nechtělo, česat se a líčit, udělám to večer před párty. Vzala jsem si na sebe tepláky, tílko a mikinu, a vyčistila jsem si zuby, a šla jsem dolů za mamkou. Po schodech jsem koukala na zem, takže když jsem skočila na posledním schodě do přízemí, s někým jsem se srazila, a dala jsem si pěknou ťafku do brady.
“Sakra, promiň nekoukám na cestu.” zvedla jsem hlavu, a všimla jsem si, že je to nejlepší kámarad našich, Tobias.
“V pohodě, Já si tě taky vůbec nevšiml.”
“tak pohoda.”
A odešla jsem za mamkou do kuchyně, kde mi oznámila, že se na té párty bude slavit i mé jednadvacáté narozeniny, z čehož jsem teda neměla vůbec radost, protože jsem doufala, že se tomu vyhnu, ale jak tak vidím, tak ne. Celý den jsem pomáhala mamce a asi kolem čtvrté odpoledne, jsem šla do svého pokoje se pomalu připravit, osprchovala jsem se a umyla jsem si vlasy. Vypnula jsem sprchu, a zabalila se do ručníku, a vyfoukala jsem si fénem vlasy, normálně mám radši nechat si je uschnout, ale to dnes nestíhám, jelikož mám dlouhé vlasy, fén je rychlá alternativa, přešla jsem ke stolku, kde jsem měla kosmetiku a nalíčila jsem se, podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že mám ještě dvě hodiny čas, a tak jsem si vytáhla knížku kterou mám rozečtenou a zalezla jsem si do postele a začala jsem si číst, po chvilce jsem se podívala na hodiny, a byla jsem dost překvapená protože párty už asi před půl hodinou začala. “No to je fakt skvělý.” pomyslela jsem si, a šla jsem si vzít svoje šaty, byly ke kolenům a korzetové, barva byla černá, vlasy jsem si nechala rozpuštěné, a přemýšlela jsem, jestli si mám nechat bačkory, nebo jít bez, nakonec jsem si vytáhla černé balerínky a v zrcadle jsem usoudila, že kdybych si vzala černý klobouček, můžu rovnou na pohřeb. Sešla jsem dolů, a stoupla jsem si vedle Tobiase.
“O co jsem přišla?”
“vlastně skoro o nic, jenom o řeč tvého otce. A byla dokonce i vtipná.”
“tak mi ji můžeš říct ty. Ty jsi určitě pozorně poslouchal.”
“Moc ne Rose, byl jsem myšlenkami jinde.”
Zvedla jsem na něho jedno obočí.” A to si říkáš nejlepší přítel jo?”
“Příští rok budu poslouchat, a pak ti to přetlumočím.”
“Tak to jsem zvědavá.”
Chtěla jsem ještě něco říct, ale otec mě chytl za ruku, a táhl mě doprostřed místnosti, a já se rozhlédla okolo, tolik lidi a některé ani neznám, ale zahlédla jsem svojí velice dobrou kamarádku Lizz, která byla letuška, a od základní školy jsme se moc neviděly, ale často jsme si volaly, když jsem ji zahlédla, hned jsem jí zamávala a protočila jsem oči. Přišla mamka a v ruce měla tři sklenky. Usmála jsem se na ní, a začínalo mě být trapně, protože všechny oči spočívaly na nás. Mamka nám podala sklenky a všimla jsem si, že je drží i všichni ostatní.
“Všechno nejlepší holčičko moje, ať se ti daří ve škole a ve všem co budeš dělat.”
Objala jsem jí “díky mami.”
Potom mě objal taťka “tak všechno nejlepší.”
opětovala jsem mu oběti, a usmála jsem se, nikdy nebyl na řeči okolo, proto mě mrzelo, že jsem neslyšela jeho proslov. Pak si všichni na mě připili a Já jsem potom zamířila k Lizz.
“Ahoj oslavenče.”
“Ahoj letuško.”
A objali jsme se, snad rok jsme se neviděly. Sedli jsme si na gauč a začali jsme si povídat.
“tak jak je Lizz?”
“Ale tak znáš to, moc práce ale vážně mě to baví, Lítám teď v první třídě, takže je to super.”
“Wow, to jsi vždycky chtěla ne?”
“Ano to chtěla, ale nemám na nic čas, protože pořád někde lítám.”
“takže ani žádný chlap v obzoru?”
“Možná ano, ale nevím. Je to pilot a většinou mám službu jako On.”
“tak to je ale pěkné, najít si chlapa v oboru, to musí být pro tebe lepší.”
“To je pravda. A co ty Rose někdo na obzoru?”
Zamyslela jsem se, jestli se mi někdo líbí, a hned mě napadl On, což mě překvapilo a podívala jsem se trošku šokovaně na Lizz. “No, jak tak přemýšlím, tak asi ano, ale je to dost zvláštní.”
“Proč?”
“no, protože než jsem nad tím začala přemýšlet, tak mi to ani nepřišlo na mysl. Divné.”
“někdy to tak je Rose.”
Prokecali jsme snad celou párty spolu, a když se zvedla o půlnoci k odchodu šla jsem jí doprovodit, pak jsem se vrátila zpátky dovnitř, a sedla jsem si na gauč, a přemýšlela jsem, jestli mám jít spát, nebo tu ještě být. Přisedl si vedle mě Tobias.
“Vypadáš jak kdybys nad něčím, hodně přemýšlela.”
Podívala jsem se na něho a usmála jsem se.
“Jo? A jak takoví přemýšlící člověk vypadá?”
“Jako přavě ty.”
“No tos mi to teda vysvětlil, to ti teda povím.”
“taky si myslím. A nad čím tak přemýšlíš, pokud to teda není tajný.”
“ne to není. Přemýšlím, jestli tu mám ještě zůstat, nebo jít spát.”
“A já ti to takhle zkazil.”
“to teda, styď se.”
“To fakt ne, nemám za co.”
Povídali jsem si dál, ani jsem si nevšimla, že ostatní lidé už odešly a že rodiče už šly spát. Zabalila jsem se do deky a začala jsem usínat.
“Rose, asi bys měla jít spát.”
“Dyť jsem říkala že o tom přemýšlím.”
“To sice ano, ale to bylo před pěti hodinami.”
“Cože? To mi chceš říct, že tu kecáme pět hodin? Mě to ani nepřišlo.”
“To mě taky ne, ale asi bychom to měli už ukončit a ty jít spát a Já
domů.”
“asi ano.”
A asi hodinu jsme si ještě povídaly, potom jsem se sním rozloučila a šla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla do pyžama a zalehla do postele, a přemýšlela jsem, jak je možné že mi vůbec nepřišlo, že si sním povídám tak dlouho. Ale co je divnější, bavilo mě se sním bavit o jeho práci, dělá v tomhle městě šheriffa. Napomenula jsem se, proč krucinál o tom uvažuji, překulila jsem se na druhý bok, a usnula jsem.