Noemova archa

Historie překladu Bible do ruštiny: podměna svatého písma jako nástroj agrese biblického projektu.      Jak se překládala bible do ruštiny - verze Ruské pravoslavné církve

Podle Ruské pravoslavné církve (RPC) byl vznik kompletní dvoujediné Bible (Tanach + Nový Zákon) na Rusi přirozený kontinuální proces. Představuje ho následujícím způsobem:

• překlad Cyrila a Metoděje, 982 (nedochoval se);

• Gennadijevská bible, 1499, první dvoujediná Bible, obsahující Starý i Nový zákon, jejíž text se dochoval dodnes;

• bible Ivana Fjodorova (Ostrožská bible) – 1581;

• moskevské vydání ruské Bible – 1663, představuje gramaticky přepracovaný text Ostrožské bible;

• Jelizavetská bible – 1751;

• synodální překlad – 1876.

Toto schéma je určeno pro to, aby ukázalo určitou logickou kontinuitu vzniku Bible v moderní ruštině. Vyplývá z něj, že to byl návazný proces, probíhající přirozeným způsobem. Pravoslavný ruský národ měl údajně přirozenou potřebu mít kompletní Bibli a objevily se vnitřní hybné síly, které tu potřebu realizovaly. Přitom se vytváří dojem, že jakýkoliv vnější vliv absentuje, tj. údajně neexistovaly vnější síly, usilující o zavedení starozákonních knih do ruské pravoslavné společnosti v roli svatých knih.

Ve spojení s tím, že překlad Cyrila a Metoděje se nedochoval a jeho stopy nejsou z nějakého důvodu ve staroruské literatuře patrné, hlavní role v díle přípravy plné Bible se církevními historiky přisuzuje novgorodskému arcibiskupovi Gennadijovi, který se na konci 15. století proslavil bojem s „herezí židovstvujících“. Údajně pod jeho vedením se poprvé na Rusi v jedné obálce sjednotila židovská Bible (nyní známá jako Starý zákon) a Nový zákon. Promyšlený krok: autoritě se připisuje myšlenka sjednocení dvou knih, které údajně potřebuje pro boj s židovským kacířstvím. Fakticky sám bojovník, pokud se blíže podíváme na jeho kroky, rozšiřuje na Rusi ideologický základ hereze, proti které bojuje. Paradox? - ano, ale RPC to bere jako historicky hodnověrný fakt.

Po přiznání tohoto „faktu“ jde dále vše po nalinkované cestě: Ivan Fjodorov – pro knížete Ostrožského, pak car Alexej Michailovič, pak Alžběta I. Petrovna – každý ve své době – se účastní šíření židovské Bible mezi pravoslavnými lidmi. A vše to končí v roce 1876 vydáním s blahoslavením Synodu plné Bible na literaturním ruském jazyce té doby.

Vše vypadá logicky a prostě, ale je tu malý zádrhel: pokud to tak je, pak proč mezi prvním sjednocením dvou knih arcibiskupem Gennadijem a finálním přiznáním statusu „svaté knihy“ Bibli uběhlo okolo čtyřset let? A pokud existoval překlad Cyrila a Metoděje, proč se ztratil?

Pokud by vše bylo tak jednoduché, jak nás přesvědčují církevní historici, pak bychom se už dávno modlili ke starozákonním bohům. Ale celá historie překladu Bible hovoří o ostrém mnohasetletém boji na život a na smrt našich pravoslavných hierarchů a některých chápajících monarchů s nějakými vnějšími silami, který nakonec neskončil ve prospěch Ruska.

Synod tím, že dal povolení na šíření synodálního překladu Bible v Rusku, obsahujícího pod jednou obálkou dvě uměle spojené knihy, fakticky podepsal ortel svému státu, což potvrzují všechny další události, včetně současného stavu Ruska.

Dále se pokusíme obnovit reálný průběh událostí opíraje se na různé historické dokumenty, zdravý smysl, logiku a intuici.

Mýtický kompletní překlad Bible Cyrila a Metoděje můžeme vypustit, nedochoval se a navíc o něm nejsou žádné zmínky v nejstarší ruské literatuře, jinými slovy ranná ruská literatura se tváří, jako by neexistoval. Metropolita Makarij[1] ve své knize o historii ruské církve z roku 1882 píše:  . . . . .

http://leva-net.webnode.cz/products/historie-prekladu-bible-do-rustiny-podmena-svateho-pisma-jako-nastroj-agrese-biblickeho-projektu/

Jak se Bible překládala do ruštiny.doc (132 kB)

Jak se Bible překládala do ruštiny.pdf (924,7 kB)