Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po námi připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Druhý den pobytu jsme během snídaně rozběhli notebook a začali jsme pátrat po původu názvu jednoho z kopců Vsetínských vrchů, který byl pojmenován Soláň. Jeho název nám připomínal sůl a naše domněnka se nám potvrdila poté, co jsme si přečetli zajímavou pověst. Na tomto kopci prý žil jeden bohatý sedlák, u něhož sloužil jeden pasák ze Slovenska a právě ten si všiml, že se jeden z býků často rád pase na jednom místě. Trávu tam s velkou chutí vyhryzával až u samé země a pastevec brzy zjistil, proč. Párkrát rýpl do země motykou a našel solný kámen, se kterým rychle běžel za gazdou a tomu hned zasvítily oči. Sůl byla tehdy vzácná a takové naleziště slibovalo tučné zisky. Pacholka proto zapřísahal, aby nikomu nic neříkal, že se o slibný nález rozdělí jen spolu, ale hned v noci vyrazil na ono místo bez něj.

Chtěl solný poklad vykopat sám, ale na místě nic nenašel, protože sůl se kvůli jeho lakotě ztratila. Od té doby se tu občas zjevuje černý býk, který sůl kdysi našel a žalostně ryčí. Pověst to byla pěkná a moc se nám líbila, ale ve skutečnosti jméno vrcholu znamenalo místo, kde se ovcím sypala sůl. Po snídani jsme se na Soláň vydali osobně a když jsme na jedno z nejkrásnějších lokalit Beskyd přijeli, zaparkovali jsme naše stříbrné auto u šenku U vola. V hospůdce jsme zaplatili parkovné, získali zde razítko a vyrazili jsme za krásami valašského Olympu, jak býval Soláň romanticky přezdívaný kvůli tomu, že vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Přešli jsme silnici, kterou roku 1827 nechala vybudovat vrchnost a vystoupali jsme k horskému hotelu s dalším netradičním názvem Čarták.

Krásnou budovu jsme si vyfotili a pak jsme si prohlédli pískovcový kříž s kovovým korpusem Krista, stojící přímo naproti vchodu do hostince. Na kamenném podstavci jsme našli oválný medailonek s textem : „BOHU A CEHO LIDU OD THERES. HRAB. KINSKY 1827“, který nám prozradil kdo a kdy sem nechal kříž umístit. Učinila tak roku 1827 hraběnka Terezie Kinská, aby sochařské dílo připomínalo vybudování zmíněné silnice na Soláň. Zaujalo nás, že původně byl kříž celý z pískovce, ale jednoho dne byl Ježíš sražen bleskem a po pádu na zem se rozlomil. Ležel tu takto až do roku 1884, kdy jej dal nadlesní Adolf John převést do Karlovic a po řádné opravě byl téhož roku umístěn v Leskovém vedle kaple nad bývalou tovární školou, dnešní restaurací Dolinka.

Pak jsme se vydali k informační tabuli a za dalšími zajímavostmi na Soláni, ale později jsme se k hotelu Čarták vrátili a vstoupili jsme dovnitř. Na valašském kopci jsme strávili celé dopoledne a protože jsme už měli hlad, rozhodli jsme se po prostudování jídelního lístku v hotelu najíst. A vůbec jsme nelitovali, protože porce byla slušná, jídlo vynikající a moc nám chutnalo. Po jídle jsme ještě chvíli uvnitř poseděli a než jsme odjeli ze Soláně pryč, seznámili jsme se s historií horského hotelu, jenž vznikl na místě dřevěného srubu, který již v 17. století sloužil nejen jako skrýš před nepohodou, ale zároveň jako pozorovatelna. V letech 1638 - 1830 totiž srub využívali členové pohraniční stráže jako hlídkové stanoviště, kteří kromě hranic hlídali dění na bývalé obchodní stezce z Uher na Moravu.

Roku 1932 nechala již zmíněná hraběnka Terezie Kinská vybudovat zájezdní hostinec, z něhož vznikl dnešní hotel Čarták. Na jednom z historických trámů budovy se do dnešních dnů dochoval vytesaný letopočet 1866, ale ten jsme neviděli. V hospodě Čarták se scházeli ve dvacátých letech 20. století významní malíři, spisovatelé a hudební skladatelé, nicméně o sto let později kolem nás posedávali obyčejní turisté a hosté. Když jsme dočetli poslední řádky z vlastních vytištěných papírů, zaplatili jsme útratu a vyšli ven k autu, kterým jsme odjeli na další legendární místo Kohútka. O něm již vypráví jiný můj článek, tak si jej také někdy přečtěte. Jak probíhal druhý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v červenci navštívili Soláň, Kohútku a Portáš.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/solan-horsky-hotel-cartak​

Historie :

Vrchol Soláň byl od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Beskyd a proslul jako valašský Olymp, protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Na Soláni se dochovalo několik ukázek rázovitých valašských staveb, mezi které patří také stylový Horský hotel Čarták. Na místě dnešního ubytovacího zařízení s restaurací už v 17. století stával srub, sbitý dohromady z dřevěných desek, který sloužil nejen jako skrýš před nepohodou, ale zároveň jako pozorovatelna. V letech 1638 - 1830 totiž srub využívali členové pohraniční stráže jako hlídkové stanoviště, kteří kromě hranic hlídali dění na bývalé obchodní stezce z Uher na Moravu. Valašským četníkům se tehdy říkalo portáši a srubu čarda, od kterého převzal název pozdější hostinec Čarták. Když se blížilo nebezpečí, právě odtud dávali portáši kouřem ze zapáleného smolného sloupu znamení ostatním. Zmínění portáši vznikli v čase, kdy loupeživé roty z Uher a Haliče vstupovaly na valašskou půdu a přepadávaly osamělé domky na pasekách. Loupežníci později dokonce drancovali celé vesnice, což obkvetlé samozřejmě nelibě nesli a zřídili si zvláštní sbor portášů, kteří nejprve působili jen v době ohrožení a od roku 1717 trvale. Portáši jako stálý sbor existovali 112 let. Zrušeni byli nejvyšším rozhodnutím ze dne 10. prosince 1829 a díky dokonale uspořádané struktuře na jejich činnost po vzniku Československé republiky navázalo nově vznikající četnictvo. Roku 1827 byla nákladem vrchnosti vybudována přes příkrý kopec Soláň silnice a v nejvyšším bodu v nadmořské výšce 810 metrů nechala téhož roku hraběnka Terezie Kinská postavit u cesty na památku pískovcový kříž s Kristem. Stojí přímo naproti vchodu do hostince a má v medailonku vytesáno: „BOHU A CEHO LIDU OD THERES. HRAB. KINSKY 1827“. Je tedy starší než dům, železná část je nicméně novějšího data. Původně tu totiž stával kříž kamenný se sochou Krista, jenž byl sražen bleskem a po pádu na zem se rozlomil. Ležel tu takto až do roku 1884, kdy jej dal nadlesní Adolf John převést do Karlovic a po řádné opravě byl téhož roku umístěn v Leskovém vedle kaple nad bývalou tovární školou, dnešní restaurací Dolinka. Roku 1932 tatáž šlechtična nechala vybudovat zájezdní hostinec, z něhož vznikl dnešní hotel Čarták. Na jednom z historických trámů budovy se do dnešních dnů dochoval vytesaný letopočet 1866. V hospodě Čarták se scházeli ve dvacátých letech 20. století významní malíři, spisovatelé a hudební skladatelé – Jiří Mahen, Jan Drda, František Podešva, Jan Kobzáň, Alois Schneiderka, Karel Hofman a další.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.okobeskyd.cz/

https://www.hotelcartak.cz/

Soláň je držitelem turistické známky č.45.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/solan-c45