Kohútka je název horské chaty a ski areálu v západní oblasti Javorníků, ležící přímo na státní hranici se Slovenskem. Na severním svahu Kohútky je stejnojmenný lyžařský areál, kde je několik sjezdovek, které mají i svá vypovídající jména: Malá, Velká, Babská, Runda, Seník. V blízkosti vrcholu se nachází také lyžařský vlek Portáš. Kohútka je také rozcestím červené a žluté turistické značky vedoucí na všechny světové strany. Hřebenové túry Vám umožní výhled na Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky, na Slovensku Malou a Velkou Fatru, Martinské hole a Kysuce. Na vrcholu stojí stejnojmenná horská chata, odkud se nabízí nádherný výhled na hřeben Vsetínských vrchů a Moravskoslezských Beskyd. Název areálu se odvíjí od vrcholu Kohútka (913 m n. m.), kde byla v roce 1930 postavena stejnojmenná chata.

Vrchol Soláň byl od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Beskyd a proslul jako valašský Olymp, protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Na Soláni se dochovalo několik ukázek rázovitých valašských staveb, mezi které patří také stylový Horský hotel Čarták. Na místě dnešního ubytovacího zařízení s restaurací už v 17. století stával srub, sbitý dohromady z dřevěných desek, který sloužil nejen jako skrýš před nepohodou, ale zároveň jako pozorovatelna. V letech 1638 - 1830 totiž srub využívali členové pohraniční stráže jako hlídkové stanoviště, kteří kromě hranic hlídali dění na bývalé obchodní stezce z Uher na Moravu. Valašským četníkům se tehdy říkalo portáši a srubu čarda, od kterého převzal název pozdější hostinec Čarták. Když se blížilo nebezpečí, právě odtud dávali portáši kouřem ze zapáleného smolného sloupu znamení ostatním. 

Martiňák je jeden ze známých turistických pojmů v regionu Beskydy, když dal své jméno hotelu, rozcestí či lyžařskému vleku. Historie tohoto krásného místa s křižovatkami mnoha cest se začala odvíjet v 18. století, kdy tady majitelé panství povolili pasení ovcí. V roce 1743 pastvinu nazývanou U Blata koupil Jan Martiňák z Horní Bečvy a protože tudy chodívalo opravdu hodně lidí, jeho potomek Michal (1820 – 1899) zde vystavěl dům a pověsil na něj vývěsní štít, čímž začal provozovat hostinskou činnost. Ten prožil doby své největší slávy po zahájení provozu železniční trati Ostrava – Čeladná v roce 1871 a tratě z Frýdlantu nad Ostravicí do Valašského Meziříčí roku 1888. A protože koleje spojily Rožnov pod Radhoštěm a Valašské Meziříčí až o čtyři roky později, bylo pro dělníky a další poutníky výhodnější cestovat z Čeladné do Horní Bečvy právě přes Martiňák. 

Horská chata Skalka byla zbudována německým turistickým spolkem Beskideverein, aby konkurovala nedaleké české chatě Velký Polom. Finance na ni získávali činovníci spolku ve sbírkách i na společenských akcích. Základní kámen chaty Skalka byl položen 1.7. 1928 a po neuvěřitelně krátké době 7.10. 1928 se chata otevřela prvním návštěvníkům. Lákala je krásná poloha s výhledy, dobrá dostupnost a slušné sněhové podmínky.

Ski areál Severka na severním svahu Kostelka začal psát svou historii roku 1962, kdy zde byla vybudována jednosedačková lanovka, která návštěvníkům sloužila do přelomu 70.-80. let minulého století. Tehdy byla zrušená a nahradil ji vlek Tatrapoma, který funguje dodnes a překonává převýšení 200 metrů. Ve stejné době byla v místech horní stanice zrušené lanovky postavena chata, která turistům i lyžařům poskytovala neocenitelné služby. Po revoluci roku 1989 přešla chata do soukromého vlastnictví, kde zůstala dodnes a nadále slouží pro turisty.

První turistická chata pod Velkým Polomem byla postavena KČST Bezkyd na místě staré lovecké boudy, do níž se uchylovali turisté za špatného počasí. Turistický nápor však sílil a tak bylo rozhodnuto o výstavbě nové chaty, která byla umístěna asi kilometr pod Velkým Polomem, na místě zvaném Čerchlaný Beskyd v nadmořské výšce 945 metrů.

Chata Libušín a Maměnka se nacházejí na Pustevnách v katastru obce Prostřední Bečva a je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Ten na architektonickém návrhu Libušína a sousední Maměnky začal pracovat v roce 1897, když si jejich stavbu objednala Pohorská jednota. Architekt navrhl dřevěné srubové stavby v secesním slohu s bohatým stylizovaným dekorem a dbal při tom, aby budily dojem slovanské lidové architektury. Na výzdobě Libušína se podílel malíř Mikoláš Aleš. Je totiž autorem kreseb boha Radegasta, portáše Stavinohy a dvou zbojníků, podle kterých interiéry vymaloval akademický malíř Karel Štapfer. Již o dva roky později byly obě chaty zvané útulny slavnostně otevřeny. Jejich výstavba stála 82 433 rakouských korun. V roce 1928 chaty navštívil prezident T. G. Masaryk.

Fojtský grúň je kopec vysoký 676 metrů a nachází se nad obcí Mosty u Jablunkova. Pod tímto vrcholem byl postaven největší srubový hotel v České republice a také velké sportovní  turistické centrum, které je zaměřeno na celoroční volnočasové aktivity. Bezprostřední okolí hotelu zdobí dřevěné sochy, které zde vznikly při každoroční řezbářské soutěži.

Chata Portáš byla postavena v nadmořské výšce 960 metrů nad mořem roku 1932. Hotel měl již tehdy parní ústřední topení a taky elektrické osvětlení, které fungovalo díky agregátu, což jiné valašské stavby tehdy mohly jen závidět. K tomu bylo ještě k dispozici ještě útulné stylové vybavení, ze strany provozovatele prvorepubliková úcta k hostům a odpovídající služby. Není se co divit, že se hotel Portáš stal brzy vyhlášeným a vyhledávaným místem. Majitel pan Bittner v hotelu zřídil poštovnu, takže hosté plni čerstvých zážitků mohli přímo z místa pobytu posílat pohlednice. Tehdy se zde ubytovávali lyžaři, sáňkaři, ale také dámy v noblesních šatech a pánové v černých oblecích, pro které zde majitel pořádal plesy.

Pod vrcholem Vsackého Cábu ( 841 m.n.m ) vybudoval Klub českých turistů v letech 1927 - 1928 turistickou chatu, velmi podobnou té, která zde stojí dosud. Ovšem za ty léta došlo k řadě přístaveb a rekonstrukcí, třeba v roce 2004 byla vybudována kamenná terasa u restaurace či o šest let později byla dokonce vystavěna zcela nová část pro hotelové hosty.