Kostel sv. Klimenta v Praze 7 je nejstarší dochovanou stavbou v dnešních Holešovicích, když první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1234. Jeho původní vzhled není znám, patrně se jednalo o dřevěnou stavbu, která byla poprvé upravována, přestavěna nebo úplně vybudována na počátku 14. století. K dalším proměnám kostela došlo po husitských válkách a také po válce Třicetileté, když byl vypálen roku 1639 při obléhání Prahy Švédy. Obnovení svatostánku v barokním slohu probíhalo v letech 1659 až 1677 za přispění majitele panství Maxmiliána Valentina z Martinic. V roce 1680 postoupil Jiří Adam podací právo kostela bubenského proboštům křižovnického kláštera sv. Kříže na Starém městě pražském, čímž bylo docíleno povýšení chrámu sv. Klimenta na farní kostel.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, katolický kostel sv. Antonína Paduánského v Praze Holešovicích byl podle projektu Františka Mikše vystavěn až v letech 1908 – 1914, aby nahradil kapacitně nevyhovující svatostánek sv. Klimenta. Novogotický kostel s výrazným dvouvěžovým průčelím slavnostně vysvětil roku 1914 pražský arcibiskup kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Již o dva roky později byly chrámové zvony rozbity a odevzdány k válečným účelům, zachován byl pouze nejmenší, čtyřicetikilogramový umíráček Rafael. Brzy po skončení první světové války byly u Heroldovy zvonařské firmy v Chomutově objednány zcela nové zvony. Výzdoba průčelí byla dokončena osazením soch sv. Ludmily a sv. Václava v roce 1926.

Husův sbor byl v Praze Holešovicích vybudován v letech 1935 - 1937 podle projektu architekta Františka Kubelky jako víceúčelová novostavba. V přízemí činžovního domu se nachází modlitebna, obložená mramorem, v podzemí kolumbárium, označované za jedno z největších v Evropě. Dominantou objektu je byzantský kříž v průčelí a modernistická věž s kalichem. Sbor je formálně koncipován jako činžovní dům a je zasazen do uliční zástavby, přičemž modlitebna, obložená mramorem, se nachází v přízemí a vchází se do ní z ulice. V podzemních prostorách domu bylo zbudováno kolumbárium. Kříž umístěný v horní části průčelí domu a věž s kalichem na střeše symbolizují přítomnost Husova sboru. Interiér modlitebny zakončuje za oltářem půlkruhový klenutý prostor, který je opatřen vitrážemi sklářského výtvarníka Č. O. Jandla.

Jednolodní kostel sv. Josefa vznikl podle projektu Jindřicha Hausknechta a vystavěn byl ve stylu romantické novogotiky v místech, kde předtím stávaly dřevěné budovy. Staré stavby v předhradí však roku 1804 postihl velký požár, který většinu zničil a tak tehdejší majitel panství hrabě Josef Karel z Valdštejna na jejich místě nechal postavit kamenné domy pro úředníky, sloužící a hospodářské budovy. Spolu nimi byl roku 1812 dokončen kostel sv. Josefa, kdy byl také vysvěcen a o dva roky později v něm byl zmíněný šlechtic pochován. Jelikož bylo kněžiště vysekáno do skály, kterou nelze odizolovat, stavba od začátku trpěla velkou vlhkostí. Na prostranství u kostela v 19. století probíhaly velké josefské poutě, na kterou se v březnu sjížděli tisíce poutníků a na střelnicích, kolotočích, tanečním parketu si spolu s kejklíři, flašinetáři a loutkáři užívali veselí. 

Kostel sv. Jiří v Karlovicích u Turnova byl vystavěn v gotickém slohu ve 14. století a sloužil vsi Přáslavice, stávající na katastru dnešní obce Karlovice. Kostel je poprvé zmiňován v roce 1358 a tehdy se jednalo o jednolodní stavbu bez věže, kterou nahrazovala vedle stojící dřevěná zvonice se šlapacími zvony. Byla zbourána roku 1850, když byla postavena kamenná věž kostela. Ve věži jsou staré zvony s letopočty 1707, reliéfy sv. Jiří a Panny Marie a znaky pánů ze Smiřic a Valdštejnů. V roce 1871 byla lomená chrámová klenba podložena rovným dřevěným stropem a celý kostel byl radikálně přestavěn do současné podoby. Roku 1999 byl kostel opraven a osvětlen venkovními reflektory.

Kostel sv. Víta byl vystavěn ve druhé nebo třetí čtvrtině 13. století a stal se tak nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce. Za husitských válek  přešel roku 1422 Pelhřimov do rukou táboritů a v kostele byla vysluhována mše svatá pod obojí. Fara od sv. Víta byla přenesena ke kostelu sv. Bartoloměje pravděpodobně roku 1463. Kolem kostela sv. Víta se od odpradávna rozkládal hřbitov, který se na dlouhá léta stal kostelem hřbitovním. Původně byl kostel vystavěn v gotickém slohu, jehož stopy se zachovaly v presbytáři, ale po roce 1600 došlo k přestavbě a později byl renesančně upraven, což se projevilo v přestavbě přední části lodi a ochozů. Kostel byl zvenčí vyzdoben sgrafitem, ale roku 1646 vyhořel a barokní úpravy se dočkal až v rozmezí let 1739 až 1740. Věž kostela z roku 1575 stojí samostatně vedle kostela, přičemž původně sloužila jako zvonice a tvořila také původní bránu na hřbitov.

Trojlodní kostel sv. Bartoloměje byl postaven na počátku 14. století poté, co vzniklo nové město Pelhřimov, obnovené po zničení původního sídla během sporů Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Kostel byl původně zasvěcen Panně Marii a poprvé je uváděn roku 1439. Rozšířen byl v roce 1553, vyhořel v roce 1561, roku 1576 přistavěna věž, která musela být později snížena o jedno patro. Červená sgrafita na lodi a presbytáři pocházejí z roku 1589. Od roku 1596 je kostelem děkanským. Později byl ještě několikrát přestavován, nejvýraznější přestavby následovaly po velkých požárech v letech 1646 a 1766. Při druhé z nich získal kostel svoji současnou podobu. Šedesát metrů vysoká věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného, dnes je přístupná jako vyhlídková.

Na místě dnešního svatostánku Zvěstování Páně v Horní Cerekvi stával malý dřevěný kostel, jenž byl roku 1361 nahrazen zděnou stavbou. Letopočet zbudování je vytesán v základním kameni v rohu na východní straně gotického presbyteria. Během existence kostela se v držení zdejšího panství vystřídalo 12 šlechtických rodů a některé se z nich významně podílely na zachování a zvelebování tohoto církevního stánku. V období, kdy zde vládl rod pánů z Leskovce se vlivem husitského hnutí změnil původně gotický katolický kostel na utrakvistický. V letech 1547 – 1562 nechal Jan z Leskovce kostel přestavět na trojlodní. V roce 1631 získal barokní podobu a o 46 let později byl kostel Zvěstování Panny Marie znovu vysvěcen. Roku 1821 postihl obec zhoubný požár, který poškodil i tento chrám. Shořela střecha kostela, obě věže i se zvony, chudobinec, hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele a fara.

Na místě dnešního kostela sv. Jana Křtitele původně stávala od počátku 15. století menší kaple, zasvěcená svatému Linhartovi, která byla ještě na konci téhož věku upravena a přestavěna na gotický kostel. V roce 1700 bylo zasvěcení kostela změněno k Janu Křtiteli, ale v té době již stavba již značně chátrala a tak v letech 1715 – 1716 proběhla velká oprava. Stalo se tak díky iniciativě arcibiskupa Františka Künburga, o čemž svědčí kamenná deska s jeho erbem nad hlavním vchodem na předsazené předsíni. Tehdy byl gotický kostel barokně přestavěn a tak se z původní podoby dochoval pouze pravoúhlý portálek v jižní zdi lodi a jádro. Další přestavby proběhly v letech 1763, 1811 a po požáru v roce 1821.

Kostel sv. Filipa a Jakuba vznikl na místě starého gotického svatostánku ze 14. století, který do roku 1789 obklopovaly dva hřbitovy, jež byly v rámci reforem císaře Josefa II. zrušeny. Starý svatostánek byl kvůli zchátralosti a nedostatečné kapacitě roku 1868 zbourán a v říjnu byl položen základní kámen kostela nového. Na stavbě se podílelo několik stavitelů dle projektu pražského architekta Václava Schánbecka a nový prostor pro věřící byl dokončen během tří let. Z původního kostela se dochovala pouze dřevěná socha Piety a gotická křtitelnice. V roce 1935 byla opravována střecha a rekonstrukce se kostel dočkal také v prvním desetiletí nového milénia.