Kopec Hradisko jsme během našich toulek po okolí Olomouce navštívili již několikrát a nebýt hry geocaching, patrně by nám tato lokalita zůstala dlouho utajena. Právě hledání ukryté schránky nás sem přivedlo poprvé a místo nás natolik uchvátilo, že jsme se sem od té doby již několikrát vrátili. Jednou se tak stalo v rámci jarního výletu, během něhož jsme se věnovali památkám a zajímavostem ve Vsisku a Velkém Týnci. Do našich cílů jsme rádi zahrnuli i kopec Hradisko, pod jehož vrcholem jsme zaparkovali náš stříbrný povoz, který musel zdolat prudké stoupání po polní cestě mezi zahrádkami.

Shodou okolností se příhodné místo pro zanechání plechového miláčka nacházelo u pěkné cihlové vodárny, od níž jsme vyrazili po zelené značce na 200 metrů vzdálený vrchol. Následně jsme proklouzli alejí pod příkrovem stromů, které ještě v dubnu nebyly dostatečně pokryté listy a po chvilce jsme stanuli na rozlehlém plácku s mohylou, křížem a pamětním kamenem. Nejprve jsme se zastavili u informační tabule, ze které jsme se dozvěděli o existenci Háje malého Noe, jenž zde vznikl roku 2010 díky dobrovolníkům z Velkého Týnce, sponzorům a dalším organizacím pár let před naší návštěvou.

Součástí háje bylo 14 lip, které lemovaly cestu k památníku Osvobození, včetně jeho bezprostřední okolí. Ještě než jsme k dominantě kopce dorazili, zastavili jsme se u pamětního kamene, který připomínal jednu velkou historickou událost. Jednalo se o slavnostního odhalení dne zmíněného památníku dne 18.9.1921, jehož se osobně zúčastnil tehdejší prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Na kameni jsme si přečetli vytesaný nápis, připomínající tento akt a se zájmem jsme si prohlédli i staré fotografie na malé tabulce před ním. Nechybělo ani mnoho dalších informací o návštěvě našeho prvního prezidenta na Olomoucku v září 1921.

Chvíli jsme se u cedulky zdrželi a poté jsme zamířili na okraj kopce Hradisko, z něhož jsme se kochali výhledem na rovinatou Hanou. Samozřejmě jsme krásně viděli Velký Týnec s okolím, dále vesničku Vsisko a za ní se v oparu schovávalo město Olomouc. Na obzoru se rýsovaly vrcholky Drahanské vrchoviny a když jsme se podívali více k severu, spatřili jsme o něco větší pohoří Nízkého a Hrubého Jeseníku. Při pozorování panoramat pod námi jsme nevnímali studený vítr, který častoval naše tváře slabším či silnějším poryvem, nicméně jsme na vyhlídce vydrželi asi jen pět minut.

Lehce promrzlí jsme se konečně vydali k největší dominantě kopce, kterou jednoznačně byla kamenná mohyla, pojatá jako památník Osvobození. Vznikla podle projektu místního rodáka, pražského architekta ing. Františka Koláře, který na čelní stranu mohyly umístil nápis 1620-VSTALŤ JEST-NÁROD OSVOBOZENÝ-1918. Když jsme si text přečetli, pochopili jsme fakt, že autor chtěl připomenout onu slavnou porážku českého a moravského vojska v bitvě na pražské Bílé hoře od císařské habsburské monarchie. Rok 1918 pak pochopitelně znamenal vznik samostatné Československé republiky, tudíž jakési vysvobození našeho národa od rakouských utlačovatelů.

Zmíněný nápis nad vchodem byl zdaleka viditelný, bohužel totéž jsme mohli tvrdit o trojici diskutujících žen, které si mohylu vybrali pro své klábosení pro nás ve špatnou chvíli. Nedalo se nic dělat, skupinku jsme museli zvěčnit objektivem našeho fotoaparátu, jinak bychom zde museli čekat dost dlouho. Když jsme památník vyfotili z různých stran, vykročili jsme po mohutném schodišti ke vchodu do mohyly, což neuniklo zvědavým pohledům oněch dam. Pod jejich dohledem jsme tedy došli až k mříži, chránící vstup do útrob mohyly a vzápětí jsme začali zkoumat její vnitřek.

Našli jsme zde pamětní desku připomínající smrt 31 týneckých mužů padlých na frontě během I. světové války včetně jednoho z dvaceti občanů, kteří se přidali k zahraničním československým legiím. Druhá pamětní deska byla přidána o čtvrt století později a pro změnu připomínala oběti II. světové války. Viděli jsme také fotografie nešťastníků a přečetli jsme si některá jména obětí. Nechyběla ani podobizna T. G. Masaryka a nápis Pravda vítězí, čili historické heslo, které je od 30. března 1920 na vlajce prezidenta Československé republiky. Nakonec jsme uvnitř uviděli obrázek nějakého svatého, který měl asi nad mohylou držet ochranou ruku.

Když jsme si mohylu prohlédli, sestoupili jsme po schodišti na rozlehlý plácek, kde jsme objevili lavičku, jenž výborně posloužila k našemu malému pikniku. Kávou a sladkostmi jsme završili náš odpolední dubnový výlet, který se nám vskutku vydařil. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme navštívili památky Velkého Týnce a Vsiska. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě úrodné Hané….

Památník Osvobození na Hradisku jsme znovu navštívili v rámci výletu na podzim jednoho roku, kdy nám příroda nabídla krásné počasí bez mráčků a větrů, vybarvené listí na stromech a minimální počet turistů na trase. Tehdy jsme využili služeb našeho francouzského stříbrného povozu, svezli se linkovým autobusem a dokonce jsme se uvelebili ve vlaku. Začali jsme právě ve Velkém Týnci, do něhož jsme z Olomouce přijeli autobusem č.712, který nás vyhodil v místní části Komárov. Nedaleko jsme zahlédli rozcestník a tak jsme se k němu vydali, přičemž jsme s obavami jsme pozorovali mlhu, líně ležící při zemi.

Směrovky nás informovaly o tom, že na vrchol Hradiska je to odtud jeden kilometr po zelené trase a tak jsme na nic nečekali a vyrazili nahoru. Značka nás vedla širokou asfaltovou ulicí mezi pěknými rodinnými domy. Bylo vidět, že se místní obyvatelé o své bydlení dobře starají, včetně prostoru před domy. Za zatáčkou jsme odbočili prudce doleva, kde za posledním domky asfaltka skončila. Dál jsme šli po nezpevněné široké cestě, přičemž ve stínu nám byla docela zima. Mlha již dostala rozum a opustila bojové pozice, nicméně pár cárů jsme ještě mohli vidět. I s nimi si však sluníčko záhy poradilo, takže jsme dál kráčeli zaliti blahodárnými paprsky žluté koule.

Cesta se změnila v úzkou asfaltku a stočila se mezi zahrádky. Dál nás vedla pouze do kopce a zatímco dole nám byla chvílemi zima, nyní jsme se pěkně výstupem zahřáli. Šedý had byl zčásti ponořen do stínu, jinde byl zalit sluncem, každopádně jeho fádní barva ostře kontrastovala se žlutými a červenými listnáči nebo se zelenými jehličnany, které jsme v zahrádkách viděli. Záhonky byly již opuštěné, ořešáky byly již také zbaveny svých dřevnatých plodů a tak jsme během stoupání potkali jen jednoho člověka s kolečky. Pohodlný asfaltový koberec se změnil na obyčejnou cestu, která by se dala nazvat jako polní.

Jelikož ovšem stále vedla mezi zahrádkami s malými chatičkami, spíše by se hodil název zahradní. Pokračovali jsme ve výstupu na vrchol Hradisko a kdybychom tudy kráčeli před několika desítkami let, míjeli bychom zastavení křížové cesty, která bohužel již zanikla. Nalevo jsme minuli pěknou budovu vodárny, kde jsme narazili na rozcestník, jenž nás informoval o tom, že jsme pouhých 200 metrů od vrcholu Hradisko, kam jsme vzápětí rovněž zamířili. Prošli jsme krátkou alejí na volné prostranství a cestou jsme míjeli stromky, které ještě vzhledem ke svému mládí a velikosti nemohly vrhat na letní návštěvníky milosrdný stín.

Cesta nás opět dovedla přímo k pamětnímu kamenu, jenž zde byl umístěn na počest prezidenta osvoboditele T.G. Masaryka, který sem zavítal na pozvání přátelských a pohostinných Hanáků v září 1921. Od kamene jsme sestoupili pár metrů níže, abychom se pokochali krásnou vyhlídkou na Velký Týnec či historické město Olomouc, které nám bohužel ještě částečně zakrývala neodbytná paní mlha. Potom jsme se přesunuli výše k naší staré známé, kterou byla samozřejmě mohyla. Jelikož jsme si ji prohlédli podrobně při minulé návštěvě, tak jsme ji pouze obešli a posadili se na lavičku, kde jsme si na jaře vypili kávu z termosky.

Nad námi se tyčil kříž s ukřižovaným Kristem, jakoby nás ochraňoval před nebezpečím, o kterém ovšem věděl jen on sám. Nyní jsme černý mok sebou neměli a tak jsme po malém odpočinku šli dál a za mohylou jsme posbírali pár ořechů, ukrytých pod spadaným žlutohnědým listím. Jistě se jednalo o plody z horní koruny stromů, držících se do poslední chvíle na koncích větviček, než se i ony poroučely na zem. Když jsme ořechy naplnili malý sáček, hostící předtím žluté tropické plody sladké chuti neboli banány, vrchol Hradisko jsme opustili a po zelené značce jsme pokračovali dále.

Vrátili jsme se na tentokrát již regulérní polní cestu a ještě jednou se ohlédli směrem k mohyle. Měli jsme v celkové kompozici před sebou krásný ořechový háj, panem podzimem úžasně zbarvený převážně do žlutého hávu. Pak jsme již kráčeli po cestě a nalevo jsme minuli okraji malého lesíku. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme šli pěšky z Velkého Týnce do Grygova. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velky_Tynec_-_pamatnik_Osvobozeni_na_Hradisku

Historie :

V roce 1921 byla nad Velkým Týncem vybudována na náklady obce kamenná mohyla. Stojí v prostoru, kde se kdysi nacházelo opevněné hradisko. Stavba pojatá jako Památník osvobození vznikla podle projektu místního rodáka, pražského architekta ing. Františka Koláře. Slavnostního odhalení dne 18.9.1921 se zúčastnil prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Tuto událost připomíná nedaleký pamětní kámen s vytesaným nápisem. Na čelní straně mohyly je nápis 1620-VSTALŤ JEST-NÁROD OSVOBOZENÝ-1918. Do mohyly byla umístěna pamětní deska připomínající smrt 31 týneckých mužů padlých na frontě během I. světové války včetně jednoho z dvaceti občanů, kteří se přidali k zahraničním československým legiím. Později přibyla pamětní deska obětem II. světové války. Mohyla stojí na kopci Hradisko 299 m.n.m., kousek od ní se tyčí dřevěný kříž, dále je tu ohniště s posezením a v okolí jsou rozmístěny lavičky. Od roku 2010 lokalitu částečně pokrývá tzv. Háj Malého Noe. Od mohyly je krásný výhled na obec Velký Týnec a okolí.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/pomnik-pamatnik-pamatnik-osvobozeni

Památník Osvobození na Hradisku nemá turistickou známku.