Litomyšl nabízí tak obrovský počet turistických cílů, že nebylo v našich silách je poctivě poznat za jeden den, nicméně příležitostí k jejich návštěvě jsme měli dost a dost. Přes toto historické město jsme totiž často projížděli, když jsme vezli produkty z naší výrobny mýdel k odběrateli ze Zářecké Lhoty u Chocně a tak jsme se v Litomyšli občas zastavili. Učinili jsme tak i poslední zářijový den jednoho roku, kdy jsme náš stříbrný francouzský vůz zaparkovali u kostela Povýšení sv. Kříže, nicméně jeho obhlídku jsme si nechali na jiný termín a Prkennou ulicí jsme pěšky zamířili k nedalekému muzeu s netradičním názvem Portmoneum. Za pěkného slunečného počasí jsme brzy dorazili k domu úředníka a místního sběratele umění Josefa Portmana, který byl přítelem svého jmenovce Váchala. Budovu jsme si vyfotili a u dveří jsme zmáčkli tlačítko zvonku, abychom si přivolali průvodce.

Pán přišel okamžitě, vpustil nás dovnitř a zavedl do pokladny, kde jsme si koupili druhou verzi turistické známky a kombinovanou vstupenku do tří muzeí. Poté jsme si začali prohlížet exponáty v místnosti s pokladnou a nejprve jsme si na obraze přečetli životopis Josefa Váchala, grafika a spisovatele, řezbáře, sochaře, spisovatele a básníka, jehož tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu či secese. Kolem obrazu visely fotografie umělce, jenž žil v letech 1884 - 1969 a jeho rodiny, které jsme si také prohlédli. U vedlejší stěny nás nejvíce zaujaly dvě skříně v rozích, které byly Váchalem pomalované, přičemž jsme uvnitř krásného nábytku našli nabídku knih a mezi skříněmi byla dvě okna a u nich visel obraz s životopisem nakladatele Ladislava Horáčka.

Tento muž v roce 1990 vykoupil zchátralý Portmanův dům, na vlastní náklady jej opravil a po třech letech jej zpřístupnil veřejnosti. Na zemi pak stála vitrína, pod jejímž sklem jsme uviděli pár knih, které Váchal napsal. Uprostřed místnosti ležela na stole obrovská kniha vážící patnáct kilogramů s názvem Šumava umírající a romantická. Neměli jsme odvahu v ní listovat, i když bychom mohli a raději jsme se věnovali dalším exponátům na druhé straně pokoje. V rohu vedle dveří visel podlouhlý obraz s nahou ženou a kolem byly další menší obrázky. Na druhé stěně jsme našli zarámovaný životopis Josefa Portmana, který Josefa Váchala roku 1920 pozval do Litomyšle, aby mu vyzdobil dům, což během čtyř let učinil. O chvíli později jsme se na vlastní oči přesvědčili, že se v žádném případě nejednalo o standardní malby.

Dále jsme si prohlédli fotografie Portmana i jejich společnou s Váchalem a ve vitríně pod nimi jsme spatřili několik ukázek z jeho knih. Potom jsme se přesunuli do první místnosti, kompletně pomalované excentrickým umělcem. Na stropě jsme našli boží oko prozřetelnosti a pak jsme s úžasem hleděli na fantastickou krajinu, vedle níž se řehtalo velké množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, které jinde vystřídala ukázka křesťanské ikonografie a odkazy na hinduistickou bhavagadhítu a jiné orientální prameny. Byla to prostě směsice různých náboženských témat, které Váchal namaloval asi podle své nálady či rozpoložení a umístění kreseb podle nás postrádalo logiku. Pokreslený byl dokonce i stůl s nádherně vyřezávanými nohami a to stejné platilo pro dvě židle, jejichž opěradla také neunikla umělcovu štětci.

Zajímavá byla také postel se stejně opracovanými čely, na jejímž boku jsme si přečetli nápis Unavenému k odpočinutí, ospalému k spánku, jsem připravena. Pak jsme vkročili do druhé pomalované místnosti s klenbovým stropem, kde jsme spatřili komodu a ve výklenku čertí hlavu. Na stěnách byly obdobné kresby jako vedle, takže jsme zde našli třeba smrt, pentagram a orientální tematické obrazy. Když jsme si vše prohlédli, vrátili jsme se k pokladně a vešli do chodby, kterou jsme vstoupili do domu. V chodbičce jsme shlédli plakáty s Váchalovými kresbami, lákající turisty k návštěvě výstav a také informace o restaurování jeho maleb. Následně jsme vyšli ven na dvorek, kde rostla Tarzanova lípa a také jsme zde našli několik soch, velmi netradičně umístěných třeba na zmíněný strom nebo pod střechu domu, přičemž postavy visely hlavou dolů.

Když jsme si sochy prohlédli, zamířili jsme do zahradního domku, v němž jsme shlédli několik Váchalových fotografií a jednoduché lavice u stěn domku. Zřejmě zde v chladnějších měsících umělci a jejich návštěvy posedávali u obrovské pece s komínem, který jsme tu nemohli přehlédnout. Nicméně největší zajímavostí domku byla Camera Obscura umístěna v okně. Když jsme do ní nahlédli, spatřili jsme dvorek se sochami, ale vzhůru nohama a zrcadlově převrácený. Poté jsme vyšli ven z domku na dvůr a opět jsme se vrátili do pokladny. Rozloučili jsme s průvodcem a pokladním v jedné osobě, který nás pak vypustil ven na ulici, kterou jsme zamířili směrem k nedalekému zámku, v jehož areálu stál také bývalý pivovar. Výjimečně jsme však nelačnili po pěnivém moku, ale měli jsme v plánu zajít do bytu skladatele Bedřicha Smetany, který se v pivovaru narodil. O této zajímavosti se více dozvíte v mém dalším příspěvku, tak si jej také určitě nezapomeňte přečíst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Litomysl_-_Portmoneum_a_muzeum_Josefa_Vachala

Historie :

Portmoneum je dům v Litomyšli, v němž sídlí Museum Josefa Váchala. Původně šlo o dům úředníka a místního sběratele umění Josefa Portmana, který byl přítelem grafika a spisovatele Josefa Váchala. Roku 1920 si jej pozval do Litomyšle, aby mu dům vyzdobil. Ten rád vyhověl a postupně až do roku 1924 jej vymaloval svým osobitým stylem. Jeho nástěnné malby mají poměrně složitou strukturu, která odráží Váchalovo vidění světa. Dům sám pak ve svém Krvavém románu srovnal s pražským Rudolfinem a nazval jej Portmoneum, sídlo hraběte Portmona. Váchalo dílo ale postupem času chátralo, zvláště se na stavu domu podepsal požár v 70. letech a až roku 1990 se jej rozhodl zachránit Ladislav Horáček, majitel nově založeného nakladatelství Paseka. Z výtěžku dobře se prodávajícího Tarzana nakladatelství Portmanův dům koupilo od Národní galerie a angažovalo pražské restaurátory Jiřího Látala, Jaroslava Horálka a Jana Turského, technologa Ladislava Kryla a architekta Mikuláše Hulce. Těm se podařilo s využitím techniky transferu olejomalby zachránit, zároveň byl rekonstruován celý dům. V důsledku této realizace byla v Litomyšli založena Škola restaurování a konzervačních technik, zárodek pozdější Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. 23. června 1993 se dům zpřístupnil veřejnosti a bylo v něm zřízeno Museum Josefa Váchala, které provozovalo nakladatelství Paseka. Po smrti Ladislava Horáčka prodali dědicové památku v roce 2016 Pardubickému kraji, která je od té doby ve správě Regionálního muzea v Litomyšli.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki/Portmoneum

http://www.rml.cz/cs/muzeum/portmoneum.html

Portmoneum Josefa Váchala Litomyšl je držitelem turistické známky č.1780.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/portmoneum-museum-josefa-vachala-litomysl-c1780