První zmínky o vaření piva ve Vítkově pocházejí již z doby kolem roku 1301, kdy pěnivý mok dle práva várečného produkovaly měšťanské domy. Klasický pivovar ve slezském městě vznikl zároveň s humnovou sladovnou roku 1650 a svému čelu sloužil více jak 300 let. Ve druhé polovině 19. století byl pivovar se sladovnou přebudován do dnešní podoby z režného cihelného zdiva, neboť v tomto období byl zmíněný materiál ve Slezsku velmi oblíbený a z neomítaných cihel vznikla spousta různých budov. Soukromý pivovar po komunistickém převratu přešel do státní správy, kdy se v jeho držení střídaly národní podniky s různými názvy. V roce 1975 byl však uzavřen, provoz ukončen a od této doby budova pivovaru sloužila jako sklad zeleniny.

Pivovar v Rožnově pod Radhoštěm byl vybudován roku 1712 šlechtickým rodem Žerotínů, ale s trochou nadsázky se dá tvrdit, že svým způsobem pamatuje již období středověku. Byl totiž postaven z kamenů, které od 14. století tvořily hrad, rozkládající se na kopci nedaleko pivovaru. Žerotínové vařili v Rožnově pivo až do roku 1815, pak Kinští až do roku 1899, kdy celé panství i s pivovarem prodal Rudolf hrabě Kinský baronu Arminu Popprovi. Ten nevýnosné panství prodal i s pivovarem Vídeňskému spolku pro výrobu celulózy ve Vratimově a téhož roku je odkoupilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které bylo majetkem barona Rothschilda a rytíře Gutmanna. Dnešní historie se píše roku 1908, kdy pivovar zakoupil od barona Rothschilda sládek Albert Málek. 

Stejně jako v jiných českých městech, probíhalo od středověku také v Pelhřimově vaření piva v jednotlivých měšťanských domech. Dělo se tak od roku 1552, kdy město obdrželo právo várečné, ale je nepochybné, že se pivo vařilo již dříve. Kvalita piva nebyla většinou nijak valná a tak právovárečníci opustili tento způsob vaření a jako sídlo pivovaru si zvolili dva domy v Růžové ulici, v místech nynější SPŠS. Koncem 17. století přesídlil pivovar do míst mezi dnešní ulicí Solní a dřívější Děkanskou, kde přiléhal k vnitřní městské hradební zdi. Tehdy zabíral celý parkán a polovinu příkopu, a v roce 1752 zde bylo postaveno i obydlí pro sládka. Krátce po polovině 19. století přešel pivovar na tehdy u nás nově zaváděnou technologii spodního kvašení. Více než 200 let stará budova pivovaru však přestávala vyhovovat větším nárokům na výrobu a tak se roku 1898 začala stavět budova nová, moderní.

V Kouřimi se pivo vařilo od roku 1334, jelikož měšťané obdrželi právo várečné. V dochovaných várečných registrech z let 1546 - 1555 se v Kouřimi uvádí až 24 právovárečných domů, jejichž počet se ale časem zmenšoval, protože zdejší pivovarnictví procházelo obdobím krize, takže v roce 1659 zbylo jen 8 právovárečných domů. V roce 1713 došlo k založení společného měšťanského pivovaru, který měl roční výstav 1 198 hl. piva čili 490 sudů. Až do roku 1782 provozovali v pivovaře vlastní várky jednotliví měšťané, kterých bylo stále kolem stovky. Ve stejném roce se pivovar stal městským majetkem, zisk z vaření piva tedy plynul do městské pokladny a várečníkům byl vyplácen podíl ze zisku. Od roku 1789 pak městská rada pivovar pronajímala, většinou zde pracujícím sládkům. Dne 12. června 1861 pivovar vyhořel a v rámci následné přestavby byl rozšířen a zmodernizován. Byl opět pronajímán a roku 1873 činil roční výstav 3 564 hl piva, ale v roce 1880 jen 1 620 hl piva.

První část nového pivovaru ve Svitavách vznikla roku 1851 na Pivovarské ulici, kde byl postaven sklep, kam se pivo vozilo z pivovaru na náměstí. V roce 1863 byla nad sklepem postavena přízemní budova sladovny a spilky. Pivo se stále vařilo na Máchově aleji, ale převáželo se do nového pivovaru. V roce 1876 byla započata výstavba varny a pivovarského vodovodu z poličských luk a první pivovarská várka byla uvařena 9.dubna 1888. Svitavský pivovar platil tehdy za velmi moderní a v roce 1894 byl zařízen na parní pohon a elektrifikován. V období první světové války byla výroba dočasně zastavena z nedostatku surovin a po jejím skončení byl technický park doplňován novými stroji, byly rozšiřovány ležácké sklepy a stavěna patrová administrativní přístavba. V roce 1933 se začalo s modernizací a přestavbou pivovaru.

Staletá tradice piva v Litovli má svůj počátek v roce 1291, ale současný pivovar byl slavnostně otevřen roku 1893. Pivovar následně získal zlatou a bronzovou medaili na Mezinárodní gastronomické výstavě ve Vídni v r. 1906 a zlatou medaili v Brně na výstavě české výroby v roce 1911. Od té doby, nepřetržitě už druhé století, vaří pivovar v Litovli pivo, které se svou nezaměnitelnou chutí, lahodnou hořkostí a přirozenou barvou prosadilo nejen ve své domovině, ale i v zahraničí.

První pivovar byl postaven v Chocni na břehu Tiché Orlice majitelem panství knížetem Kinským ze Vchynic a Tetova v roce 1587. Tehdy se v něm vařilo asi 2 000 věder kvasnicového piva ročně pomocí svrchního kvašení pro potřebu panských dvorů roztroušených v okolí Chocně. Pivovar stál přímo u řeky, byl postaven z kamene a jeho součástí byla sladovna, hvozd, sýpka na slady, bečvárna a za ním bylo zřízeno sedm sádek na ryby. Pivovar zásoboval 12 krčem ve vesnicích, 2 domy v městečku a 2 na předměstí. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 bylo vaření piva v Chocni zakázáno a v průběhu 17. století tento pivovar zanikl.

Základní kámen pivovaru v Nošovicích byl položen v roce 1966 a 3. prosince 1970 zde byla uvařena první várka piva. Krátce na to pivovar také získal svoje jméno po pohanském bohu Radegastovi. Charakteristickou hořkou chuť pivu vtiskl první zdejší sládek Jaromír Franzl, který prosadil výraznou hořkost Radegastu, jenž nebyla tehdy vůbec obvyklá, ale kterou si spotřebitelé rychle oblíbili. Právě díky této unikátní hořké chuti má Radegast řada příznivců. 

Pivovar v Dalešicích byl založen pravděpodobně koncem 16. století, první dochovaná zmínka o něm pochází z roku 1609 z Moravských zemských desek. Nejstarší budovy pochází ze 17. století, tedy z raného baroka. Roku 1882 bylo panství i pivovar koupeno Antonem Dreherem (velkopodnikatelem v oboru pivovarském). Za něj došlo k modernizaci celého provozu. Zařízení se používala až do zániku pivovaru v roce 1977.