Čipkův blog

Nostalgická

Ve Stružinci pobývám už třiatřicet roků,

za tu dobu mám spoustu zážitků,
nedá se na to jen tak zapomenout,

vzpomínky jsou stále živé,

se sousedy v bytovce jsem si užil své,

stahují se mraky a z nich padaj srážky, já nevím,

kde se ve mně berou tyhle sloky

Dnešní doba je velmi zlá,

postavit dům je záležitost dlouhá.

Postavil jsem si s bráchou domek,

kámoši mi fandili

teď už zbývá zplodit syna a zasadit stromek

Pracuji v Anťáku,

je to vidět na mém auťáku.

Udělal jsem si však dluhy.

Mám novou přítelkyni,

padly jsme si dobře,

na Vánoce se konaly zásnuby,

beru to sportovně,

nemyslím tolik na to,

Zuzanka je moje zlato.

Po matčině skonu,

chci konečně založit rodinu.

V dubnu se stanu ženichem,

zapiju to s fotbalisty velkým kalichem karibského rumu.

V průběhu stavby domu jsem šel místy z problému do problému,

otloukali mě jak srnec kůru stromu,

jenže já se nedal,

klidně dvakrát třikrát než jsem to vyjednal.

Trefovali se do mě ze všech stran,

byl jsem jako štvaná zvěř.

To ti nekecám, to mi věř.

V září se to povedlo,

dostal jsem z úřadu dopis

a v něm stálo: zkolaudováno.

Potom jsem se radoval,

když jsem korbel piva na kolaudaci čepoval.

Byl jsem šťastný,

když mě starostka Slaný dávala číslo popisný.

Je tam dvakrát devítka,

z toho budou mít určitě radost naše dítka.