Linda Růžičková - Výcvik koní a jejich jezdců

Pokud se dívám na jezdce, který jezdí na svém koni, nejdříve sleduji celkový výraz dvojice, jak jde kůň, pak sed jezdce a pak jdu po detailech, což je pro mě kvalitní práce ruky a nohy a především její klid a srozumitelnost pro koně.

Dnes bych se ráda rozepsala trošku víc o noze jezdce a jak s ní působit. Pokud mám jezdce začátečníka první, co mu říkám je, že křečovité držení nohou rozhodně není to, co nás drží v sedle, ale je tím rovnováha (nebavíme se o divokých jízdách indiánů bez sedel ;-). Ráda používám morbidní formulaci z knížky Centered Ridingu od Sally Swift.“ Představ si, že máš těsně nad kolenem useknutou nohu a to je přesně ta část těla, která tě společně s rovnováhou drží v sedle. Zbytek nohy si nech na pomůcky. Holeň nám slouží jako pobídka pro přechody mezi jednotlivými chody, zvýšení tempa v daném chodu, shromáždění, při jednostranném působení nám umožňuje ustoupení do strany celým tělem koně, předkem nebo zádí podle toho, kde pobízí.

Noha jezdce, případně pata slouží jako korekce! Jezdec by si měl od začátku představovat, že na patě má ostruhu a ostruhou nesmí neustále píchat do koně.

Teď se na chvilku ještě vrátím k tomu hodnocení jezdce. Jezdec je pro mě na úrovni, když jeho nohy, jsou především v klidu naprosto nezávislé od zbytku těla jezdce a pohybu koně. To znamená, že se nemrskají s každým pohybem koně, což není vůbec jednoduché a především pokud si už jezdec dříve vytvořil nějaký zlozvyk,hure se to napravuje. Je mi jedno na jaké úrovni jezdec v tu chvíli jezdí a vím, že i ve vyšších soutěžích se chytla tzv. živá holeň. Kůň mi přijde pak jak nějaký trenažér, který slouží k posílení vnitřních sedacích svalů jezdce. I kdyby v tu chvíli chodil jako bůh, tak má smůlu a odměněn zbavením se tlaku nebude. Sama upřednostňuji jednoduchou definici: „Děláš dobře snažím se tě neomezovat, děláš špatně, sdělím ti to“.  Zdá se mi to srozumitelné, jasné a motivující k lepším výkonům. Navíc koně to neotupuje, kůň dostává při ježdění určitou zodpovědnost za svojí část práce a my se můžeme věnovat dalšímu postupu.

 Přiznám se, že daleko raději začínám učit jezdce, který jezdit neumí, než jezdce, který už má špatné návyky, u kterých trvá daleko déle, než se odstraní. Noha by především měla být volně uvolněná dolů s prošlápnutou patou, ale pozor ne křečovitě. Nejezdíme jako Chaplin se špičkami do stran (v případě ostruh by je jezdec měl permanentně zapíchnuté v koni). Asi netřeba připomínat osu rameno kyčel pata.

Rozhodně tady nechci přepisovat to, co bylo již dříve napsáno. Každému doporučuji přečíst Horsemana č. 4 tuším „Praktický horsemanship“, kde je skvěle a jednoduše popsána problematika holeně a takový nejzákladnější základ především pro mladé koně, případně jak koně přeučit. Dalším moc hezký textem k tématu je od Phillipa Karla Omyly moderní drezury str., kde krásně popisuje jak neotupit koně na holeně (škola holeně). Vhodné pro pokročilejší dvojice, kteří už základům rozumí.

Nicméně přeci jen pár praktických rad zmíním, než se třeba k zmíněným textům dostanete ;-).

1. Nejdřív ze všeho poproste někoho, ať vás natočí na video při jízdě a především se zaměří na holeň. Pak si doma pusťte na youtube videa od Anji Beran, sledujte holeně jezdců a pak si pusťte svoje video.  Tak co? Jaký je to pohled? Pokud nevidíte rozdíl a vaše holeň je klidná, tak gratuluji a klobouk dolů.
2. Pomůcka holení by především měla fungovat. Jak moc tlaku? To nechám na Vás, nebudu tu psát tolik a tolik kg nebo gramů. Určete si prostě tlak, na který chcete, aby kůň reagoval a přes ten nejděte. Pokud na něj kůň nereaguje mělo by přijít něco dalšího. Nejjednodušší je ze začátku stupňovitý tlak bičíku ve forme ťukani. Jestli  kun zareaguje na sílu ťuknutí 1, 4 nebo 6 je uz na nem a jeho mire citlivosti. Pozor na co kůň reaguje dnes, nemusí reagovat zítra, vždy se přizpůsobíme koni. Když koni dostatečně vysvětlíme, co použítí stisku holeně znamená, je potřeba se z této fáze přesunout ať se nezacyklíme (což se mi také kdysi stalo). Na druhou stranu zopakování je nutné třeba 100x a v různých situacích, než si můžeme říct, že kůň dobře ví, o co jde.
3.  Holeň je obrovsky důležitá pomůcka, pokud máte složitějšího koně a holeň nerespektuje, zaděláváte si na problém. Pokud cítíme ten den neochotu při použití holeně a kůň neodpoví O.K. jasně, tak buď je nemocný nebo se nás ptá jestli dnes opravdu musí poslouchat. V případě, že tuto otázku zaspíme a neodpovíme, zanedlouho se to může převést v daleko větší problémy.

Další samostatnou kapitolou je jednostranné použití holeně do stran, ale to až někdy příště. Na závěr chci jen upozornit, že stejně jako kůň může projít otěží což je celkem známé, tak kůň může projít i holení. U mladého koně by se nám to NIKDY nemělo stát. Přeji všem jen jednoduché koníky, kteří Vám chyby odpustí, ale sama vím, že pokud bych nepotkala určité lidi a koně, kteří mi poodkryly další možnosti, tak z psaných textů danou problematiku nikdy nepochopíte. Berte prosím tenhle text pouze jako malý zlomek toho, co může být o pomůckách holení napsáno.

Přeji dobrý pojezd s lehkou nohou ;-)