Kapitola 14. Bludy Albuse Brumbála
Až když byl Harry na půl cesty do ředitelčiny kanceláři, tak si vzpomněl, že mohl použít krb v Severusově pracovně. No co, potřeboval čas na to, aby se vzpamatoval. Jeho mysl dostala tělo zpět pod kontrolu a křičela, že na co vlastně myslel, no jeho srdce odpovědělo – na to, co jsem měl udělat už dávno.
Harry myslel na Severuse, jak se podvolil jeho činům. Věděl, že Severuse přitahoval, ale dnes Harrymu ukázal, že to byla víc než přitažlivost. Vlk v něm mu říkal, že je jeho druhem a jako každý alfa věděl, že si měl Severuse nárokovat; byl na to připravený. A Harry by to i dostal, kdyby nebylo Albuse. Víc, než dva týdny po něm nebylo ani stopy a objevit se musel právě nyní; ještě i po smrti mu ten chlap bránil ve štěstí.
Rukou si prohrábl vlasy. Chtěl odpovědi a jedinou osobou, která mu je mohla dát, byl ten prokletý obraz. Albus jim zničil životy, a to jen proto, že mohl. Jestli ten portrét ještě někdy vysloví frázi ‚bylo to pro vyšší dobro‘, Harry exploduje. Ale něco vzadu v jeho mysli mu šeptalo, že šlo o něco jiné, o něco, co neviděl. Potřeboval se soustředit.
Bože, proč dnes? A jestli už dnes, proč nyní, proč ne za hodinu… anebo za dvě, ušklíbl se Harry.
Grifon uvnitř mu říkal, že musel očistit svou mysl od Albuse, potřeboval to, aby se tak mohl zbavit těch obrazů a temnoty, které vytvořil Albus v něm a v jeho druhovi. Severus si Albuse velmi vážil, ano, pochyboval o jeho velikosti, ale Albus byl v pravém smysle slova Severusův pán.
Albus musí odpovědět, proč to udělal a Harry se ujistí, že to udělá. Až když zaslechl, jak ho někdo oslovil, si uvědomil, že právě minul kamenný chrlič, který označoval vstup do ředitelčiny kanceláře. Ustoupil a chrlič se mu uklonil a otevřel se, bez toho, aby od něho žádal heslo.
Ještě před tím, než vstoupil dovnitř slyšel, jak Minerva na někoho vříská. Předpokládal, že ten někdo byl Albus Brumbál. Při vstupu do místnosti spatřil Albuse, kterého v jeho rámu drželi dva bývalí ředitelé – Phineas Nigellus Black a Dilys Drewent.
Albus se podíval na Harryho a oči se mu od mírného šoku rozšířily, „Harry, chlapče můj, vypadáš skvěle, vypadáš jako muž, kterého jsem si vždy představoval.“
Harry poslal na portrét bodavou kletbu a Albus (Phineas a Dilys) vykřikli a následně zalapali po dechu.
Phineas vypadal šokovaně, „Jak jsi to udělal?“
Ignorujíc Phinease, promluvil Harry silným, chladným hlasem, „Neopovažujte se mi říkat ‚můj chlapče‘… už víc nejsem váš otrok, Albusi, zbavil jsem se vašich kouzel, které mě měli řídit a také všech bloků na mé magii. Jsem tím, kým jsem měl být, a ne váš vyhublý pěšák, kterého jste ze mě chtěl mít“
Albus se ušklíbl a v očích mu zajiskřilo, „Určitě?“
Na Harryho tváři se zjevil krutý úsměv, „Ano, také vašich kouzel dračí krve.“
Albusův škleb zmizel a odstrčil Dilys. Harry na něho poslal Petrifikus Totalus, po kterém klesl do svého křesla v portrétu.
Potom Harry promluvil k hradu, „Bradavice, zapečetit ten portrét, nechci, aby Albus opustil rám.“
Phineas se znovu zadíval na Harryho, „Jak to děláš?“
Harry se k němu naštvaně otočil, „Co tím myslíte?“
Dilys odpověděla, „Nikdo nikdy nedokázal ovlivnit portrét, nikdo na portrét nemohl použít magii. Jen jiné obrazy můžou mít na jiný obraz vliv.“
Harry se trochu upokojil, „Myslím, že je to proto, že jsem spojený s hradem a ten mi to dovolil.“
Najednou se otevřeli dveře a dovnitř vstoupil Neville, který vypadal jako on, když čelil Voldemortovi. „Vzbuď toho bastarda, mám pro něj pár otázek.“
Plameny v krbu se rozzářili a vešel i Severus.
Harry vrhl kouzlo a Albus se probral. Okamžitě se snažil utéct z rámu, ale nedokázal to a Dilys mu něco nalila do krku. Harry měl podezření, že je to portrétová verze Veritaséra.
„Bradavice zapečetily váš portrét, nemůžete odejít, ne dokud já anebo Neville nedovolíme, a myslím si, že větší šanci na propuštění máte u mě než u Nevilla,“ Harry se na něj zahleděl a Albus čelil tomu chladnému, zelenému pohledu.
„Neville?“
„Ano, Lorda Mrzimora znáte.“ odpověděl Neville.
„Jak jsi…“
„No, Tom Raddle mi nechal velmi zajímavý dopis.“ uvedl Harry.
Albus se zasmál, „Ty posloucháš Voldemorta.“
„Ne, poslouchal jsem dokumenty z Gringottbanky, které mi jeho slova potvrdily.“
Albus zvážněl, „Jsi příliš mladý na to, abys to pochopil, Harry.“
„Nechejte si ty kecy, Albusi, nejsem dítě a kvůli vám jsem jím ani nebyl. A i dítě dokáže pochopit krádež, manipulaci a zneužití, Albusi. Vy jste nás magicky zneužil.“
„Já nejsem dítě, Albusi, a ani Harry není, chci, abys nám to vysvětlil.“ řekl Severus a upíral na Albuse chladný pohled, „a když už budete vyprávět, můžete rovnou vysvětlit i to, proč jste mému dědovi řekl, že jsem byl Voldemortovým špionem, a ne špionem Řádu.“
Albus vypadal jaksi bledě, „To, co musíte pochopit, je, že to bylo pro vyšší…“
Harry vrhl na Albuse louč, který vypadala jako blesk a celý jeho rám pohltily plameny. Slyšel Albusovy výkřiky a po pár minutách na něj poslal chladící kouzlo, které portrét uhasilo.
„Zkuste to znova,“ řekl Neville.
„Bylo to nutné, po tisících let ochrany hradu slábly a Raddle vykazoval známky toho, že se stane zlým. Už v době, kdy přišel do školy, byl blázen, tak jsem se rozhodl předat jeho moc škole. Jeho magie byla připojená k hradu a posilnila ochrany. \uvědomil jsem si, že přidáním magie všech čtyř zakladatelů by byly ochrany posilněné na dalších tisíc let.“
„To je blbost a vy to víte. Jestli jste jen chtěli magii, potom proč jste z trezorů vzal všechny ty peníze? Chtěl jste, aby jejich pokrevní linie zanikly,“ řekl Harry a jeho pěst dopadla na Minervin stůl.
Albusovi trochu zajiskřilo v očích, když se zadíval na Harryho, „Doopravdy jsi se změnil.“
„Život ve válce to udělá s každým,“ řekl Harry. „Proč jste to udělal, Brumbále, proč jste ukradl i magii?“
„Lidi byli ve všem závislí na zakladatelích. Byli však i jiní kouzelníci, kteří byli tak mocní jako Zmijozel anebo Nebelvír, ale nikdo je za takové nepovažoval a nebral do úvahy. Kouzelníci a čarodějky se zasekli v posledních tisících let a nezlepšili a nerozvinuli nic. Dělali jen to, co udělali zakladatelé. Potřebovali z těch časů vytrhnout.“
„A co jste chtěl, Brumbále, kolej v Bradavicích?“ ušklíbl se Neville.
„No, ne kolej…“
„Vy idiotský manipulativní bastarde,“ zaječel Harry a poslal na Albuse další bodavou kletbu.
„A i kdyby to bylo pro nějakou chorou snahu ochránit hrad, proč jsi zničil můj život, Albusi? Věřil jsem ti, moje matka tě milovala jako otce, proč jsi vzal peníze, které mi posílal můj děda?“ ozval se Severus.
„Potřeboval jsem peníze. Mě jsem imidž, který musel zůstat zachovaný a tvůj děda mi to dlužil.“ řekl Albus.
Harry byl ticho, Albus jen opakoval to, co řekl Ron, vlastně vypadal jako Ron o sto let v budoucnosti.
„Co se stalo se všemi penězi, které jste ukradli z trezorů?“ zvolal Neville.
„Všechny šli do trezorů Bradavic, nebyly pro moji osobní potřebu. Školní rada na trezory neustále dohlíží.“
„Potom jak to, že jim chybí zlato asi v hodnotě milionu galeonů a vícero předmětů, které byly z trezorů odstraněné, Albusi,“ řekla vážně Minerva. Harry se otočil a zadíval se na ředitelku, které rty tvořili jen úzkou linku.
„O čem to mluvíte, Minervo?“ zeptal se Severus.
„Ověřila jsem si to v Gringottbance. Jakmile byly ty položky vložené do trezorů, byly odtud stejně i odstraněné. Už tam nejsou a neexistují ani žádné záznamy, které by říkaly, kam byly přemístěné. V Gringottbance už nejsou.“
„Nemůžu to říct.“ řekl Albus stoicky.
„Co myslíte tím, že jste byl pod kontrolou, musíte přece vědět…“
„Nemůžu to říct,“ opakoval Albus.
„Je pod kouzlem,“ řekl Phineas Nigellus, „Někdy na sebe osoba sama umístí kouzlo tak, že nebude moct odhalit svoje tajemství. Když takoví lidi zemřou, jejich portréty si to buď nebudou pamatovat, anebo jako u Albuse, o tom nebudou schopni mluvit.“
Neville zaklel a Minerva se zamračila na Albuse.
„Tak zkusíme jinou otázku. Albusi, proč jste nechal Severuse trpět, i kdybyste chtěl peníze, proč musel trpět a být ponižovaný? Mohl jste pro něho zabezpečit něco ze školního fondu, ale namísto toho jste ho nechal nosit obnošené hábity a také jste nechal mého otce i kmotra mučit ho a bavit se na něm.“
„Vedl mě k Temnému pánu, chtěl, abych se k němu připojil.“ řekl chladně Severus.
Albus se usmál, „Před tím, než opět vybuchneš, Harry, doopravdy to bylo pro vyšší dobro. Pochop, ke každému mocnému, světlému kouzelníkovi musíš mít mocného temného kouzelníka, aby byla moc rovnováze. Já jsem byl silným, světlým čarodějem a po Grindelwaldovi jsem potřeboval dalšího stejně silného temného Lorda, tak jsem si vybral a vyformoval Raddla. Potom tam bylo proroctví, které uvádělo, že další silný kouzelník přijde z Potterovské linie a já jsem předpokládal, že to bude James, tak jsem potřeboval dalšího temného kouzelníka, aby to vyvážel, proto jsem si vybral Severuse.“
Harry hleděl na portrét, „Ale Severus odmítl hrát vaši hru, i se všem, co jste na něj hodili, odmítl přejít na temnou stranu.“
„Ano, tvoje matka Lily ho držela pryč od temné strany, tak jsem se jí musel zbavit.“
Severus byl naštvaný, „Co jsi jí udělal?“
„Pettigrew jí přesvědčil, že Pobertové tě zabijí a potom jsem nechal Siriuse, aby tě zavedl k vlkodlakovi. Po tomto se už držela bokem. Snažila se tě chránit. Bez ní bylo lehké změnit tě.“
„Ty manipulativní skurvysynu, jak jsi se opovážil!“
„Kdybych to neudělal, Harry by nyní nebyl na světě. Pravděpodobně bys skončil s Lily a já jsem to nemohl riskovat. Investoval jsem do tebe příliš mnoho.“
„Využil jsi školu na vytváření temných kouzelníků?“ zeptal se jeden ze starších ředitelů.
„Škola je místem, které má připravit mladé kouzelníku na svět tam venku. Bylo mojí práci vytvořit pro budoucnost dobrých kouzelníků, ale také i těch temných. Zmijozely bylo nejlehčí obrátit na zlé, jelikož mohli být lehko zmanipulování svou honbou za mocí, bylo jednoduché poštvat je proti ostatním, a ostatních proti nim. Kolej temných kouzelníků lehčeji vyrovná ty světlé.“
„Všichni zmijozelové nejsou zlí, mnozí z nich jsou dobří lidé a ti, které jste zmanipuloval nyní, dostanou druhou šanci.“
„Nikdo si nezaslouží druhou šanci, všichni jsou temní a musí takovými i zůstat.“ šklebil se Albus.
„Ale proč jsi mě přijal, když jsem odešel od Voldemorta, proč jsi mi dal druhou šanci?“
„Protože když byl James mrtvý, nepotřeboval jsem dalšího Temného pána. Držel jsem si tě blízko, nadále jen jako bastarda, takže kdybych tě potřeboval dotlačit k tomu, aby ses opět stal temným kouzelníkem, mohl jsem to udělat. Kromě toho jsi chtěl chránit Harryho a nemohl jsi přece jen tak odejít a zachránit ho od jeho tety. Když Harry přišel do Bradavic, začal jsi váhat a chtěl jsi ho učit bojovat, věděl jsem, že tak by ses nikdy nestal skutečné temným kouzelníkem. Rozhodl jsem se trénovat Draca, jen pro jistotu, ale také byl zklamáním.“
„Věděl jste, že jsem byl obětí domácího násilí, zablokoval jste mou magii a vložili do mě nějaké kouzlo. Proč?“
„Byl jsi příliš mocným. Když jsem si uvědomil, že jsi přežil smrtící kletbu, věděl jsem, že ty jsi tím legendárním pánem Relikvií smrti… mohl jsi pokazit naše plány, byl bys příliš silný na to, abych tě mohl zvládnout, tak jsem musel udržovat tvoji magii pod kontrolou. Přinutil jsem tvého strýce tě nenávidět a ujistil jsem se, že budeš vyrůstat jako skromný a podřízený kouzelník, takže bys mohl posloužit mě i mojí věci.“
„A Weasleyovi?“
„Byli prostředkem na dosáhnutí cíle, Molly zoufale potřebovala peníze. V létě před tvým prvním ročníkem rozbili dvojčata výklad jednoho obchodu. Neměli čím majitelovi zaplatit a přišli by o dům, tak jsem jim nabídl peníze výměnou za pomoc. Artur odmítl, ale Molly to chtěla přijmout, takže jsem na Artura použil Obliviate. Ron mi pomáhal ovládat a kontrolovat tě, a říkal mi o tvých činech. Ginny, no… její práce byla jednoduchá.“
Harry na Albuse vrhl další kletbu, „Jak jste se opovážil?! Co vám dává právo ničit životy jiným?! V jistém smysle mě ani netrápí to, co jste udělali mě, ale Severus je úžasný a mocný kouzelník, který má v sobě víc světla jako vy! Neměl jste žádné právo ublížit mu.“
Severus se otočil a díval se na Harryho s úžasem.
„Na Severusovi mi záleželo, byl jako…“ začal Albus.
To už k němu mířila další kletba, „Ani se neopovažujte něco takového říct. Lidi, které milujete, nemučíte ani neokrádáte. O Severuse jste se nikdy nestaral, záleželo vám jen na sebe!“ vrhl Harry další kletbu.
„Severusi, já jsem tak…“ Albus se opět snažil promluvit, ale znovu dosáhl zásah kletbou.
„Neopovažujte se!“ zařval Harry na Albuse.
Severus položil Harrymu ruku na rameno, „Nenič svoji duši pro někoho, jako je on, Harry. Jeho vlivem ztrácíš kontrolu a on za to nestojí. Chci, aby ses zhluboka nadechl a uklidnil se, mučení ti v ničem nepomůže, Harry. Je ještě horší, než byl Temný pán. Brumbál je zlo, ale nenechej ho změnit tě na temného kouzelníka, který se z tebe stane, jestli si zvykneš trestat mučením.“
Albus se ušklíbl, ale v tom ho zasáhla další kletba.
Všichni se otočili k Phineasovi, „No co, moje duše je už pryč.“
Harry si nemohl pomoci a usmál se.
„Vzpomínal jste, že pro každého silného světlého kouzelníka tu musí být silný temný kouzelník. V tom případě, proč třeba temných kouzelníky vytvářet? Nestávají se takovými přirozeně?“ zeptal se Neville.
„Ne nevyhnutelně, někdy magie zůstane nevyvážena, a proto je třeba pomoci.“
„Chtěli jste říct zmanipulovat jí.“
Albus si povzdychl, „Před tisícími roky byla Atlantida útočištěm světlých kouzelníků. Magická síla Atlantidy byla větší než cokoliv, co si dokážeme představit. Neexistovala tam žádná temnota, jen světlo, hlavní město se dokonce jmenovalo Město světla. Postupem času se lidi stávali čím dál tím víc zkaženějšími, ale věřili, že ve skutečnosti jsou dobří. Začali používat černou magii myslíc si, že je také světlá. Neměli nic, co by jim ukázalo, že to dělají, je temnota. Celá společnost se zřítila, když se hranice mezi světlem a temnotou rozmazala. Nakonec vstoupila Atlantida do války a celá civilizace byla zničená. Zůstalo jen pár kouzelníků, který tehdy utekli.“
„Takže jste vytvořil temné kouzelníky, abyste ostatním zabránil obrátit se k temnotě.“ nevěřícně promluvila Minerva.
„Ano, jestli přijde nějaký temný kouzelník, ostatní světlí kouzelníci tak mají možnost vidět, čím by se mohli stát. A to chrání společnost.“ řekl Albus s úsměvem.
„Pro vyšší dobro,“ řekl Harry chladným hlasem.
„Ano, přesně tak,“ usmál se Albus.
„Vy nejste zlý, ale šílený. To je ta největší blbost, jakou jsem kdy slyšel. Jste sobecký a máte fakt divné představy. Přesvědčil jste sám sebe, že to děláte pro každého, ale jediný, kdo z toho měl nějaký prospěch, jste byl vy. Ničil jste životy jen proto, aby vás ostatní kouzelníci považovali za většího kouzelníka, než jakými byli zakladatelé. Okrádal jste kouzelníky, abyste si mohl žít dobrý život v elegantních šatech na vysoké úrovni. Rozhodl jste se hrát na Boha, který určuje, kdo by měl být zlý a kdo dobrý. To nebylo pro vyšší dobro, bylo to pro moc. Miloval jste ten pocit, mít nade všemi moc,“ křičel Harry.
„Co si to dovoluješ, já jsem Albus Brumbál, jsem nejmocnější kouzelník na světě.“
„Albus Brumbál je mrtví, vy jste jen vzpomínka,“ promluvil Neville tónem plným sarkazmu.
„Ne, nejste nejmocnější kouzelník na světě. Já jsem.“ postavil se Harry a jeho magie zářila.
Albus se ušklíbl a v očích mu zajiskřilo, když se na Harryho zadíval zpod svých půlměsíčkových brýlí, „Skutečně, Lorde Potter-Blacku.“
Harry ten pohled poznal a potom mu něco došlo, „Kdo je vaším pánem?“
Ostatní věnovali Harrymu šokovaný pohled.
„Poppy řekla, že jsem zničil plán jejího pána a nemluvila o vás. Kdokoliv jí řídil, ovládal i vás.“
Albus se jen zašklebil a nepověděl nic
„Už jste věděl, že jsem převzal Potterovský a Blackovský majetek a věděl jste, že se neožením s Ginny, takže jste byl v kontaktě s Poppy. Kde jste byl? Ve svém portrétu ve Starostolci ne, vím to, protože jsme to zkontrolovali. Byl jste s vaším pánem. Kdo to je… nepovíte to, že?“ rozesmál se Harry. „Se všemi, co jste udělal, nejste sáli nic víc než sluha, něčí otrok.“
„Já jsem…“
„Nic, jen ubohá připomínka ubohého kouzelníka.“
Ředitel Armando Dippet se otočil k Albusovu portrétu a zavřel, „Albusi, zradil jsi přísahu, kterou jsi složil jako ředitel, kouzelník a nyní jako portrét.“
„Jsi jen potupou školy.“ odsekla Dilys.
„Do této instituce jsi přinesl hanbu.“ řekl další ředitel.
„Hrad by tě měl vyhnat.“
„Ubližoval jsi dětem, jak jsi jen mohl.“
Albus si chytil hlavu do dlaní, když mu začali ostatní ředitelé a ředitelky nadávat. Potom vykřikl a hůlkou je začal odstřelovat. Neville s Harrym vytáhli svoje hůlky, ale zastavili se, když spatřili červenou louči, která narazila do Albuse a zvedla ho nahoru. K červené louči se připojil zelená, potom modrá a žlutá louče. Přišli čtyři zakladatelé a každý z nich v ruce držel hůlku, která mířila na Albuse.
„Albusi Brumbále, do Bradavické školy čar a kouzel jsi přinesl hanbu a zlou pověst; zaútočil jsi na můj rod a narušil moje dědictví,“ řekla Rowena z Havraspáru chladným hlasem.
„Zradil jsi a zničil životy dětí, které jsi přísahal chránit; vzal jsi to, co nebylo tvoje a pošpinil jsi moje dědictví;“ přísně promluvila Helga z Mrzimoru.
„Pošpinil jsi jméno mé koleje a přivedl hádky a rozpory mezi studenty a celý svět; ve své šílené honbě za mocí jsi ubližoval nevinným, a tak jsi ublížil mojí rodině a zničil moje dědictví,“ na střídačku křičel a syčel Salazar Zmijozel.
„Byl jsi nehodným ředitelem a porušil jsi přísahu; jsi zbabělec a já se stydím za to, že reprezentuješ moji kolej; zříkám se tě tak, jak jsi se ty zřekl mého potomka zmanipuloval jeho cestu osudu. Využil jsi čistou, poctivou a neutrální školu, kterou jsme vybudovali, pro svoje ďábelské plány a poškodil dědictví, které jsme dali tomuto světu. Můj potomek zničí to, co jsi vybudoval a znovu postaví to, co jsi zničil,“ zářil mocí portrét Godrika Nebelvíra.
„Můj potomek zničí pavučinu tvých lží a přinese do světa harmonii a soulad,“ zářila moc Helgy z Mrzimoru.
„Ten, který ztělesňuje moje cnosti, kterého můžu s hrdostí nazvat svým dědicem, zničí tvoje zlo a obnoví čest tohoto místa, které milujeme,“ blýskala se síla Salazara Zmijozela.
„Všichni ti, kteří stojí při sobě a podporují naše vyvolené, kteří je naplní láskou a ochranou, všichni, kteří vykazují námi stanovené cnosti, ředitelé a mistři školy, ti nevinní, kterých jsi se snažil zničit, povstanou a zruší tvoje jméno tak, že si ho nikdo nebude pamatovat. Tato škola a svět tě přežijí,“ i z Roweny z Havraspáru sálala moc.
„Albusi Brumbále, už více nejsi vítaný v Bradavické škole čar a kouzel. Tímto tě odtud navždy vyhošťuji. Ať se tak stane.“ zvolal Nebelvír.
„Ať se tak stane,“ zvolal Zmijozel.
„Ať se tak stane,“ zvolal Havraspár.
„Ať se tak stane,“ zvolal Mrzimor.
Albusův portrét zaječel a v blesku oslepujícího světla zůstal ve svém rámu portrét nyní už bez života, který vzplál a následně zmizel.
Zvenku se ozvala hlasitá exploze a hrad se otřásl. Všichni čtyři kouzelníci v místnosti přiběhli k oknu a podívali se ven Hrobka Albuse Brumbála se rozpadla, explodovala, a nakonec to všechno pohltily plameny.
Harry opustil ředitelčinu pracovnu bez jediného slova. Šel přímo k hrobce a viděl, že zář plamenů je z dračího ohně. Do rána z hrobky nezůstane nic, jen černý flek na trávě. Vrátil se zpět do hradu. Albus byl doopravdy pryč, ale ten nepořádek, který udělal, bude muset být uklizený.
Došel k hlavním dveřím hradu a potkal Hermionu, která se utíkala podívat, co to bylo za výbuch. Harry jí řekl, že se vrátil Albus, ale že Bradavice ho vyhostily. Hermiona mu dala velkou pusu. Za chvíli se k nim připojili Neville a Filius.
Po půl hodině strávené probíráním a vysvětlováním událostí, které se právě staly Filiusovi a Hermioně, vešel dovnitř Severus a oznámil jim, že zakladatelé spolu se všemi bývalými ředitelkami, řediteli (včetně Severuse) a Minervou, opět skládali přísahu věrnosti Bradavicím.
Harry se díval na Severuse s hrdostí, když se ukázalo, že zakladatelé mu řekli, že Bradavice ho uznali jako bývalého ředitele a že i za těch nepřiznivých okolností udělal všechno nejlepší, co mohl, aby ochránil děti. Také jim řekl, že Minerva ještě stále mluví se zakladateli.
Filius zavolal Ogdena, aby jim přinesl flašku vína, které všichni pomalu popíjeli.
Když Severus dopil víno, vstal, a řekl ostatním, že musí dopsat dopis, a tak potřebuje odejít. Když se chystal opustit místnost, Harry ho zastavil, „Severusi, máme jisté nevyřízené účty.“
Severus se na něj zahleděl. Harryho tvář byla vážná a ostatní z ní nemohli vyčíst jeho myšlenky, ale Severus zavrtěl hlavou, „Dnes večer mám mnoho práce; musím dokončit ty papíry. Uvidíme se zítra.“ uklonil se všem a odešel.
Severus vyšel z Velké síně a zamířil do sklepení. Chodba do podzemí vypadala o mnoho chladněji než jindy. Brzy dosáhl dveří do své pracovny, ale neotevřel je. Co je to s tebou, muž, kterého miluješ tě chce a ty ho odmítneš, jsi idiot, vynadal sám sobě Severus.
Otočil se a běžel zpět do přízemí. Podíval se nahoru a viděl Harryho a Hermionu, jak jdou nahoru schody na chodbu, která vedla do Nebelvírské věže.
Severus běžel směrem doprava a zamířil ke zkratce, kterou vždy využívali nebelvíři, když se snažili dostat do své klubovny po zákazu vycházení. Zkrátilo mu to cestu o půlku a věděl, že je tu dřív než Harry.
Portrét Gryfona spal; jakmile však přišel Severus, vzbudil se, ale na heslo se neptal. Severus zaslechl Harryho, jak přichází a přeje Hermoně dobrou noc ještě před tím, než zabočil za roh. Opřel se o stěnu a rychle se kouzlem upravil, takže nevypadal, jako by právě přiběhl.
Hned, když Harry vyšel zpoza rohu a spatřil Severuse, usmál se, no potom nahodil simulovaný přísný pohled a postavil se před Severuse, „Myslel jsem si, že musíš dokončit nějaké papíry. Nepovídejte mi, profesore, že čekáte na poslední chvíli, než dokončíte svou domácí úlohu.“
Severus se zamračil, „To byla jednoznačně chyba, já jdu.“
Harry se natáhl a chytil ho za ruku, „Ne, nejdeš. Myslím, že si tě musím nechat po škole,“ usmál se Harry a vtáhl ho do svých komnat.
oooOOOOooo
Unavený Krátura ležel v posteli, byl to dlouhý den.
Najednou cítil, že ochrany na komnatách jeho pána vibrují, dovnitř se snažil dostat domácí skřítek. Pomalu vešel do obýváku, spustil ochrany a před ním se zjevil skřítek Tibbs.
„Ředitelka žádá Lorda Potter-Blacka, aby se dostavil do její kanceláře na schůzku.“
„Řekni ředitelce, že můj pán je zaneprázdněný.“
„Chce ho vidět hned.“
S dalším puknutím se přemístila Místy, Severusův skřítek, „Myslím, že jsem Tibbsovi řekla, aby nerušil mého pána.“
Přes zavřené dveře k nim dolehly zvuky Severuse a Harryho stonajících rozkoší.
„Můj pán si zaslouží noc potěšení a já Tibbsovi nedovolím vyrušit ho,“ skřítek si založil jednu ruku v bok a druhou vyčítavě mířil na Tibbse.
„Tibbs jen plní příkazy; ředitelka se chce okamžitě setkat s profesorem Snapeem a Lordem Potter-Blackem.“ řekl Tibbs, když vykročil směrem k pokoji.
„Ne, dnes se s nimi nesetká.“ Krátura natáhl ruku a zastavil domácího skřítka.
Místy chytla Tibbse za ucho, „Jestli vyrušíš mého pána, nasekám tě na malé kousky a hodím do pánových lektvarů.“
Bez jakéhokoli doprovodného puknutí se přemístil i Ogden, „Tibbsi, řekni ředitelce, že Lord Potter-Black a profesor Snape na večer odešli a že se s nimi setká ráno.“
Z pokoje k nim dolehl Severusův výkřik extáze, kdy zakřičel Harryho jméno. Místy se usmála a pustila Tibbsovi ucho.
Ogden mu řekl, „Můžeš odejít.“ Tibbs se zamračil, ale odmístnil se, usmívající se Místy ho hned následovala.
Potom se Ogden obrátil ke Kráturovi, „Zabezpečím pokoje tak, že je už dnes večer nebude nikdo obtěžovat.“ S tímto slovy tiše zmizel.
Krátura se podíval na zavřené dveře do pokoje, když zaslechl Harryho výkřik. Usmál se. Uvnitř byla dva lidé, kteří si zasloužili společnou noc a nyní byli oba pod jeho ochranou. Spolu s tím a s jistotou, že dnes se už nebude konat žádné pokusy o vyrušení, se vrátil do svého malého pokoje.
O patnáct minut později procházela Minerva McGonagallová chodbou k Nebelvírské věži a potom se šokovaně zastavila. Zeď, na kterém obyčejně visel obraz nebelvírského Gryfona, byl pryč.