Kapitola 15. Do komnaty
Severus se vzbudil. Trvalo mu jen pět sekund, dokud si vzpomněl na všechno, co se dělo minulou noc a kde vlastně je. Bylo důležité, aby jako špion byl vždy ve střehu. Ležel v Harryho posteli, v Harryho pokoji a v Harryho komnatách. Kdyby byl dospívajícím děvčetem, tak by nejdřív pištěl, ale on jím nebyl. Připomenul si, že on je tím zlým profesorem lektvarům a následně se usmál. Minulá noc byla úžasná. Za celé ty roky měl několik milenců, ale žádný z nich na něj neměl takový vliv jako Harry. Byl šťastný, byl uspokojený a byl zamilovaný.
Pořádně se protáhl. Harry už v posteli nebyl, ale jeho vůně tam stále byla. Zdálo se, že zbytky jeho magie se ještě vždy táhnou okolo a Severus se nechtěl ani pohnout. Ležel stočený na Harryho straně postele a objímal polštář. Po prvé odkdy byl dítětem, se cítil, jako by mohl v posteli zůstat celý den, ale… jeho žaludek nespokojeně zavrčel a připomenul mu, že včera zmeškal večeři.
Jako na zavolání se ozvalo tiché zaklepání na dveře a do pokoje vešel Krátura.
„Dobré ráno, pane Severusi. Pan Harry mě poslal, abych vás vzbudil a řekl vám, že snídaně bude brzy hotová.“
„Děkuji, Kráturo, za pár minut tam budu.“
Severus se rozhlédl a potom zastavil domácího skřítka, který právě odcházel, „Kráturo, kde jsou moje šaty?“
„Myslím, že pan Harry je dal vyčistit. Je velmi puntičkářsky, co se týká čistoty pokoje a vaše oblečení bylo na zemi. Měl byste se jít vykoupat. Zkontaktuji se s Místy a připravím pro vás nějaké čisté šaty.“
Severus přikývl a zamířil do koupelny. O patnáct minut později z ní vystoupil a zamračil se, když spatřil oblečení, které mu poslala Místy. Místy, zabiju tě. Vždy ho přemlouvala, aby se navlékl do nějakých směšných šatů, které vlastnil. Na posteli ležely jeho vyblednuté džíny (které měl oblečené jednou, když šel jako špion do mudlovského světa), o kterých mu Místy opakovaně nařídil, aby je vyhodila, a tričko, které mu dala na Vánoce Minerva před několika roky, jen aby ho napálila (on jí dal kočičí obojek, který měl ještě i zvoneček). Posadil se na postel jen v ručníku a civěl na to oblečení, dokud jeho žaludek nevyhrál nad jeho hrdostí.
Stál vedle kuchyně. Cítil se hloupě. Zhluboka se však nadechl, vešel dovnitř a zamrmlal „Dobré ráno.“
Harry odpověděl bez toho, aby se otočil.
Právě stál při sporáku a dokončoval poslední palačinky. Krátura vytahoval talíře a příbory. Na kuchyňském stole stály palačinky, toasty, muffiny, omelety, párky, uzenáče, borůvkový džem a čerstvé máslo, také tam byla čerstvá káva a dýňový džus. A všechno vonělo tak božsky. Severus se zadíval na Harryho, který nyní na stůl kladl posledních pár palačinek, toto všechno dělal Harry?
Harry dokončil svou specialitu – čerstvé a svěží jablkové palačinky – a položil je na stůl. Před ním stál ten nejsexy chlap, jakého kdy viděl a vypadal jako Severus. Měl na sobě zelené tričko s nakresleným hadem, který svým ocasem míchal nějaký bublající kotlík a také dobře přiléhající džíny. Bože, vypadá sexy.
Harry dal palačinky na stůl. „Původně jsem měl v plánu strávit den v Tajemné komnat, ale nemyslím si, že dnes tyto komnaty opustíme.“
Popošel k Severusovi a políbil ho, až se mu z hlavy vypařily všechny myšlenky, zatím co svoje ruky vyslal na průzkum. „Vypadáš tak sexy, myslím, že si tě dám na snídani.“
„Oba máte v 9:30 setkání s ředitelkou, takže máte půl hodiny na snídani před tím, než se budete muset připravit.“ řekl Krátura a úplně ignoroval jejich tělesné projevy.
„Kráturo, ty jsi takový suchar.“
„Lord Black nikdy nechodí pozdě.“
Harry se zamračil, ale potom si sedl a začal si na talíř nakládat párky.
Severu se rozhodl ochutnat palačinky a byl rád, že to udělal, protože byli vynikající.
„Dělal jsi je ty?“
Harry vzhlédl. „Jo, rád vařím, je to jediná dobrá věc, kterou jsem se u Dursleyových naučil.“
Severus se okolo sebe rozhlédl, kuchyň byla jako moderní zázrak a vypadala, jako by byla navržená pro mudlovského šéfkuchaře.
„Takže vaříš každý den? Neboť už nyní můžu vidět sebe samého s pěknými pár kily navíc.“
Harry se zasmál, „Ne, skoro stále vaří Krátura, no, když mám čas, pustím se do toho já. Ze začátku byl naštvaný, ale nyní si na to už zvykl,“ potom se na něj pořádně podíval. „Nevadilo by mi, kdybys připral pár kilo, měl bych tě lépe za co chytit.“
Severus zčervenal a ústa si ucpal palačinkami. Snědl toho o mnoho víc než jindy, toto jídlo bylo jednoduše fantastické.
Když dojedli, přišel k nim Krátura a připomenul Harrymu, že si musí obléct hábit (v té době měl na sobě akorát černé kalhoty, modrou košili s vyhrnutými rukávy).
„Musím? Severus je v džínách a tričku, budu vypadat jako idiot.“
„Lord Black na setkání nechodí v džínech a tričku.“
„Tak ti udělám radost, půjdu se převléct dřív než půjdu nahoru,“ řekl Severus, zkontroloval čas a postavil se. „Raději už půjdu.“
Potom se krb rozzářil zelenými plameny a Minerva zvolala, „Harry, jsi tam?“
Harry se Severusem se přesunuli do obýváku.
„Dobré ráno, Harry, i tobě, Severusi,“ pozdravila z plamenů Minervina tvář. „Och, Severusi, nevypadáš rozkošně?“
„Co chceš, ženská? Máme přijít za deset minut,“ zavrčel Severus.
„Je tu Brian Watson, takže jestli byste mohli přijít už nyní, ocenila bych to,“ řekla Minerva a stále pobaveně sledovala Severuse.
Do pokoje vstoupil Krátura se dvěma hábity, modrý dal Harrymu a černý Severusovi.
„Kráturo, zachránil jsi mi život, děkuji,“ řekl Severus a rychle si přehodil hábit přes oblečení. Jelikož ten hábit patřil zřejmě Harrymu, byl mu trošku krátký, ale Krátura mu ho lusknutím prstu upravil přímo na míru.
Harry se usmál a vstoupil do krbu, těsně následovaný Severusem.
V Minervině kanceláři už seděli Brian Watson spolu s Filiusem, oba drželi v rukách hrneček kávy. Harry oba pozdravil a dřív, než se posadil, vešel Neville s Augustou.
Harry se instinktivně podíval na místo, kde byl před tím Brumbálův portrét, ale nyní bylo samozřejmě prázdné. Napodiv však nad ředitelčiným stolem visel obraz se čtyřmi prázdnými křesly. Harry se zlehka zasmál.
Když se všichni usadili, promluvil Brian, „Minulou noc rám Brubálového portrétu ve Starostolci pohltili plameny a potom spadl na zem. Podobná zpráva přišla ze Společnosti čokoládových žabek. Originální portrét, který používali jako šablonu pro svoje kartičky byl včera v noci zničený. Stejně jako všechny Brumbálovy kartičky, které měli na skladě, je pohltily plameny a úplně zničili. Když jsem přicházel, všiml jsem si, že jeho hrobka už neexistuje. Stalo se včera večer něco?“
Potom Minerva zašla až do podrobností a vyprávěla mu, co se předešlou noc stalo. Brian se tvářil poměrně šokovaně, když zmínila zakladatele.
„Chcete říct, ze ho vyhostili čtyři zakladatelé Bradavic?“ zeptal se Brian a nevěřícně se zasmál.
„Nazýváte ředitelku lhářku?“ ozval se přísný hlas vycházející z hora, když se portréty čtyř zakladatelů usadili do svých křesel.
Brian se obrátil a s otevřenými ústy civěl na Salazara Zmijozela, který promluvil.
„Vy jste… vy jste…“ zakoktal se Brian.
„Ach, Godriku, ten musí být určitě z tvé koleje, samý sval a žádný mozek, ani neumí pořádně mluvit.“ řekl Salazar s úšklebkem.
„Hej, tak nyní jsi mě urazil,“ řekl Harry.
„No, víš, Harry, tebe si držím jako výjimku,“ odvětil Salazar s úsměvem.
„Tak potom to beru jako urážku já,“ pobaveně poznamenal Neville, i on si už zvykl na žertovnou stránku zakladatelů.
„No, ty jsi…“
„Raději si dej pozor na to, co řekneš, Salazare Septimusi Zmijozele.“ zamračila se čarodějka Helga.
Salazar polkl a Godrik se zasmál. „Raději neříkej nic, Sale, víš, jaká je ochranářská, zvlášť když jde o toho tady.“
Rowena se jako vždy rozhodla zůstat nad věcí a usmála se na Briana. „Dobré ráno, drahý pane, já jsem Rowena z Havraspáru a já spolu s mými krajany jsme magickým zobrazením čtyřech zakladatelů této školy. Jestli jsou mé informace správné, vy jste Brian Watson, vedoucí Oboru pro uplatňování kouzelnického práva.“
Brian se rychle vzchopil a řekl, „Dobré ráno i vám, madam, ano, jsem to já. Musím říct, že jsem šokovaný tím, že vás všechny poznávám a musím se omluvit, jestli jsem vás urazil, Minervo, nechtěl jsem tím naznačit, že jste lhářka.“
„To je v pořádku, nevzala jsem to jako urážku,“ řekla s úsměvem ředitelka. „Tak, nyní, když jsme si to vyjasnili, Godriku, vy všichni jste Albuse vypověděli z Bradavic, proč tedy také zmizely i všechny ostatní obrazy?“
„Albusovo spojení v této sféře vede před Bradavice. Když jsme ho vyhostili, všechny spojení s tímto světem byly přerušené, takže byly zničené i jeho další obrazy. Pokud jde o čokoládové kartičky, řekl bych, že jeho kartička byla odměnou za jeho ‚kvality‘ jako ředitele školy. To, že ho Bradavice odmítly, způsobilo, že magie také odmítla náhled, který se skrýval za kartičkami, takže je zničila.“
„Takže všechny knihy anebo dokumenty, které ho chválí za to, že byl dobrým ředitelem, by měly být také zničené?“ spekuloval Filius.
„Možná,“ odpověděl Godrik.
„Máte nějaké tušení, kde by mohl mít další obrazy?“ zeptal se Neville vážně.
„Možná měl svoje portréty ve Velkém sále lektvarů a alchymie, a ve Velkém sále mistrů přeměňování, ale budeme to muset zkontrolovat.“ poznamenal Brian.
Když Brian vzpomněl alchymii, Harryho něco napadlo. „Myslíte si, že je možné, aby byl Brumbálavým pánem Nicola Flamel?“ zeptal se skupiny.
Severus přikývl. „Ti dva spolu velmi úzce spolupracovali a Raddle uvedl, že i on byl zapojený do toho rituálu, takže i kdyby nebyl jeho pánem, měl by v tom prsty.“
Minerva zavrtěla hlavou. „Kdokoliv to je, celkem určitě je naživu. Flamelovi jsou mrtví, zemřeli před sedmi lety po tom, co byl zničený kámen mudrců.“
„Ale my to víme jen z Albusových slov, já jsem určitě neslyšel o tom, kdyby skutečně zemřeli, nebo zda měli nějaký vzpomínkový obřad.“ vážným hlasem promluvil Filius.
„S Nicolasem jsem se potkala při mnoha příležitostech a byl to doopravdy milý člověk.“ kroutila hlavou Minerva.
„Ano, ale před pár týdny bys to jisté řekla i o Albusovi,“ ušklíbl se Severus a když vzpomněl Albusovo jméno, v ústech mu zůstala zlá pachuť.
„Máš pravdu, ale je těžké představit si je, že jsou zapojení do toho zmatku. Perenella byla takové něžné zlatíčko,“ smutně řekla Minerva.
„Ach, prosím tě, Perenella Gautová-Flamelová nebyla žádné zlatíčko, byla to chladná, šílená a zlá čarodějka, která ztělesňovala všechny negativní aspekty spojující se se zmijozelskou kolejí.“ řekl Salazar s opovržením. „I jako portrét jsem z ní cítil vycházet strašidelné vibrace.“
„Cože? Ona byla Gautová, takže je Zmijozelovým potomkem?“ šokovaně vydechl Harry.
Salazar si skryl hlavu do dlaní a hlasitě zahudroval: „Ani mi to nepřipomínej.“
„Nikdy jsem jí neslyšela mluvit krutým tónem, vždy se usmívala a měla velmi milou povahu,“ řekla Minerva ještě stále nevěřícně.
„No jo, ale to jste jí skutečně neznali. Vždy mi připomínala tu zlou čarodějnici z pohádek bratří Grimmů, víte, tu, která nalákala děti na úsměv a koláčky, a potom se je snažila sníst.“ řekl Salazar a potom dodal: „Byla záludná jako Rani. Pokoušela se být vždy nenápadná, a přitom dělala největší zlo.“
„Rani?“
„Bazilišek,“ vysvětlil Harry.
„Myslel jsem si, že posledním Zmijozelovým potomkem byl Voldemort, nemohla nést titul Lady Zmijozelové?“ zeptal se Neville.
„Nikdy by nemohla nést titul, byla totiž posledním ze sedmi dětí. Titul Lorda Gaunta držel její nejstarší bratr, který měl zároveň i všechen majetek a bohatství. To potom oficiálně přešlo dál do jeho linie, Tom byl jeho potomkem. Když se Perenella vdala, formálně se tak vzala všech vazeb k rodině, jak bylo v té době zvykem, a připojila se k rodině svého manžela. Kromě toho, její magie nebyla dostatečně silná na to, aby si mohla uplatnit nárok na titul Lady Zmijozelové. Abys něco takového mohl požadovat, musíš mít silnou magii.“ vysvětloval Salazar.
„No, ona zdá se, že je lepším kandidátem na místo Albusového pána než její manžel,“ poznamenala Augusta.
„V každém případě důkladně vyšetřím, co se s nimi stalo. Dále také udělám formální vyšetřování činů Albuse Brumbála.“ uvedl Brian.
„To by bylo úžasné, Briane, dáme vám plný přístup ke všemu, co byste potřeboval tady v Bradavicích mohl potřebovat.“ oznámila Minerva.
„Také jsem dostal upozornění od vašich právníků, Lady Longbottomová, ohledně vyšetřování Gringottbanky,“ obrátil se Brian k Augustě.
Byl to ale Neville, kdo odpověděl: „Ano, chci plné vyšetřování, proč byly trezory Helgy z Mrzimoru vydané Albusovi Brumbálovi a Bradavicím, přičemž jediní lidé, kteří na to měli právo, takovou transakci nepovolili. Domnívám se, že bude odkrytých mnoho nesrovnalostí v souvislosti s obchody mezi Brumbálem a bankou.“
Brian přikývl, „Ano, plně vás podporuji a dnes ráno jsem už i poslal tým, aby začali s vyšetřováním. Mezi skřety z Gringottbanky vypukne pořádný rozruch.“
„No, myslím si, že po tom všem by měli být skřeti hrdí na chod kouzelnické banky. Jestli jim bude totiž odňata, tak to bude hanba pro celý národ.“ řekla Augusta.
„Nebojte se, auditem a vyšetřováním Gringottbanky pověřím své nejlepší muže,“ řekl Brian.
„Děkuji, že konáte tak rychle.“ řekl Neville věcně.
Brian se postavil na odchod a slíbil, že on sám povede vyšetřování Albuse. Po výměně několika zdvořilostí odešel.
Neville se obrátil k Severusovi. „Stále se dnes chystáte do Komnaty?“
„Ano, běžte pro Hermionu a oblečte si něco pohodlnějšího. Tak bychom měli být schopní setkat se při vstupu asi za patnáct až dvacet minut.“ řekl Severus.
„Ano, například džíny a tričko,“ smál se Harry a ignoroval pohled, který po něm vrhl Severus.
„Vezměte si také rukavice z dračí kůže,“ dodal Severus a Neville přikývl.
Když Neville s Augustou odešli, Minerva se zadívala na ostatní: „My…“ řekla a prstem ukázala na zakladete, „jsme se rozhodli, že v Bradavicích potřebujeme udělat pár změn, a hlavně ohledně Zmijozelu musíme napravit škody, které napáchal Albus.“
„Ano, nemůžeme vystát, že lidé na Zmijozel myslí jako na ty zlé články společnosti a že jsou horší, jak sssi o sssobě myslí dokonce sssami Zzzzmiojozelové,“ Hlasně uvedl Salazar a Harry si všiml, že čím víc je naštvaný, tím víc svoje slova syčí.
Severus přikývl. „to bych byl rád. Také bych chtěl vyřešit problém s čistou krví, obzvlášť v mé koleji.“
„Představte si Salazara jako někoho, kdo obhajuje nadřazenost čisté krve, to je absurdní,“ Helčin hlas byl plný nedůvěřivosti.
„Chcete tím říct, že vy jste to nezačal?“ zeptala se Minerva.
„Moje manželka byla mudla, dokonce ani ne mudlorozené čarodějka. Byla úplným mudlem bez kapky magie. Byla to nádherná španělská princezna, členka mudlovské královské rodiny. Jediné, co jsem litoval, bylo, že tu se mou nemohla mít portrét. Její obrázek mám stále u sebe, ale je úplně bez života.“ řekl a vytáhl medailónek, který mu visel okolo krku (ten, který nakonec použil Raddle) a v něm byl obrázek krásné dívky s havraními vlasy.
„Wow, velmi pěkná, Sale,“ hvízdl Harry.
„Myslím, že tady je pár věcí, které je třeba říct tvým studentům.“ řekl Filius a otočil se k Severusovi.
„Ano, změní to mnoho z jejích myšlení.“ odpověděl Severus.
„Myslím, že v nejbližších dnes si budeme muset dohodnout setkání a přepracovat některé detaily týkající se nových změn, které plánujeme zavést. Vím, že si ten den nějak naplánujete.“ řekla Minerva.
Severus přikývl a Harry se postavil na odchod, když se k nim postavila Minerva a promluvila. „Mrzí mě ta minulá noc, kdybych to byla věděla, neposílala bych Tibbse.“
„O co ti jde, ženská?“ zeptal se Severus.
Minerva ho ignorovala a pokračovala: „Jsem z vás tak šťastná, myslím, že jste jeden pro druhého jako stvořený, tvoříte doopravdy skvělý pár.“ Potom je oba políbila na tváře.
Když vyšli z její pracovny a šli dolů do sklepení, Harry se zeptal Severuse: „Jak to věděla?“
„Jak se to dozví každá žena? To je jedna ze záhad tohoto světa.“
Když dorazili až do jeho komnat, Severus zvolal: „Místy!“ a hned na to k nim přišel domácí skřítek s velkým úsměvem.
„Dobrý den, pane Severusi, to je doopravdy krásný hábit, patří panu Harrymu?“ obrátila se a spatřila přicházejícího Harryho. „Dobré ráno, pane Harry, na dnešek jsem vám zabalila dobrý oběd. Určitě při tom prohledávání a bádání vyhládne.“
„Misty!“ řekl Severus a v jeho hlase bylo slyšet vážnost, kterou měl obyčejně vyhraněnou pro své studenty, ale malý domácí skřítek si to nevšímal a odběhl pryč, aby přinesl připravený koš.
„Misty!“ zvolal Severus a rukami založenými v bok. Domácí skřítek se vrátil s košíkem a okamžitě začal Harrymu vyprávět o dvojité fondánovo-čokoládovém dortu, který sama Místy upekla a zasmála se, když viděla, jak se mu rozzářily oči. Utekla zpět do kuchyně.
„Misty!“ řekl Severus a dupl nohou, když se vrátil zpět s kouskem dortu položeného na talíři a hned ho podávala Harrymu, který ho ochutnal a následně po té úžasné dobrotě zavřel oči… Severuse to na chvíli rozptýlilo, dokud si nevšiml Místy, která se na něj usmívala.
„MISTY!“ přísně se na ní podíval Severus a domácí skřítek si povzdychl. „Co?“
„Ty víš co,“ Severus stáhl ze sebe půjčený hábit a ukázal na dříny a tričko, které měl pod ním.
„Nevím, proč vás to rozčiluje. Budete prozkoumávat Merlin ví jaké hloubky, abyste získali přísady do lektvarů z mrtvého hada a určitě budete celý od slizu. Vždy okolo toho uděláte rozruch, že vaše dobré hábity jsou zničené a že těchto se chcete zbavit; kromě toho, jsou pohodlné a vypadáte v nich dobře, nemám pravdu, pane Harry?“
„Ano, vypadá přímo božsky. Misty, budu ti vděčný, jestli povyhazuješ všechny jeho staré hábity a naplníš jeho šatník věci, jako jsou tyto.“
Severus se na Harryho zamračil. „Nepomáháš.“
„Ale samozřejmě, že pomáhám. Pomáhám MIsty.“
„Pan Harry je dobrý chlapec,“ obrátila se k Severusovi. „měl byste se ho raději držet, líbí se mi.“
Potom se otočila spět k Harrymu a vzala od něj prázdný talíř. „Mám dobrý recept na pravé italské lasasgně, pomůžu je Kráturovi připravit na večer, až se vrátíte.“
Harry jí políbil na vrch hlavy. „Jsi poklad, nechej toho nevrlíka tak a odejdi se mnou,“ dobíral si jí Harry.
Nyní už Severus špulil ústa.
„Och, ale kdo by na něj potom dohlížel, nedokáže se ani pořádně obléct. Jestli to necháte na něm, bude vždy chodit v těch jistých nudných, černých hábitech… jen se na něj podívejte, vypadá jako stracené štěně.“ popichovala Severuse Misty.
Harry se zasmál a přistoupil k Severusovi. „Myslím, že ho jednoduše budeme muset vzít s sebou,“ řekl a potom ho vášnivě políbil.
Misty se usmála a odešla do jednoho z pokojů, aby se vrátila se starou vypadající taškou (Harrymu to připomnělo jeho starou tašku, kterou měl na základní škole) a s malým batohem.
Severus se na Harryho usmál a potom se s úšklebkem obrátil k Misty. „To neznamená, že ti odpouštím,“ řekl a vzal si od ní tašku.
„Och, ale to já vím, že mě milujete,“ ušklíbla se a potom se obrátila k Harrymu. „Pane Harry, připravila jsem pro vás balíček nouzových zásob, jsou tam navíc flašky na vodu pro váš tím, pergamen, brka a další prostor na uložení čehokoliv, s čím si budete přát vrátit.“ potom vzala koš s obědem, zmenšila ho a vložila do batohu.
Harry ho s vděčností přijal. Aby byl upřímný, na nic z toho ani nepomyslel (sice si byl jistý, že Hermiona ano).
Misty si chvíli prohlížela Harryho a potom řekla: „Pan Severus má ještě další džíny a nějaké trička, které byste si mohl půjčit, jestli se chcete vysvléct z toho formálního hábitu.“
„Byl bych nesmírně vděčný.“ řekl Harry a Misty ho vtáhla do ložnice.
Severus kontroloval tašku a ujišťoval se, že má všechno, co potřebuje (jako vždy, Misty dala všechno na místo), když vešel Harry do pokoje oblečený do černých riflí a modro-stříbrného trička (Filius – poslední narozeniny). Misty trochu upravila velikost, aby mu seděli a Harry vypadal doopravdy ohromujíce.
Severus na něj jen zíral.
Harry ho opět políbil řekl: „Pojďme, fešáku, měli bychom raději jít, jinak se nám to vůbec neoplatí.“
Harry si přehodil batoh přes záda, chytil Severuse za ruku a potom, co ještě jednou poděkoval Misty, opustili sklepení a zamířili do dívčích záchodů na druhém poschodí.
Hermiona spolu s Nevillem už na nich čekali před vchodem do umývárny Uršuly a oba měli oblečené džíny a trička. Neville řekl Hermioně, že je překvapivě vzrušený.
„Kdybys mi před rokem řekla, že se budu nadšeně těšit na prohlídku Zmijozelovy komnaty s profesorem Snapeem, řekl bych, že ti přeskočilo.“
„Ano, věci se změnili,“ zasmála se Hermiona, „ale k mnohem lepšímu.“
Neville souhlasně přikývl.
Když spatřili blížícího se Severuse a Harryho, oběma jim spadla čelist. Zatím, co na Harryho oblečeného v riflích a tričku byly zvyknutí, byl to Severus, kdo je úplně ohromil.
„Severusi, vypadáte, vypadáte…“ začal Neville.
„Nádherně. Už chápu, proč během školního ruku nosíte ty nudné hábity. Kdyby vás takto viděly děvčata ze školy, žádná z nich by se už nevěnovala hodině, ale všechny by na váz zíraly,“ řekla Hermiona s úsměvem.
„Vskutku. Všechny děvčata v této škole jsou jen tupohlavci, a když už o tom mluvíte, tak i všichni chlapci. Pojďme na to, nejsme tu proto, abychom diskutovali o mé oděvy.“ zašklebil se Severus a nakrátko tak trojici připomenul jejich věčně naštvaného profesora lektvarů.
Všichni čtyři postupně vstoupili do Komnaty a Severus, Hermiona a Neville rychle připravili části svlečené kůže. Dohodli se, že vezmou jen pár kusů, ostatní nechají na jindy – Komnata měla jedinečné ochranné a konzervační kouzlo, takže všechno, co tu zůstane, bude dokonale zachované. Tak bude možné se k přísadám dostat i v průběhu mnoha dalších let, když bude třeba.
Harry si všiml, že díra ve stěně byla rozšířená a vytvářela tak malé potrubí; předpokládal, že to udělal Filius, když byly dole naposledy. Nechal ty tři u baziliškové kůži a sám se vydal přímo dovnitř komnaty. Vyčaroval velkou ohnivou kouli, kterou poslal nahoru pod strop, takže měl světlo podobné světlu u mudlovské žárovky. Celá komnata byla zaplavená světlem a nevypadala tak děsivě, jak si jí pamatoval.
Podíval se na mrtvého baziliška a divil se, jak ho jeho dvanáctileté já dokázalo zabít. Povzdychl si; byl to jen další test. Rozhodl se jít dál. S několika instrukcemi, které mu dal Sal, se Harry přesunul do zadní části místnosti k Zmijozelově soše a našel vchod do hlavních prostor komnaty.
Přešel dlouhou chodbu, která končila velkou kruhovou místností, ze které vedlo dvanáct chodeb. Vypadalo to jako velké hodiny. On vyšel průchodem ‚šesti hodin‘ a proti němu stál velký oblouk, s pracně vyřezaným baziliškem po obvodě celého oblouku. Ten vedl do baziliškového ‚pokoje‘, kde Harry předpokládal, že by našel víc kostí – a sice nebyl vystrašený, rozhodl se nejít tam sám.
Salazar mu řekl, že průchod s ‚trojkou‘ vede do knihovny a ‚devítka‘ vede do laboratoře na přípravu lektvarů a do Salovy pracovny. Ostatní průchody vedly k labyrintu, v kterém by člověk bloudil několik dní, jestli ne rovnou celé věky.
Harry se rozhodl, že dnes se soustředí na knihovnu; do laboratoře by měl jít později se Severusem. Kráčel přímo k příslušnému průchodu a došel až ke dveřím s vyrytým hadem. Na rozdíl od ostatních takových hadech, tento zvedl hlavu a promluvil: „Co tu děláššš, sssynu Nebelvíra?“
„Hledám Sssalazarovu knihovnu,“ odpověděl Harry a upřeně hada pozoroval.
„Nejsssi tady vítaný, Nebelvíre.“
Harry nechal svou magii vzplát. „Sssalazar mi dovloli sssem přijít.“
„To je lež, kterou jsssi řekl královi hadů, abyssss ho dossstal odtud pryč.“
„Rani je mrtví; zabil jsssem ho už před víc jak šššesti lety.“
Had se trochu posunul. „Jsssi tak podobný Nebelvírovi, zabíjet ušššlechtilé ssstvoření jen proto, že ti ssstojí v cestě.“
„Chtěl zabít nevinnou ssstudentku, pár dalššších ssstudentů z jeho pohledu zzzkamenělo a on by ssse potom vrátil, aby ublížil ossstatním. Nemohl jsssem dopussstit, aby ssse to ssstalo.“
Vypadalo to, že had si ho měří pohledem. „Co ssse ssstalo druhému dědicovi, ty nemáššš Zzzmijozelovu krev, takže on není tvůj otec.“
„Ne, ale jsssem jeho dědicem. Také jsssem ho zabil. Zavraždil tisssíce lidí a zabíjel by dál. Musssel jsssem ho zassstavit, bylo to buď já nebo on.“
„On využil vědomosssti, které zíssskal v této knihovně na to, aby podpořil zlo a sssvár. Ty jsssi mocný, sssvětlý kouzelník a sss těmito vědomossstmi by sssesss mohl ssstát temným. Měl bysss moc zničit nejen kouzelnický sssvět, ale také celou exissstenci. Proč bych ti měl dovolit vssstoupit?“
„Můj nynějššší život byl využitý na ochranu ossstatnícch a možná v tom budu pokračovat i nadále. Jesstli mi knihovna v tom může possskytnout vědomosssti, které by mi mohly pomoct, byl bych za to velmi vděčný. Ale máššš pravdu, jsssem mocný a vím, že sss mocí a vlivem, který mám ve ssspolečnosssti, je šššance, že bych ssse mohl obrátit k temnotě. Toho ssse i nejvíc děsssím, že ssse ssstanu sssvým největššším nepřítelem. Jessstli mě budou vědomosssti z této knihovny pokouššššet udělat to, potom už víc nechci vssstoupit.“
Had se usmál. „Dovolím ti vssstoupit, nebudeššš všššak moct odssstranit žádnou knihu ani sssvitek a dám ti na zodpovědnossst každého, koho sssem přivedeššš, i když si vyhrazuji právo nevpussstit dovnitř každého,“ dveře se otevřeli, ale had na něj stále hleděl. „Dbej na moje varování, mladý Nebelvíre, znalosssti můžu být velmi nebezpečné.“
Harry nevstoupil, ale řekl. „Můžeš vidět do mojí duššše, ssslib mi tedy, že jessstli nadejde den, kdy příjdu k tvým dveřím a ty uvidíššš v mé duššši nějakou temnotu, nedovolíššš mi vssstoupit.“
Had vypadal být potěšený. „Ať ssse tak ssstane.“
Harry vstoupil dovnitř. Jeho magie pulzovala a následně zavázala slib, „Ať ssse tak ssstane.“
Místnost, do které vstoupil, byla krásná; osvětloval jí Věčný oheň, který hořel na něčem, co vypadalo jako malá, zahrazená skalka uprostřed místnosti. Na jedné straně pokoje stál dřevěný stůl s koženým křeslem a na druhé straně se nacházelo několik polic s knihami a skříňka se svitky. Když Harry vešel, ucítil jakýsi chlad a věděl, že je to zlo vycházející z knih.
Harry statečně kráčel dál a prohlížel si různé tituly naskládané v regálech; většina z nich nebyly ani v anglickém jazyce a některé vypadali velmi staře a ošoupané. Harry mlčky uvažoval, že v případě, jestli má tato místnost stejné ochranné a konzervační kouzla, jak staré musí ty knihy ve skutečnosti být.
Přistoupil k několika knihám, které nevyzařovali žádnou zlou magii a všiml si, že byly psané něčím, co vypadalo jako psaný hadí jazyk. Harry předpokládal, že to napsal sám Salazar. Vytáhl jednu z těch knih a otevřel jí. Byla to kniha lektvarů, která obsahovala návody na přípravu různých lektvarů, od takových, které někdo přeměnil na žábu (Harry se zasmál a vzpomněl si na jednu mudlovskou pohádku), až po lektvar na růst vlasů; u kterého Harry zaznamenal, že na jeho přípravu třeba jednu unci na jemně namleté skořápky na husího vejce. Dále si Harry všiml lektvar na lykantropii, ale mezi jednotlivými složkami byl i krev a srdce novorozeného dítěte (ne staršího jak 12 hodin) … Harry se otřásl vědíc, že Remus by mu nikdy neodpustil, kdyby věděl, z čeho byl tento lektvar vyrobený.
Harry si vzal jednu knihu a pobaveně si všiml, že je to Salazarův deník. To by mohlo být zajímavé čtení – sice i nyní, když poznal jeho portrét, bál se, aby se o Salazarovi nedočetl něco nepříjemné.
S knihou v ruce přešel ke stolu, posadil se a víc jak dvě hodiny si z ní četl, když zaslechl hlas vycházející ze svého komunikačního zrcadla. Byl to Severus.
„Kde jsi?“ ptal se Severus.
„Jsem v knihovně. Jak vám to jde?“
„Nasbírali jsme už většinu z toho, co jsme na teď z baziliška chtěli. Můžeš přijít k nám? Nevíme, kde se nacházíš.“
Harry v pozadí zaslechl Nevillův hlas: „Hej, ty máš jídlo a my jsme hladoví.“
Harry se zasmál a řekl: „Za chvíli jsem tam.“ Knihu nechal na stole, zvedl svůj batoh a odešel z knihovny.
Když vystoupil z místnosti, zaslechl hadův chichot. „Zdášššš ssse být v pořádku. Měl jsssem jisssté pochybnosssti.“
Harry se vrátil zpět do hlavní části komnaty a spatřil Severuse a Hermionu, jak sedí na zemi a opírají se o sochu Salazara, poměrně dost vzdálení os baziliška, kterému nyní na jedné straně chyběl pořádný kus těla.
Trochu dál byly naskládané nějaké flašky a nádoby, které byly pořádně označované a zabalené.
Neville stál nedaleko příkopu, který se částečně táhl při soše a umýval si tvář a hruď. Harry viděl, jak se Severus na Nevilla dívá, a vlk v něm zavrčel. Všichni tři se obrátili a podívali se na něj.
Severus zčervenal a sklopil oči.
Hermiona se zasmála a přišla k němu. „Jaká byla knihovna, bylo tam mnoho knih? Dokážu si představit, že tam byly staré knihy psané převážně v jazyku keltů, v latině anebo dokonce v řečtině. Přinesl jsi nějaké s sebou?“
Normálně by se Harry její nevázanosti zasmál, ale nyní stále sledoval Severuse. Odpověděl bez toho, aby se na ní podíval: „Ne, z knihovny se nedá nic vzít, strážce by to nedovolil.“
„Mohl bys mě… nás tam vzít? Ráda bych to tam viděla,“ řekla a skoro radostí skákala. Harry se k ní otočil a velmi vážným hlasem promluvil: „Ne, je to příliš nebezpečné, z většiny knih je cítit zlo a mohli byste být příliš velkým pokušení prostudovat si je. Nemyslím si, že já sám tam budu chodit příliš často.“ Hermiona byla velmi zklamaná, ale znala Harryho dost na to, aby na něj netlačila, když použil tento tón hlasu.
Vzala od něj batoh, vytáhl z něho košík s jídlem a vrátila mu původní velikost. Harry se na ní pozorněji podíval. „Hermiono, není to Nevillovo tričko?“
„Ano, vystříklo na mě trochu baziliškové krvi a ta začala propalovat moje šaty až na kůži.“ řekla Hermiona a její tvář měla velmi silný odstín červené.
Harry se vyplašeně zeptal: „Popálila ses? Jsi v pořádku?“
„Jsem v pohodě. Severus pro každý případ vzal flaštičku fénixových slz a kápl mi z ní jednu kapku na kůži v místě, kde se jí dotkla krev. Stejně i na Nevillově ruce.“
Přišel k nim i Neville a se širokým úsměvem řekl: „Hej, kamaráde, co sis myslel, že se stalo? Snad si nemyslíš, že bychom vykonávali nějaké orgie bez tebe?“ zasmál se a potom vážněji dodal, „Kromě toho, Lenka by mě stáhla z kůže, kdyby to nebyl stav nouze.“
Hermiona se prohrabovala v batohu a našla malý ručník, který také zvětšila a podala ho Nevillovi spolu s červeným tričkem, po čem se Harrymu ulevilo.
Harry si prohlížel tričko a smál se Neviolovému výrazu tváře, když si přečetl nápis ‚Zmijozel válí‘, napsaný zelenými písmeny.
Hermiona akorát dělila oběd; Harry si vzal sendvič a dýňový džus pro Severuse, který si ho beze slova vzal. Harry si před něho klekl a řekl, „JSI MŮJ!“ Hned potom ho hluboce políbil a Severus se úplně poddal.
Když se od sebe oddělili, Harry zaslechl Hermioniné hvízdnutí a Nevillův výkřik: „Už bylo na čase, do pekla.“
Po obědě všichni odešli najít laboratoř na výrobu lektvarů, které byly také chráněné vyřezávaným hadem. Had jim před tím, než je vpustil dovnitř, položil pár otázek o složitých lektvarech, na které Severus bez váhání odpověděl.
Laboratoř byla velmi dobře zásobená a Severus vypadal jako dítě na Vánoce, když si prohlížel všechno to vybavení a přísady, které byly pěkně uložené; na Nevillovo potěšení tam byly i několik doopravdy velmi vzácných a starověkých rostlin a semínek.
Harry opustil trojici a přesunul se ke dveřím na boku laboratoře, o kterých předpokládal, že vedly do Salovy pracovny.
Byla to velká místnost laděná do vkusné, zelené barvy. U jedné stěny stál prostorný gauč, nad kterým visel prázdný rám. Dál tam byl stůl s lampou, prázdným kalamářem s brkem a malým, zarámovaným obrázkem Salové manželky a (jak Harry předpokládal) jeho dvou synů. Také viděl knihovničku s mnoha časopisy o lektvarech, mezi kterými si Harry všiml nějakých studentských papírů a písemných projektů.
Nad obrovským krbem byl obraz Velké síně. Harry popošel k němu a uvažoval, zda byl ten krb napojený na školní letax, a jakoby odpověď na svou otázku, si všiml malý pohár stojící na krbové římse, který byl plný letaxového prášku. Harry v krbu zapálil oheň a snažil se zavolat do ředitelčiny pracovny. Nic. Potom to zkusil znovu, tentokrát však změnil cíl a vyzkoušel zavolat do Zmijozelské místnosti, avšak opět se nic nestalo.
Rozhodl se pokračovat dál v prozkoumávání místnosti a všiml si dvou dveří, vpravo a vlevo od krbu. Dveře na pravé straně vedli do malého pokoje s jednou postelí a malou skříní, ve které visely dva jednoduché zelené hábity.
Levé dveře vedly do koupelny, ve které stála starověká porcelánová vana na nohách s drápy a záchod. Také tam byl malý stolík se džbánem a mísou.
Když se Harry rozhlédl i tady, vrátil se zpět do obýváku, posadil se na gauč a přemýšlel, že to byla celkem pěkný pokoj pro svobodného muže, anebo pro mistra lektvarů, který trávil mnoho času v laboratoři. Podíval se na dveře vedoucí do laboratoře. Severus by to tu miloval.
Potom se opět zahleděl na krb a přemýšlel o jeho záhadě. Buď ho bylo třeba připojit anebo to na římse nebyl letaxový prášek. Také dávalo smysl, že Sal by nechodíval do Komnaty přes vchod z dívčích záchodů, musel mít rychlejší způsob, jak se sem dostat, ale takový, který by mohl používat jen on, který by zůstal tajemstvím. Potom to Harrymu docvaklo – hadí jazyk.
Znovu přistoupil ke krbu a tentokrát místo určení vyslovil v hadím jazyce. Zvolal „Pracovna ředitelky“, a plameny v krbu zezelenaly. Harry strčil do krbu hlavu a potom už byl v Minerviné pracovny. Všiml si, že se na něj dívají všichni čtyři zakladatelé (a také všechny ostatní portréty). Zavolal na Salazara a v hadím jazyce mu oznámil, že se právě nachází v jeho tajné komnatě. Salazar se zasmál a řekl mu, že se tam s ním setká.
Harry vyšel z krbu a spatřil Salazara ve svém rámu nad gaučem. Asi půl hodiny rozmlouvali o této komnatě a Harry se dozvěděl, že pokoj, ve kterém se právě nacházel se nazýval ‚Salazarovo doupě‘, a že se sem dá dostat z kteréhokoliv školního krbu, jen při tom musí použít hadí jazyk. Sal říkal, že Tom tu nikdy nebyl, protože had, který strážil vchod do laboratoře, mu nedovolil vstoupit.
Když mu Harry řekl o svém setkání se strážcem knihovny, Sal se rozesmál. Avšak potom mu vážným hlasem řekl, že knihovna obsahuje mnoho temných knih, které v průběhů roků zakladatelé zabavili různým temným čarodějům a ten strážce tam je proto, aby chránil svět před jejich obsahem a vědomostmi, které jsou v nich ukryté. Harry si pomyslel, že tam přidá některé Voldemortové artefakty a knihy, a Sal s ním souhlasil, říkajíc, že strážce nedovolí nikomu odtud odejít s jakýmkoli předmětem, který se tam nacházel, s výjimkou osoby, která tam ty předměty umístila.
Harry si Sala dobíral kvůli deníku a ten dal jemu i Severusovi povolení si ho přečíst. Řekl, že by se takto mohl dozvědět něco víc o něm, i o ostatních zakladatelích. Harry si nebyl jistý, zda chtěl, aby Severus šel do knihovny, ale Sal ho ujišťoval, že by měl Severusovi důvěřovat.
Salazar řekl, že do Komnaty mohl zavolat i skřítky, ale musel je zavolat přímo z Komnaty, nemohl je tam jen poslat z nějakého jiného místa. Harry zavolal Odgena, který hned vešel dovnitř. S Ogdenovou pomocí Harry rozšířil ložnici a umístil tam velkou postel s nebesy, podobnou té, kterou měl ve svých komnatách. Ogden také zvětšil a zmodernizoval koupelnu, sice Harry nechal původní vanu.
Dál mu Salazar vyprávěl o malbě Velké síně, která ukazovala živý obraz kterékoliv místnosti v Bradavicích, s výjimkou bytů pro hosty, učitelských komnat a samozřejmě, všechny koupelny. Harry požádal o zobrazení Salazarového soukromého laboratoře, kde se Severus, Hermiona a Neville právě balili. Ogden potom odešel do laboratoře a Harry se zasmál, když viděl, jak všichni tři vyskočili, když spatřili přicházejícího skřítka. Ogden jim se vším, co vybrali, pomohl a vzal to zpět do Severusovy laboratoře.
Všichni tři se potom setkali s Harrym, který zavolal Kráturu, aby jim přinesl nějaké občerstvení. Čekali pět minut, než si Harry vzpomněl, že musí Kráturu zavolat zpět.
O půl hodiny později jim Hermiona řekla, že musí odejít, protože se má setkat s Dracem, aby prodiskutovali plány pro výlet do Austrálie (Harry si jí dobíral kvůli tomu, že jejich setkání mělo probíhat v mudlovské restauraci). Neville musel také odejít s tím, že jeho babička se vrací zpět na Longbottom Manor; on se tam také chystal strávit noc a ráno by se měl vrátit. Harry použil krb, uvedl jejich místo určení a potom oba odešli.
Když byli sami, Harry řekl Severusovi, že ho chce vzít do knihovny. Severus mu řekl, že se potřebuje osprchovat a požádal ho, zda by ho nemohl vzít zpět do jeho komnat. Mohli by se potom později vrátit. Harry ho však zavedl do koupelny, která měla nyní i sprchu a teplou vodu, a zavolal Misty, aby přinesla Severusovi oblečení (na co se Severus zamračil).
Dokud byl Severus ve sprš, Harry se opět usadil a povídal si se Salazarem o jeho ženě a dětech po tom, co mu ukázal obrázek, který stál na stole. Bylo na něm vidět Salovu lásku k rodině, co vedlo Harryho myšlenky zpět k Severusovi a možnosti mít s ním rodinu. Potom se Harry omluvil; Salazar se na něj zeširoka usmál a odešel ze svého rámu.
Severus stál pod sprchou a přemýšlel o dni, který prožil; byl přímo neuvěřitelný. Mohl posbírat několik nejvzácnějších přísad do lektvarů na světě. Potom tam byla Salazarova laboratoř, která byla vybavená lépe než by se mu, kdy zdálo. Mysl měl přímo otřesenou z toho množství lektvarů, které by mohl udělat a když mu Harry ukázal skříňku s časopisy o lektvarech, myslel si, že zemřel a dostal se do nebe. Jeho myšlenky však byly přerušené, když zaslechl, že se otevřely dveře do sprchy a jemu pohled padl na fantasticky vysportovaného nahého Harryho, který právě vstoupil do sprchy… ano, nebe.