Kapitola 21. Odpuštění
Harry stál na střeše Los Magos a zhluboka dýchal. Severus mu velmi ublížil a chtělo se mu plakat. Po Ginny, Ronovi, Molly, Albusovi, Poppy a jeho otci by ho nemělo překvapovat, že mu Severus ublížil. Na tvář mu spadla slza a on jí rychle setřel. Nebude plakat. Nejlepší bude, když svoje srdce pro každého zavře.
Podíval se pod sebe dolů na ulici a spatřil rozhlížejícího se Severuse. Hledal Severus jeho? Harry byl naštvaný ale v koutku duše byl rád, že Severus šel za ním a hledal ho… sice ve špatném směru, ale snaha tam byla. Harry ustoupil o pár kroků dozadu, nyní Severuse vidět nechtěl, potřeboval se vyventilovat, potřeboval se dostat pryč, potřeboval létat.
Vytáhl neviditelný plášť a omotal si ho okolo ramen. Harry zabalený v plášti skoro celý, přičemž neviditelný plášť byl nyní něco jako jeho druhá kůže, byl úplně neviditelný. Proměnil se na gryfona, plášť mu zajišťoval bezpečí a napůl lev a napůl orel byl neviditelný.
Roztáhl křídla a po tom, co se ujistil, že ho plášť stále zakrývá, vzlétl. Když se ohlédl za sebe, viděl sklíčeného Severuse vracejícího se zpět do hotelu. Otočil hlavu na sever a pospíchal pryč.
Severus se vrátil do hotelu. V srdci a v duši měl velkou díru. Pomalu kráčel k výtahu. V tom k němu přistoupila dvojčata de Medici, každý z jedné strany a chytili ho za ruce. On je zlostně odtlačil pryč. Výtah se otevřel a na Severusovu hrůzu ho dvojčata následovala dovnitř.
„Co je s tebou, Snape?“
„Zdá se, že nás u sebe nechceš.“
„Já nevím, Lorenzo; zdá se mi, že nerozumí, že se nám nyní zodpovídá.“
„Ano, Giovanni, Snape jen stále nechápe, že nyní, když se připojil k naší skupině bude dělat to, co budeme chtít…“
Oba se k němu přisunuli blíže.
A právě nyní…“
„…je to on, co chceme…“
Nestihli ani domluvit, když je Severus oba neverbálně a bez hůlky omráčil a když se výtah zastavil, vyšel z něj sám nechávajíc ty dva ležet na zemi.
Otevřel dveře do apartmánu, vešel dovnitř a hned je za sebou i zabouchl. Opřel se zády o dveře a zhroutil se na podlahu.
Misty ho přesně v této pozici našla o několik hodiny později.
Harry nechtěl jít domů, ale kde byl jeho domov? Gryfon letěl rychle a za krátký čas už viděl břehy Anglie. Chtěl mluvit s někým, kdo by ho vyslechl a nesoudil, s někým jako otcem. Bez přemýšlení letěl dál, dokud nespatřil Doupě.
Když přistál, část z něj se divila, proč tam byl. Rozhodně nechtěl vidět Molly, Rona anebo Ginny, ale chtěl svou rodinu. Proměnil se zpět na sebe a pomalu kráčel směrem k domu.
Viděl Artura a Billa s Viktorii v náručí jak vycházejí ven z domu a míří do kůlny. Harry šel přímo za nimi.
Oba se skláněli a vzali si sekačku, když se dveře otevřely a oni při pohledu v tom směru nikoho neviděli. Artur instinktivně schoval svého syna a vnučku za sebe a vytáhl hůlku. „Je tam někdo? Charlie?“
Harryho jeho reakce šokovala, ale zapomněl na to, že byl stále pod neviditelným pláštěm. Rychle si sundal plášť a viděl, jak Artur a Bill se uklidnili.
„Harry, co tu děláš? Myslel jsem, že tento víkend budeš v Barceloně?“ zeptal se Bill a posunul si Viktorii do pohodlnější pozice.
Artur se podíval na Harryho a viděl, že výraz na chlapcově tváři byl podobný tomu, který měl na tváři Bill, když se s ním rozešla jeho první snoubenka… Och, drahý. Artur se obrátil k Billovi a věnoval mu pohled, který jeho syn okamžitě pochopil.
Bill popošel k nim, soucitně položil ruku Harrymu na rameno a potom odešel poskytujíc tím dvěma soukromí.
I po tom, co Bill odešel, Harry jen mlčky stál dívajíc se na Artura. Artur se podíval na chlapce, kterého považoval za svého sedmého syna a popošel k němu. Pevně ho objal a držel ho v náručí, když začal plakat.
Harry plakal. Všechna bolest, který se mu za poslední týdny nahromadila v srdci, vyšla na povrch. Plakal, dokud už neměl víc slz a Artur ho jen držel bez toho, aby něco řekl.
Když Harry skončil, Artur vyčaroval malou pohovku a Harry si vylil své srdce, říkajíc Arturovi o jejich hádce se Severusem a že se cítil jako kdyby byl doopravdy tím netvorem, kterého nemůže nikdo milovat. Řekl Arturovi o tom, že se cítil jako by už nikdy nemohl být šťastný a o svých pocitech a frustraci z posledních několika týdnů. Řekl mu o Jamesové zradě a pocitu, jako kdyby byla jeho duše roztrhaná a zjizvená. Překvapil dokonce sebe samého, když Arturovi řekl o tom, jak použil relikvie a zavolal Smrt, jak poslal svého otce do pekla, jak považoval sebe samého za strašného člověka a jak ho Osud potrestal tím, že ho nyní Severus nenávidí.
Artur ho poslouchal a nechal ho mluvit a plakat. Sem-tam dodal nějaké slovo anebo frázi, ale z větší části Harryho nechal mluvit svobodně. Byl šokovaný a trochu vyděšený, když mu Harry řekl o Jamesovém konci, ale rychle si pomyslel na to, jak se Harry musel cítit a jaké to pro něj muselo být – poslat do pekla svého vlastního otce.
Když Harry skončil a už víc neplakal, začal mluvit Artur. S Harrym dlouho rozmlouvali o ovšem, co se za poslední týdny událo a Artur ujišťoval mladého muže jeho hodnotě. Nakonec prohlásil, „Víš, Harry, s mocí přichází i zodpovědnost a tobě bylo dané víc moci než komukoliv jinému, koho znám, takže na ramenou máš velmi mnoho zodpovědnosti. Ale to neznamená, že tomu musíš čelit sám. Když se ti věci vymknou kontrole, můžeš se s nimi podělit anebo přinejmenším si s někým promluvit.“
„Myslel jsem si, že ten někdo bude Severus.“
„A řekl jsi to Severusovi?“
„Ne… já…“
Artur si povzdychl a potom se zeptal, „Co k Severusovi cítíš?“
Harry se na něj podíval, chvíli mlčel a potom řekl, „Svými slovy mi ublížil… přirovnal mě k Ginny a Albusovi a řekl, že jsem se choval jako jeho pán… že jsem jako bolest hlavy…“
„Ano, to ti muselo ublížit, ale co k němu cítíš?“
„Miluji ho… musím být doopravdy strašným člověkem, stále ho miluji.“
„Ano, miluješ ho, není to poblouznění anebo silná přitažlivost, ale skutečná láska. A ty nejsi strašným člověkem. Když někoho miluješ z celé duše a když ten někdo udělá něco, s čím nesouhlasíš anebo něco, co ti ublíží, bolest je silnější, protože to bolí až do morku kostí. Ale neznamená to, že ho přestaneš milovat.“
„Stále miluješ Molly?“
„Ano, Harry, miluji; Molly je moje spřízněná duše a také je součástí toho, kým jsem. Nelíbí se mi, co udělala a stále se na ní velmi zlobím, ale neznamená to, že ji nemiluji. Už víc jak třicet let jsme manželi, nejlepšími přáteli a ještě o mnoho víc; mám s ní sedm dětí a prožili jsme spolu mnoho různých dobrodružstev. Molly a já jsme prožili jak dobré, tak zlé časy, časy, kdy jsem měl chuť udělat něco vážně špatného… stejně mě nahněvala i tentokrát, ale nemohl jsem jí začít nenávidět. Nenávidím to, co udělala, ale ne nenávidím jí. Každopádně vím, že se mnohokrát stalo, že jsem i já udělal pořádný nepořádek a musel jsem spát ve své pracovně, no i ona mi nakonec vždy odpustila.“
Harry poslouchal a věděl, že ve svém srdci by Severusovi odpustil, jen ne hned teď.
„Víš o tom, Harry, že byla doba, kdy jsme Molly a já žili odděleně?“
Harry zavrtěl hlavou a nespouštěl z Artura pohled.
„Nedivil ses někdy, proč je mezi Charliem a Percym tak velký věkový rozdíl? Molly a já jsme se strašně pohádali a hádka mezi dvěma lidmi s červenými vlasy, no, napětí bylo… ehm, výbušné a já jsem jí nakonec uhodil tak silně, že spadla a uhodila se hlavou do stěny. Byl jsem příliš vyděšený na to, abych jí odvedl do sv. Munga, takže jsem jí léčil sám, doufajíc, že nezemře. Když se probudila, měla mírný otřes mozku, roztržený ret, pohmožděnou tvář a černé oko. Vzala Billa a Charlieho a odešla.“
Harry byl šokovaný, „Nikdy bych si nebyl pomyslel… nikdy jsem tě nebral jako násilný typ.“
„No, naučil jsem se svůj hněv kontrolovat. Ona se vrátila zpět domů k rodičům a když přišli její bratři, aby ze mě vymlátili duši – našli mě připraveného použit na sebe kletbu Avada Kedavra. Sám sobě jsem ublížil víc, jak by mi mohli ublížit její bratři. Potom jsme šli do poradny, já jsem se zúčastnil speciálních sezení a Molly se nakonec vrátila. Hněvala se na mě pro to, co jsem jí udělal, ale věděla, že to přišlo v zápalu hádky a za normálních okolností bych to neudělal. Ale to můj čin neomlouvá.“
„Dole na ulici jsem viděl Severuse jak se snažil mě najít mě po tom, co jsem odešel z apartmánu.“
„Viděl tě?“
„Ne.“
„Jsem si jistý, že se trápí tím, co udělal. Severus je složitý člověk, není jednoduché být špehem tak dlouho a přežít dvě války jen s využití vlastního důvtipu. Musel si držet odstup od každého, koho miloval, nemá žádné skutečné přátele a rodinu a ve skutečnosti by pro něj možná bylo lehčí vklouznout zpět do tohoto režimu, než se stát součásti normálního vztahu. Možná se víc bojí odhalit svou duši tobě, než ztratit ji u smrtijedů nebo jiných temných kouzelníků.“
„Zdál se být šokovaný tím, že jsem odmítl to, aby šel špehovat. Myslel si, že budu souhlasit a že budu nadšený informacemi, které získal. Ale byl jsem tak vyděšený, když jsem slyšel, že se chystá znovu stát se špehem. Já jen vím, že jestli zemře, když se vrátí zpět k tomu životu, nechci ho ztratit. Jsem příliš sobecký, když ho chci mít blízko sebe a chránit ho?“
„Je přirozené chtít chránit někoho, koho miluješ, Harry, ale také musíš pochopit, že Severus je velmi mocný kouzelník s vlastním rozumem, který byl dlouhý čas samotářem a tak bude trvat nějaký čas, dokud se nevyrovná s tím, že v tom rozhodovacím procese má i někoho jiného.“
„I tak jsem byl na vině já, vím.“
„Jde o to, Harry, že Severus vždy říkal věci, které ti ubližovaly stejně jako během těch dlouhých let i ostatním. Byl to prostě jeho styl, ale tentokrát ti jeho slova ublížily víc, protože už jsi byl emocionálně zjizvený po všem, co se událo v posledních týdnech, obzvlášť tvým otcem. Ano, Severus měl být chápající a ano, byl krutý, ale možná se na tebe jen automaticky osopil. Musel bránit svou pozici špiona už tolikrát, že když jsi to napadl, opět zvedl své štíty. Doopravdy si nemyslím, že ti chtěl ublížit úmyslně, Harry.“
„Musím s ním mluvit.“
„Myslím, že to by bylo rozumné.“
„Děkuji, Arture.“
„Kdykoliv, Harry, víš, že jsi jedním z mých synu, sice s černými vlasy,“ objal Harryho Artur a potom řekl, „Myslím si, že bychom si měli promluvit s Brianem o tom, co Sev zjistil.“
Harry nechtěl vypadat jako donášeč běžící za Brianem každou minutu, ale věděl, že ty informace byly důležité. Myslel si, že Severus by měl být ten, kdo podá zprávu, jelikož to on dostal informace, ale jeho instinkty mu říkaly, že by měl udělat to, co řekl Artur a tak přikývl.
„Dovol mi převléct se a vzít si kabát, doprovodím tě na Odbor pro kouzelnického práva.“
Harry s Arturem šli směrem k domu a vstoupili do kuchyně, kde seděli Bill a Charlie popíjející máslový ležák. Další podali Harrymu, když se Artur odešel převléct do svého pokoje.
„Takže, bráško, jdeme dnes večer zmlátit jistého mistra lektvarů?“ hravě se zeptal Bill.
„Ne, všechno bude v pořádku,“ odpověděl Harry.
„Jsi si jistý? V pondělí odcházím a mohl bych využít poslední minuty na trénink,“ řekl Charlie s úsměvem.
Harry se zasmál, „Je to fajn, došlo mezi námi jen k malému nedorozumění. Byla to stejně i má chyby. Kromě toho, Severuse bych zvládl i sám.“
Charlie Harryho zlehka (pro někoho, kdo je zvyklí na draky) uhodil do ramena a řekl, „Jsem si jistý, že ano, ale víš, mít starší bratry má jisté výhody.“
„Ano, Harry, nikdo nebude našeho malého bratra rozplakávat… stačí slovo, Harry, a my mu ukážeme.“
Harry se rozzářil, když věděl, že by dokázal vybojovat svou bitvu sám, byl šťastný s vědomím, že existují i takový, kteří by mu kryli záda… rodina. Posadil se, vzal si máslový ležák a potom se zeptal, „Bille, ještě jsi se nedostal k návštěvě Potter manoru, že?“
„Ne, stále se soustřeďuji na Raddle manor. Vím, že chceš spustit sirotčinec čím dřív a to sídlo si vyžaduje mnoho práce. Proč?“
Potom jim Harry oběma řekl o duchovi Jamese Pottera.
Artur sledoval a poslouchal tři chlapce u jejich rozhovoru a povzdychl si. Harry jim dvěma neřekl o relikviích a o tom, co udělal. Řekl jim jen, že toho ducha vyhostil. Artur měl podezření, že byl jedinou osobou, která věděla o všem, co se stalo. Věděl, že si musí s Harrym promluvit o relikviích, ale bude to muset odložit na jindy.
Po pár minutách, během kterých Bill s Charliem vykřikovali, že by Jamese poslali do pekla oni sami a potom, co Harry se začal cítit o mnoho lépe, řekl mu Artur, že je část jít.
„Pojď, Harry, použijeme letax a dostaneme se přímo do mé pracovny. Bille, Charlie, dejte tu pozor, my jdeme na ministerstvo. Nemělo by to trvat déle než pár hodin.“
Následně se Harry a Artur přemístili na ministerstvo magie.
Misty uklízela skříň s lektvary a dělala seznam všeho, co by měl Severus doplnit, když ucítila podivný tah. Věděla, že se Severusem není něco v pořádku, všichni domácí skřítkové měli se svými pány a rodinou zvláštní pouto, ale Severusův osobní domácí skřítek s ním měl vyvinuté pouto ještě užší. Misty věděla, kdy jí její pán potřeboval.
Povzdychla si, Severusovi něco ublížilo. Potom přes jejich pouto cítila silnou emoci., jednu, kterou už před tím jednou cítila. Chvíli přemýšlela a potom si vzpomněla, naposledy tuto emoci cítila, když zemřela paní Lily… okamžitě se musela dostat k Severusovi.
Vyžadujíc většinu své magie se soustředila na svého pána a přemístila se k němu. Trvalo jí jistý čas a několik puknutí, než se dostala do jeho apartmánu v hotelu ve Španělsku.
Rozhlédla se okolo, celá místnost byla tmavá, ale to jí nevadilo, jelikož stejně jako všichni skřítkové, i ona viděla ve tmě velmi jasně. Rozhlédla se a potom ho spatřila, jak sedí opřený o dveře s koleny přitáhnutými k hrudi a hlavou položenou na kolenou.
„Pane Severusi, co se děje, co se stalo?“
Severus vzhlédl a spatřil malého domácího skřítka. Ani nebyl příliš překvapený, Misty vždy věděla, kdy byl v depresi.
„Harry… je pryč.“
„Och, pane Severusi, je mi to líto. Co se stalo?“
Velmi váhavě jí Severus povyprávěl, co se stalo a nakonec dodal, „Dal mi na výběr mezi jím a špehováním a já jsem si až příliš pozdě uvědomil, že jsem si vybral nesprávnou věc. Byl jsem tak hloupý.“
„Pane Severusi, pan Harry vás miluje, ano, byl jste hloupý, ale jestli mu řeknete, že vás to mrzí, jsem si jistá, že se vrátí.“
„Je pryč a nevrátí se už nikdy. Já jen… Já jen… Jsem takový tupohlavec.“
„Ano, to jste, pokud přijde na to ukázat lidem, jak velmi je milujete. A vy pana Harryho milujete.“
„Musím ho najít a omluvit se mu, ve svém životě jsem toho ztratil už moc, nechci ztratit i jeho. Pojď Misty, pomoz mi zabalit se, vrátím se zpět do Bradavic a najdu ho.“
„A co konference? Vaše řeč?“
„Všechno ostatní mi je momentálně úplně jedno.“
Artur a Harry se přemístili na OPUČP a zeptali se Briana, zda nemají chvilku volno. Byl překvapený, když spatřil Harryho, jelikož ho viděl i předcházející večer, ale pochopil, když mu Harry vysvětlil všechno, co mu o Leblancovi, Razim a ostatních řekl Severus.
Potom Brian po někoho poslal a o pár minut později vstoupil do místnosti muž průměrné výšky a váhy s hnědými vlasy a hnědými oči.
Brian ho představil jako Alexe Fishera, vedoucího Oddělení záhad. Po tom, co byli navzájem představeni, poděkoval Alex Harrymu za množství objektů černé magie, které jim nechal poslat z Raddlovského majetku.
Brian potom řekl Harrymu, že Alex byl informovaný o všem, co se děje a požádal ho, aby Alexovi sám povyprávěl to, co ví od Severuse.
„Jsem rád, že jste nás informovali, Harry, protože moje poslední jednotka na konferenci mi už podala informace o tom, že Severus Snape se připojil k Razimu. Chystali jsme se na skupinu uvrhnout síť a udělat zásah na konferenci, ale počkáme. Víme o novém lektvaru, který vyvíjí a že jsou blízko konce. Tehdy bylo příliš pozdě, abychom zabránili Ebole dostat se ven a tak nedovolím, aby se ven dostalo toto.“
„Máte ve skupině svého špeha?“
„Ano, máme, jedním oddělením záhad je Tajná Špionážní Jednotka.“
„Myslíte něco jako MI6?“
„Ano, úzce spolupracujeme. Každopádně, jeden z našich špionů byl schopný proniknout k Razimu a jeho skupině. Nepřišli jsme na spojení s Albusem, Flamelem a jeho Pánem, měli jsme dojem, že Razi byl nezávislou osobou pokoušející se vyplnit prázdné místo, které Voldemort zanechal. Nyní vidím, že to celé sahá hlouběji.“
Harry na chvíli zavřel oči a potom promluvil, „Severus si myslí, že může skupinu špehovat. Už byl kontaktovaný a dostal se k informacím, které jsem vám právě poskytl.“
„Ano, Snape je na naše rozpaky excelentní špion a přeji si, aby byl součástí našeho týmu během poslední vojny, ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad, když už vyšlo na světlo, že byl špehem. Byl by velmi úzce monitorovaný; Flamel už o něm ví a nebude váhat s jeho zabitím. Kromě toho si myslím, že on jen chce vás a Severuse dostat od sebe, když proroctví naznačuje, že spolupráce vás dvou jeho Pána sesadí.“
Artur ho přerušil, „A je váš špeh ve skupině spolehlivý?“
„Ano, náš chlapec je doopravdy dobrý a snaží sabotovat lektvar jak se jen dá; avšak byli jsme znepokojeni, že mistři lektvarů na konferenci budou schopni dokončit i navzdory tomu. Ale jelikož se přiblížil Snape, který se jak naznačujete také snaží jejich úsilí sabotovat, hned jsem mohl lehčeji dýchat.“
Potom Harry informoval Alexe o knihovně v Tajemné komnatě a o tom, že Razi a jeho Pán se chtěli dostat dovnitř.
„Slyšel jsem o té knihovně nějaké mýty, vím, že mnoho mých mužů by dalo roční plat jen za to, aby mohli vidět samotného strážce.“
„Ano, má zajímavý charakter, ale je mi líto, dolů nikdo nepůjde; Komnata a knihovna jsou na moji zodpovědnost a je to příliš nebezpečné,“ pevně prohlásil Harry.
Alex nic neřekl, ale přikývl.
„A co ty, Harry, je to nebezpečné i pro tebe?“ zeptal se Brian.
„Ano, to je vždy, ale už jsem na tom místě zavedl opatření. Jestli by strážce cítil, že jsem negativně ovlivněný, nedovolil by mi tam znovu vstoupit.“
„Harry, jestli vám to nevadí, rád bych se vás na něco zeptal. Předpokládám, že vy jste pan Black, který přisel se Severusem na konferenci,“ začal Alex a když Harry přikývl, pokračoval, „Za prvé, proč jste zaútočili na Sangreho?“
„Tak trochu mě sexuálně obtěžoval,“ potom Harry stručně vysvětlil, co se stalo a Alex se zasmál prohlašujíc, že už byl nejvyšší čas dát Sangremu to, co mu patří.
Po chvíli diskutování o Sangrem Harry informoval ostatní o svých plánech na pomstu (které všichni schválili) a zeptal se Alexe, „Je tu ještě něco, na co se chcete zeptat?“
„Ano, vlastně na dvě věci; jak jste se dostal zpět do Anglie bez toho, abychom o tom věděli, když moje jednotka mě informovala, že vy a Snape jste stále ve vaším hotelovém pokoji? Po tom, co se Snape dostal blíže, jsme se rozhodli vás oba monitorovat trošku důkladněji, hlavně po tom, co jste zaútočil na Sangreho. Nyní můžu hádat, že jste použil neviditelný plášť, abyste opustil hotel. Ale jak jste se dostal do naší krajiny?“
Harry si prsty prohrábl vlasy, trochu rozpačitě přešel pohledem Artura a Briana a odpověděl, „No, přiletěl jsem.“
„Přiletěl jste?“
„Ano, jedna z mých zvěromágských forem má křídla a já jsem přiletěl.“
Artur se na něj překvapeně podíval, „Ty jsi přiletěl z Barcelony?“
Harry přikývl.
Alex chvíli mlčel a potom opět promluvil, „Není vaší zvěromágskou podobou náhodou Gryfon?“
Šokovaný Harry se zeptal, „Jak to víte?“
„Jednoduše: Snapeova položka v aukci, přivázalo nás do šílenství naše snažení dozvědět se, odkud pochází. Jeden z mých mužů snažil udělat nabídku, ale cena byla vyšší, než sahal jeho povolený účet na náklady. Když jste řekl, že jste přiletěl, v mysli jsem si přebral zvířata, které by dokázali přiletět ze Španělska do Anglie za pár hodin. Zůstali mi tři možnosti: fénix, drak a gryfon. A jelikož je tu už několik tisíciletí od doby, kdy byl zaznamenaný nějaký magický zvěromág, no, už jste dokázal, že jste dost silný na to, abyste dosáhl na takovou přeměnu.“
Harry se zasmál mužové logice, není divu, že právě on je hlavou Oddělení záhad.
Potom se Alex vzrušeně zeptal, „Jak dlouho vám trval let do Anglie?“
Harry chvíli přemýšlel a potom odvětil, „Z hotelu do Doupěte… asi půl hodinu.“
„Úžasné!“ zvolal Alex a potom se zeptal, „Řekl jste jednu z vašich forem, kolik jich máte a jaká jsou to zvířata?“
Harry vstal, postavil se do prázdného prostoru Brianové kanceláře a proměnil se do všech svých forem. Poslední byl gryfon, který si vytrhl pero a podal mu ho.
Alex byl ohromený a díval se na pírko, jako by to byli korunovační klenoty.
Když se Harry proměnil zpět na člověka, Brian se na něj přísně podíval a řekl, „Připrav se na dlouhý rozhovor o používání své moci zodpovědně a legálně, mladý muži.“
Harry byl trochu šokovaný, ale byl rád, že měl někoho, kdo se toho chopí a udrží ho zodpovědného za svoje činy, takže přikývl a řekl, „Ano, pane.“
Artur se usmál a potom promluvil k Alexovi, který byl ještě stále v sedmém nebi, „Řekl jste, že máte na Harryho dvě otázky. Jaká je tedy ta druhý?“
„Ach, ano, je Snape s vámi? Nikdo ho neviděl od té doby, co šel nahoru do svého pokoje, zmeškal odpolední zasednutí semináře Tvoření lektvarů, na které byl zapsaný jako dozor a všechny zprávy poslané do jeho pokoje zůstaly bez odpovědi. Abych byl upřímný, mysleli jsme si… no, že vy dva… jste byli zaneprázdněný, ale když vy jste tady, přemýšlel jsem, zda byl s vámi?“
Harry začínal být velmi znepokojený, „Ne, ani nebyl a ani není se mnou.“
„No, není důvod na obavy, možná si jen zdříml. Když večer zmešká svou řeč, potom se budeme znepokojovat.“
„Myslím, že je na čase, abych odešel,“ řekl Harry, zatím co vstával.
„Počkejte, Harry, máme bezpečnostní letaxovou síť do bytu v Barceloně nedaleko vašeho hotelu. Můžete ho použít, protože mám podezření, že Watson nemá daleko k pořádnému vyškolení vašeho gryfona.“ zasmál se Alex.
Harry přišel do Barcelony s Alexem a zůstal dlouho dost na to, aby slyšel Alexe mluvit se svým španělským protějškem, že nebudou pokračovat se zátahem na konferenci.
Když Harry přišel do hotelu, šokovalo ho, že ho přešel pozdravit vedoucí hotelu.
Harry se omluvil za incident v restauraci a dostal potvrzení, že kompenzace byla vykonaná. Avšak vedoucí ho informoval, že už víc není v hotelu vítaný, jelikož organizátoři konference stáhli jeho jméno ze seznamu investorů.
Vedoucí mu podal dopis, ve kterém stálo ‚Děkujeme za váš zájem o lektvarovou komunitu, ale nepřejeme si vaše investice…‘ Podepsaný byl Sangrem.
Harry byl vytočený, když opouštěl jeho pracovnu, spatřil Sangreho a dvojčata de Medici, kteří spolu mluvili. Obrátili se k němu a Sangre mu poslal vzdušný polibek, když ho ochranka vyprovázela. Viděl Křiklana, který běžel k němu a překvapilo ho, když ignoroval ochranku a odtáhl ho pryč.
Severus vešel do pokoje a na posteli spatřil balíček zabalený ve stříbrném obale se stuhou. Opatrně se k němu přiblížil a viděl, že je od Harryho. Otevřel to a spatřil položky, které mu Harry koupil na aukci. Posadil se na postel a po tváři mu stekla slza.
Zaslechl, jak někdo zaklepal na dveře a také slyšel, jak je Misty otevřela. O pár sekund později se do místnosti vřítil naštvaně vypadající Horácio Křiklan.
Severusovi stačil jediný pohled na Křiklana a vnitřně se stáhl – ten výraz poznal velmi dobře. Pro většinu lidí byl Horácio Křiklan žoviální typ člověka milujícího život a jeho komfort, ale zmijozelové, kteří ho měli jako vedoucího koleje, poznali i jeho druhou stránku. Bylo mnoho věcí, které Křiklan netoleroval, ale největším hříchem, který mohl zmijozel udělat, bylo něco, co veřejně Křiklana ztrapnilo anebo přivedlo do rozpaků. Velmi se staral o to, co si o něm lidé myslí a jestli díky nějakému z hadů vypadal špatně, no… díky Jamesovi a Pobertům Severus přesně věděl, jaký byla Křiklanova nespokojenost. Severus se okamžitě podíval na Křiklanovi ruky na to během zapomenuté pravítko, ale rychle si připomněl, že bylo zamknuté v jeho stole v Bradavicích.
„Severusi Tobiasi Snape, kde jsi byl celý večer?! Zmeškal jsi seminář, na který jsi měl dohlédnout a nyní tě tu najdu nepřipraveného na dnešní řeč, který začíná už za půl hodinu. Byl jsem šokovaný, když za mnou přišel Gadolina a Mayer s obavami, že tě nikde nemůžou najít.“
„Já jsem ne…“
„Dostal jsi tu čest promluvit a šanci ukázat se lektvarové komunitě a možná se stát součástí Rady spolku lektvarů, kterou sis už dávno zasloužil. Je mi jedno, jakou máš výmluvu, půjdeš tam a předneseš svůj proslov. Nedovolím ti ztrapnit mě, ani Bradavice, ani Velku Británii. Teď se převleč!“ Jeho ton nepřipouštěl námitky a Severus rychle odešel do koupelny.
Do hlavního sálu přišli s pěti minutami k dobru. Severus ve svém tmavomodrou-stříbrném slavnostním hábitu vypadal velmi elegantně a když šel na podium, neviděl, že většina čarodějek (a několika kouzelník) ho chlípně pozorovali, jeho oči však hledali jedinou tvář, která tam ale nebyla.
Jeho řeč měla velmi dobré ohlasy doprovázené bouřlivými ovacemi. Členové Rady spolku lektvarů mu přišli pogratulovat a ocenili ho za dobrý proslov. Každý, koho potkal, když si šel sednout, ho chválil, ale jeho srdce nikoho z nich neregistrovalo.
Severus viděl Leblanca volajícího ho k jejich stolu, kde seděla jeho skupina (včetně dvou nabručeně vypadajících dvojčat). Ignoroval je a šel si sednout ke Křiklanovi, který přikývl a poklepal ho po zádech.
Poslední řečník dnešního večera byl právě v nějaké desáté minutě svého proslovu, když dovnitř sálu vletěla velká hnědá sova, která si to namířila přímo k Sangremu. Když si Sangre vzal dopis, do místnosti vletělo několik dalších sov přistávajících u různých jednotlivců, včetně Williamsona, který seděl se Severusem a Křiklanem. Všichni v sálu byli trochu pobouření, protože sovám nemělo být dovolené doručovat poštu v místnosti, pošta byla obyčejně posílaná normálně do hotelového sovince a potom odevzdávaná přímo do pokojů pro hosty anebo jednotlivcům v recepci.
Po barevném vyjádření ve španělštině se Sangre postavil a mávl dopisem, „Toto má být něčí představa vtipu?“
Williamson otevřel dopis a po jeho přečtení omdlel.
Křiklan ho rychle probral a podal mu pohár vína. Mezitím Sangre stále vykřikoval na někoho, kdo byl autorem tohoto nechutného vtipu. Další lidé, kteří dostali dopisy, něco ječeli, jiní drželi hlavu ve dlaních.
Gadolin zvolal, aby se všichni uklidnili a zeptal se Sangreho, co bylo příčinou jeho výbuchu a co bylo také důležité, že přerušilo Haganovu řeč.
„Tento list uvádí, že všechny finanční prostředky na podporu mé laboratoře byly okamžitě odvolané a víc peněz prý už ani nedostanu. To musí být vtip.“
Potom vstal další mistr lektvarů a řekl, „I moje finance byly zastavené, ale se svojí situací můžu požádat o další projednání.“
Williamson tichým hlasem, takovým, že ho slyšeli jen spolusedící u jeho stolu, oznámil, „Dostal jsem pět milionů galeonů napřed a příslib dalšího milion ročně na následujících pět let.“
Křiklan vstal a hlasitě Sangremu oznámil, „Seňor Sangre, váš dopis není vtip. Jen těžko můžete očekávat, že jestli budete někoho sexuálně obtěžovat a potom necháte svého finančního investora vyhodit z hotelu, tak vám ten dotyčný bude i nadále dávat peníze.“
Celou místností se zhostilo mrtvé ticho.
„Horácio, mohl byste to prosím vysvětlit?“ klidně se zeptal Gadolin.
„Sangre sexuálně obtěžoval pana Blacka a potom ho vyhodil z hotelu. Pan Black sem tento víkend přišel, aby investoval svoje obrovské jmění do různých lektvarových experimentů a nových mistrů lektvarů. Také se domnívám, že se snažil najít několik nových mistrů. Jestli mě paměť dobře slouží, je to už několik let co jsme měli investora, ochotného pronajat si nové učně.“ Potom se obrátil k Sangremu, „Když zjistil, že nejste typ člověka, do kterého chtěl investovat, klidně by uzavřel finance jen vám, avšak vy, seňor, jste na něj potom udělali dojem, že lektvarová komunita si už víc nezaslouží ani jeho, ani jeho majetek.“
„Křiklan vytáhl z kapsy dopis a četl „‘Děkujeme za váš zájem o lektvarovou komunitu, ale nepřejeme si vaše investice.‘ Po obdržení tohoto dopisu, který byl napsaný jménem lektvarové komunity, zastavil všechny svoje investice, s výjimkou té, do které se on sám osobně rozhodl investovat,“ ukázal na Willamsona, „a tento člověk dokonce dostal o mnoho víc financí, než o kolik požádal.“
Sangre byl nahněvaný, „Tento dopis byl adresovaný Snapeové kurvě.“
Severus naštvaně vstal, „Sangre, vy idiote, opakovaně jsem vám říkal, že můj host je investor, který chce investovat do komunity svoje peníze. Jen proto, že vy myslíte svým ptákem, neznamená, že tak dělá i zbytek nás. Black za mnou přišel dychtivý investovat po převzetí panství a svého majetku. Když si uvědomil, že jeho majetek byl investovaný do několika lektvarových projektů, přišel si ke mně pro radu a já jsem mu navrhl přijít na konferenci, aby to viděl sám na vlastní oči. Bylo příliš pozdě na to, aby si rezervoval svůj vlastní pokoj a jelikož můj apartmán měl dva pokoje, pozval jsem ho jako svého hosta. Chodím na tuto konferenci víc jak dvacet let a ani jednou jsem si nepřivedl hosta. A když tak udělám poprvé, vy nejen že vypustíte divoce nepodložené obvinění, ale ho i sexuálně obtěžujete a když vás odmítne, vyhodíte ho. Právě jste stál celou lektvarovou společnost celé miliony jen proto, že ho neumíte udržet v kalhotách. Nejen že jste urazil mě, ale ve jméně spolku jste urazili nejcennějšího kouzelníka na světě.“
„Přešetřil jsem si vašeho přítele, který vlastně neexistuje. Není žádný Harry Black, který by navštěvoval Bradavice,“ řekl Sangre víc tlumeným hlasem.
„To proto, že legálně je to Lord Harry Potter-Black,“ vážně prohlásil Křiklan.
Celá místnost vybuchla vřavou, ti, kteří ztratili svou finanční podporu, začali slovně napadat Sangreho, který klesl zpět do křesla.
Razi vstal a řekl, „Potter je dítě. Jeho slova berete vážněji než slova muže, který je oddaným členem naší komunity už roky.“
Severus se opět povstal, „Harry Potter je cnostný muž, který svou cenu prokázal už mnohokrát. Nejen že porazil tyrany a temné kouzelníky, ale vždy nesl s důstojností a úctou. Viděl jsem ho vydat ze sebe tolik moci, po které by se tato budova rozpadla na prach, ale on by byl ochotný položit svůj život za kouzelníky a mudly, za skřety a domácí skřítky. Je to dobrý a slušný člověk a jeho slovu věřím o mnoho víc, než kterémukoliv jinému žijícímu kouzelníku.“
„Zní to, jako byste ho měl doopravdy rád,“ ušklíbl se Razi.
„Respektuji Harryho Pottera víc než kohokoliv jiného, koho jsem kdy potkal. Avšak musím Sangremu poděkovat, jelikož před ním jsem byl právě já tou osobou, kterou Harry nenáviděl nejvíc…“ potom se Severus otočil k Razimu, „Je zřejmé, mistře Razi, že máme rozdílné představy o tom, čeho si třeba vážit a lituji, ale už víc nechci být součástí vás a vaší skupiny.“
Razi mu věnoval pohled plný opovrhnutí a opustil místnost.
Severus se posadil a zavřel oči. Místnost se opět zaplnila hlasitou vřavou a překřikováním, když většina přítomných volala po Sangreho vyloučení z komunity. Gadolin se snažil zjednat pořádek.
Severus okolo sebe náhle ucítil teplo a následně do něj vstoupila známá uspokojující magie. Otevřel oči a ve svém uchu zaslechl šepot, „Užil jsem si tvůj proslov… oba proslovy, námitku mám jen k jedné části, k té, ve které jsi řekl, že jsem tě nenáviděl…“
„A není to tak?“
„Ne, velmi tě miluji. Jsem na tebe naštvaný, ale stále tě miluji. Budeme si muset promluvit a ty máš velké, velké problémy, ale,“ políbil ho na líce, „stále tě velmi miluji. Nyní můžeš těm idiotům říct, že jsem dole na náměstí a můžou se za mnou připlazit, jestli si přejí.“
Severus se otočil a neviděl nikoho, ale potom si uvědomil, že Harry měl na sobě neviditelný plášť. Usmál se, Harry ho stále miloval a přišel na jeho proslov.
Po tom, co se všichni delegáti uklidnili, Hagan neochotně dokončil svůj projev a Gadolin uzavřel večer formální omluvou Severusovi a Lordovi Potter-Blackovi. Severus jim řekl, že Harry bude s největší pravděpodobností dole na náměstí, kdyby si s ním chtěl někdo promluvit.
Bylo rozhodnuté, že s Harrym se ve jméně lektvarové komunity promluví Gadolin a Mayer, takže oba mistři lektvarů spolu se Severusem a Křiklanem sešli na náměstí, kde seděl Harry a poslouchal jazzový koncert pod holým nebem. Po půl hodině intenzivních rozhovorů a omluv Harry souhlasil, že se vrátí zpět na konferenci a znovu předstoupí jako investor, sice všechny předcházející projekty budou muset znovu podat návrhy na to, aby do nich investoval. Ve skutečnosti se chtěl Harry ujistit, že žádné z jeho peněz nebudou použité na temné projekty, které ubližují ostatním, ale také je chtěl nechat trochu se potrápit.
Hned, když se Harry se Severusem vrátili do jejich pokoje, Harry chytil Severuse a intenzivně ho políbil. Severus si povzdychl, myslel si, že už nikdy nebude znovu v Harryho náručí.
Severu sklonil hlavu Harrymu na rameno, „Harry, už nikdy víc nebudu špehovat, jen jsem využil příležitost, která se naskytla, nemyslel jsem na následky. Harry, nemůžu bez tebe žít, je mi jedno, zda ostatní trpí a umírají, chci jen tebe.“
„Ty nemusíš špehovat,“ řekl Harry Severusovi a potom mu povyprávěl o svém setkání s Brianem a Alexem. Severus se cítil lépe, nenáviděl špehování, ale cítil morální zodpovědnost za sběr informací a to i Harrymu řekl.
Potom se Harry omluvil Severusovi a řekl mu, že byl emocionálně labilní po všem, co se událo za poslední týdny a že možná zareagoval přehnaně.
„Ano, no, poslední dny jsi se zdál být trochu přecitlivělý a řekl jsi, že tvoje moc byla blízko pod povrchem a ve skutečnosti si nemyslel jasně, takže předpokládám, že bych měl být víc citlivější vůči tvým potřebám.“
„Promiň?! Takže toto VŠECHNO byla moje chyba?“ zeptal se Harry.
Severus ustoupil, „Ne, to neříkám, možná jsem se mýlil i já.“
„Možná… možná!“
„Ne, byla to moje chyba… Harry, jen se nehádejme, prosím.“
„Nechci se hádat, Severusi, jdu si dát dlouhou koupel a potom půjdu do postele,“ Harry odešel a zamířil do nyní nepoužité koupelny. Luskl prsty a všechno své oblečení a věci přemístil do dalšího pokoje.
Severus si složil hlavu do dlaní. Och, Bože, znovu jsem to pohnojil. Po pár minutách Severus vstal a šel se osprchovat. Asi pět minut se snažil utopit, ale potom vyšel ven a podíval se na sebe do zrcadla. Povzdychl si, jsi ubohý. Když si vysušil vlasy a vyčistil zuby, našel venku stát nahněvanou Misty.
„Proč je pan Harry stále naštvaný?“
„Znovu jsem to podělal, Misty, nezasloužím si ho, já…“
„Omluvil jste se mu?“
„Ano… no, ne mnoha slovy.“
Misty se na něj podívala a potom ho vytlačila z místnosti, „Nyní se běžte omluvit a ujistěte se, že ví, že ho milujete.“ Za sebou zaslechl už jen bouchnutí dveří.
Severus stál v ručníku přede dveřmi svého pokoje a snažil se je otevřít, Misty je zamkla.
Podíval se na dveře Harryho pokoje. Měla pravdu, musel se omluvit a ukázat Harrymu, jako ho to skutečně mrzelo. Chvíli o tom přemýšlel a potom se usmál a vkročil do Harryho pokoje.
Harry vylezl z vany. Ještě se na Severuse hněval, ten nesnesitelný chlap se prostě neomluví!
Drhl si zuby až mu krvácely dásně, tak byl stále vytočený, jako kdyby to všechno byla moje chyba. On byl tím, kdo řekl, že jsem jako bolest hlavy; on byl tím, kdo se nestaral o náš vztah; on byl tím, kdo mě obvinil z kontrolování a rozkazování; on byl tím, kdo svůj život vrhl do nebezpečí a ta nechutná dvojčata, achhhh.
Harry si sušil vlasy a stále reptal na Severuse, když vyšel z koupelny.
Najednou se mu všechny myšlenky vytratily z hlavy; v jeho pokoji stál kompletně nahý a ke stěně obrácený Severus.
Severus cítil nárůst magie. Harry byl vzrušený a jeho magie pulzovala. Věděl, že se rozhodl správně. Položil obě ruce na stěnu; Harryho magie znovu zapulzovala.
Harry ještě nikdy nebyl tak nabuzený. Díval se na perfektní tělo před sebou, dlouhé, štíhlé nohy; pevný svalnatý zadek; hladká záda s hadím tetováním; dlouhé, hedvábné vlasy přehozené přes ramena.
„Ale, podívejme se jakého tu máme neposlušného chlapce.“
Dívajíc se na hadí tetování na Severusových zádech začal Harry mluvit hadím jazykem.
Severus zaslechl sykot a jeho tělo se zachvělo. Harry znovu zasyčel a vydal se k němu. Nevěděl, co Harry říká, ale dělalo to tak ještě víc vzrušujícím.
S pohledem stále upřeným na roh stěny nemohl říct, jak daleko Harry byl, až dokud neucítil jeho ruku, která mu začala pomalu hladit bok. Zavřel oči a cítil, jak mu Harry posouval ruky po celém boku a když dosáhly jeho zadku, zadržel dech. Potom ucítil silné a ostré plesknutí a postavil se na špičky. Harryho nahněvaný sykot ho přiváděl do šílenství.
„Harry, je mi to líto, nechtěl jsem ti ublížit.“
Cítil Harryho jazyk na svých zádech hledající si cestičku až na rameno. Rukou mu odhrnul vlasy na bok a jeho ústa a jazyk se přesunuli na krk. Byl tak vzrušený, že sotva dýchal
Potom Harry přesunu svoje ústa na Severusovo ucho a zasyčel. Hned na to nízce zavrčel, když v něm převzal kontrolu vlk a zabořil svoje zuby a ústa do Severusového krku, aby si ho označil.
„Můj, ty neposlušný chlapci, celý jsi můj.“
Severus zalapal po dechu, když si ho Harry označil a klesl úplně podřízený Harrymu.
Harry znovu zavrčel a všiml si stojících chloupků na Severusovém krku. Složil si ručník, který měl okolo boků a přitlačil svoje tvrdé nahé tělo na Severusovy záda. Rukami ovinul to tělo před sebou a štípl Severuse za tvrdé bradavky. Severus zasténal a přehnul záda tak, aby byl Harrymu ještě blíže.
Harryho ruce potom pomalu přecházely Severusovou náručí, dokud nebyl perfektně za ním. Harry se otřel o to tvrdé tělo před sebou a znovu při tom zavrčel. Severus okamžitě zasténal, když ho Harryho tělo takto trápilo.
„Harry, je mi to tak líto, jsem tvým otrokem, dělej si se mnou všechno, co jen chceš,“ řekl Severus.
Cítil další plesknutí, když Harry spustil ruku, „Nejsem ničí pán, Severusi a ty nejsi můj otrok. My jsme partneři, druzi, milenci. Můžeš být submisivní, ale nejsi můj otrok. Já nechci otroka, chci silného, mocného kouzelníka, se kterým budu sdílet svou postel a svůj život.“
„Jsem tvůj, Harry, až na věky věků.“
Harry ovinul okolo Severusové hrudi ruku a odtáhl ho pryč z rohu místnosti. Pomocí noh roztáhl Severusovi nohy dál od sebe a sklonil se nad něj. Pár sekund měl Severus pocit, že spadne, ale potom pocítil vlnu magie, která ho držela v rovnováze. Bylo to jako odpočinek na neviditelné posteli. Náhle Harry oběma rukami Severuse úplně přišpendlil do této polohy.
Severus zavřel oči. Bylo to brutální. Byl to trest. Bylo to nádherné.
Když byl úplně vyčerpaný, přesunul Harry Severuse nad postel a položil ho na ní.
„Jsi tu na celou noc uvězněný; z této postele se ani nepohneš,“ pevně prohlásil Harry, když přikryl Severusovo tělo svým vlastním.
Při pohledu do smaragdovozelených očí, které ho fascinovali se Severus usmál, „Uvězněný, ha, no myslím, že s tím dokáži žít,“ natáhl se a políbil Harryho, který dychtivě zareagoval.
Když se od sebe oddělili, Harry se usmál a potom si lehl vedle Severuse, který se k němu posunul blíže a opřel si hlavu o jeho hruď.
Harry ho objal rukami a pevně ho držel. Přikrývky se přesunuli přímo na ně. Severus se cítil bezpečně, chráněný a milovaný.
Potom se trochu nadzvedl, podíval se na Harryho a váhavě promluvil, „Harry, je tu něco, co ti musím říct.“
Harry povytáhl obočí a tázavě se zadíval na Severuse. Severus byl trochu nejistý, cvičil si to se Salazarem, ale nyní… zhluboka se nadechl a něco Harrymu zasyčel.
Harry se na něj podíval nejprve šokovaně a potom užasle, „Severusi, víš, co jsi právě řekl?“
„No, doufám, že to bylo ‚Miluji tě‘, jinak budu na Salazara pořádně naštvaný, on…“
Harry se naklonil a uvěznil Severusovy ústa v pomalém a hlubokém polibku. Severus cítil, jak ho obklopila magie.
Harry zasyčel zpět, „I já tě miluji,“ a potom se s ním pomalu a vášnivě miloval.
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
mám moc ráda tuto povídku, četla jsme ji i na starých stránkách, proto nekomentuji zde, ale přece jen se chci zeptat, jestli budete překládat zbylé kapitoly. Tahle povídka je moc zajímavá a čtivá a má hodně divoké pokračování, Nevydržela jsem, přiznávám, a přečetla originál, jakkoliv nemožný byl překladač a jeho stereotypní opakování slovníkových omylů.
chci se zeptat
(sisi, 18. 9. 2020 22:58)