Respekt aneb osvícení
Co dáváte, to dostáváte :)
Respektujete se? Proč Vás dítě nebude respektovat? Protože cítí jakou měrou přistupujete sami k sobě. A takovou měrou ono přistupuje k Vám.
Žádné období vzdoru neexistuje. Takto nazvali "odborníci" období, ve kterém si dítě začne uvědomovat okrádání o své vlastní Já. Dítěti je zakazováno tolik věcí. A tolik věcí přikazováno. Bohužel v dnešní "normální" společnosti si každý na něco hraje, a ti starší, zejména dospělí, jsou nuceni jet dle zajetých kolejí a tak tlačí své děti směrem, který je proti zdravému rozumu.
Děti vědí, že na školách je učí věci, které v životě nebudou potřebovat. A že si z nich dělají své podřízené. Kdo založil povinnou školní docházku? Marie Terezie?? Kdy to bylo?? Tehdy to mělo svá opodstatnění. A dnes?
Respekt neexistuje. Situace se sice vyvíjí, nestagnuje, ale stále je to málo na to, aby se z dětí nestaly stroje, nebo sochy bez emocí, s obrovskou chutí na víkendové šílenství, aby si alespoň trochu připoměly, kým vlastně jsou. S pondělním ránem o své skoro nalezené Já zase přijdou. Musejí pak zažívat kritické situace, aby si pak po třicítce začali konečně uvědomovat vlastní identitu a vlastní cíle. Mnoho z lidé to pak neunáší a končí na antidepresivech nebo alkoholu, či lítají ze vztahu do vztahu, aby zakryli vlastní hlas upřímnosti. Snaží se být v této rádoby "normální" společnosti šťastní a i dělají všechno tak, jak se má. Zakládají rodiny, mají děti (někdy z povinnosti tikaček), kupují auta a byty, prostě se všemožně snaží žít v klidu a normálně.
Jenže dokud nerozkryjí původ své nejistoty v sebe sama a neschopnosti udržet rovnováhu uvnitř sebe sama, mohou se snažit jakkoliv, ale doopravdy šťastní nebudou.
A toto vše se přenáší na naše děti. Dospělí pod tlakem se učí naslouchat sami sobě. Někdy jim souvislosti unikají více, jindy méně. Času na děti málo a když je, jede se s emocemi podle jízdního řádu, takže žádná velká upřímnost. Propojení chybí a ty děti to cítí. A to je ta upřímnost, ta rovnováha... Pokud budu říkat věci tak, jak jsou a i si je tak budu uvědomovat a podle toho jednat, pak i dítě s námi bude rádo. A to ne z povinnosti, že je Vašim dítětem a Vy jeho rodičem, jak se v dospělosti tohoto spojení často stává.
Děti se rády baví, smějí se a dovádí. My dospělí jsme na to zapoměli. Občas si rodiče se svými dětmi hrají tak, že na chvíli pocítí, že se jim zastavil čas. A to je to, co nás naše malé poklady přišly učit...
ZASTAV SE A VNÍMEJ
Mnoho rodičů je zahleděných do sebe a materiálních hodnot naší společnosti. Neslyší a neslyší. A pak je sekne nějaká nemoc, či nehoda, aby se probrali, zastavili a namířili svůj pohled na to, co je pro ně opravdu důležité. Vše má svůj řád. Svůj vlastní skrytý systém příčin a následků. K rovnováze jsme nuceni a naše děti nám to krásně ukazují. Tam, kde naše děti pokulhávají, je potřeba něco rozkrýt, změnit, prolomit, pročistit, odevzdat, přijmout atd. A týká se to především nás rodičů. Nedá se to oklamat. Naše duše totiž slyší jen na upřímnost. Sami ji pocítíte, až se Vám osud zamotá natolik, že si řeknete, že už to snad ani víc nejde.
Děti jsou naším zrcadlem. Přijměte tuto informaci ku prospěchu svému. Je pravdivá.
I když jsou vztahy velmi komplikované, je třeba se také soustředit na osobní radost, humor, které s lehkostí jako průvan provětrají naše šuplíky s trápením, či hromadou myšlenek...uvolní místo pro nové, efektivní postoje, smíří naše protipóly, uklidní naši nervovou soustavu....a také Vám bude více vše u pr..le :D ...píp....toto se nedá jinak napsat. Ztratilo by to svůj půvab českého jazyka :)
Více příště :)