Bůh dobře dělil
Říká se, že když Bůh vytvářel lidi, přistupoval k tomu velmi zodpovědně, tomu, komu přidal na kráse, ubral na chytrosti a naopak.
Štvaná dalším milostným fiaskem nalézt pana dokonalého, nalezla jsem celkem milého učitele fyziky a přírodních věd. V mých očích vyrostl nejen stylem mluvy, ale i tím, že učil nejen na střední škole, ale i na vysoké. Jeho distingované vystupování a veselé příběhy ze školství mě zajímaly. Když utrousil poznámky, jak si ho děvčata chtějí naklonit tričky, pod kterými nenosí podprsenky, tak jsem nabyla pojmu, že foto na seznamce asi nebude někoho jiného.
Tlak a zvědavost z jeho stany byly tak silné, že jsem svolila, že se sejdeme zcela nezávazně na čaji. Místem setkání bylo parkoviště. A tam to přišlo. Proti mně stát ošuntělý, zapáchající a šilhavý muž středního věku. Kam utéct? Proč se lidé uchylují k tomu, že na net dávají fotografii někoho jiného? Řekla jsem si, vzmuž se. Zašli jsme do cukrárny. Učitel byl také škrt. Nenapadlo ho čaj zaplatit, tak jsem to tedy uhradila já. Nejdříve jsme si sedli. Pak nastalo trapné ticho a posléze ještě trapnější hovor. Ó to ne. Čaj jsem v životě tak rychle nevypila. Omluvila jsem se, že musím na nákup.
Po několika dnech jsem se odhodlala k činu. Vím, že je to možná necitlivé, ale pravda by vždy měla vyjít najevo. Nepatříme k sobě, žádné jiskření promiň. Netušila jsem, že toto pro pana profesora nebyla odpověď. Začal mě pronásledovat a urážet. Postupně jsem zrušila kontakt na seznamce, Whats App kontakt a zablokovala číslo.
A jaké poučení z toho vyplývá? Nelze chtít vše. Kdosi napsal, že muži při setkání s ženou lépe vidí, než myslí. Prostě zevnějšek je důležitý. A víte co? Asi jsem muž.