O thajském boxu neboli Muay Thai
Historie thajského boxu je vcelku nejasná. Zachovala se pouze data, která buď nelze považovat za důvěryhodné, nebo podporují s jinými daty. Konkrétně se jednalo o zápisy barmských písařů, nebo postupně shromažďované zápisky tehdejších thajských návštěvníků. Ze všech těchto zdrojů vznikly jakési dvě teorie vzniku thajského boxu. Bohužel se dá pouze polemizovat o jejich pravosti a pravdivosti.
Jedna z nich vypráví, že se thajský lid naučil umění thaiboxu, když kočoval z Číny, tedy kolem 11. a 12. století našeho letopočtu, právě tehdy když se stěhovali na dnešní území Thajska. Následně se postupně zdokonalovali v technice, když vedli různé boje o svou zemi.
Druhá teorie je naopak svým způsobem poněkud kontroverzní, nicméně archeologicky se zdá být podložená, a sice tak, že Thajci žili odjakživa na dnešním území Thajska. Postupem času však vyvíjeli obranné bojové umění, a snažili se ho zdokonalit tak, aby ubránili svoji zem před nájezdy a drancováním jiných národů. Všechny prameny, které byly nalezeny po zdevastování Ayuthayi se ovšem shodují na jednom, a sice že toto bojové umění vzniklo jako bojová technika, která byla prováděna z blízkosti, respektive byla bojem nablízko, a tak se postupně s jejím zdokonalováním stala účinnější než zbraně.
Thajský box má své kořeny i v budhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé, se často podivují nad rituálem předcházející bezprostředně každý zápas. Tento obřad se nazývá „Ram Muay“, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi. Tomuto obřadu se klade velká důležitost, protože se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Jednak tento obřad, ale i vlastní zápas, je doprovázen hudbou a tempo hudby často určuje i tempo zápasu.
Během staletí thajci přijali mnoho technik, které jim přidali na ostrosti, prudkosti a větší účinnosti. Nedávno přijali též různé techniky západního boxu, jeho tréninkové metody a strategie. V průběhu posledních padesáti let se thajský box těší neobyčejné popularitě. Byly zavedeny nová pravidla: kožené rukavice západního, klasického boxu, váhové kategorie a tříminutová kola. Protože thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci právem považováni za mistry ve světě bojového umění.
Před tisíci lety, kdy se thajští válečníci usadili v zemi, kdy klany byly sjednoceny v jeden hrdý národ, byl sepsán manuál válečnictví, „Chupasart“. Všechny možné způsoby boje, které klany rozvíjely, se vložily právě sem. Chupasart nám říká jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím a lukem. Stala se biblí všech válečníků a učebnicí bojových technik.
Válečníci učili mladé muže, ale trénovali je podle tohoto velkolepého manuálu ozbrojeného boje beze zbraní. Holenní kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zas bodajícím koncem oštěpu. Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává obranou cestu. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí, šípy a nože. Každičká část lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění…Muay Thai…thajský box.
Jako všechna bojová umění, i srdce (rozuměj základ) thajského boxu, není jen o užití těla jako zbraně, ale o užití vlastního já jako zbraně. Thajci, budhisté, nemohou použít žádnou zbraň aniž by nepoužili i její „duši.“ A tak, přesně dle zásad bojových umění, používání „duší“ zbraní nás učí učitel. Učitel se stává žákovým otcem i matkou. Učitelům vzdáváme hold a vděčnost. Pro ně bojujeme. Od učitele, nyní trenéra, se žák učí nejen dovednostem, ale i o sobě, o svém srdci, svých možnostech a hranicích, taktice i strategiích tohoto bojového umění.
Thajský box už není bojem na bitevním poli. Nyní je sportem. Ale hluboko v našich srdcích duch starých tradic bojuje dál.
Dějiny Muay Thai jsou dějinami Thajska - obojí je ale obtížné důkladně poznat.
Za vlády „krále tygra“ si začali bojovníci obvazovat ruce a předloktí pásky z koňské žíně. Mělo to dvojí důvod - chránit bojovníka a zároveň způsobit větší poranění protivníkovi. Později se začalo užívat konopných provazů a naškrobených bavlněných pásků. Pro speciální zápasy, a se souhlasem obou bojovníků, se smíchalo roztříštěné sklo s lepidlem a namazalo se na provazy na rukách. Změny, které tento sport prodělal již byly především technického charakteru. Například bojovníci vždy nosili nějaký druh suspensoru, kterým si chránili slabiny, protože kop do těchto míst byl až do 30. let 20. století naprosto legální. Zpočátku se bojovníci chránili kůrou ze stromu či mořskou lasturou, kterou si přivazovali na tělo. Později se začal používat malý trojúhelníkový polštářek, modrý nebo červený, aby se zase bojovníci vrátili k původní ideji lastury.
Ve 30. letech minulého století proběhly veliké změny. Kodifikovaly se pravidla; nesmělo se už používat konopných provazů a místo nich se mělo bojovat s koženými rukavicemi. Nemalý vliv na tuto změnu měla i rostoucí obliba západního způsobu boxu. Dále se vytvořily hmotnostní kategorie, které jsou také založeny na mezinárodním způsobu dělení do kategorií. Tyto a jiné změny - zavedení 5 kol na zápas - způsobilo, že někteří bojovníci opustili tento sport. Před zavedením hmotnostních kategorií, zápasník bojoval se všemi bojovníky jakékoli váhy a výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci více rovni a na místo jednoho všeobecného vítěze, byl v každé váhové kategorii jeden. Většina bojovníků Muay Thai náleží do nejlehčích váhových kategorií. 70% náleží do kategorie muší váhy. Těžší kategorie zřídka kdy bojují.
Zavedení stadionů prováděl král Rama VII., těsně před druhou světovou válkou. Za války se jim moc dobře nevedlo, jen aby po válce nastal opravdový boom. Muay Thai neztratilo nic ze svého kouzla. Opět přijížděli do Bangkoku bojovníci z různých koutů země, aby získali slávu a peníze. Tuto slávu mohli nalézt na stadiónech jako je Rajdamnern (Ratchadamnoen) a Lumphinee (Lumphini). Poté se začaly zápasy přenášet televizí. Například thajský 7. kanál přenáší zápasy již přes dvacet let. Dnes všechny čtyři thajské televizní společnosti vysílají pro milióny fanoušků po celém Thajsku. Bojové umění se proměnilo v oblíbený sport. Zápas má pět tří minutových kol, a mezi každým kolem jsou dvě minuty na odpočinek. Zastánci starých časů, kteří bojovali ještě před druhou světovou válkou, si stěžují na tyto pravidla. Tří minutová kola a rozdělení na váhové kategorie natrvalo změnila tento sport. „Museli jsme bojovat se všemi,“ vzpomíná jeden. „Museli jsme znát všechny triky a záludnosti boje. Používali jsme kopů a takové bojové techniky, které se dnešní mladí bojovníci ani neučí. Neměli jsme žádné přestávky, místo toho jsme bojovali dokud jeden z nás nepadl vysílením.“ I oni mají zajisté pravdu. Muay Thai se během let hodně změnilo. Avšak i přes tyto změny, thajský box neztratil nic ze své exotičnosti a mystiky. Muay Thai je bojovým uměním. Takovým bojovým uměním, které porazí Kung Fu, Karate, Taekwondo a nejnovější módu kickboxu.