Sabat v Bibli
SABAT V BIBLI
Celý článek je na: http://sabbathofthebible.com/Articles/SDA_Hiding_Sabbaths.html
Dr. Jacques Doukhan, profesor hebrejštiny a exegeze Starého zákona na Andrewsově universitě, byl význačným mluvčím na Setkání pracovníků na Konferenci adventistů sedmého dne, v Horní Kolumbii, v srpnu roku 2007. Konference zvažovala založení sboru v Spokane a Washingtonu, aby zasáhla (učením) Mesiánské židy. Byl pozván Doukhan, aby promluvil na Konferenci ministrů o výročních svátcích. Tehdy si Doukhan uvědomil: „Když se Sabat vypočítává podle Biblického kalendáře, připadá vždy na jiný den." Pokud Sabat podle Biblického kalendáře nepřipadá na sobotu, proč Církev adventistů sedmého dne stále učí, že sobota je Sabat? Proč vedení neinformovalo členy církve? Jak dlouho vedení ví, že sobota není pravým Biblickým Sabatem?
(Tajení Lunárního Sabatu, Zkušenost Církve adventistů sedmého dne: www.BibleTruthers.org)
Historie lunárního Sabatu, která se vyučuje v Církvi adventistů sedmého dne, je smutným příběhem překrývajícím rozpětí v řádu desítkách let. Nebe se mnohokrát snažilo, přinést tuto pravdu světu, ale pokaždé duchovní pýcha nebo strach z důsledků přijetí takové radikálně odlišné pravdy vedlo církev k odmítnutí, a co více, k zakrytí důkazů na podporu této pravdy.
V polovině 90. let 19 století, vyvstaly otázky z Kalifornie a Washingtonu, ohledně konceptu lunárního Sabatu a Dne smíření v r. 1844, a to pobídlo Generální konference adventistů sedmého dne (GK), aby přijala opatření. V roce 1995, nařízení pocházející z kanceláře předsedy GK, Roberta Folkenberga, Sr., jmenovalo studijní skupinu, která měla zjistit, jak byl ustanoven Den smíření v roce 1844, stejně jako vyřešit, jaký vliv budou mít tyto výpočty na sedmý den, Sabat.
Členové výboru se skládali z pěti učenců náhodně vybraných ze semináře na Andrewsově univerzitě. Kromě těchto pěti, tam byl také zástupce z Ministerského oddělení severoamerické divize (NAD) od Adventistů sedmého dne a Robert Folkenberg, Sr., bývalý prezident GK, další zástupce z Ministerského oddělení Generální konference. Robert M. Johnston, profesor Nového zákona a Původu křesťanství na semináři, byl také vybrán do čela tohoto výzkumného výboru. Žádný účastník z Biblického výzkumného ústavu, který byl na výboru, nepociťoval, že významní učenci, různí členové byli dostatečnou autoritou, které bylo zapotřebí.
Očekávalo se, že výbor bude schopen velmi rychle vyvrátit představu o Sabatu, který se počítal podle starověkého hebrejského luni-solárního kalendář. Nicméně, nestalo se tak. Jakmile členové výboru začali důkladně studovat téma Biblického kalendáře používaného pro výpočet Dne smíření v roce 1844 a fakta o datu ukřižování, několik z nich bylo usvědčeno zjevnými rozpory odhalujícími, že sobota není biblickým Sabatem.
Denominace Adventistů sedmého dne byla založena na přesvědčení, že proroctví o 2300 dnech/letech z Daniela 8,14 skončilo 22. října 1844, jak učilo Milleritské hnutí r. 1840. Ale jediný způsob, jak dospět k tomuto zvláštnímu, základnímu datu, je použitím jiného kalendáře, starobylého biblického luni-solárního kalendáře, jenž určuje Den smíření pro očištění svatyně.
To byl problém, kterému čelil Výbor roku 1995. Vědomí, že Církve adventistů sedmého dne je výhradním, jedinečným přínosem Protestantské teologie, a že byla založena na jiném způsobu počítání času, se stavěla otevřeně k problému, s kterým nechtěla mít co do činění: tj. k problému, že Biblický Sabat není sobota podle moderního Katolického Gregoriánského solárního kalendáře!
Jeden člen výboru při rozhovoru uvedl: „Hlavní věc, kterou členové NAD chtěli zakrýt, byla skutečnost, že 22. říjen je založen na Židovském lunárním počítání. [Oni] řekli, že chtěli přimět lidi k tomu, aby si mysleli, že názvy byly zatajeny na vyžádání. Robert M. Johnston, předseda Výzkumného výboru solárního kalendáře, 1995." To vedlo k velmi vášnivé diskuzi mezi členy výboru.
Autor přesně neví, jaké postavení zaujali lidé z NAD a GK, ale podle rozhovorů, tři z pěti členů Andrewsovy univerzity velmi hlasitě podporovali pravdivý a jednotný postoj při vytvoření data 22. října 1844.
Člen výboru připomněl některé diskuze, které nad touto otázkou probíhaly a důrazně uvedl:
Kdykoliv se budete zabývat 22. říjnem, jde o doktrínu, která je znamením, jde o doktrínu, jejímž znamením je oddělení a odloučení se od všech ostatních denominací, a je založena na Židovském lunárním výpočtu, a tak lidem představíte myšlenku, kterou jste získali ze solárního kalendáře, to pak lžete /zatajujete tento pravý luni-solární kalendář/! Několik z nás o tom bylo velmi, velmi přesvědčeno.
Když jsme se zeptali, jestli si mohou vedoucí sboru (kteří jmenovali výbor, a ignorovali toto téma) vlastně myslet, že Studijní výbor mohl popřít/vyvrátit lunární Sabat, odpověděl:
Ve své ignoranci/nevědomosti si vlastně mysleli, že mají výbor, který může vymazat jakékoliv znamení, o kterém jim bylo řečeno, aby s ním souhlasili. Ale po několika setkáních viděli, že od nás nemohli dostat souhlas, nemohli nás šikanovat, a nemohli to zrušit. Viděli, že by mohli otevřít Pandořinu skříňku, a tak ji raději zavřeli.
Členové výboru, kteří se necítili dobře, když otevřeně mluvili ve prospěch uznání kalendáře, který v roce 1844 používali k ustanovení data 22. října jako Dne smíření, viděli pravdu v tom, co říkali jiní. Jeden z nich přiznal druhému: „Chápu, co říkáš a souhlasím s tebou." Když se zeptal proč, pak o tom nemluvil na výboru, odpověděl:
„Jsem snad ten, kdo rozvrací Izrael? Pokud budu vnímán jako liberální, tak přijdu o všechno. Nejrychlejší způsob, jak zničit svoji kariéru v CASD je být označen za liberálního učenece. Kdybych vystoupil a souhlasil s vámi, moje kariéra skončí. Přijdu o práci. Ztratím všechno. Jakmile jste v CASD označen za liberálního, jste mrtvý.“
Dokonce i předseda Johnston zašel tak daleko, že uznal: „Souhlasím s tím, co říkáte, a to je důvodem, proč neučím Biblickou chronologii. Muži a ženy jsou spaseni milostí, a to je to, co učím. Neučím Biblickou chronologii." 4
Aby ušetřili rozpaky církve, která by musela uznat, že sobota ve skutečnosti není Biblickým Sabatem, byl Studijní výbor rozpuštěn a téma bádání bylo ututláno/utajeno. Neboli, jak připomněl jeden člen výboru, báli se, že by pravda "vyhodila církev do povětří."
Satan triumfoval ve skrývání pravdy a prosazování chyb. Dnes, se společenství Adventistů sedmého dne stále potýká s nejednotností používáním dvou velmi rozdílných kalendářů: jeden pro r. 1844, a jiný pro výpočet sedmého dne, soboty.
Bez původního luni-solárního kalendáře by nemohl existovat žádný Den smíření 22. října 1844. Tato starověká metoda počítání času byla základem pro určování času proroctví a nauky o očištění svatyně, která je znakem víry Církve adventistů sedmého dne, jenž vznikla z Milleritského hnutí.
Již dávno v dubnu, a pak v červnu a prosinci 1843 a v únoru 1842 – měsíce před vypočteným datem [Williama] Millera pro ukončení "Židovského roku 1843", v době jarní rovnodennosti v roce 1844 – jeho společníci (Sylvester Bliss, Josiah Litch, Joshua V. Himes, Nathaniel Southard, Apollos Hale, Nathan Whiting a další) přišli k jasnému závěru. Bylo jím řešení Danielova proroctví, které je závislé na starověké nebo původní formě počítání Židovského luni-solárního času, a ne na změněném moderním rabínském Židovském kalendáři... Proto se začalo původní Milerovo datum pro ukončení 2300 let (v den rovnodennosti v březnu) přesouvat do nového novoluní v dubnu 1844. (Leroy E. Froom, Prorocká víra našich otců, svazek 4, str. 796.3 )
Je důležité si povšimnout výše uvedeného citátu, že je třeba rozlišovat mezi "starověkou neboli původní židovskou formou počítání luni-solárního času" a "změněnou moderní verzí rabínského židovského kalendáře" používaného dnes židy po celém světě. Kalendář, který dnes židé používají není stejný jako se používal v Biblických dobách. Při intenzivním pronásledování po Koncilu v Nicæa, 4 "stanovili" židé svůj kalendář tak, aby byl v souladu s nepřetržitým týdenním cyklem Juliánského kalendáře. Proto židé v roce 1844 zachovávají Den smíření neboli "Yom Kippur", 23. září 5 a ne 22. října jako tvrdili Millerité a později Adventisté sedmého dne, že je to datum toho pravého Dne smíření.
2 Viz Midnight Cry 27. dubna 1843, str. 30; Znamení doby, 21. června 1843, str. 123; 5. prosince 1843, s. 133-136; Půlnoční volání, 22. únor 1844, s. 243, 244.
3 Tučně v originále; kurzíva dodána.
4 Viz: http://www.4angelspublications.com/articles/Biblical_Calendar_Outlawed.pdf
5 Viz: http://www.hebcal.com/hebcal/?year=1844&month=9&yt=G&v=1&nh=on&nx=on&mf=on&ss=on&i=off&lg=s&vis=on&c=off&geo=zip&zip=&m=72&.cgifields=nx&.cgifields=nh&.cgifields=mf&.cgifields=ss&.s=Previ ew+Calendar
Skutečnost, že židé zachovávali Den smíření 23. září a ne 22. října, byla Mileritům dobře známa.
Bylo mnoho těch, kdo v roce 1844 oslavovali navzdory lunárnímu počítání, které nebylo založeno na moderním židovském kalendáři. Odpověď byla stejná: „Každý učenec ví, že si vedeme správně, jako sedmý měsíc Karaité." Millerité si byli dobře vědomi rabínského sedmého měsíce v září v roce 1844, a okolnosti často uváděli ve svých novinách. Ve stejné době důrazně popírali, že se odchýlili od moderního židovského kalendáře, že nesouhlasil s Mojžíšovými zákony.6
Nebesa použila Milleritské hnutí pro obnovu světa v poznání původního kalendáře Stvoření, nepoznamenaného pozdějšími tradicemi rabínských židů, jenž sladili svoje obřady s pohanským Juliánským kalendářem.
Když pečlivě studujeme středověký Karaitský [židovský] protest proti Rabínskému zvrácenému kalendáři, který byl nakonec záměrně a neodvolatelně akceptován, obnoven a aplikován na problém časového proroctví, bylo to ranné počítání kalendáře prosazované Karaity. A to udělali navzdory celostnímu systému Rabínského stipendia a všeobecné současné židovské praxi, tato změna byla zavedena ve stejném století a přibližně ve stejné době, kdy Římská církev ... změnila Sabat církevním zákonem ze sedmého dne na první den týdne.
Millerité znali starověký luni-solární kalendář tak dobře, že byli schopni vypočítat Den smíření dopředu. Bez tohoto porozumění by nebylo v Adventismu žádné "Hnutí sedmého měsíce", žádné "Půlnoční volání", a později, žádná nauka o očištění svatyně. Asi to zní příliš tvrdě, když řeknu, že bez luni-solárního kalendáře by neexistovala žádná nauka o 2300 dnech u Adventistů sedmého dne.
Problém nastává, když se Sabat počítá podle původního Biblického kalendáře, podle něhož nepřipadají tyto dny vždy na sobotu, protože týdenní cyklus luni-solárního kalendáře není totožný s týdenním cyklem Gregoriánského kalendáře, jenž je solárním kalendářem. Kromě toho, můžeme dokázat, že pokud období 2300 dní/let začalo v roce 457 př. n. l., jak učili Millerité i CASD, rok 31 n. l. je označen jako rok ukřižování. Když se luni-solární kalendář překrývá roku 31 n. l. s Juliánským kalendářem ve stejn rok, pak Pesach, šestý den týdne, nepřipadne na pátek! (Pro další diskuzi tohoto bodu viz Problém s datem ukřižování8.)
6 Grace Amadon, “Millerite Computation of the October 22 Date,” Box 2, Folder 4, Grace Amadon Collection, Center for Adventist Research, Andrews University.
7 Amadon, “Courageous Action of Millerites on ‘Jewish Calendar’ Problem,” Box 2, Folder 4, Grace Amadon Collection, p. 3, emphasis originál.
6 Grace Amadon, „Milleritský výpočet 22. října" B,ox 2, složka 4, Sbírka Grace Amadonové, Centrum pro adventistický výzkum, Andrewsova universita.
7 Amadon, „Odvážný čin Milleritů s problémem židovnského kalendáře", Box 2, složka 4, Sbírka Grace Amadonové, str. 3, originál zdůrazněn.
Koncept, podle kterého je třeba regulovat týdenní Sabat podle lunárních cyklů, byl znám v adventismu již od počátku. Narážku na tuto myšlenku lze nalézt již v roce 1850, o celých 13 let dříve, než byla formálně založena Církev adventistů sedmého dne v roce 1863. Tento rok, Sylvester Bliss, adventistický průkopník a jeden z vůdců raného Milleritského hnutí, publikoval knihu s názvem Analýza posvátné chronologie. Ve svém úvodním projevu Bliss uvedl:
Čas se měří pohybem. Kyvadlo kyvadlových hodin označuje sekundy. Obíhání Země označuje dny a roky. Nejstarší měření času je den. Jeho trvání je výrazně uvedeno vyznačením kontrastu a posloupností světla a tmy. Je to přirozené rozdělení času, velmi jednoduché, a je vhodné pro chronologii událostí v rámci omezeného časového období.
Další pradávnou měrnou jednotkou času je týden, ten však není přirozeným měřítkem času podle fází nebo čtvrtin Měsíce, jak se někteří astronomové a chronologové domnívali. Toto měřítko vzniklo božským ustanovením při stvoření, šest dní práce a jeden den odpočinku moudře ustanovený pro fyzické a duchovní blaho člověka.9
Předpoklad, že týden je pevnou jednotkou měření času, která není vázána na nic, co je v přírodě, opakoval J. N. Andrews v jeho velké knize 'Historie Sabatu a první den týdne', publikované nakladatelskou společností Review a Herald v roce 1887, kde cituje Blissovo prohlášení uvedené výše.10 Mohlo by se zdát, že tyto výroky v publikaci naznačují, že tady bylo dost rozsáhlé znepokojení na téma, jemuž autoři cítili, že je třeba se věnovat, nicméně krátce.
8 viz http://www.4angelspublications.com/articles/Problem_of_the_Crucifixion_Date.pdf.
9. Analýza posvátné chronologie, S. Bliss, str. 5-6, zvýraznění doplněno.
10 viz Historie Sabatu, str. 31 and poznámky 33, http://www.giveshare.org/HolyDay/historysabbath/chapter02.html.
Sylvester Bliss, Milleritský vydavatel časopisu Znamení doby, a později redaktor Advent Heraldu.7 V následujícím roce, na zasedání Generální konference v Minneapolis v roce 1888, Minnesota, se v před-zasedání soustředily těžké argumenty na učení Alonza T. Jonese a E. J. Wagonera ohledně toho, že zákon, o kterém se mluví v listu Galatským 4, byl mravním zákonem (a tedy stále závazným), a ne "ceremoniálním" zákonem, o němž se věřilo, že byl "přibit na kříž" (nezávazným). Vedoucí bratři nechtěli přijmout nic než stále závazné Desatero přikázání z Mojžíšova Zákona. Pokud by to takto bylo přijato, důslednost vyžaduje, aby svátky v Leviticus 23 byly taktéž stále závaznými.
Snažilo se tak Nebe, aby byl luni-solární kalendář v církvi zaveden formou svátků? Uznání potřeby zachovávání svátků by s sebou přineslo zavedení luni-solárního kalendáře pro výpočet těchto svátků. Rychle by se poznalo, jaký by to mělo vliv na sedmý den Sabat. Vedlo by to k používání Biblického kalendáře pro sedmý den Sabat? Uvažme skutečnost, že vedoucí bratří, kteří tak zuřivě bojovali proti Jonesovi a Wagonerovi, viděli dalekosáhlé důsledky poselství, které ti dva mladí muži neviděli. Impozantní boj zahrnoval mnohem více, než bylo všeobecně známo.
O více než 30 let později, A. T. Jones napsal dopis Claudii Holmesové, telefonní operátorce Církve adventistů sedmého dne. V něm Jones připomíná prohlášení, které učinil jeden z předních bratrů, který nechtěl být jmenován. Uvedené prohlášení a Jonesův názor na ně naznačovalo, že Církevní představitelé viděli v poselství dalekosáhlé důsledky, které jim naháněly strach, důsledky, které Jones a Waggoner sami neviděli.
Drahý Bratře Holmesi,
moje odpověď na Tvůj pátravý dopis z 12. dubna byla odložena kvůli mnoha věcem. A nemyslím si, že jej mohu posoudit v čase, který mám. Setkání v Minneapolis a Konference obsahovala mnohem více, a znamenala mnohem více, než se projednávalo na setkání a na Konferenci. Řešilo se spoustu věcí před tímto setkáním, a vyústilo též ve spoustu věcí vykonaných poté...
Na tom setkání a Konferenci byl velký příliv/nápor věcí, o kterých jeden z vedoucích Battle Creeku jednoho dne řekl skupině mužů, po zkoumání Alonzo T. Jonesových 8 a Waggonerových studií. Řekl: „Nyní můžeme říci na všechno amen, pokud je to všechno, co tam má být. Ale časem ještě něco přijde. A toto nás k tomu vede. A když řekneme na toto amen, budeme muset říct amen i na tamto, a pak jsme se chytili."11
K čemu by vedlo přijetí morálního zákona v Galatským 4? Důslednost vyžaduje, že pokud mají být zachovávány výroční svátky, pak musí být kalendář, který se používá pro jejich výpočet, použit i pro výpočet týdenních svátků sedmého dne Sabatu. Kdyby se touto otázkou zabývali starší zkušenější bratři, povstali by, kdyby měli říct amen na prezentaci Jonese a Wagonera týkající se morálního zákona v Galatským 4?
Na toto téma, více než 120 let po setkání, je nemožné říci amen. Je však jasné, že čehokoliv se obávali vystrašení vedoucí jako důsledků přijetí Jonesova a Waggonerova poselství, nepochopili ti dva mladí muži sami. Jones pokračoval ve svém dopise následujícím:
Proto řekli amen na to, co věděli, že je pravda, ze strachu, co přijde potom, na což by pak stejně amen neřekli – a což taky nikdy nepřišlo, protože neexistovala žádná taková věc, a tak se oloupili o to, co jim jejich vlastní srdce řekla, že je pravda; a tak bojovali s tím, co si jen představovali, upevňovali se v opozici k tomu, o čem věděli, že by na to měli říct amen.
Oponenti/odpůrci byli [prezident Generální konference] Geo. I. Butler, J. H. Morrison, a všechni, kteří by mohli být ztraceni vlivem Generální konference.12
(Pro více informací, prosím, viz Odhalení základů CASD, přísně soukromé r. 1888. 13)
11 A. T. Jonesův dopis Claudii Holmesové, 12. května 1921, zdůraznění přidáno.
12 Tamtéž, originál podtržen.
13 Prosím, viz: http://www.normanbradley.info/Exposing_the_Skeleton_in_the_SDA_Closet_of_1888.pdf
Toho času napsal A. T. Jones zdrcující vyvrácení konceptu předloženého jako Služebník/kněž zachovávající neděli. Naneštěstí byla jeho odpověď spíše rozohněným útokem, než dobře odůvodněným, logickým vyvrácením/popřením různých důkazů podporujících koncept. Autorovi bylo známo, že neexistuje žádný důkaz, že Ellen Whiteová byla zapojena do nějaké diskuse na toto téma nebo se naopak diskuse vyvarovala.
Nicméně, v Duchu proroctví (jak pojmenovávají Adventisté sedmého dne spisy Ellen Whiteové) je uvedeno několik článků, podporujících luni-solární počítání času. Několik příkladů uvádí:
• Potvrzení, že k ukřižování došlo na Pesach, šestý den týdne a ve 14. den lunárního měsíce. (viz Velký spor, str. 399)
• Potvrzení, že Pesach zachovával celý národ tu noc, kdy Spasitel odpočíval v Josefově hrobě. (viz Touha věků, str. 775)
• Rozeznání pozdního deště jako odkaz na jarní sklizeň ječmene na začátku roku. (viz Od zkoušek k vítězství, str. 30.)
14 Please see: http://www.4angelspublications.com/pdf/JulianCalendarProvesContinuousWeeklyCycleTheoryFalse.pdf
14 Viz: http://www.4angelspublications.com/pdf/JulianCalendarProvesContinuousWeeklyCycleTheoryFalse.pdf
(Je pravda, že v jejích spisech jsou nějaké odkazy na "pátek" a "sobotu", ale takové pojmy nelze v Písmu nalézt. Navíc je historicky zdokumentovaným faktem14, že sedmidenní planetární týden, jak jej používáme dnes, nebyl součástí Juliánského kalendáře, to až po smrti Mesiáše.)
Přestože dle jasného porozumění ustanovili Millerité Den smíření dle luni-solárního kalendáře na 22. října, raná Církev adventistů sedmého dne rychle zapomněla na pevný základ, na kterém byla tato ústřední doktrína založena. Sotva o 50 let později, (důkazy naznačují, že někdy v letech 1890), byl mladý člen jménem J. H. Wierts šokován, když se od hebrejských učitelů, rabínů dověděl, že 22. října nebyl Jom Kippur v roce 1844, ale, podle nich to bylo 23. září.
Wierts okamžitě viděl důsledky toho, co objevil. Jestliže 22. října opravdu nebyl Den smíření roku 1844, otevřelo to církev útokům kritiků v několika bodech. O roky později, v dopise L. E. Froomovi, ze dne 29. června 1945, Wierts vzpomíná:
V kontaktu s židovskými rabíny, mými hebrejskými učiteli, jsem před mnoha lety zjistil z hebrejských záznamů, že židovský Den smíření v roce 1844 podle rabínů připadá na pondělí 23. září. Potom jsem se rozhodl udělat pečlivé vyšetřování tohoto důležitého tématu.
Díky mému společníkovi, Dr. Eichelbergerovi z Naval hvězdárny Spojených států (U. S. Naval Observatory) ve Washingtonu jsem získal přístup ke každému astronomickému záznamu hvězdárny. Díky těmto astronomickým záznamům, které jsem objevil, jsem rozluštil Biblická, chronologická, kalendářní a astronomická fakta související s r. 457 př. n. l., 27. n. l., 31. n. l. a 22. říjnem 1844, a zjistil jsem, že všechna důležitá data v knize "Velký spor" byla správná přesně na den.
15 Wierts, dopis L. E. Froomovi, 29. června 1945
Jeho pečlivý výzkum nakonec vyústil v 283 stránek dlouhý rukopis. „Vím, že dříve nebo později nás naši odpůrci/protivníci vyzvou ohledně všech důležitých dat."15 Wierts začal v roce 1932 žádat různé úředníky Generální konference Církve adventistů, aby provedli oficiální šetření tohoto tématu. Jeho úsilí se však během celých šesti let setkalo jen s malým úspěchem.
Konečně dne 1. listopadu 1938, úředníci GK hlasovali:
Pověřit E. D. Dicka pro jednání s M. E. Kernem a přinést úředníkům návrh výboru o konferenci s J. H. Wiertsem ohledně církevního postoje k datu 22. října 1844 a ke dni ukřižování. (Rada úředníků GK s J. H. Wiertsem, Setkání úředníků, 1. listopadu 1938.)
Je důležité si nejdříve uvědomit, že hlavní bod zahrnoval nejen správné datum Dne smíření v roce 1844, ale také správný den ukřižování. Obě data jsou neoddělitelně propletená, protože když se principy luni-solárního kalendáře (používané pro určení Dne smíření v r. 1844) aplikují na rok ukřižování, je nesporné, že vznikne problém. Konkrétně, ukřižování, k němuž došlo šestého dne Biblického týdne, nepřipadalo na pátek Juliánského týdne. To bylo dilema, na které nakonec nemohli najít řešení, aniž by připustili, že sobota není Biblickým sedmým dnem Sabat.
Dne 7. listopadu 1938, byl vytvořen výbor, aby toto téma prostudoval. Zpočátku se nazýval Adventistickým výzkumným výbor, skládal se z adventistických významných osobností, uznávaných pro své teologické znalosti. Dr. Leroy Edwin Froom byl zvolen, aby předsedal výboru. Dr. Lynn Harper Woodová sloužila jako sekretářka. Dalšími členy byli Dr. M. L. Andreasen, profesor M. E. Kern, profesor W. Homer Teesdale, profesor Albert W. Werline a F. C. Gilbert starší.
Při podávání zpráv o počátečním výzkumu úředníkům GK uvedl Dr. Froom:
Ustanovený jako předseda výboru chtěl představit některé problémy, s kterými se setkali, u kterých žádali o radu. Tvrzení vyvstávala díky některým z našich kritiků ohledně toho, že Židé slavili Pesach 23. září roku 1844, a že ta denominace měla zřejmě špatné datum. Nicméně se prokázalo, že 23. září slavili pouze rabínští židé, ale že ortodoxní židé Karaité dodrželi správné datum a měli stanovený tento den. Musíme zjistit důvody, které vedly k výběru 22. října 1844, což bylo datum, kterému jsme celé roky věřili. Někteří z našich mužů si také nebyli jisti datem, ve kterém došlo k ukřižování... (Minuty, Schůze úředníků, 18. prosince 1939)
Výsledek této úvodní zprávy měl dalekosáhlé důsledky – do výboru byl přidán nový člen:
Bratr Froom dále uvedl, že jsme potřebovali astronomické a chronologické údaje ke stanovení těchto dat stojících mimo základní otázku... Také se sjednotili v názoru, že slečna Grace Amadonová, která studovala astronomické aspekty těchto dat po řadu let, by měla kontaktovat astronomy a autority z oblasti astronomie do té míry, aby mohla výboru nabídnout nějakou opravdovou pomoc, aby zde byla osobně přítomna a mohla s nimi studovat téma pod jejich vedením...
L. E. Froom uvedl, že Grace Amadonová udělala spoustu práce v astronomických aspektech vztahujících se na 22. října 1844, byly hodné toho, aby byly předneseny výboru, když přišla, pracovala pod dohledem, pomáhala speciální skupině ve výboru, s níž se dělila o konkrétní fáze studie. Potřebujeme ji na čtyři nebo pět týdnů, může udělat nějaké věci, které členové výboru nejsou kvalifikovaní udělat. (tamtéž)
Zdálo se to logické pozvat slečnu Amadonovou, aby se připojila k výboru. Byla to vnučka adventistického průkopníka Johna Byingtona. Dostalo se jí vzdělání v Battle Creeku a mluvila plynně několika jazyky, včetně řečtiny a latiny. Vynikala v matematice, a po práci na misijním poli v letech 1893-1899, pracovala pro vysokou školu v Chicagu, na pozici bakteriologa, vyučovala vědu v několika třídách. Byla také zkušenou spisovatelkou. Několik článků, které o chronologii napsala, byly publikovány v odborných časopisech.
Práce, kterou Amadonová ve Výzkumném výboru udělala, byla rozsáhlá. Jejich práce byla z velké části uchována ve Sbírce Grace Amadonové16 , uložena v Centru pro adventistický výzkum17 na Andrewsově universitě. Výzkum, který dělali, přesně vysvětluje, jak Millerité přišli k 22. říjnu jako ke Dni smíření, stejně přesně vysvětluje i rysy luni-solárního počítání kalendáře. Výzkum je velmi dobrý a poskytuje pevný základ pro pochopení těchto otázek. Nicméně, když se pokusili ustanovit velikonoční ukřižování na 14. Abíb Biblického kalendáře, na pátek Juliánského kalendáře, narazili na nepřekonatelné rozpory.
16 Viz: http://www.andrews.edu/library/car/AmadonGraceCollection.pdf.
17 Viz: http://www.andrews.edu/library/car/
Prvním rozporem je jednoduše fakt, historicky stanovený, že Juliánský kalendář měl v době Krista osmidenní týden, označovaný písmeny A až H. Tento fragment raně Juliánského kalendáře, nazvaný Fasti Prænestini, byl vytvořen 4 – 10 n. l. Na levé straně je seznam dnů, zahrnující části dvou osmidenních týdnů: G, H, A, B, C, D, E a F. Slova napravo uvádí, jaký druh práce mohl být prováděn právě v tyto konkrétní dny týdne.
V roce 1944, nakladatelsví Review a Herald vydalo knihu pro Ministerské sdružení adventistů sedmého dne. Kniha „Neděle v římském pohanství“, měla podtitulky s názvem: „Historie planetárního týdne a jeho 'den Slunce' v pohanství Římského světa během prvních století křesťanské Éry."18 otevřeně přiznával, že sedmidenní planetární týden, jaký se používá dnes, pochází z pohanství a nebyl standardizován do všeobecného užívání až do dne Koncilu v Nicæa ve čtvrtém století našeho letopočtu.
Ale to nebyl jediný problém. Pokud se někdo domnívá, že moderní týden pokračoval bez přerušení od Stvoření, tak potom, když bychom počítali nepřetržitě týdny zpátky (do minulosti), měli bychom být schopeni sjednotit 14. Abíb s pátkem v roce ukřižování (31 n. l., jak tomu adventisté porozuměli dle proroctví Daniele). Nicméně, když to tak uděláme, přijdeme ke středě (nejpozději ke čtvrtku), jako ke dni 14. Abíb, na který připadá Pesach ukřižování. Nejste schopni umístit 14. Abib na pátek. Fakt, že tento problém byl výboru jasně srozumitelný, je vidět v jejich diskuzích, jak jsou dochovány v zápisech Výboru a v různých korespondencích mezi členy Výzkumného výboru a další, stejně jako jsou dochovány i otázky, které byly položeny, v objemných dopisech uchovaných ve Sbírce Grace Amadonové.
18 Tato kniha k přečtení na: http://www.4angelspublications.com/books.php and scroll down
Například:
Když William Miller upevnil datum v roce 1844, musel dát kříž na konec, ne doprostřed prorockého týdne. Nikdy jsme nešli k jádru věci. Pro nás je nyní zásadním úkolem ukázat, proč trváme na 70 letech a 2300 letech začínajících ve stejnou dobu. Někteří ze starých spisovatelů potvrzují začátek roku 457 př. n. l., ale nedefinují "střed týdne... L. E. Froom uvedl, že bychom mohli jednoduše znásobit fakta o tom, co se dělo v roce 1844, ale musíme ubrat/popřít fakta o tom, co vedlo k výběru data 22. října 1844. Taktéž je to i s datem ukřižování." (Minuty, schůze úředníků, 18. prosince 1939)
Nauka o očištění svatyně, jak učí Adventisté sedmého dne, je neoddělitelně spjata s 22. říjnem 1844 a rokem ukřižování 31 n. l. Stojí to společně jako sjednocený celek, nebo to celé spadne, protože kalendář, který byl použit k vytvoření těchto dat, odhaluje, že týdenní cyklus moderního Gregoriánského týdne nesouhlasí s týdenním cyklem Biblického týdne, jaký se používal v době Krista.
To jsou podstatné otázky a příliš dlouho pro ně církev neměla řešení. Ale odmítnout řešit toto téma neznamená, že se vyřeší.
- L. Andreasen uvedl, že se ho v jeho třídě ptali na určité otázky již v roce 1924 a po malém testu zjistil, že ani polovina studentů nevěří v očištění svatyně. Myslel si, že tomu zcela neporozuměli a nemohou věřit kvůli hranici v jejich chápání. Pokud to představuje stěžejní bod naší víry, pak nemáme víru, která je hluboce přesvědčená o pravdách, které zastáváme. Obával se, že naši kritici udělali více zásahů do našich řad, než jsme si mysleli, a že je třeba udělat další výzkum, aby byla tato doktrína/nauka upevněna. Když lidé vědí, že to mohou prodiskutovat, snadněji se dají přesvědčit, ale byl překvapen, když někteří říkali, že se neodvažovali diskutovat o tom, co měli na mysli...
Pokud nedáme důkazy pro naše členy, budeme mít slabé spoluvěřící, kteří budou troubit na trubku nejistý zvuk. Pan C. H. Watson by rád viděl tento výbor, který má připravený důkaz, aby odpověděli k tomu [L. R.] Conradimu a [A. F.] Ballengerovi ohledně 22. října 1844. Není čas situaci řešit? Někteří naši spoluvěřící se trápí, protože nemáme žádnou odpověď a myslím, že jim ani nejsme schopni odpovědět. (Tamtéž)
To byl důvod, proč J. H. Wierts jako první předstoupil znepokojen před Generální konferenci. Církev by nezničily problémy v chronologii, které byly představeny14 , ale spíše to, že pravda si nesmí odporovat. Buď udělala chybu církev ve velmi základní oblasti, nebo existovalo ještě více světla, které chtělo Nebe udělit.
Jakmile se Výzkumný výbor posunul od 22. října 1844 k datu ukřižování, rychle a jasně viděl plné důsledky tématu, o kterém se jednalo. Stalo se, že výzkum, pod vedením Grace Amadonové rychle začal upadat. Nejdůležitějí bylo ustanovit datum ukřižování v roce 31 n. l.. Nicméně, aby to mohli udělat, a přitom zachovávat Sabat v sobotu, museli zkreslit/překroutit určité zásady luni-solárního počítání kalendáře. Různé spisy ve Sbírce Grace Amadonové odhalují odlišné názory poroty, v čele s Amadonovou, kde se pokoušeli vyřešit problém tím, že dají ukřižování na konec 15. Abíbu vytvořením přechodného období (kdy nemůže být vidět žádný Měsíc), které bylo dalece astronomicky nemožné.
19 Původní dokument, viz: http://www.4angelspublications.com/pdf/Objections.pdf. Přepracovaná verze, pro snadné čtení, viz: http://www.4angelspublications.com/pdf/Andreasens%20letter.pdf
Z dokumentů dochovaných ve Sbírce Amadonové, se zdá, že Výzkumný výbor diskutoval o představení Církvi pravého Biblického kalendáře. V nedatovaném dopise19 Grace Amadonové, M. L. Andreasen nastínil problémy, které je třeba očekávat, pokud by oznámili pravdu: Biblický týden nemá nepřetržitý týdenní cyklus a rozhodně není v souladu s moderním týdenním cyklem.
Nebylo by jednoduché lidem vysvětlit, že Bůh, který zastával a zavedl takové uspořádání, by měl zájem o přesný sedmý den.
Pokud by vysvětlení bylo možné, a lidé by se přizpůsobili posunu ve svátek a posunu stabilního sedmého dne, dalo by se předpokládat, že si časem na toto uspořádání/úpravu zvyknou. Ale když by si na to opět zvykli, byl by vytvořen další posun. Tak by se posunuli tam, kde byli předtím.
Ale ani toto nebylo řešením nebo pevným základem. Přicházel by další posun, další a další. Nyní v Denveru zachovávají Den dříve než v Omaha, potom zachovávají stejný den. Nyní Omaha a Chicago zachovávají stejný den, ale v jiný čas, jiný den. Neexistuje jednotnost, a když si lidé zvyknou na určité uspořádání, den je opět změněn. Takových je více, než obyčejní lidé dokáží pochopit, a pokud jdeme k lidem s takovým návrhem, musíme očekávat, že výsledkem bude zmatek. A naši nepřátelé nebudou otálet v tom, aby poukázali na problémy a vypíchli provedené změny.20
Protože Biblický týdenní cyklus se restartuje s každým Novým Měsícem, Biblický Sabat se jeví jakoby "plaval", v moderním Gregoriánském týdnu. Někdy je v pondělí, příští měsíc v úterý, další měsíc ve čtvrtek, atd. To je neustálé "přesunování", na které Andreasen poukazuje v jeho spise.
Nakonec se problémy spojené s prezentací nového kalendáře, podle kterého by se vypočítával sedmý den Sabat, zdály zdrcující. Andreasen zdůraznil, že výsledný zmatek by církvi způsobil újmu a z tohoto důvodu, by se to nemělo provést.
Pokud bychom zvážili přijetí nového kalendářního systému, je třeba uznat, že místní společenství/komunity mají právo na jejich vlastní zachovávání/sledování/pozorování, které by určovalo Nový rok, zůstalo by otázkou, zda by byl k dispozici správný člověk kompetentní pro takové pozorování... Nenechte lidi, aby zachovávali Boží svatý den založený na kalendáři, který způsobuje zmatek, a dělá naši práci zbytečně těžkou. Navrhovaný systém nemá v žádném případě vliv na sled dnů v týdnu, a nemá ani vliv na Sabat, pokud však lidé zachovávající Sabat podpoří nový systém počítání kalendáře, výsledný zmatek nám nepomůže.
. . . Když by se nakonec celá záležitost musela upravit, určitě by to vyvolalo zmatek. Adventisté sedmého dne brzy budou mít dost argumentů ve svých rukou, aby nebylo třeba dělat si starosti s časem. Prázdnému dni21 již nebudeme čelit. Nemůžeme si dovolit začít vytvářet problémy. Pro svět to bude vypadat, že současný navrhovaný kalendář je vytvořen pro specifický účel – ne za účelem převzetí toho, co zjistíme, že je nemožné pro všeobecné použití – ne za účelem podpory roku 1844. Nevěřím, že je to nezbytné. Musí být možné stanovit 22. října 1844, aniž bychom se uchylovali k takovým prostředkům.22
20 M. L. Andreasen, nedatovaný dopis Grace Amadonové, Sbírka Grace Amadonové, Box 2, složka 4, Centtrum pro Adventistický výzkum, Andrewsova universita, zvýraznění doplněno.
21 viz: http://www.4angelspublications.com/articles/Global_Time.pdf
Není spekulací trvzení, že Andreasen odmítl Biblický kalendář kvůli strachu z následků. Sám uvedl:
Výbor odvedl excelentní kus práce. Nyní je před námi bezvýhradné schválení plánu, ale jeho důsledky se zdají být naložené dynamitem, s TNT, na to si musíme dát dobrý pozor. Se vší vážností bych v této věci varoval výbor. Obávám se, že následky takového schválení se v této době projeví v širokých kruzích.23
Andreasenem navrhované řešení situace je srdce rvoucím příkladem politického prospěchu, kterému je dána přednost před pravdou:
Možné řešení: Navrhuji, abychom podali zprávu [prezidentovi GK], bratru McElhaney, kterému Millerité věřili, jak se přišlo na tyto závěry, bez závaznosti o správnosti metody. Ať bratr McElhaney zveřejní tuto zprávu tak, jak si myslí, že to bude nejlepší, a ať nás nechá počkat na reakce. To by samozřejmě byla jen předběžná zpráva, a byla by tak označena. Brzy uvidíme, jaký oheň rozdmýchá. Ve zbytku času nás nechejte prostudovat dále závěrečnou zprávu. Reakce na předběžnou zprávu může stanovit podobu závěrečné zprávy.24
Jinými slovy, Andreasen naléhal, pojďme se zaměřit na to, jak Millerité ustanovili 22. října, spíše než 23. září jako Den síření v roce 1844, ale nechtějte po nás abychom přiznali, že souhlasíme s tím, jak byl stanoven. Nechte nás otestovat zdroje, a v závislosti reakce na tyto zdroje se rozhodneme, zda chceme říci více.
Tohle není intelektuální čestnost! To je intelektuální zbabělost. Pravda zůstává stejná, bez ohledu na reakci proti ní. Andreasen byl nejvýmluvnější ve svých argumentech, když mlčel o vlivu Biblického kalendáře na každotýdenní sedmý den Sabat. Napsal řadu dopisů, v nichž vyzval Výzkumný výbor, aby na toto téma mlčel.
22 Tamtéž.
23 Tamtéž, str. 3 a 5, zvýraznění doplněno.
24 Tamtéž, důraz doplněn.
Tyto dopisy nejsou k dispozici široké veřejnosti. Zdá se, že Církev stále považuje obsah za příliš odhalující, příliš výbušný na to, aby byl odhalen. Kopie těchto dopisů byly dány členům Výzkumného výboru roku 1995, ale členům výboru nebylo dovoleno opustit s nimi místnost. „Nakopírovali bychom je, ale oni je posbírali předtím, než nám dovolili opustit místnost," vzpomíná jeden člen výboru.
Nakonec, zatajení textů je přesně to, co původní Výzkumný výbor udělal. Výbor GK, Minuty25 ze dne 31. května 1939 uvádí:
Výbor, který byl jmenován pro jistou výzkumnou práci předložil prohlášení ohledně své rozsáhlé zprávy, která je nyní hotova. Bylo zřejmé, že tato zpráva měla být předložena té nejreprezentativnější skupině, jak jen bylo možné, a kterou pro to ZVOLILI, aby ustanovila 9. a 10. července na 9. hodinu 9. července, jako čas pro vyhlášení zprávy, aby byli přítomni prezidenti Unijní konferece, kteří byli účastníky poroty na setkání Generální konference v New Yourku předchozího dne; dále byli úředníci požádáni, aby pozvali ostatní, kteří vhodně smýšlí, aby byli přítomni, když se bude zpráva vyhlašovat.
Kupodivu, i když se setkání konalo, zdá se, že z něj není žádný záznam. Možná se to stejné stalo i s dopisy Andreasena, které byly dány Výboru r. 1995 k přečtení, ale považovaly se za příliš zničující/škodlivé a jednoduše nebyly dány k dispozici široké veřejnosti. Na setkání tohoto typu je jistě neobvyklé, nezanechat žádný záznam, neuložit je do složek osobní korespondence lidí, kteří se zúčastnili.
Plný rozsah tohoto setkání lze pochopil z popisu zaznamenaného J. H. Wiertsem, který se setkání účastnil:
Na tomto setkání byli přítomni všichni členové Generální konference, všechni prezidenti Unie v USA, mnoho učitelů Bible, mnoho spoluvěřícíh a dalších. Čtení zprávy Výzkumného výboru začalo v 9:30 dopoledne a končilo asi v 10:00 večer. 26
25 Viz str. 30: http://www.adventistarchives.org/docs/GCC/GCC1939-05/index.djvu.
26 J. H. Wierts, dopis panu L. E. Froomovi, 29. června 1945, Sbírka Grace Amadonové, Box 5, složka 9.
Politický prospěch byl tématem dne a plný účinek Biblického kalendáře dle dlouhodobých předpokladů církve byl zakryt názvem Zpráva Výboru na historickém základu, včlenění a platnost 22. října 1844, na jakém základě byl datum přijat. J. H. Wierts měl nemocné srdce. Různí členové Výzkumného výboru napsali různé části šestidílné zprávy.27 Wierts byl velmi znepokojen jednou částí, kterou napsala Grace Amadonová, 5. částí.28 Tento oddíl, s názvem "Datum ukřižování a astronomický soulad s 22. říjnem," nejenže stočil fakta, aby potvrdil páteční ukřižování, ale také obsahoval témata, která vyvstávala již od samého začátku! Intelektuální poctivost ho ovlivnila, na konci se postavil před shromáždění, a odsoudil jej za jeho pokřivené a nepřesné zpracování historických a astronomických faktů.
Na toto nespravedlivé ustanovení pravdy pod charismatickým vlivem Grace Amadonové se Wierts odvolal o několik let později, když napsal L. E. Froomovi poté, co obdržel oznámení o její smrti. Tento dopis stojí za to citovat obsáhle, protože poskytuje vhled do machinací prováděných Výzkumným výborem, aby byl popřen dopad luni-solárního kalendářního počítání na sedmý den Sabat.
Asi před třemi dny jsem četl vaše oznámení v Review a Herald o smrti sestry Amadonové. Byl jsem překvapen a poněkud zklamán.
Nicméně, jsem nucen učinit několik pozorování. Můj první postřeh je, (a) říkáte díky jejímu "lesku" získala obdiv svých spolupracovníků (Výzkumného výboru). Bylo by na tom více pravdy, kdyby jste řekl, že díky jejímu „lesku“ její spolupracovníci (Výzkumný výbor) byli přemoženi kouzlem/okouzleni Amadonové, když se po téměř sedm dlouhých let její spolupracovníci (Výzkumný výbor) nevzpamatovali, jak jasně ukazují spisy Frooma staršího o slečně Amadonové.29
Amadonová tvrdila, že Naval hvězdárna/observatoř Spojených států podporovala její tvrzení na základě astronomických informací, které obdržela ze záznamů a výpočtů observatoře. Wierts odhalil takové tvrzení minimálně jako zavádějící, nejhůře jako pokrytecké:
Můj druhý postřeh: Vaše prohlášení o podpoře člena Sdružení astronomů z Naval observatoře Spojených států (pana Glena Drapera), který ověřil a potvrdil její práci.
Bratře Froome, možná nevíte, že právě proto cítím jako svou povinnost odhalit vám několik věcí, pro vaše vlastní dobro i dobro dalších.
27 Viz: http://www.4angelspublications.com/rcfr.php.
28 Viz: http://www.4angelspublications.com/pdf/RC%20Report%20Part%20V.PDF.
29 Tamtéž, str. 1.
Samozřejmě je pravda, když říkáte, že slečna Amadonová byla v častém kontaktu s panem Draperem. Ano, dokonce do té míry, že slečně Amadonové byl oficiálně zakázán vstup do knihovny observatoře.
Jednou před září 1943, slečna Amadonová přijela s taxi ke vchodu do observatoře. Informovala stráž u brány, že chce jít do knihovny a setkat se s panem Draperem. Strážný zavolal na žádost slečny Amadonové do knihovny, a odpověď byla: „Slečně Amadonové je zakázán vstup do observatoře a zakázán vstup do knihovny.["] Nicméně, kvůli její vytrvalé žádosti vidět pana Drapera, musel sejít k bráně, aby mohl se slečnou Amadonovou mluvit. Závěrečná slova jednoho z úředníků observatoře byla:
„Člověk nebo skupina lidí, kteří podporují slečnu Amadonovou musí být skupina lidí bez mozků." A další prohlášení: „Strýček Sam [vláda Spojených států] potřebuje pracovníky, slečna Amadonová by pro ně mohla balit balíky." V Kongresové knihovně slečna Amadonová potvrdila, že měla spojení s observatoří. Pokud o tom chcete více informací, dejte mi vědět, dodám vám je.30
Někteří Adventisté sedmého dne se stále odkazují na tvrzení Naval observatoře Spojených států jako na podporu "důkazu", že lunární Sabat musí být špatně, citují určité dopisy z Naval observatoře Spojených států. Nicméně, v roce smrti Amadonové, Denton. E. Rebok, předseda Theologického semináře CASD, sám napsal dopis Glenu Draperovi, ve kterém se ptal:
Jeden z našich učitelů přijímá dopis, který obsahuje prohlášení slečny Grace Amadonové o chronologii, k Výboru, kterého byla členkou. Uváděla, že měla vaši podporu týkající se jejích výpočtů, ale neupřesnila to. Otázkou je: za předpokladu, že jste dali souhlas, týkalo se to nebo to obsahovalo její postoj k tomu, že Židovský Pesach v roce 31 n. l. připadal na pátek? Jelikož je nyní mrtvá, ocenili bychom váš názor.31
Draper potvrdil, že skutečně procházel práci Amadonové, že přidala následující upozornění:
Ale jak jsem jí opakovaně říkal, mohou vyvstat některé otázky, když přijme předpoklady jako skutečnost. Jsou zajímavé a poskytují tak důsledné závěry jaké jsem na těch tématech neviděl, taktéž se zdá, že obsahují několik zásad, které jsou téměř klepy. Jsou to romány, přinejmenším.32
30 Tamtéž.
31 D. E. Rebok, dopis panu Glenovi H. Draperovi, ze dne 26. února 1946.
Jinými slovy, Draper vysvětloval, že Amadonová vytvořila jakési předpoklady. Pokud někdo přijme její předpoklady jako správné, její závěry budou v souladu s jejími předpoklady.
Rebok nebyl zcela spokojen s Draperovou odpovědí a napsal znovu, ptal se:
Zajímalo by mě, jestli byste byl ochoten nabídnout své připomínky nebo rady týkající se předpokladů, na kterých slečna Grace Amadonová založila svoji práci, nebo pokud máte zájem, neváhejte nám uvést fakta, které zná věda a matematika ohledně Dne velikonoc v roce 31, stejně jako ostatní roky, které jsou nyní zvažovány různými skupinami studujících tento problém.33
Draper byl v časové tísni a neměl zájem o dlouhou diskuzi. Odpověděl stroze:
Jsem trochu rozrušený, nerozumím přesně, co si přejete vědět o práci slečny Amadonové, jelikož ta určitě musí být ve vašem vlastnictví/držení a uvádí to, co uvádí. Stručně, předpokládá, že měsíc je pro velikonoce důležitý, ale ne nový měsíc/novoluní. Její kalendář je nastavený na románový předpoklad (pro současnou dobu), že Židé věděli hodně o pohybech Měsíce pro předpovídání času, kdy bude Měsíc v úplňku. Velikonoční slavnost by nikdy neměla nastat před úplňkem, to je její hlavní předpoklad. Nikdy jsem neslyšel o žádném současníkovi, který by tohle tvrdil, ale bylo pro mě opravdu zajímavé vidět, jak byla schopná na tomto předpokladu vytvořit v chronologii soulad. V mnoha ohledech se zdá, že je to největší soulad v chronologii, jaký jsem kdy viděl, ačkoli to vyžaduje obtížnou domněnku, že kněží věděli o zákonech pohybu měsíce mnohem více, než zaznamenali. Slečna Amadonová … věřila, že kněží byli schopni regulovat celý rok pozorováním novoluní předchozího roku. Nyní lze těžko pochopit, jak to byli schopni udělat, protože my jsme byli jen v posledních tři sta letech schopni tento čin napodobit.34
32 Glen Draper, dopis panu D. E. Rebokovi, 27. února 1946, zvýraznění doplněno.
33 Rebok, dopis panu Draperovi, 1. března 1946.
Z dostupných důkazů se zdá, že Amadonová vzala Draperovo poznání souladu jejích domněnek jako chabou podporu. Wierts rychle vyvedl Frooma z takových představ. Ve svém dopise Froomovi se Wierts trefně ptá:
Bratře Froome, otázkou je, co pan Draper zkontroloval a schválil? Odpověď – 1. Pan Draper dle svých schopností astronoma zkontroloval a schválil následující kalendářní a astronomická fakta.35
A pak uvádí čtyři astronomické body, zahrnující (1) konkrétní čas konjunkce po jarní rovnodennosti v roce 31 n. l., (2) přesnou délku překladného období, (3) přesný čas úplňku a (4) Julianský den číslo jako 1.732.495. Pak bez obalu dodává:
Výše uvedená čtyři kalendářní a astronomická fakta, zkontroloval a potvrdil pan Draper jako astronom, že jsou kalendářně i astronomicky správně.
Ale teď, bratře Froome, dobře se na tato fakta podívajeme:
1. Pan Draper s jeho astronomickými znalostmi NEpotvrdil, že konjunkce Měsíce v úterý, 10. dubna v 14:31 hodin byla novoluním, které určuje Biblický 1. Nisan, 4032 n. l.
2. Pan Draper s jeho astronomickými znalostmi NEpotvrdil, že překladné období nového měsíce 3. dne v 3:33 hodin určuje Biblický 1. Nisan … připadal na sobotu, 14. dubna, roku 31 n. l.
3. Pan Draper s jeho astronomickými znalostmi NEpotvrdil, že měsíc v úplňku ve středu … byl úplněk, který určil Biblické velikonoce roku 31 n. l.
4. Pan Draper s jeho astronomickými znalostmi NEpotvrdil, že k "nevysvětlitelnému zatmění slunce" došlo v pátek, 27. dubna, roku 31 n. l. 36
34 Draper, dopis Rebokovi, 5. března 1946, zvýraznění doplněno.
35 Wierts, dopis Froomovi, 29. června 1945.
36 Tamtéž, str. 1-2
Glen Draper byl jak vědcem tak zaměstnancem AMERICKÉ vlády. Jako takový, poskytoval technické a astronomické informace. Neposkytoval žádné potvrzení informací, které měly být vyloženy v náboženském kontextu. Jak Wierts vysvětlil Froomovi:
Zkušenosti v průběhu mnoha let s několika astronomy v Naval observatoře Spojených států ... včetně dvou řídících astronomů ukázaly, že jsou vždy ochotni, a dokonce potěšeni, když mohou pomoci nalézt kalendářní astronomická fakta a data. Ale jednoduše odmítají, nevykládají ani nepotvrzují ani nepopírají Biblické chronologické údaje událostí ve světle astronomických fakt. 37
Wierts jasně shrnul důsledky tohoto nedostatku potvrzeného Naval observatoří Spojených států:
Proto, bratře Froome, prosím, dívej se a pochop, že zkontrolování panem Draperem domnělého data ukřižování podle slečny Amadonové nemá vůbec ŽÁDNÝ význam týkající se vzniku Biblických událostí, ani kontrola panem Draperem nedokázala, že pátek, 27. dubna, roku 31 n. l. je dnem a datem ukřižování.
Proto, tzv. kontrola a potvrzování výše uvedených kalendářních a astronomických faktů panem Draperem, nemá žádnou hodnotu pro řešení našeho problému.
Navíc, bratře Froome, víte, že trvzení slečny Amadonové o dni ukřižování a datu v pátek, 27. dubna, 31 n. l. je pouze TVRZENÍM bez důkazů.38
Adventisté sedmého dne vždy učili, že proroctví o 2300 dnech z Daniele 8 a proroctví o 70-ti týdnech (poukazuje na Mesiáše) z Daniele 9, proroctví začínají ve stejném bodě v čase: v roce 457 př. n. l. Proto, aby proroctví Daniele 2300 dní/let skončilo 22. října 1844, Grace Amadonová a Výbor byli vedle o jeden rok a jeden rok byl pouze pro ukřižování: rok 31 n. l. Problém byl, že rok 31 n. l. poskytuje nezvratný důkaz, že moderní týdenní cyklus se liší od Biblického týdenního cyklu, protože Velikonoce (Pesach) = 14. Abib - ten rok nepřipadá na pátek.
37 Tamtéž, důraz dodán.
38 Tamtéž, důraz originální.
39 Tamtéž, str. 3. 24
40 Tamtéž, str. 5, zvýraznění doplněno.
To byl velký problém, protože pokud k ukřižování nedošlo v pátek, pak další den, Sabat, nepřipadá na sobotu. Aby mohli pokračovat a mohli mít sobotní Sabat, musela Amadonová umístit páteční ukřižování za každou cenu. Udělala to tím, že natáhla měsíční překladné období do absurdní délky, a tím, že přesto trvala na historickém a astronomickém důkazu, že Měsíc v úplňku připadá na velikonoce na 13. Abíb. Bylo to zručné žonglování údaji, natahování až do bodu zlomu, ale Wierts dal Froomovi vědět o nejistých termínech, které Draper, jako astronom Naval observatoře Spojených států, potvrdil pouze jako astronomická fakta. Nepotvrdil ty manipulace údajů, které poukazovaly na páteční ukřižování.
Tak, bratře Froome, na těchto kalendářních a astronomicky prokázaných faktech je jednoduše vidět, že tvrzení slečny Amadonové o ukřižování v pátek, 27. dubna, 31 n. l. je jen tvrzení, bez nejmenšího Biblického, prorockého, chronologického, typického, kalendářního, astronomického a vědeckého důkazu. A bez takového bychom neměli žádný větší důkaz, než měli všichni další teoretici pro svá tvrzení.39
To, co Amadonová vytvořila z astronomie na podporu roku 31 n. l., páteční ukřižování nebylo upřímné ani důsledné. Na straně 5 z jeho dopisu, Wierts uvádí řadu nesrovnalostí v závěrech Amadonové týkajících se principů luni-solárního kalendářního počítání používaného v letech 1843/44, spočívájících na tom, že co tvrdila, nebyla pravda, i když ve skutečnosti věděla, co byla pravda. On shrnuje svůj seznam tím, že se ptá:
Proč se tedy uchýlila k takovému klamnému, zavádějícímu podvodu? Odpověď:
(a) Slečna Amadonová ve své práci pro Výzkumný výbor, zpráva č. 1, část 5 zdůrazňovala chybné tvrzení znovu a znovu, že Měsíc musí být na velikonoce vždy v úplňku 13. Nisana, ale nikdy ne 14. Nisana [to proto, aby potvrdila páteční ukřižování].
(b) Protože, kdyby si dovolila, aby 1. Nisan připadal na 1. dubna, kam ho umístili rabínští židé, potom samozřejmě, by velikonoční den (Pesach) 14. Nisanu připadl na 14. dubna, na den úplňku… Proto, pokud velikonoční den (Pesach) 14. Nisanu připadl na 14. dubna, na den, kdy byl Měsíc v úplňku, bylo by to v rozporu se všelikým jejím chybným tvrzením, které předložila v 5. části zprávy Výzkumného výboru č. 1.
. . . Je tedy zřejmé, že se spíše uchýlila k klamnému kalendářnímu datu než k pravdě.
. . . Proto, aby zachránila svoje chybné tvrzení od úplné katastrofy, raději se přiklonila k chybné interpretaci, k zavádějícímu a klamnému kalendářnímu dni a datu, možná si myslela a doufala, že se z toho tak dostane. Proto, jak můžeme ukázat i dokázat, unikla mnoha dalším chybným věcem během svého působení ve Výzkumném výboru. Proto lze předpokládat, že doufala, že se dostane i z tohoto. Možná se nezamyslela nad tím, že tento problém je stejný jako každý matematický problém, který může být kdykoliv prošetřen, aby se zjistilo, zda jsou závěry správné nebo špatné. Jestli jsou správné, tak obstojí, pokud jsou špatné, neobstojí.40
Wiertův dopis, tak neomalený a přímočarý byl jakoby mučivým voláním po vítězící pravdě. Končí svůj dopis výzvou k čestnosti, k nezaujatému studiu tématu:
Pokud . . . by úředníci Generální konference někdy dovolili, aby bylo provedeno pečlivé vyšetřování ve všech těchto výše uvedených věcech, prokázalo by se a zjistilo, že slečna Amadonová byla velmi brilantní, klamnou, podvodnou a zavádějící kejklířkou dat kalendáře. A prokázalo by se a zjistilo, že všechna její drahá práce během těch dlouhých sedmi let neposloužila k výstavbě, ale ke zničení dat poselství.
Nicméně, vina za všechen tento zmatek a nedorozumění spočívá na bedrech Výzkumného výboru, a to zejména na bratrovi Froomovi, jako předsedovi Výzkumného výboru od podzimu 1938 až do 20. července 1942. A co víc, vy jako redaktor "Ministry" /Služba/ jste zodpovědný za všechnen chybný materiál Amadonové, který jste dovolil, aby se objevil v "Ministry“.
Ještě jedna věc – bratře Froome, nezapomeňte, že zasedání v neděli večer dne 9. července 1939, v kapli Generální konference, když slečna Amadonová zpřístupnila ten zavádějící list, a pak na vyzvání vykládala jeho chybný obsah týkající se otázek o roku 1844 před tímto důležitým shromážděním, které nakonec vyvrcholilo, když její domnělá "BRILIANTNOST/ genialita" probleskla při razítkování, které tak potvrdilo její zdánlivý triumf "Co více chcete!"
No, bratře Froome, ona se z toho málem ten večer dostala. Ale když jsem pečlivě studoval její 5. část, zaznamenal jsem všechny zavádějící, klamné triky a chyby v ní, a pak její odvahu vydat tento nepřesný/chybný list s jeho do očí bijícími, klamnými a zavádějícími chybami v něm. Pak jsem byl odhodlán srazit všechny její zavádějící, klamné argumenty ochromujícím úderem, což jsem rád, že jsem na tom důležitém setkání udělal, a jsem rád, že mohu říci, že od té ochromující rány se nikdy slečna Amadonová ani její společníci (Výzkumný výbor) nepokusili vyprostit její argument na 22. října, otázka roku 1844.
Vím, bratře Froome, že to jsou drsná, nevlídná, ano, vážná prohlášení, ale v zájmu pravdy, a v zájmu věci, kterou milujeme více než svůj život, a v naději, že krásná, prorocká Mesiášská data pravdy vyjdou najevo. Vyzývám tě, abys mě vyzval prokázat tato tvrzení.
Na závěr mi dovol říci, pro tvou vlastní informaci, že všechno výše uvedené a mnohem více bylo odhaleno, a je to v rukou několika Generálních, Unijních a místních úředníků.
Proto jsem si jist, že dříve nebo později bude bez ohledu na to požadováno úřední/oficiální vyšetřování všech těchto důležitých prorockých údajů.
Pravda a naše poselství vyžaduje, aby dříve nebo později vyšel najevo pravý prorocký výklad. "Bude volat kamení."41
Bohužel, neexistuje žádný důkaz, že Froom kdy přijal Wiertovu výzvu. Do tohoto dne Církev adventistů sedmého dne nikdy nerozeznala nesrovnalosti otevřeným jasným způsobem. Korespondence dochovaná ve Sbírce Grace Amadonové odhaluje Výzkumný výbor, a jeho témata studia, která se prvně projednávala na poměrně širokém základu po celé Severní Americe. Předpokladem bylo, že zjištění výboru budou oficiálně zveřejněny ve prospěch členů církve. Poté, co se Výbor prokopal do hloubky tématu, a uvědomil si, že nemá připravenou odpověď na to, na co se opakovaně poukazovalo jako na "problém s datem ukřižování," bylo vynaloženo úsilí k omezení diskuse jen mezi několika učenci „pro potřebu abychom věděli".
41 Tamtéž, str. 6, důraz původní.
Nicméně ne všechny materiály shromážděné Výborem jsou k dispozici veřejnosti. Pro všechny její nedostatky v jiných oblastech, byla Amadonová pečlivou uchovatelkou záznamu. Dokonce i krátké změny, které by většina lidí neuchovávala, ona zakládadala do dokumentů.
Kde jsou Andreasenovy dopisy, které dal Výboru roku 1995, které byly sesbírány dříve, než bylo mužům dovoleno opustit místnost?
Kde je Wiertův původní dokument? Ten byl poskytnut Výboru roku 1995, ale Výbor byl umlčen dříve, než dokument viděli. Když se ho ptali, jestli má nějaké návrhy na to, kde dokument získat, člen Výboru 1995 odpověděl: „Nikdy vám jej nedají. Nedovolí jej vydat."
Měl pravdu. I přes pilné úsilí se dokument nikdy neobjevil. Následující místa popírají povědomí o tomto dokumentu:
• Centrum pro Adventistický výzkum, Andrewsova universita
• Archív a Oddělení statistiky, Generální konference adventistů sedmého dne
• Ministerské oddělení Generální konference adventistů sedmého dne
• Ministerské oddělení Severoamerické divize adventistů sedmého dne
Proč byl tento dokument pohřben tak hluboko? Jaké důkazy obsahoval? Pokud argumenty, které Wierts prezentoval, mohly být zodpovězeny, Církev adventistů sedmého dne by tak již učinila. Jejich vytrvalé úsilí pro to, aby se to nedostalo k lidem naznačuje, že informace, které dokument obsahoval, byly příliš zničující, než aby kdy uzřely denní světlo. Proč by to jinak bylo odepřeno běžným členům církve? Bylo by dobře, aby ti, kdo chtějí znát celou pravdu, požádali vedení Církve adventistů sedmého dne, aby tento materiál dali k dispozici. Pokud ne, aby vysvětlili, proč jej zadržují.
Církev nepřestala studovat téma dvou různých kalendářů ani nebyl rozpuštěn Výzkumný výbor po předložení zprávy v červenci 1939. Název výboru byl později změněn na Historický výzkumný výbor a obsazení členů se změnilo, jelikož někteří z původních členů odešli do důchodu, zemřeli nebo jim byla přiřazena jiná služebnost, která bránila jejich aktivnímu zapojení se ve Výboru. Froom sloužil jako předseda až do roku 1943, kdy převzal předsednictví Milton E. Kern, i když Froom zůstal členem.
V poslední době byl tento autor schopen odhalit, že reference výboru byly povrchně zmíněny v Boxu 15, složka 8, Sbírka J. L. MacElhaneyho v Centru adventistického výzkumu: „Thurber M. R.: Prohlášení o Výzkumném výboru a jeho práci", obsáhlý list, publikovaný v nakladatelské společnosti Review a Herald v roce 1953. Tento dokument, nazvaný Chronologie Ezra 742 je uveden s podtitulem: „Zpráva Historického výzkumného výboru Generální konference adventistů sedmého dne." Členové se v této době skládali z členů původního výboru Lynn Harper Woodové, L. E. Frooma, Milton E. Kerna a W. Homera Teesdaleho, stejně jako z nových členů: z předsedy Waltera E. Reada; tajemníka Merwina R. Thurbera; Siegfireda H. Horna, Fredericka Leeho, Julia Neufferové, Dentona E. Reboka a Franka H. Yosta.
42 Viz: http://gisministry.org/books/TheChronologyofEzra7.pdf.
Zdálo se, že žádný oficiální "misijní dokument" pro tento výbor neexistuje. Nicméně fakt, že "problém s datem ukřižování“ nebyl nikdy uspokojivě vyřešen, se jevil jako dostatečný důvod pro pokračování existence výboru, jenž chtěl téma studovat. Předmluva k Chronologii zdánlivě podporovala tuto skutečnost:
Před několika lety Generální konference adventistů sedmého dne zřídila výbor, později nazvaný Historický výzkumný výbor, pro studování některých problémů historické datování, které se vztahují k prorockému období, jenž se zapojil do vědeckého výzkumu, kde se to zdálo nutné. Jedním z problémů studovaných výborem bylo datum sedmého roku Artaxerxese. Zjištěné důkazy, jak jsou uvedeny v následující studii, poskytují nesporný důkaz, že datum přijatý prvními průkopníky Adventního poselství byl přesný z vědeckého i z Biblického hlediska.43
Význam tohoto prohlášení je následující: Výbor potvrdil rok 457 př. n. l. jako datum, ve kterém začíná 2300 prorockých dnů (Daniel 8,14) a též proroctví o 70 týdnech (Daniel 9,24-27). To potvrdilo, že k ukřižování došlo v roce 31 n. l. Jak byly k dispozici ke studiu nové archeologické objevy starověkých papyrů, věřilo se, že tam budou dostatečné informace pro vyřešení tohoto problému. Nicméně, potvrzení data 457 př. n. l. a přidruženého potvrzení roku ukřižování zmařilo jejich naděje. Přetrvávající problém data ukřižování nebyl stále vyřešen. Závěrečná slova Chronologie dávají na vědomí, že plné rozluštění ještě nebylo možné:
Tyto papyry poskytly nejvítanější materiál pro rekonstrukci některých fází Židovského kalendáře před-křesťanské éry, pro kterou nebyl žádný jiný zdroj materiálu k dispozici až na skrovné informace, které poskytuje Bible. Počet dokumentů, které byly k dispozici, aby svědčily, byl příliš malý na to, aby se dospělo k neotřesitelným závěrům týkajícím se každého aspektu jejich lunárního kalendáře. Nicméně, nedávno objevený další zdroj materiálu, na kterém byly založeny výše uvedené závěry, nám dává rozumnou naději, že další data zaplní nynější existující mezery a dovolí kompletnější rekonstrukci starověkého Židovského kalendářního systému.44
44 Siefried H. Horn, Lynn H. Wood, Chronologie Ezra 7, předmluva.
Co se stalo s Výborem po uplynutí této doby není známo, protože téma diskuze nebylo tak široce známo, jako tomu bylo v letech 1938/39. Pokud o tom někdo ví, oceníme sdílení této informace. Nezdá se, že Institut pro Biblický výzkum /Biblický Research Institute (BRI)/ je moderní pojmenování Historického výzkumného výboru. Při dotazování se na Institutu pro Biblický výzkum /BRI/ byla popřena jakákoliv návaznost nebo povědomí o předchozím výboru. Institut pro Biblický výzkum /BRI/ na webových stránkách uvádí:
Institut pro Biblický výzkum byl založen na základě rozhodnutí Výboru Generální konference v roce 1975. Historické kořeny institutu vedou až k Oponujícímu literárnímu výboru /Defense Literature Committee/ (založen 1943) a k Výboru pro Biblické studium a výzkum / Defense Literature Committee/ (založen 1952).45
44 Tamtéž, Závěry.
45 http://biblicalresearch.gc.adventist.org/aboutus.htm
Žádná další zmínka o studiu tématu data ukřižování, a nesporný dopad na sedmý den Sabat, může být nalezena před založením Výzkumného výboru roku 1995 - jenž byl ukončen po pouhých několika měsících, kdy se církevní představitelé dozvěděli, že sami členové výboru viděli východisko v myšlence, že Biblický luni-solární kalendář měl být použit pro výpočet jak data ukřižování tak týdenního Sabatu.
Pravda může zůstat pohřbená navěky, ale když se Nebe rozhodne, že přišel čas, aby pravda vyšla najevo, nikdo ji nemůže skrýt nebo zastavit. V době kolem roku 1995 byl Výbor ukončen, další hlasy, vně adventistické církve, začaly burcovat/agitovat toto téma. V roce 2006 se adventistka sedmého dne jménem Laura Lee Vornholtová-Jonesová dověděla o teorii lunárního Sabatu. Představa, že třeba celý život uctívá špatný den, byla velmi zneklidňující. Jelikož měla na toto téma více otázek než odpovědí, začala zkoumat on-line, snažila se získat více informací o principech luni-solárního kalendáře.
Náhodně procházela rejstříkem obsahu Sbírky Grace Amadonové, byla ohromena, když zjistila, že množství znalostí starověkého hebrejského kalendáře, včetně takových specifik jako "Charakterisiky mozaiky luni-solárního kalendáře," znala Církev adventistů sedmého dne. Řekla o objevech své matce, eLaine Vornholtové. Dvě ženy, spolu se dvěma přítelkyněmi, daly dohromady své peníze a koupily kopie, přes 300 stránek ze Sbírky Amadonové. Jak význam jejich objevu otevřel jejich chápání, začaly mít ženy obavy. Měla by se Církev poučit z obsahu Sbírky a z jeho do očí bijících důsledků pro sedmý den Sabat, možná to jednoho dne již nebude k dispozici veřejnosti. V průběhu několika měsíců, koupily ze Sbírky vše, co se dalo okopírovat, čítalo to přes 3 000 stran dokumentů, grafů a korespondence, včetně několika dopisů napsaných Williamem Millerem.
Laura Lee vzpomíná: „Nechtěly jsme být špatně; Sabat je tak důležitý. Pokud bylo naše chápání nesprávné, chtěly jsme, aby se problémem zabývala církev a poukázala nám na chybu z Písma." Napsala různým kazatelům, vedoucím církve a známým, a ptala se: „Od té doby, co byl luni-solární kalendář použit pro ustanovení adventistické nejvýznamnější/nejcharakteričtější věrouky – 22. října 1844 – proč nepoužíváme stejný kalendář pro stanovení každotýdenního Sabatu?"
Několik odpovědí, které získala, nezodpověděly otázku. Jeden kazatel navrhl, aby kontaktovala jeho švagra od Mesiánských židů, neadventistu, a zeptala se jeho. James Rafferty z Kněžského úřadu nositelů světla /Light Bearers Ministry/ ji požádal, aby mu řekla, kdy to zjistila.46
Když nedostaly žádnou odpověď od kazatelů a vedoucích, které kontaktovaly, Vornholtovy se rychle přesvědčily, že mají odpovědnost, aby tyto informace sdílely a požádaly Církev, aby toto téma studovala. V říjnu roku 2007 Vornholtovy zveřejnily výsledky svého výzkumu v knize nazvané Velký kalendářní spor. Tato kniha nejen vysvětlovala principy luni-solárního počítání času, ale také představila, jak Millerité používali luni-solární kalendářní počítání, aby stanovili 22. října jako Den smíření v roce 1844; "problém data ukřižování"; a historii Adventistického Výzkumného výboru 1938/39.
O prohlášení Jacquese Doukhana byli informováni kazatelé na dělnické schůzi na Konferenci v Horní Kolumbii předchozího srpna („Když se Sabat bude vypočítávat podle Biblického kalendáře připadne vždy na jiný den."). eLaine trvala na tom, že první kopie knihy zašlou kazatelům a na vedení sboru. Vysvětlovala: „Máme radu/zasedání, která předloží celé nové světlo/poznání před bratry. Pro mě bylo velmi důležité, že jsme to udělaly. Očekávaly jsme, že pokud je naše porozumění chybné, církev bude reagovat a ukáže nám naši chybu, avšak pokud je naše porozumění správné, zburcuje rozsáhlé znepokojení nad tímto tématem."
Jakmile dostali v říjnu knihy z tiskárny, poslaly Vornholtovy kopie Velkého kalendářního sporu kazateli Konference v Horní Kolumbii Konferenci (jíž byli členkami), jakož i různým úředníkům Konference ve Washingtonu, Idaho, Oregonu, Montaně a na Aljašce a v Severo-Pacifické Unii. Poslaly rovněž kopie knihy vedoucím sborů.
46 E-mailová korespondence z ledna a února 2007.
10. prosince 2007 poslal člen církve v Kanadě dopis různým církevním vedoucím, kde vysvětloval význam výzkumu nacházejícího se ve Sbírce Grace Amadonové. Tři sta stran dokumentů ze Sbírky Grace Amadonové, stejně jako kopie Velkého kalendářního sporu byly poslány s dopisem spolu s žádostí, aby církev znovu začala vyšetřování v této věci.
Církevní vedoucí, kterým byl tento dopis poslán byli:
Jan Paulsen starší, prezident Generální konference adventistů sedmého dne Orville Pergamen starší, víceprezident Generální konference adventistů sedmého dne Dr. Ángel Rodríguez, vedoucí Ústavu pro Biblický výzkum Don Schneider starší, prezident severoamerické divize Dan Jackson starší, prezident Konference Kanadské unie Dr. Denis Fortin, děkan Teologického semináře Andrewsovy university Dr. Jacques Doukhan, Andrewsova universita Dr. Samuel Koranteng-Pipim, Konference Michigan Doug Batchelor starší, Amazing Facts (Úžasná fakta), Sacremento, Kalifornie kazatel Stephen Bohr, Fresno ústředí CASD, ústředí Konference v Kalifornii kazatelé John a Beverley Carter, Carterova zpráva panu Tyi Gibsonovi, Light Bearers Ministry (Nositelé světla) David Kang starší, Light for Life (Světlo pro život) Kin Jo starší, Shigehiro, Okinawa, Japonsko.
47 Viz: http://www.4angelspublications.com/pdf/followup.pdf.
48 Viz: http://www.4angelspublications.com/rcfr.php
K dnešnímu dni neobdrželi odpověď ani Vornholtovi ani člověk, který posílal Velký kalendářní spor úředníkům a vedoucím v Kanadě, nebo svazky informací o Sbírce Grace Amadonové výše uvedeným lidem. Otázka byla předložena před bratry, ale bratři neodpověděli.
Na jaře roku 2008 odletěla dvakrát na vlastní náklady adventistka sedmého dne do Spojených států, kde předložila téma vedení na ústředí Generální konference církve. Setkala se i s víceprezidentem Orvillem Pergamenem a s Dr. Ángelem Rodríguezem, vedoucím Biblického výzkumného ústavu. Oběma mužům byl již doručen materiál ze Sbírky Grace Amadonové, stejně jako kopie Zprávy adventistického Výzkumného výboru a kopie Velkého kalendářního sporu. Požadovala po církvi, aby znovu začala vyšetřování v této věci.
Reakce Církve adventistů sedmého dne na tyto opakované pokusy o předložení tématu před bratry měla tyto čtyři výsledky:
1. Naprosté ticho. I přes dopisy, které žádaly o zpětnou vazbu na toto téma, nikdy na ně nebylo odpovězeno.
2. Neformální/povrchní odmítnutí tématu. Dne 8. srpna 2008 vedl církev rostoucí neklid nad tématem k vydání prvního proslovu na dané téma. Odpověď, 49 která byla vytištěna v Rewiev, nezmiňovala problém data ukřižování, historické důkazy, které vyvracely předpoklad nepřetržitého týdenního cyklu, ani nezmiňovala nějaké Biblické důkazy ve prospěch hebrejského lunárního Sabatu.
Kvůli mojí neautoritě (žádné významné pozici v církvi) dali na tato (podle nich pochybná) slova pochybnou odpověd.
49 Viz: http://biblicalresearch.gc.adventist.org/Biblequestions/Lunar%20Sabbath.htm.
3. Výčet domněnek vážené badatelky. Církevní učence jako Jacques Doukhan a Ron Du Preez jsem žádala, aby napsali něco o výročních svátcích s odkazy na lunární Sabat. Žel jednoduše zopakovali skutečnost, že Ellen Whiteová věřila v sobotní Sabat; týden běží nepřerušeně od Stvoření, atd. Nesoustředí se na důkazy na podporující lunární Sabat ani na řešení problému data ukřižování. Proto Církev do dnešní doby neprokázala lunární Sabat z Bible, jak byla opakovaně žádána, aby učinila.
4. Nepřátelství členů, kteří věří, že při použítí Biblického lunárního kalendáře se dá určit, kdy nastane Sabat.
Zatímco někteří Adventisté, kteří přijali lunární Sabat, se jednoduše rozhodli zrušit své členství, jiní Adventisté neviděli žádný důvod vystoupit, protože pořád věřili, že všechny nauky, které ustanovili Adventisté sedmého dne se jeví rozdílně/individuálne: očištění svatyně; brzský návrat Krista; služba Ellen Whiteové jako inspirovaného posla; nutnost uctívat sedmý den Sabat, atd.
Tak daleko, jak jen autorka mohla zjistit, první Adventisté sedmého dne, kteří byli nepřátelští zejména ohledně lunárního Sabatu, byl doktor a jeho manželka v červenci 2009. Je ironií, že byli nepřátelští vůči Konferenci církve v Horní Kolumbii – té stejné konferenci, jejíž kazatelé poslouchali přiznání Jacquese Doukhana na Dělnické schůzi před dvěma lety; té stejné Konferenci, jejíž kazatelé a úředníci Konference obdrželi kopie Velkého kalendářního sporu.
Méně než o rok později, Robert Folkenberg, Jr., předseda Konference v Horní Kolumbii, požádal o setkání s Vornholtovými, ve kterém nabídl tři možnosti:
1. Přestat věřit v lunární Sabat a souhlasit s tradičním adventistickým věděním, že sobota je pravý Sabat;
2. Zrušit členství;
3. Být v nepřátelství vůči církvi.
Když ženy protestovaly, že nikdy nedostaly odpověď, když se snažily předložit téma před bratry, a navíc nikdy nebylo dokázáno z Písma, že se mýlí, Folkenberg odpověděl, že tam nebyl, když se o tématu diskutovalo. On chtěl jen vědět, kterou ze tří možností si přejí provést.
50 Viz Příručka Církve adventistů sedmého dne, str. 138-139, http://www.adventist.org/ChurchManual_2010.pdf.
51 Viz Příručka Církve adventistů sedmého dne, str. 46-47, http://www.adventist.org/ChurchManual_2010.pdf.
52 Viz níže “Sabat” #20 http://www.adventist.org/beliefs/fundamental/.
Vornholtovy se pak ptaly, na základě čeho mají být v nepřátelství, když stále věří základní/prvoní víře adventistů sedmého dne. Navíc poukázaly na to, že nic v Církevní příručce, 50 křestních slibů, 51 nebo v Dvaceti-osmi základních věroučných článčích 52 neuvádí, že Sabat se musí počítat podle Gregoriánského kalendáře; nebo že sobota je Sabat, nebo že hebrejský kalendář se pro výpočet Sabatu nepoužíval. Na jakém základě by měly být v nepřátelství bez tohoto objasnění?
53 Záznam setkání s Roberte Folkenbergem starším, Jr., Spokane, Washington, 2010.
Folkenberg uvedl, že lunární Sabat je špatně. Když se zeptaly, jestli četl jejich knihu nebo cokoliv z jejich dalšího výzkumu na toto téma, odpověděl, že ne, ale dodal: „Jsem kazatel s mnohaletou zkušeností, mám doktorát, mohu se na to jen podívat, a vím, že je to špatně."53
Vornholtovy odmítly zrušit své členství, protože nic v jejich Křestním slibu, Příručce církve nebo Dvacetiosmi věroučných článcích víry nevylučovalo uctívání vypočítané podle luni-solárního kalendáře. Navíc odmítly vrátit se k bohoslužbě v sobotu, protože žádný z bratrů, kterému se pokoušely předložit toto téma, nikdy nezareagoval, natož aby jim osvětlil chyby.
Po setkání Výkonného výboru konference dne 25. května 2010, byly Vornholtovy v nepřátelství vůči Církví adventistů sedmého dne. Dopis od Douga Johnsona, víceprezidenta Správy, ze dne 27. května 2010, uvádí, že akce byla provedena z části proto, že „pokud jste stále členkami Církve adventistů sedmého dne a prosazujete učení vyjádřené ve vaší knize Velký kalendářní spor, způsobujete zmatek na straně těch, kteří čtou váš materiál, rovněž tak zmatek v postoji církve vůči pravdě o Sabatu."
Jinými slovy, po čestném pokusu následoval církevní sněm, který předložil téma před bratry, avšak nikdy neobdržel odpověď, se sám stal důvodem podněcujícím k nepřátelství. To je současný postoj Církve adventistů sedmého dne vůči lunárnímu Sabatu.
Do doby psaní tohoto článku Církev adventistů sedmého dne nikdy oficiálně nevyřešila problém data ukřižování vzhledem k 22. říjnu 1844. Zatímco církev „zařadila" toto téma a zaujala stanovisko proti lunárnímu Sabatu, nikdy skutečně neprokázala zachovávání soboty z Písma, nebo naopak nedokázala, že počítání Sabatu podle hebrejského kalendáře je špatně.
Pravdou je, že r. 1844 není koncem proroctví o 2300 dnech/letech;
ANI
rok 31 n. l. není rokem ukřižování;
ANI
sobota není Biblickým Sabatem.
Nemůžete všechny tři vypočítávat dvěma různými kalendáři. Intelektuální poctivost vyžaduje jednotnost.
Historie mluví sama za sebe: téma lunárního Sabatu, jenž je v adventismu dlouho známa, byla tajena více než 70 let vedoucími církve, kteří se obávali následků na celosvětovou organizaci, pokud by "obyčejné lidi" zjistili pravdu. Není úmyslem, aby to bylo jen výpovědí lidí z minulosti, těch, kteří se snažili dělat to, co si mysleli, že je pro Církev nejlepší. Pouze Nebeský Otec může číst v srdci a nikdo by neměl podle sebe soudit motivy druhých.
Nicméně je životní nutností, aby všichni, kteří sami chtějí poznat pravdu, se také sami rozhodli. Nespoléhejte se na Církev adventistů sedmého dne, aby za vás rozhodovala.
Jaký systém měření času byl dán Adamovi a Evě na počátku? Jaký kalendář používal Izraelitský národ v době ukřižování Mesiáše? Měl by být dnes použit ten stejný systém měření času, luni-solární kalendář, k nalezení a zachovávání pravého Sabatu?
To je individuální rozhodnutí. Nikdo nemůže studovat za vás nebo si vybrat za vás. „Pokud vám někdo někdy ukáže z Bible, že byste měli něco změnit, pak to musíte změnit... Když člověk, který se upřímně mýlí, slyší nebo vidí pravdu, tak se buď přestane mýlit nebo přestane být upřímný." (Richard Humpal, J. D., Přesvědčení vs. preference.)
Bylo by pro všechny dobré, aby dbali na varování zapsané před více než 100 lety:
Ti, kteří lpí na starých zvycích a otřepaných chybách, ztratili ze zřetele skutečnost, že světlo se zintenzivňuje na stezce všech, kdo následují Krista; pravda neustále rozvíjí poznání Božího lidu. Musíme neustále postupovat vpřed, pokud následujeme svého Vůdce. Když kráčíme ve světle, které na nás svítí, posloucháme pravdu, která se otevírá našemu chápání, pak obdržíme větší světlo. Nemůže být omluvou pouze přijímání světla, které měli naši otcové před sto lety. Pokud by naši bohabojní otcové viděli to, co vidíme my, a slyšeli to, co slyšíme my, přijali by světlo, a kráčeli by v něm. Pokud toužíme napodobit jejich věrnost, musíme přijmout pravdy, které se nám otevírají, jak je také přijali ti, kterým byla pravda předložena; musíme udělat to, co by udělali oni, kdyby žili v naší době.54
54 Ellen G. Whiteová, Historické spisy, str. 197.
„Zbabělost si klade otázku: je to bezpečné? Účelnost se ptá: je to politicky výhodné? Marnost si klade otázku: je to populární? Ale svědomí se ptá: je to správné? A přichází čas, kdy člověk musí zaujmout pozici, která není ani bezpečná, ani politicky výhodná, ani populární - ale člověk to musí přijmout prostě proto, že je to správné." Martin Luther King, Jr.