Výstava 600 let - Panel 5
Vrchnost a správa obce
Vrchnost
Původně byla nejvyššími pány nad obyvatelstvem zemská knížata, od r. 1623 potom velmistr řádu německých rytířů.
Úřad řádového místodržícího zastával místodržící německého rytířského řádu, který sídlil v Bruntále. Úřad rozhodoval o prodeji a nákupech, o udílení privilegií, vykonával vyšší soudní moc, tím také hrdelní soud na Sovinci, zkrátka rozhodoval ve všech důležitých záležitostech. Také vrchnost na Sovinci podléhala jejich nařízením, zejména v období míru.
V r. 1820 byla přemístěna pozemková správa z Bruntálu do Opavy, v r. 1890 potom do Olomouce. V tuto dobu byl nejdůležitější osobností celé oblasti pán na Sovinci. Panstvím Sovinec byla vydávána mnohá nařízení a byla důsledně kontrolována.
Všechny dávky, platby, příjmy a výdaje byly zde řádně zaznamenány, důležité jsou dary pro samotnou obec Karlov od dobrodinců – především od rodin Hradschnových a Klimsteinových, kteří jsou ale pochováni v kostele v Pasece.
Vrchní úřad
Váženou osobností byl v této době taky správní úředník na Sovinci, jako nejvyšší správní úředník pro oblast, která zahrnovala vesnice patřící k Sovinci. V r. 1810 přesídlil nejvyšší úřad ze Sovince do Horní Dlouhé Loučky. Mnohé části hradu zůstaly opuštěny a byly prodány soukromníkům. V r. 1858 byly zbylé části zabrány pro chlapecký seminář, později tady byla zřízena škola. Od té doby se hrad nevyužívá, probíhají zde jen prohlídky.
Pravděpodobně posledním hradním úředníkem byl major Ruff, který zde byl pochován 5.5.1928.
Dědičný rychtář
Nejvyššími správními a dozorčími úředníky v jednotlivých vesnicích byli tenkrát dědiční rychtáři. Urbář pro Karlov z r. 1653 uvádí povinnosti dědičného rychtáře:
„V této vesnici je svobodný rychtář, vlastní ¾ lánu polí, kromě toho velký pozemek 1230 u svého podílu, zdaněný ročně 4 moravskými tolary. Tento rychtář má příkaz odvádět všechny poplatky a dávky úřadu na Sovinci. Také musí přichystat pro všechny vesnické poddané práci na robotě, když je to potřebné určit práci na statku, nese odpovědnost za to, že každý robotník svědomitě svoji povinnost plní, jak je povinný svému pánovi.
Podle dědičného práva přísluší panství z výtěžku správce pozemků každý desátý gulden.“
Práva dědičného rychtáře
Dědičný rychtář měl ale také velká práva a to především:
nemusel vykonávat robotu
ve vesnici měl tzv. nižší soudní pravomoc, všeobecně platila jeho rozhodnutí ve všech záležitostech.
Ve své činnosti byl podporován, ale i kontrolován tzv. porotci. Dědičný rychtář měl povinnost vést obecní účetnictví, vyúčtování bylo často malicherně posuzováno.
Zpráva o hospodaření obce v r.1760
o obdržené revizi hospodaření obce Karlov, panství Sovinec:
v 15.února předloženém ročním vyúčtování byly částky překročeny a tím vyšlo najevo, že roční příjmy a roční výdaje nebyly vždy správně zapsány. Almužny byly účtovány příliš nepřesně. Rovněž výnosy z pastvin a polností a ze zbývajících pozemků se musí uvádět přesněji, také výnosy z prodeje obecních pozemků a obecního majetku. Výdaje na brance se musí řádně zaznamenat, vždyť se potom stejně ukáže, že obec musela zaplatit vysoké částky za verbování (odvody branců).
Např. branec Josef Kaltmann obdržel 60 guldenů, tento obnos mu byl vyplacen v hotovosti, když 2. října narukoval.
Sovinec, 20. února 1760
Zpráva byla určena Josefu Swolovi, obvodnímu kmisaři a Edmundu Stallwegovi, správci hradu. Je také důležitá pro samotnou obec, je rozhodující, že obec může samostatně hospodařit a samostatně prodat úrodu.
Daně v r.1891
Účetnictví obce za r. 1891 vykazovalo
– výdaje 298 florinů 3 krejcary
– příjem 245 florinů 15 krejcarů
Schodek 52 florinů 48 krejcarů musel být pokryt asi 19,5% daní.
V r. 1908 byly vykázány – příjmy 675 korun
– výdaje 856 korun,
daň na pokrytí byla ve výši 29%.
V r. 1908 byl poprvé sepsán zápis o obecním zasedání.
Obecní daně
Kvůli stavbě silnice stouply ale i obecní daně v r. 1913 na 272%. V dalších letech byla výše daní následující:
V r. 1914 …. 117%
v r. 1915 …. 64,5%
v r. 1916 …. 97% jako následek války
v r. 1917 …. 131%
v letech 1918 – 1920 …. 100%
v r. 1921 …. 50%
v r. 1922 …. 48%
v r. 1923 …. 114%
v r. 1927 …. 486%, maximální výše kvůli splátkám válečné půjčky
v r. 1928 to bylo 186%.
Hospodaření obce v r.1925
Na rozdíl od vyúčtování obce z r. 1870 uvádí vyúčtování v r. 1925 zcela jiné údaje:
příjmy 7.040,02 korun
výdaje 8.679,44 korun
chybějící částka 1.669,42 korun
Daňový výměr
Obec vybírala všechny daně a dávky až do konce roku 1910, od r. 1911 tuto pravomoc převzal daňový úřad. Výška daní se stanovila podle schválené daňové tabulky.
Např. přímý výnos daní činil v r. 1927 …. 761,83 korun.
Honitba
Stojí za povšimnutí, že válečné reparace a daně z lovecké honitby jsou až do r. 1921 uváděny v účetnictví obce, místo aby byly rozděleny vlastníkům půdy.
Daň z pronájmu lovu činila v roce:
1853 ……………… 12 fl 1870 ……………….. 30 fl
1866 ……………… 20 fl 1885 ……………….. 38 fl
1869 ……………… 25 fl 1897 ……………….. 40 fl
Florin (zlatý, gulden) – platnost končí v r. 1872.
1910 ……………….. 130 korun
1915 ……………….. 200 korun
1927 ……………… 1.000 korun
Písař
V r. 1875 se vykazuje v účetnictví obce:
Obecnímu písaři (učiteli) 30 florinů
Starostovi jako plat a na světlo 4 floriny 68 krejcarů
Při srovnání je vidět, jak si lidé tenkrát umění psát cenili, ačkoli obec v té době nevyřizovala mnoho písemností.
Tehdejší učitelé a obecní písaři používali na psaní i v soukromí stále ještě brk, který si sami seřezávali. Žáci v té době již psali železnými špičkami.
Kolem r. 1860 nahradily svíčky osvětlování petrolejovými lampami.
Poštovní služby
Důležitou událostí bylo jmenování listonoše. Ještě v r. 1870 si stěžoval sovinecký poštmistr v dopise pro obec Karlov, že zásilky pro obyvatele Karlova má povinnost vyzvednout jednou týdně obecní listonoš. Často se stávalo, že ležely na poštovním úřadě déle. Teprve v r. 1873 docházel místní listonoš denně.
Příjemce zásilky platil přímo listonoši:
za dopis 2 krejcary
za noviny 1 krejcar
za lístek 1 krejcar
za poukázku 5 krejcarů atd.
Teprve od osmdesátých let se doručovala pošta bezplatně.
Výčepní koncese
Dříve měly oprávnění k provozování pohostinství domy č. 2, č. 21 a č. 23, v r. 1910 bylo oprávnění jen jedno, a to pro dům č. 21. Obec zažádala o výčepní koncesi v r. 1912. Výčepní koncese byla povolena v r. 1913 pro dům č. 35, nájemcem byl Johann Schenk za částku 50 korun ročně. Ale nebylo povoleno čepování pálených alkoholických nápojů, toto oprávnění bylo ponecháno hostinci č. 21.
V té samé době byla zavedena dodávka nápojů od obce. Později byla daň vyměřena úhrnem (paušalizována) a tento nepatrný obnos nebyl důležitý pro rozpočet obce, časem byl zrušen.
