Markomani
Markomani.
První historicky doloženou postavou našich dějin a zároveň prvním známým panovníkem na našem území byl markomanský král Marobud. Jeho současník, římský historik Velleius Paterculus, jej popisuje jako člověka urozeného, mohutného těla, nezkrotné vůle a barbara spíše rodem než rozumem.
Krále Marobuda je možno považovat za jednu z největších osobností germánských kmenů. Je o něm známo, že část svého života pobýval v Čechách, které se staly středem jeho markomanské říše. Římský historik a úředník Velleius Paterculus (19 př. n. l. - 30 n. l.), který byl Marobudovým současníkem, ho popisuje ve svých Římských dějinách následovně:
"Marobud, člověk urozený, mohutného těla, nezkrotné vůle, barbar spíše rodem než rozumem, nezískal mezi svými vrcholné postavení ani násilně, ani nahodile, ani nakrátko, ani z vůle předků. Rozhodl se odvést svůj kmen daleko od Římanů. Když obsadil nová místa, všechny své sousedy buďto pokořil ve válce, nebo je uvedl pod svou svrchovanost právoplatnými smlouvami."
Z historických pramenů víme, že Marobud pocházel z urozeného rodu markomanského kmene a své mládí strávil v Římě, snad jako rukojmí. Na dvoře císaře Augusta získal vzdělání pod vedením nejznamenitějšího filologa a pedagoga tehdejšího Říma, M. Verria Flacca.
Kolem roku 9 př. n. l. se vrátil ke svému kmeni, který v té době sídlil ve středním Německu, a stal se jeho králem. Mezi Markomany si získal velkou autoritu, zejména svým politickým a vojenským rozhledem a vzděláním. Je velmi pravděpodobné, že poté, co byl Markomany sesazen nám blíže neznámý král, dosadil Augustus tomuto kmeni právě Marobuda.
Mezi roky 9 až 6 př. n. l. odvedl Marobud svůj kmen ze středního Pomohaní do nitra Čech. Zde vybudoval jádro své nové říše. Marobud se však nespokojil s ovládnutím pouze české kotliny a je z písemných pramenů doloženo, že si poměrně brzy podmanil i kmen Lugiů sídlící ve Slezsku. Jeho svrchovanost postupně uznali i Silingové, Gótové, Semnoni a Langobardi.
Marobudova moc tak sahala od Dunaje na jihu k dolnímu Labi na západě a k dolní Visle na severovýchodě. Jako schopný vůdce brzy dokázal vytvořit mocnou říši, která hospodářsky prosperovala natolik, že byl schopen držet si rozsáhlou armádu, vybudovanou po římském vzoru.
Nejen nová říše, ale hlavně samotný Marobud se svou nezávislou politikou začal vzbuzovat obavy. A tak roku 6 n. l. Římané zahájili válečné tažení, jehož se osobně zúčastnil i zmiňovaný historik Paterculus.
Vojsko se blížilo ze dvou stran, aby mohlo Markomany sevřít do kleští. Od Carnunta Tiberius, od Mohuče Saturninus. V přidružených spojeneckých jednotkách působil také Arminius, budoucí Marobudův rival. Ke spojení obou armád chybělo pět dnů pochodu. A tu se stalo něco neočekávaného. V Panonii propuklo povstání, Tiberius musel urychleně zavelet k návratu a tažení zrušit. Marobud tohoto dočasného římského oslabení nevyužil k protiútoku, naopak urychleně s Římany uzavřel smlouvu o nezávislosti, přátelských vztazích a vzájemném neútočení, která mu na další desetiletí zajistila klid.
Svou loajalitu Římu zachoval i v roce 9 n. l., kdy v Germánii pod vedením cheruského knížete Arminia vypuklo povstání, které vedlo k velkým ztrátám na římské straně, utrpěným v bitvě v Teutoburském lese.
Vlivem Arminiova vzestupu od Marobuda odpadly některé kmeny a v roce 17 n. l. došlo nerozhodnému střetu mezi Arminiem a Marobudem. Až roku 18 n. l. byl Marobud svržen, když ho přepadl Katvalda, vyhnaný šlechtic, který získal spojence u Gótů na dolní Visle. Marobud se uchýlil pod římskou ochranu, byl však internován a zbytek života strávil v italské Ravenně, kde zemřel ve věku 72 let.