Ostrov Kréta - Levka Ori (Bílé Hory)

(Chania - město Chóra Sfakia) - (destinace Loutro - místo Marmara) - vesnice Agia Roumeli - vesnice Sougia - údolí Lissos - město Palaiochora

(Snad jednu poznámku na úvod - trasa je celkově naprosto nesjízdná na jakémkoli kole!!! To pro ty, kdo by snad pojali ideu, že by se to dalo prorazit třeba na horákovi. Tak teda NEDALO, žádnou její část !!)

A ještě jedna poznámka: Tato trasa se samozřejmě nemusí projít celá najednou. Zvláště její kratší části (z Chóra Sfakia - Loutro, nebo Loutro - Agia Roumeli) se dají různě kombinovat třeba s trajektem: například odjet trajektem ze Sfakie do Loutra a vrátit se pěšky, nebo zkombinovat nějakou část pobřežní trasy s "odbočkou" do vnitrozemí a tak se zase nějakou roklí vrátit ke břehu....ale toto jsou již spíše jednodenní výlety než náročnější treky. Trasa Agia Roumeli - Sougia je ale pro téměř každého trasa dvoudenní - leda by se vyrazilo s malým jednodenním batůžkem opravdu ještě za šera a v době, kdy je den hodně dlouhý, po cestě se pospíchalo a nezastavovalo a počítalo se také s tím, že v době, kdy je už den kratší, by se cesta končila snad už za tmy; což ale považuju za blbost tohle dělat, člověk nejede na dovolenou dělat světové rekordy, ale odpočinout si a projít se, někam se podívat, něco si prohlédnout ..... a to by se asi při trysku po této trase rozhodně nedalo. Popis jsem rozdělil na jednotlivé etapy a jako východisko jsem bral vesnici Agia Roumeli, protože se sem často dojde po průchodu známou roklí Samária a pak je volba, kam dál (pokud je ovšem člověk na cestě s batohem; u hotelových a podobných návštěvníků je to ale jiné - ty se nechají dovézt trajektem k autobusu a pak do dočasného bydla)

Napřed ale něco přímo o Sougii (a také o Agia Roumeli). Sougia je prakticky vesnice, která se trošku táhne podél koryta asi občasného potoka do vnitrozemí. Jsou tam obchody s potravinami (2 - 3), zastávka busu (směr Omalos a/nebo Chania), přístaviště trajektu (směr Paleohora nebo Agia Roumeli a Chóra Sfakia), spousta hospod, taveren, restaurací a samozřejmě i ubytovací kapacity. A pláž se sprchami s pitnou vodou. Čím dál na východ, tím je pláž „odvázanější“ a objevuje se tam víc a víc lidí bez plavek. Na úplném konci, když se obejde vodou takový větší balvan, je už prakticky výhradně nudistická část se skalními převisy a až vysokými jeskyněmi, ve kterých se dá přečkat třeba polední žár slunce. Na tom východním konci se dá i přespávat, ale vhodná místa jsou téměř vždycky už obsazená. Já osobně přespávám v rokli na druhé straně (na západ od vesnice), kterou vede cesta do Palaiochory. Její začátek je ještě kousek za přístavištěm trajektu na západním konci zálivu Sougie. Když se jde roklí nahoru tak asi 5 – 7 minut, je po pravé straně trochu zarostlý průchod křovím a za ním se dá najít krásné místo na spaní. Začátek trasy E4 ze Sougie se dá obtížně najít. Cesta totiž jde mezi zahradami a jinými ploty a není prakticky z této strany značená. Nejlepší je si uvědomit, že hlavní podmínkou je dostat se na kopec nad pobřežím východně od Sougie. Vede tam sice relativně pohodlná písčitá silnice, ale jednak nezačíná přímo v Sougii, a jednak se dost kroutí a cesta po ní je snad 2x tak dlouhá, než po "zkratce" pěšinou. Ale pro neznalého nic jiného nezbývá, než použít silnici a v současnosti se už asi ani zkratka použít nedá, jen to vše za plotem. Aby se jeden dostal na tu silnici, musí jít od moře hnedle kolmo od pobřeží, vyschlým a širokým korytem potoka, až na ni narazí, mířící vpravo a nahoru. (Cesta v obráceném směru, z vrcholu kopce dolů do Sougie, je trochu jednodušší co se týče orientace. Z vrcholu kopce  se jde asi 1 km směr Sougia (kterou je z vrcholu kopce dobře vidět, jako na dlani),  možná o kousek dále, a musí se po několika zatáčkách dávat pozor na dost nejasné označení pěšiny, odbočující doleva dolů. Při troše pozornosti se to ale dá neminout. Pak už je to snadné - prostě pořád dolů až do zmíněného širokého a písčitého koryta potoka a tím k moři). Nahoře na kopci je takové hnedle parkoviště, plochá část, ze které na druhou stranu, na východ, pokračuje silnice vybagrovaným kusem tak 100 m dlouhým (tak to bylo v 2006, za rok za dva to může být trochu jinak!!). Od konce vybagrování pak odbočuje doprava dolů pěšina (značky), na kterou když se jeden dostane, má vyhráno. Je celkem lehké se jí držet, zabloudit se prakticky nedá. V různých odstupech jsou značky - žlutočerně pruhované tyče se žlutým kosočtvercem nahoře, na kterém je označení "E4" nebo černožluté značky na kamenech nebo skálách a také množství různě velkých kamenných mužiků. Tu a tam cesta stoupá a klesá, nejvíc při překonávávní jedné rokle, ale nic extrémního. Tak to jde až pod kopec se zbytky pevnosti Pikilassos. Cesta sestoupí dost dolů do žlebu, zarostlého (naštěstí) stromy, takže se jde celkem ve stínu. Naštěstí proto, že tady cesta dost příkře a docela dlouho stoupá; poslední tak třetina (taky pořád nahoru a místy přes skalky) je už ale zase na slunci. Cestou, už dost nahoře, se míjí malinký pramen, taky jsem to pil, ale voda nevypadá moc zdravě (všem v roce 2013 byl upraven a vyčištěn a hned je to lepší, se z něj napít!!). Od zřícenin pevnosti na hřebeni se cesta zase kroutí (jsou tu pořád tyče) dolů, občas po suti, na druhou stranu kopce, do rokle Tripiti. Po kamenité cestě po dnu rokle (asi 200 m od moře jde cesta kolem velikých borovic, pod kterými se dá krásně spát) se dojde k moři (ve spodní části se míjí oplocené zahrady s olivovníky a až hnedle u moře je nějaký zřejmě jen občas obývaný dům a na skále nalepená kaple Agios Nikolaos). Za kaplí je obrovská jeskyně v příběžením útesu, ve které je koryto s vodou (ta je tam vedena z cisterny před jeskyní). Může se projít tou jeskyní nebo to vzít okolo skále o betonového přístaviště, každopádně po chvilce se obě cesty spojí. Trasa pak šplhá po velkých kamenech stále při moři. Kameny mají hodně hrubý a neklouzavý povrch, někdy je to jak struhadlo. Vyjde se u takové malé pláže (ovšem tvořené velkými maxioblázky, rozhodně není k ležení!!) s domem a ohradami. Jmenuje se to tu Sendoni. Snad se tam dá na požádání dostat pitná vody, pokud se tam ale někdo zastihne. Jinak ale dole v těch oblázcích vyvěrá pramen s mírně jakoby slanou a příjemně chladnou vodou, kterou ale nedoporučuju pít - je silně průjmotvorná!! Naštěstí to přijde jen jednou a po vyprázdnění (ale totálním!!) má člověk zase pokoj. Cesta dál je zase zřetelná a značená, i když místy se taky šplhá, nedá se ale ztratit. Pak strmě sestoupí do rokle (Kladou) kousek od moře a po kamenech se dojde na krásnou, písčito-kamínkovou a opuštěnou pláž Domata (tu a tam se tam někdo objeví, když si vypůjčí člun, asi v Agia Roumeli, nebo když tam tudy němdo jde po svých). Z toho místa (pláž se musí přejít na východní konec, tam se takovou průrvou začne šplhat nahoru; značení tyčemi) je to zase dost dlouho do kopce, po celkem dobře patrné i když zarostlé, ale občas ne vždycky značené cestě. Pokud se ale jeden dostane na tu cestu, je to pak zase docela snadné – sledovat dostatečně časté značky – tyče a mužíci - (a kdyby náhodou nějaké se zdála chybět, prostě se musí pokračovat nad pobřežím stále na východ). Místy se otevírají nádherné pohledy na Libyjské moře až k ostrovu Gavdos, je odtud vidět i kuželovitý kopec s kaplí na vrcholu (Profitis Ilias Tripiti), pod nímž je pevnost Pikilassos. Než se začne cesta svažovat, přechází se po svahu plochého kopce, na kterém je jasně patrné, že tudy prošel oneň. Zde někde je asi nejvyšší místo celého treku - asi tak 520 m n.m. Kus před Agia Roumeli na pak dojde na skalnatý hřebínek klesající směrem k moři. Za ním se začne cesta kroutit pod borovicemi už dolů. Na jehličí to dost klouže, opatrnost je hodně vhodná, zvlášť když tady už bývá člověk docela unavený, pokud táhne velký bágl.. Tak se doklesá až na místo, kde se trasa zase vyrovná a jde víceméně po vrstevnici, pořád směr východ. Tato část je po nestabilním, kamenitém povrchu, občas až suťovištěm. To už je ale dole vidět Agia Roumeli. Do osady cesta klesne docela zprudka, po kozích pěšinách. Na závěr se musí projít brankou v protikozím oplocení a pak se už vyjde na silnici osady. V Agia Roumeli jsou dva obchody s jídlem, spousta taveren, samozřejmě taky ubytovací kapacity, přístaviště stejného trajektu, co jezdí do a ze Sougie, helioport, zdravotní ambulance a hlavně konec cesty hojně navštěvovanou roklí Samaria, což sebou nese davy lidí zhruba od poledne do večera – poslední trajekt, který tyto davy odváží, odplouvá kolem šesté večer; pak nastane kýžený a krásný klid. Důležitým místem ale jsou nízké borovice kolem ústí vyschlého koryta potoka, který teče na jaře voda ze Samárie. Je to neoficiální kemp. Nádherné místo!!! Silně doporučuju!!  Kdysi bývala k dispozici i pitná voda z hadice, pohozené v tom korytě. Od roku 2007 je tu výrazné vylepšení - na jedné borovici je připevněná sprcha s kohoutem, a teče z toho sladká pitná voda!!! - ale ne vždy, jak se pro změnu ukázalo v roce 2010. Pokud není voda tam, musí se chodit čepovat (pokud se nekupuje) na WC pod terasou taverny Tarra (hned u přístaviště), kde je taky sprcha......Další sprchy v použitelnou pitnou vodou jsou pak podél kamenité pláže pod touto tavernou.

Etapa Agia Roumeli – Loutro je naprosto zřetelná, jde se podle tyčí a podle pobřeží. Napřed je to trošku horší, leze se přes a mezi velkými balvany, pak po velkých oblázcích (dost špatná chůze v pohorkách, v sandálech to je o výron), následují písečné „přesypy“ u vchodu do rokle Eligias, ale pak se z toho všeho stane zase normální slušná pěšina. Až k místu (pláži) Agios Pavlos. Tam se zase objeví písečné duny, kterými se traverzuje a písek bývá hodně rozžhavený, takže ani zde sandály nejsou to pravé ořechové. Na pláži Agios Pavlos se dá dobře koupat i bez plavek a v jakémsi stánku (2007 už regulérní zděný domek s tavernou) lze dostat i nějaké občerstvení. Teoreticky by tam měl být taky zdroj pitné vody, ale vše je stažené do hadic a tedy (v létě) nedosažitelné. Voda na WC je něco jako odsolenka. Ale co tam je, je kostelík svatého Pavla, podle kterého místo dostalo jméno. Kostelík je na řecké poměry neobyčejně barevný. Pochází snad již z 11. stol. p. n. l., ale v současnosti  je  už odsvěcený, tudíž k liturgickým účelům již nevyužívaný. Tak do půl hodiny chůze za místem, kde cesta vejde zase do borového lesa, je (značená) odbočka doleva, vinoucí se pak v serpentinách vzhůru. Závěrečná část před vyústěním na rovinu nahoře je dost prudké stoupání po bytelně vystavěné, staré cestě (nazývají se kalderimi); nahoře se to jmenuje Sellouda. Je to starobylé, kdysi jediné spojení mezi planinou Anopoli nahoře (vsi Aradhéna nebo osada Agios Ioannis) a Agia Roumeli na pobřeží. Tato cesta je za dne hodně rozpálená a nahoře je docela dobré značení do Agios Ioannis (červenobílé značky). Kdo chce směr Aradhéna, musí použít nějaký orientační smysl, aby se po prašných silničkách dostal na tu hlavní, asfaltovou, a po ní došel tam, kam má v plánu se dostat. Pokud se však v dole v borovém lese nad pláží Agios Pavlos neodbočí nahoru, ale pokračuje nad pobřežím po E4, je to napřed příjemná cesta tím borovým lesem, ale jakmile se vyjde z toho "lesa" a po překonání nějakých skalek, dobrá cesta sice pokračuje, ale na sluncem rozpáleném svahu, trošku nahoru, trošku dolů. Vše je však dobře patrné a značené, ztratit se prakticky nelze. Je to dost dlouhá a únavná část, protože cesta se stane hodně stereotypní. Dalším důležitým místem na trase je Marmara (= mramorová) místo s malou pláží, tavernou na skalním ostrohu, s asi 2-3 domky (ubytování) a jednou kaplí. Tady ústí k moři rokle Aradhéna a naproti taverně jsou skutečně mramorové skály!! Odtud už je to kousek slušnou a zřetelnou cestou, ale s jednou docela dramatickou pasáží po úzké pěšince vysoko nad kolmými útesy. Také posledních pár metrů, než se sleze před domy Likos téměř na úroveň moře, je také obtížnější část, musí se sešplhat se dolů (tak 10metrový terénní schod) po kamenech a musí se k tomu použít trochu i ruce. Následuje cesta po břehu k prvnímu domu. Ve skutečnosti to není jen jeden dům, ale tak 2 - 3 nalepené na sobě. Tady je to trochu "zapeklité" musí se projít tím "multistavením" zhruba uprostřed a za rohem vyjít doleva nahoru pár schodů - a už je tu zase značená E4, mířící pěšinou ve skále trochu od moře. Když se ta skála přeleze, tak za ní už je to doprava zase dolů, projde se brankou v protikozím plotě a už jsou tu zase domy a taverny - osada Phinix. Pak je cesta už jasná až do osady Loutro, ležící na druhé straně mysu  Mouriés. Cesta vede přes mys dvěma směry - buď "horem", kolem zbytků větrných mlýnů a (asi) benátské pevnosti, nebo "spodem" kolem svojsloupu na betonové ploše místního odsolovacícho zařízení. Dál ta "polňačka" víceméně kopíruje hodně skalnaté pobřeží (odbočka k malému molu, kde se dá vlézt do vody a kde je nedaleko moje oblíbené spací místo za zídkou nějaké zahrady-sadu). Jde se tudy také v blízkosti zajímavé kaple, ukryté částečně pod zemí, s nadzemní zvonicí, která polohu kaple určuje. V Loutro jsou dva obchod s potravinami, pak několik se suvenýry a hadříky, taverny, minipláž, půjčovna kajaků, přístaviště trajektů a ubytování. Trasa prochází vsí (jak v případě, že se jde přes mys horem, tak i spodem se musí dojít k "supermarketu" Sophia a od něj jít velmi úzkou, ale malebnou uličkou východním směrem, na jejím konci jít nahoru po schodech a pak odbočit vpravo) a po projití brankou v zase protikozím plotě se dá jít zase dvěma směry. Buď stále víceméně stále po vrstevnici na východ až do Chora Sfakion (E4) nebo si vybrat pěšinu, která se kroutí vzhůru svahem (dost náročné převýšení – asi 500 – 600 m), kterou se člověk dostane do vsi Kambia na planině Anopoli.

V případě etapy Loutro – Chora Sfakion po přímořské trase je cesta dál naprosto jednoduchá co se týče orientace. Pořád mírně nad mořem. Napřed dvojitý záliv s možností příjemného koupání, pak kolem - jak jinak - malé bílé kaple, od které cesta už klesá na pláž Glika Nero, jinak taky "Sweet Water Beach" (se zdrojem pitné vody a tavernou na pylonech v moři). Za pláží je původní cesta zřícená a leze se chvíli po balvanech, ale cesta je patrná a je tam tu a tam i tyč či mužík. Potom se chodník dostane k docela zajímavé pasáži – stezka je vytesaná ve skále nějakých pár desítek metrů kolmo nad zátokou (taky tu a tam chybí zábradlí; kdo má závratě, bude to pro něj trochu stres). Stezka pak končí na asfaltové silnici Chóra Sfakion – Anopolis. Po silnici je to do Chóra Sfakia asi 2 – 3 km. V tomto středisku kraje Sfakia najdete hnedle vše. Nějaký ten "supermarket", pekárny, hodně různých hospod, taveren, kaváren, restaurací, pošta, pláž, ubytování, nemocnice, policie, přístav pro trajekt atd. A stanoviště busu směr Chania nebo Rethymno.

Etapa Agia Roumeli - Sougia je poměrně náročná, hlavně tím, že trvá dlouho (s velkým báglem se nedá prakticky za den zvládnout) a že na ni víceméně není zdroj pitné vody (vyjma rokle Tripiti, kde na začátku nějakou lze načepovat, ale ne vždycky, na konci léta už to může být hodně nekvalitní, a pak je malý pramínek v létě už často taky nekvalitní vody pod ruinami Pikilassos; nad ruinami, na vrcholu kopce, je u kaple podzemní nádrž na povrchovou vodu, ale i to je nejistý zdroj), tudíž je nutné si věškeré zásoby pitných tekutin nést na zádech sebou. V Agia Roumeli cesta začíná na západním konci druhé příčné ulice. Je tam branka v plotě a tou když se projde, tak je člověk na trase. Pak už je to "jednoduché" - je nutné se držet značek. První stoupání je hodně příkré, pak se přejdou asi dvě příkrá suťoviště, aby se cesta dostala do stínu pod borovice, kde vystoupá o dobrých 300 m, aby přešla doleva na plošší svah. Pak ještě jednou vystoupá o dalších tak 100 m, aby se potom po nějakou dobu už držela víceméně stejné nadmořské výšky v porostu stromů. To končí na otevřeném svahu, kde je další zachovaný kus bývalé cesty, sestupující do další rokle. Z ní se pak cesta dostane zase na pozvolnější svah pod stromy, aby zase sestoupila, a tentokrát až na přes moře na pláži Domáta. E4 přejde přes pláž a napřed jde trochu nahoru balvanitým ústím rokle Kladou, aby po asi 150 m odbočila nahoru vlevo. Vystoupá na otevřený svah, pak se ještě jednou dvakrát dostane dolů a a nahoru, aby se dostala na plochý svah, po kterém pak dojde na místo Sedoni, kde jsou jednak nějaké kozí ohrady a asi dva tři domky. Když tam někdo je, tak je možná tam dostat i vodu. Pokračování E4 je mezi balvany a skálami těsně u moře, takže když je bouřlivo, tak není jednoduché se tudy dostat suchou nohou. Tahle část trvá tak maximálně půl hodiny a člověk se dostane k ústí obrovské, průchodné jeskyně, kudy se dá projít (kozí ohrady a napáječky) k podzemní vodní nádrži a pak dál do rokle, anebo se dá pokračovat stále podle moře k betonovému molu přímo v ústí rokle (Tripiti). Tahle částpod svahem dobré místo na nocleh. Další den se pak jde ještě kus roklí nahoru, až k poměrně velké skále vpravo hned vedle cesty s malou borovicí nahoře, kde E4 odbočuje vlevo a začne stoupat prudkým svahem nahoru k ruinám pevnosti Pikilassos. Od ruin je možné si udělat odbočku pěšinou nahoru až na vrchol kopce, kde je kostelík Agios Nikolaos, vedle nějž je ve skále vytesaná podzemní nádrž na povrchovou vodu, pod kostelíkem je dost míst na bivak. A jsou odtud hlavně exkluzivné pohledy na velkou číst Libyjského moře. Od pevnosti E4 zase sestupuje (vedle cesty je malý pramen) dost hluboko žlebem, aby se pak vyrovnala a sice poněkud vlnitě, ale už bez nějakých velmi výrazných stoupání či klesání (jen jednou se musí vystoupat z jedné rokle na pláně už nedaleko Sougie), dospěla k prašné silnici, vybagrované v kopci na východ od zálivu vesnice Sougia. Do Sougie už to ení oreientačně náročné, stačí se držet silnice a po nějakém čase je člověk na dně "řeky" - je to široké, jakoby říční údolí, které přichází k moři těsně vedle vesnice.

Etapa Sougia - Paleohora začáná u přístavu za západním okrajem vesnice. Jde se malou roklí ne příliš strmě nahoru po orientačně snadné a značené (mužíci, červené fleky na kamenech, žlutočerné značky E4) pěšině. Nádherná, neobyčejně fotogenická, převislá skála je asi 5 minut chůze před koncem cesty roklí - odtud se pak už cesta začne šplhat doleva svahem nahoru - asi 10 min. Potom asi dalších 10 min přes plochý hřbet a na druhé straně dolů chodníkem (dobře vystavěný, pevný, leč kamenitý), s pohledem na údolí s bývalým střediskem kraje – osadou (městem?) Lissos. Sestupná část cesty končí u ruin malého antického chrámku (spíše svatyně, bylo to opravdu docela malé). Pod těmito zbytky je jednak boudička, kde snad bývá v plné sezóně nějaké občerstvení, ale důležitější je fakt, že je tam i zdroj dobré, pitné vody (chrám snad byl původně i postaven právě k uctění tohoto pramene). Od chrámku (a kolem té boudičky) se dá jít vlevo ke kapli Agia Panagia a ke kamenité pláži (je to mimo značku E4) a pak od moře ke zbytkům nekropole. Po jejím od moře vzdálenějším kraji vede nahoru malými červenými flíčky značená pěšina (lze ale jít i jen prostě nahoru pořád za nosem), která končí na písčité silnici. Touto silnicí se pak dá dostat (stále do kopce) na planinu Koukole, kde je křižovatka cest: silnice se kříží s cestou E4, které přichází zprava od Lissosu. Nebo se od chrámku na Lissosu dá jít vpravo ke kostelu Agios Kirikos a najít značku E4. Chvilku to trvá, ale jde to, cesta se zpočátku trochu kroutí, pak uhne ostře doprava a pokračuje (odtud již dobře viditelnou) roklí stále nahoru, aby pak vyšla na výše zmíněnou planinu Koukole, kde překročí silnici a pokračuje směrem k moři. Dále je to tedy pro obě volby cesty z Lissosu shodné: E4 je napřed v podobě vozové cesty a mine dvakrát nějaké kozí ohrady. Za nimi se pak zúží do klasického dobře stavěného chodníku a dostane se na svah nad mořem, odkud už je v dáli vidět kosa, vybíhající do moře, s bílou zástavbou města Palaiochora. V této podobě pokračuje pak pěšina až na pláž Ghialiskari. Je to pohodlná, ne příliš náročná cesta, která se na jednom místě dostane až k moři na malou krásnou plážičku v oblázky, kde je možné se samozřejmě vykoupat. Dalším místem možné koupele je již pláž Ghialiskari, kde jsou slunečníky, lehátka, stánky s občerstvením, kemp.... a prašná příjezdová silnice z Palaiochory, kudy se sem dá dostat. Dostat se po ní lze sem, ale samozřejmě i odtud, takže další část E4 už je po této silnici (kolem dalšího kempu už na pokraji města), pak už asfaltka a po ní do města. Stanice autobusu do Chanie je u jedné z taveren "uprostřed" části města na kose.