Třebeničan 6

Manipulace sdělovacích prostředků v současnosti I.

Protože pracuji opravdu dlouho v mediální sféře na různých úrovních a celou dobu se potýkám s mediální a informační manipulací, tak jsem se rozhodl, že se se čtenáři podělím o své poznatky. Myslím si totiž, že jestli je něco potřeba, tak je to nejen schopnost zorientovat se, že s námi sdělovací prostředky manipulují, ale také vědět, proč to dělají, čemu to slouží a také pro koho se v rámci dnešního kapitalistického systému manipuluje, a hlavně, jak manipulaci rozpoznávat a jak se jí bránit. Věřte, že téma je to velmi obsáhlé a široké. Pokusím se to nějak shrnout do srozumitelné podoby. Ne nadarmo byly provedeny jedny z prvních a nejrozsáhlejších investic po roce 1989 v ČSSR do informačních a masových sdělovacích prostředků. Ptám se sám sebe, proč asi?

Síla informace

Informace samotná ještě nemusí znamenat, že se jí jen dočtete nebo vám ji někdo sdělí. Musíme brát informace, které získáváme svými smysly. Vidíme barvu a hned víme, že nemáme přecházet přes přechod, nebo slyšíme sirénu a víme, že je to třeba zkouška sirén. Někdo se řízne a hned máme informaci, že to bolí a musíme vyhledat lékaře. Ale to nemusím dopodrobna líčit. V podstatě, »kdo má informace nebo kdo nad nimi má moc, má vlastně reálnou moc.« Osobně tvrdím, že jedna z nejdůležitějších informací pro nás je ta, kterou nemáte k dispozici, abychom si mohli vše zasadit do souvislostí.

Míra politického vlivu

Ovlivňování veřejného mínění v kapitalismu je základem manipulativních řídicích prvků. V tom dobrém slova smyslu i v tom špatném. Politici sdělovacím prostředkům říkají »měkké zdroje moci«. Ze samotného názvu vyplývá, že média jsou nástrojem moci.

Faktor vlastnických vztahů

Zde se projevuje jedna ze základních podmínek, která je prostě nutností. Musíte sdělovací prostředky z většiny buď vlastnit, anebo alespoň ovládat, nejlépe z klíčových pozic. Pak také je potřeba mít pod kontrolou základní informační kanál. Tím je v každé zemi jako základní informační zdroj tisková agentura, od které většina médií informace čerpá.

Tento zdroj má tu výhodu, že čerpané informace z hlavní tiskové agentury dostávají do společnosti všechna významná média a ta mají zásadní vliv na veřejném mínění.

Zvláštní kapitolou je bulvár. A jak je to s vlastnickými vztahy? Například nejbulvárnější Deník BLESK patřil společnosti Ringier, která fúzovala s dalším vydavatelem a vzniklo vydavatelské impérium Ringier Axel Springer CZ. Tato firma byla vydavatelem s nejvyšším ziskem nejen na českém trhu, ale i v celé Evropě. Ve světě jsou de facto jedinými vlastníky pan Ringier ze Švýcarska a pan Springer z Německa. V roce 2015 vytvořila v České republice čistý zisk ve výši 422 mil. Kč, tržby dosáhly 2,096 mld. Kč. Po převzetí novými majiteli se přejmenovala na Czech News Center. A jestli se nemýlím, stále je jejím jediným akcionářem společnost Czech News Center Holding. A konečnými vlastníky v Česku jsou Daniel Křetínský a Patrik Tkáč. A čí zájmy budou hájit tato média? Mají morální problém s něčím takovým, jako když někoho doženou k sebevraždě (kauza Bartošová)?

Manipulativní metody a modifikace

To je nejzajímavější a snad nejobsáhlejší kapitola tohoto tématu. Manipulativních metod je totiž nepřeberné množství a kombinací. Jako je mix pravdy a dezinformací, zatajování podstatných informací, dokonce i účelově vymyšlených, posuzování problémů bez ohledu na jejich skutečné příčiny, zaměňování příčiny a důsledků, manipulace obrazovými prostředky a filmem, výběr informací a efekt pořadí (odvádění pozornosti od významných témat), nebo takzvaný spin.

Noam Chomsky, profesor lingvistiky v USA, kritik mocných především v USA, vyjmenoval deset strategií využívaných médii k tomu, jak manipulovat s lidmi, a uvedl: »V minulosti naše sdělovací prostředky v USA vytvořily nebo zničily sociální hnutí, ospravedlňovaly války, zmírňovaly finanční krize a povzbuzovaly nebo ničily některé další ideologické proudy.«

Pojďme vyjmenovat deset metod Chomského:

Strategie odvádění pozornosti

Základním elementem sociální kontroly je strategie rozptylování veřejné pozornosti od důležitých otázek a změn řízených našimi politickými a ekonomickými elitami za použití technik zaplavujících veřejnost nepřetržitým odváděním pozornosti a bezvýznamnými informacemi.

 

Vytvoření problému následované nabídkou na řešení

Tato metoda v podstatě zdůrazňuje některé symptomy, zatímco skrývá zásadní kauzy. Například poukazuje na násilí ve městech nebo na podrobnosti krvavých útoků, aniž by vyšetřovala příčiny těchto problémů. Vytváří a manipuluje také krizemi, které se týkají ekonomiky nebo násilí, aby přinutila veřejnost přijmout nezbytné zlo v podobě omezení občanských práv nebo postupného odstranění veřejných služeb.

Postupná strategie

To v podstatě znamená postupně zavádět destruktivní sociální politiku, která by byla neakceptovatelná, kdyby byla na veřejnost uvalena náhle. To je to, co bylo během 90. let zavedeno v rámci nových socio-ekonomických podmínek na radikální pravici. Patří mezi ně privatizace, nejistota, masivní nezaměstnanost, snížení kupní síly mezd a záruk na obstojný příjem. Všechny tyto změny by vyvolaly všeobecnou vzpouru, kdyby byly použity najednou. Tato metoda připomíná strategii Overtonova okna.

Strategie podřizování

Další způsob, jak získat souhlas veřejnosti s nepopulárními opatřeními, je představit je jako »bolestivé, ale nutné«, s cílem získat veřejné pochopení pro jejich budoucí uplatnění. Je to podobné jako postupná strategie. Je snazší přijmout budoucí oběti namísto okamžité porážky na prvním místě, protože účinek není pociťován hned. Později se veřejnosti doporučí uvěřit, že »vše bude lepší zítra«. To poskytne veřejnosti více času na to, zvyknout si na myšlenku nevýhodných změn a na jejich přijetí s rezignací, až přijde čas.

Zacházení s veřejností jako s dítětem

Mnoho reklam a propagandy využívá dětské řeči a intonace dětí, jako by divák nebo posluchač byl malé dítě nebo mentálně zaostalý. Pravidlo je takové, že pokud s lidmi zacházíte, jako by byli dvanáctiletými dětmi nebo ještě mladšími, mají sklon reagovat bez kritiky, tak jak to dělají děti.

Povzbuzení emocionálních reakcí místo reflexivních

Toto je klasická technika pro obejití racionální analýzy a kritické úvahy. To také otevírá dveře podvědomí, kam se implantují plány, přání, strachy, úzkosti, nutkání a požadované iracionální chování.

Bombardování veřejnosti maličkostmi k udržení jejich ignorace

Je důležité přimět lidi k neschopnosti rozumět technologiím a metodám používaných k jejich zotročení. Kvalita vzdělání poskytovaná nižším sociálním vrstvám je úmyslně udržována nevalná a mizerná, jak je to jen možné, aby mohly být manipulovány jako ovce.

Podporování veřejnosti - být šťastný s průměrností

To zahrnuje podporování veřejnosti, aby uvěřila tomu, že je v módě být hloupý, vulgární a nevzdělaný, kdy je každý pobízen k tomu, aby uvěřil, že právě toto jsou charakteristiky podstatné pro moudrost dosahovanou věkem.

Podpora viny a vlastní viny

Jedná se o mimořádně zvrácenou strategii. Týká se to neustálého spílání lidem za jejich vlastní neštěstí kvůli selhání jejich inteligence, jejich schopností nebo jejich snah tak, aby nezkoumali strukturální vady sociálního a ekonomického systému, který je zotročuje. Jeden z nejzvrácenějších kontrolujících mýtů západní společnosti je, že když budeš nepřetržitě pracovat a dost dlouho, pak budeš úspěšný a zbohatneš. To se občas některým lidem skutečně stane a jejich úspěch je médii široce oznamován veřejnosti. Párkrát se to stane, všem z nás je pak ustavičně připomínáno, že když tamti lidé dokázali toto, pak ty můžeš také. Když budeš usilovně pracovat a nezbohatneš, pak je však problém, že jsi nepracoval dostatečně tvrdě nebo jsi nebyl dostatečně chytrý a skončil jsi jako břídil. Takže nezáleží na tom, co tě potká, mýtus zůstává nedotčený a Amerika zůstane zemí nejlepších příležitostí na světě.

Poznat individuální lidi lépe, než oni znají sami sebe

Za posledních 50 let vědecký pokrok vygeneroval rostoucí propast mezi tím, co veřejnost ví, a mezi vědomostmi dominantních elit. Díky biologii, neurobiologii a aplikované psychologii »systém« získal vyspělé znalosti fyzické a psychologické povahy lidí. Těchto vědomostí se cynicky využívá k manipulaci s veřejností, jako kdyby to bylo stádo ovcí.

Těchto 10 metod definovaných Noamem Chomským není samozřejmě úplných a nejsou zde uvedeny strategie kombinované nebo strategie úplné lži, kde se vlastně spoléhá na to, že si zdroj bude ověřovat minimální počet lidí nebo že ověřit si zdroj běžný občan nemá žádnou možnost. Například když americký poradce pro bezpečnost USA Colin Powell na klíčové tiskové konferenci podporující invazi do Iráku ukazoval jakési zkumavky a tvrdil, že Irák má tajný jaderný program, a proto je nutné tento stát vojensky intervenovat. Nakonec se ukázalo, že vše je vymyšlené, ale už bylo pozdě. V Iráku zemřelo téměř milion lidí, zejména civilistů. A v roce 2015 bylo spočítáno, že Irák měl 4,4 milionu vnitřně vysídlených lidí, kteří museli opustit své domovy. Jaderné zbraně se žádné nenašly. Irák jako stát ztratil naprostou obranyschopnost vojenskou, ekonomickou, politickou. Mají sice »demokracii«, ale stát nevlastní většinu svých strategických surovin.

Overtonovo okno

Často se setkáváme i s takzvanou strategií Overtonova okna, což je postupné střednědobé a až dlouhodobé (podle potřeby) přeměňování veřejného mínění. Většinou to začne diskusí občanů o vůbec nemyslitelném tématu, diskuse se později posune v další fázi, kdy se téma charakterizuje jako radikální nebo kontroverzní, potom do diskuse vstoupí odborná veřejnost (jednostranný odborný, často pseudovědecký pohled), až se stane téma přijatelným, či dokonce rozumným. Pak to zbývá jen popularizovat, až se to stane nakonec zažitým a vše vezmou do svých rukou politici, kteří téma zpracují zákonodárně a uvedou tento původně nemyslitelný námět jako společenskou normu.

U nás je znám příklad, že v druhé polovině 90. let bývalý předseda Rady České televize Milan Uhde začal diskutovat o tom, že česká společnost žádá takzvanou nízkou kulturu a vysoká kultura je jen pro ty, co jsou schopni z ní těžit, vnímat, protože jen ti vyvolení jsou schopni vysoké kultuře rozumět. Dnes jsou pro nejnižší vrstvy lístky do Národního divadla prakticky cenově nedostupné.

Na tohle jsem si vzpomněl, když jsem v Petrohradu mluvil s jednou veteránkou Leningradské blokády, která mi vyprávěla, že po VŘSR dostávaly děti zdarma lístky do divadla, na operu a na koncerty vážné hudby, kdy každou sobotu se hrála klasika Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče, Lva Nikolajeviče Tolstého nebo Čechovovy hry a podobně. Veteránku Klaudii Ivanovnu Kulišovovou to ovlivnilo pozitivním způsobem na celý život. Vyplývá z toho, že už desetileté dítě je schopno citově porozumět a má to na jeho všestranný rozvoj značně pozitivní vliv.

Mediální vůdci

Chcete-li ovlivnit ať už celé veřejné mínění, nebo menší cílovou skupinu, stačí mít vliv na 25 % lidí z celé cílové skupiny. A tady jsou mediální vůdci jako strategie jedna z nejvíce používaných, protože je velmi účinná. Zde se používá známých osobností, často z řad herců, známých politiků, ale často i odborníků. Například ve Francii Jean-Luc Mélenchon, který je ve Francii pokládán za krajně levicového politika, často je označován jako komunista. Tento politik byl prohlášen za komunistu a s několika svými sociálními hesly takzvaně na sebe nasál, neboli navázal výraznou část voličů. Ti sami sebe označovali za komunisty, protože stáli za Mélenchonem a jeho hesly, ale přitom byli různého myšlení. Stály za ním skupiny z řad levice, ekologů a zelených, anarchistů, a nakonec mu věřila i řada komunistů. (Pokračování příště)

Roman BLAŠKO

FOTO – autor, Pixabay